Před mojí schůzkou s Erikem, jsem se snad stokrát sprchovala, líčila, česala, voněla. Až jsem se bála, že budu doma nápadná. Erik mě vyzvedl v domluvenou hodinu a už si mě vezl na chatu. Patří jeho rodičům a je od nás daleko, sotva dvacet kilometrů, v jakési chatařské kolonii, kde i přes nepřízen' počasí parkovalacelá řada aut. Odemkl chatu a já se jen zeptala: "co budeme dělat?" Erik mě náhle obejmul, políbil a zašeptal: Ted' si vlezeme do postele a nevylezeme z ní do zítřejšího poledne. Zvedla jsem k němu překvapeně oči.
číst více
Čekal mě první ročník na vysoké škole a v úvodním kole mi neuznali ubytování na koleji, kde jsem chtěla být se svou kamarádkou ze střední. Musela jsem proto podávat odvolání a čekat na vyhodnocení, byla jsem z toho skoro na prášky… No nakonec mi přidělili místo na jiné koleji s jinou spolubydlící. No co se dalo dělat, škola začala a já byla ráda, že na poslední chvíli bydlím. To jsem ovšem ještě netušila, že za dva měsíce odtud budu právě kvůli této nové spolubydlící utíkat, až se mi bude prášit za patami.
číst více
Hned co jsem přišla ze školy, odložila jsem batoh a zavřela se v pokoji. Vysvlekla jsem si ty úzké legíny, které mě celý den škrtily, a sundala podprsenku. Konečně zase trochu pohodlí po celém horkém dni, kdy jsem se celou dobu potila ve škole. Popravila jsem si top a popotáhla kalhotky, abych je na sobě neměla tak nalepené, jenže v tu ránu jsem se pod nimi tak orosila.. to byl pocit. V tom okamžiku jsem měla hned jasno. Stáhla jsem si rezavé vlasy gumičkou za hlavu.
číst více
Bylo krásné letní ráno...a já se pomalounku začala připravovat na odpoledne...už dlouho jsme na to oba dva (já a můj přítel) připravovali...přišel ten pravý čas kdy už jsme oba byli připraveni na naše společné první milování.Nejmíň tisíckrát jsem se sprchovala...voněla a natírala nádherně vonícím višňovým krémem...který mýho miláčka vždyky tak moc vzrušoval...za necelé dvě hodinky jsem byla připravená a voňavá.
číst více
Když nastoupila jako inspicientka, ihned ji uchvátilo vše, co nějak souviselo s divadlem. Vůně staré opony a fundusu, kde ležely dlouhá léta odložené předměty, tak či onak související s historií divadla, desítky vybledlých kostýmů, paruky, obří loutky, uniformy a rozmanité podivné přípravky, připevněné provazy s kladkami, táhnoucími se kamsi vysoko nad portál.
číst více
V zastrčeném dívčím sirotčinci Tralee na pobřeží Irska to nebyl žádný med. Byla to veliká opuštěný budova sousedící s kostelem. Irské pobřeží bylo nehostinné, šedivé a chladné. Vychovatelkami byly přísné sestry, které dbaly na řád a náboženství a učily dívky skromnosti, morálce a pevnosti. Sestra Gabriela byla zároveň zdravotnice a měla na starosti oddíl dívek od 10 do 14 let, tedy ty nejstarší. Navzdory svému zdravotnickému vzdělání se však o zdraví dívek nijak obzvlášť nestarala.
číst více
Myslel jsem si, že to půjde krásně a hladce, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Jo, je zajímavé, jak holky i ženy všech věkových kategorií dokážou klamat tělem a nakonec se v nich skrývá něco úplně jiného. Stejně tak to bylo v případě Veroniky. Seznámil jsem se s ní na nějaké párty, už si přesně nepamatuju, co se slavilo. Na první pohled se mi zalíbila tím, jak byla neuvěřitelně temperamentní a živá. Neustále se smála, v očích jí to jen hrálo, a když se pustila do tance, tak to vypadalo, že si to užívá jako nic jiného na světě.
číst více
Zrovna jsem likvidoval následky po honění, když jsem se definitivně rozhodl. Vzrušovala mě představa, že onanuju před nějakou holkou. Ta představa ale vždy odezněla spolu s orgasmem. Nakonec jsem byl rád, že je po všem, a že mě u toho nikdo neviděl. Tentokrát to ale bylo jiné. Vystříkal jsem se, a pořád jsem si říkal, že bych to měl zkusit.
číst více
Bylo parné léto, já neměl co dělat a tak jsem se rozhodl, že si v pátek vezmu volno z práce a zajedu se podívat do blízkého města. Mají tam pěkný zámek, který si chci už delší dobu projít, tak proč ho nenavštívit v teplech, kdy se v něm i zchladím. Vzal jsem si i plavky a ručník, protože jsem se chtěl po prohlídce vykoupat v tamním rybníku. Vlakem jsem přijel na nádraží a zamířil směrem, kde se zámek měl nacházet. Mapu jsem samozřejmě neměl a po chvíli jsem si uvědomil, že pořádně nevím, kde jsem. Bylo mi to sice hloupé, ptát se v tak malém městě na cestu, ale po chvíli bloudění jsem se zeptal.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
