Když jsme s Katkou vyjížděli, svítilo ještě sluníčko. Teď však jsme se ve svižném tempu řítili po úzké cestičce podél řeky domů před blížící se bouřkou. Vlevo sráz dolů vpravo stoupák nahoru a všude stromy. Katka najednou brzdí, pokládá kolo a sundává až pod kolena cyklistické kalhoty. Je naostro. Zlatavá voda stříká proudem, ještě než dřepne. S velkou úlevou oddechuje.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
Dálkový autobus se řítil širokou asfaltkou k Brnu. D Když jsem nastoupil v Újezdu, zaujal jsem sedadlo za nějakou blondýnkou, neměla víc než dvacet, bylo na ní vidět, že jede už dlouho.
Napolo ležela na sedadle, měla ho poklopené, zatímco to k oknu bylo v normální poloze, vzniklou mezerou jsem : viděl její ňadra, která napínala halenku s rozepnutým knoflíčkem u výstřihu, nohy v riflích měla šikmo na rantlu plechové stěny, dost rozevřené, pravou ruku měla položenou na ňadrech a levá visela do klína, pospávala.
číst více
Znali se už dlouho a byli spolu velmi dobří kamarádi, jednoho dne mezi řečí si ona postěžovala, že jí bolí záda a on jí navrhl masáž. Domluvili se, že se sejdou u ní doma a on jí masáž udělá.Když přišli k ní domů, zeptala se ho jestli nechce uvařit nejdříve kávu a on přikývl. Oba dva si uvědomovali, že to pro ně bude něco zvláštního a nezvyklého, oba dva cítili zvláštní napětí svého těla. Ona uvařila kávu a nabídla mu kousek buchty, co jí zbyla v troubě.
číst více
Jenda a Pavlína měli takový hodně divoký vztah, pravou Itálii. Ne, že by Pavlínu Jenda zrovna mlátil, to v žádném případě, to by se totiž smrtelně urazila, odešla od něj a udělala by takové tornádo, že by jeho pověst byla totálně v háji a už by si v tomhle městě neškrtnul. Byla jako vítr, jako bouřka, při všech hádkách lítaly společně pronajatým bytem věci, práskaly dveře a okna se třásla v rámech hlasitostí toho řevu.
číst více
Je šest ráno. Vstávám. Nuceně. Jdu vykonat potřebu na onu místnost a přemýšlím, co mám dnes v plánu. Nic. Dnes je jeden ze vzácných dnů, co mohu jen tak ležet a nic nedělat, jen se válet. Asi si pustím nějakou hudbu a budu rozjímat. U hudby se dobře přemýšlí, ale i usíná. Ještě zkontrolovat mobil , zda tam nemám nějaké sms zprávy, nepřijaté hovory a vypnu ho, aby nikdo nerušil. Jdu se podívat do ledničky, zda tam je něco rychlého na zub. Nic. No jasně, taky kdo by mi nakoupil.
číst více
Bydlím sama v panelákovém bytě. Nepatřím mezi žádné ošklivky nebo staré panny, ani nejsem rozvedená. Je mi teprve sedmadvacet. Celý život mi každý říkal, jak krásná jsem, jak mi sluší moje kudrnaté vlasy (které nejsou vlnité, ale skutečně velice bujně kudrnaté. Vždycky jsem tak trochu podezírala mámu, že si mě upletla s nějakým černochem.
číst více
Minulé léto jsme si s kamarádem Jardou vyrazili do Německa za prací. Přesněji řečeno na brigádu pro jednoho "plantážníka". Ubytovali nás, dostávali jsme pravidelně najíst a hlavně jsme sp5ádali plány, jak vydělaný majetek roztočit. Nadšení brzy utopil příval práce. Po pár dnech už nás to přestalo bavit a začali jsme vyhledávat jiné zpříjemnění pobytu hlavně pivo.
číst více
Marek měl zvláštní zálibu – strašně rád byl tím, kdo odpaňoval mladé nevinné slečny. Nejvíc se mu líbily takové ty hezké, panenkovské, jako z pohádky. Kudrlinky, velké oči, sladký hlas a hlavně sladké tělo. Sám už měl spoustu zkušeností a počet dívek, které takhle zbavil nevinnosti, se blížil k desítce. Teď si myslel na jednu slečnu, které mohlo být tak 14 let. Jmenovala se Klára a byla snad přesně vystřižená z jeho fantazie.
číst více
Zrovna obracel maso na pánvičce a s rozkoší sledoval, jak krásně mění barvu, když na poličce začal kvílet a poskakovat mobil. Se sakrováním odstavil pánev, maso dal na talíř a šoural se pro mobil. „Karel, no jo, co zase chce ten otrava?“ bručel a pak se ohlásil. „Co děláš tento týden, máš nějaký plán?“ zavřeštěl z mobilu Karlův hlas.“Mám dovolenou, to přece víš“ namítl. „Tak vopucuj kolo a pojedeš s námi do Jižních Čech, je nás lichý počet, tak to musíš doplnit“ nařizoval.
číst více
