Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává.
číst více
Konečně padla. S úlevou jsem vypadnul z práce a hrnul se na autobus. Ten byl na zastávce, kde nastupuju, ještě relativně prázdný, ale stejně jsem zůstal stát. Sedím celý den v práci, potřeboval jsem si trochu protáhnout nohy. Při jízdě jsem pozoroval ubíhající ulice, při zastávce zase nastupující davy. Samozřejmě mě z toho davu zajímaly hlavně ženy a dívky. Některá menší, jiná vyšší, tamta má krásný kozičky, tamhleta neskutečný zadeček, no prostě i na narvaném autobusu se dá najít něco pozitivního.
číst více
Jmenuji se Martin jsem hubenější černovlasý kluk drobnější postavy. Jelikož jsme neměli moc peněz tak jsme doma museli neustále šetřit. Když jsem potřeboval oblečení na sebe tak se vždy kupovalo jen to nejnutnější a nejlacinější. Po ukončení základní školy jsem po prázdninách nastoupil na střední školu na kterou jsem se těšil. Jelikož jsme bydleli na vesnici a do školy jsem měl špatné spojení, tak jsem musel bydlet na intru tak to pro mě byla velká změna z čeho jsem měl strach. Na intr jsem musel jezdit už v neděli po obědě to bylo jediný spojení od nás.
číst více
Všechno to začalo takovou nepříjemností. Pekelně mě bolelo břicho, podezření na slepák, ani chodit jsem nemohl, musel jsem zavolat doktorce s tím, ať se na mě přijde podívat, že nejsem schopný se k ní do ordinace doplazit, přestože sídlí jen pár set metrů o našeho baráku. Přichvátala do půl hodiny. Zná mě jako své boty - chodím k ní už od dětství.
číst více
Bylo krásné letní sobotní ráno a já jsem přemýšlel, co budu celý den dělat. Zůstal jsem s o rok mladší sestrou sám doma, rodiče odjeli na víkend ke známým na Moravu. Je mi 17 let a studuji na gymnásiu. U snídaně mi sestra Milada řekla, že má domluveno na odpoledne s holkama místní koupaliště. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že se podívám, v jakém stavu mám svoje kolo, protože jsem na něm už dlouho nejel a pojedu se projet k nedalekým písníkům, kde bude určitě hodně dívčího masa a bude na co koukat.
číst více
Sergej pocházel z rodiny, která snad odjakživa razila heslo, že nejlepší ze všeho je přirozenost. To znamenalo pěstovat si všechny možné plodiny na rozlehlé zahradě u domu, chovat desítky hospodářských zvířat, vodu brát ze studánky… K tomu všemu taky patřilo, že nahota u nich doma nebyla žádné zvláštní tabu.
číst více
Jen náhodou jsem zjistil zajímavou informaci, která byla přísně utajená. Jedna z učnic prvého ročníku, kde jsem byl třídním učitelem, ještě na základce otěhotněla a později porodila zdravé děcko, které potom dala k adopci. Alenka Tichá se nijak nelišila od svých spolužaček a dokonale mezi ně zapadla.
číst více
jednou z večera............ sedíme spolu na pohovce a díváme se na péčko, jedou hned pěkně zostra, žádná velká předehra, gatě dole a už kouří ocas nebo líže píču, slyším Tvůj zrychlený dech, začínáš se hladit, oblizovat, přejíždíš rukama po prsou, bradavky ti trnou, zajedeš si do klína,............já dál sedím a dělám jako by nic, koutkem oka Tě však sleduji a můj ocas se začíná probouzet, přejíždíš po bouli a mlsně mi hledíš do očí, oddělávám Tvou ruku
číst více
Je mi 18 a už několik let jezdím na koních na jednom ranči nedaleko mého domova. Před několika měsíci jsem se dala dohromady s klukem, co tam pracuje (je mu 30). Ve čtvrt na sedm ráno jsem přijela na ranč, kde už na mě čekal můj kluk. Pozdravili jsme se a on se o mě moc hezky staral, udělal mi snídani atd. Potom jsme šli nakrmit koně, a když jsme měli hotovo, vrátili jsme se zpět do kuchyňky.
číst více
S úsměvem na tváři jsem přiložila zmrzlé prsty na zvonek a přes zimní pálení jsem jemně zmáčkla tlačítko s jeho jménem. Téměř okamžitě otevřel dveře a usmíval se stejně přiblblým úsměvem jako já. "Ahoj." usmála jsem se a cítila jsem, jak rudnu ještě víc. Téměř jsem zimou vběhla k němu do předsíně. Zasmál se a pevně mě objal bez jakéhokoliv slova. Vydechla jsem jeho jméno.
číst více