Martin měl za pár dní narozeniny a jako každoročně se chystal uspořádat pořádnou párty se spoustou chlastu. Měl v úmyslu pozvat všechny spolužáky a pak taky spoustu kámošů z hokeje, základky a od sousedů. No, vypadalo to na spoustu, ale fakt hromadu lidí, ale aspoň bude zase jednou pořádná sranda. Vytáhnul papír a napsal na něj, kdy a kde se ta jeho oslava koná.
číst více
K nám do práce nastoupí nový šéf. Řiditel. Když nám ho náš přímý nadřízený představuje, pomyslím si, že je to sympaťák, milý výraz v obličeji, krásný úsměv. Rozhodně lepší než ten náš předchozí. Mmmmm... Daniel. To bude radost chodit do práce, ale škoda jen, že ho nebudu moc často potkávat. Tedy, ten minulý k nám moc cestu nemíval.
číst více
Psala mi, že je třeba dojednat ještě nějaké podrobnosti k našemu projektu a že mám přijít to probrat k ní. Vypadalo to, že jsem ji zastihl těsně při příchodu, protože mi otevřela ihned a ještě se asi nestihla převléci z práce – mohl jsem na ní ale oči nechat. Měla na sobě bílou blůzku, tmavou kratinkou sukni, která snad víc ukazovala než zakrývala, tělové punčocháče a kozačky na podpatku těsně pod kolena.
číst více
Řídím si takhle jednou moje krásný meta-lízově azurový fáro na šestý avenue, a jsem docela znuděnej. No to víte, ještě abych nebyl. V práci byla akorát a jenom pruda, pruda a zas a jenom pruda. Ještě, že je přede mnou víkend! Hurrá. Sice mě ještě dneska večer čeká oslava narozek mýho dobrýho kámošem Fandy, ale to je poslední „povinnost“ tohohle tejdne.
číst více
Tak a dost. Už nechci sladké ani vidět. Cpu se cukrovím celé vánoce. Manželka ze mě má legraci, protože za celý rok sladké pomalu nevezmu do úst. „Aspoň budeš mít chutnější sperma“ povídá s šibalským úsměvem. Než jsem se jí stačil zeptat, jestli jí normálně nechutná, vběhly do pokoje naše ratolesti a vše jiné, krom nich, šlo stranou.
číst více
