Jednou večer po odpolední náročné akci jsem vyprovázel svou kamarádku na autobus. S touto kamarádkou si občas vyhovíme a zašukáme si. Naučil jsem ji spoustu nových věcí v sexu a jedna z nich měla přijít dnes a to jsem to ještě netušil.
číst více
Zrovna jsem likvidoval následky po honění, když jsem se definitivně rozhodl. Vzrušovala mě představa, že onanuju před nějakou holkou. Ta představa ale vždy odezněla spolu s orgasmem. Nakonec jsem byl rád, že je po všem, a že mě u toho nikdo neviděl. Tentokrát to ale bylo jiné. Vystříkal jsem se, a pořád jsem si říkal, že bych to měl zkusit.
číst více
Bylo parné léto, já neměl co dělat a tak jsem se rozhodl, že si v pátek vezmu volno z práce a zajedu se podívat do blízkého města. Mají tam pěkný zámek, který si chci už delší dobu projít, tak proč ho nenavštívit v teplech, kdy se v něm i zchladím. Vzal jsem si i plavky a ručník, protože jsem se chtěl po prohlídce vykoupat v tamním rybníku. Vlakem jsem přijel na nádraží a zamířil směrem, kde se zámek měl nacházet. Mapu jsem samozřejmě neměl a po chvíli jsem si uvědomil, že pořádně nevím, kde jsem. Bylo mi to sice hloupé, ptát se v tak malém městě na cestu, ale po chvíli bloudění jsem se zeptal.
číst více
Ještě jsem ležel rozespalý v posteli, když mi krátké cinknutí zvonku u dveří připomnělo, že mi ráno kolegyně slíbila předat podklady na dnešní jednání, které pro mě připravila. Sama to nabídla, což mě trochu překvapilo, ale byl jsem rád za ušetřenou cestu do kanceláře v centru a ona má můj byt přece cestou. Chtěl jsem vstát a jít otevřít, ale polila mě vlna horka.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více