,, A teď upřímně, kolik už jsi jich přefiknul?"
Seděl jsem s mým kamarádem z vysoké u skleničky piva. Čas od času, když nám to pracovní povinnosti umožňovali, jsme si skočili na pár lahváčů a taky jsme si vyměňovali své zkušenosti ze školního prostředí. Jmenoval se Marek a stejně jako já i on byl začínající kantor. Na jeho otázku jsem docela dlouhou dobu odpovídal, ,,že ani jednu„. A byl jsem na to hrdý. Vůbec jsem se za to nestyděl.
číst více
Jako starý proutník si užívám, když můžu na nějaké akci sbalit nějakou mladičkou, krásnou holku. Čím krásnější, tím lepší, protože se klidně přiznám, že jsem povrchní týpek. Taky to dost často jde v přímé úměrností s hloupostí – tedy čím krásnější, tím hloupější. Ale ani to mi nevadí, takové slečinky se snadno lapají, například na to, když jim na diskotéce zamávám před nosíkem plnou peněženkou a zvu je na panáky.
číst více
Docela rád zajdu po práci na jedno orosené do jedné restauračky nedaleko práce. Je tam fajn útulno, odpoledne klídek a hlavně tam obsluhuje moc krásná servírka. Takové, jak se říká, poupě v rozpuku. Nastoupila zřejmě hned po vyučení, protože se chvíli rozkoukávala a vždy znervózněla při mých lichotkách.
číst více
Na internete je najlepšie čo? Anonymita ! Môžete tam ponúkať čo chcete, kupovať čo chcete, nadávať komu chcete alebo aj napríklad zoznámiť sa s kým aj nechcete. A to je tak trošku tento prípad.
Prišiel som na známy slovenský portál, popísať si, spoznať super dievčatá. Nedarilo sa mi ale nájsť osobu opačného pohlavia, ktorá by bola minimálne taká zhovorčivá ako ja. Všade to bolo o tom istom žiaden vtip, dôvtip, nedajbože metafora alebo irónia. A tak som na normálny, slušný rozhovor cez kábel rezignoval.
číst více
Potkala jsem ho v metru. Hledala jsem tu dobu někoho k sobě a on byl zrovna můj typ. O dost starší a zřejmě zkušený.
Začal po mně pokukovat a já mu ty jeho pohledy vracela. Bylo jasné, že se mu opravdu líbím a pohled na moje. ňadra, deroucí se z jemné látky ven, ho asi vzrušoval, protože se mu v kalhotách začala dělat boule. Oba jsme vystoupili na Kačerově a zůstali stát na stanici autobusů. Už se na mne díval zcela nezakrytě a já jen čekala, kdy mne osloví.
číst více
Od návštěvy pojišťovací agentky uplynuly dva dny, tedy spíše dvě noci. Čekal jsem na ní marně, už se neobjevila, ač jsem čekal každý večer, zda se alespoň neozve. Měl jsem jen datum na vizitce, které slibovalo další setkání za pár dnů. Uplynul víkend, přišel nedělní večer. Poslední večer, kdy se člověk může trošku vyspat, aby přežil následující pracovní týden.
číst více
Co si budeme povídat: jsem mladá žena, vypadám docela k světu, nejsem úplně blbá, ale ráda to předstírám. Dokážu toho využívat. Mám svoje ženské zbraně. Možná jsem vypočítavá mrcha. Ale líbí se mi to. Takže když mi nedávno začal zlobit počítač, pořád se sekal, byl pomalý, občas se sám od sebe restartoval, burcovala jsem svoje kamarády mužského pohlaví a oni se mi pro mé hezké oči a hezký zadek na to přišli podívat. Celkem čtyři, ale v podstatě přišli jenom na to, že i když mi tu bednu vyčistili od všech možných hovadin, po pár letech používání by to chtělo udělat reinstal.
číst více
Tak takhle nudné školení jsem už dlouho nezažil. Celý den čumět do notebooku a předstírat zájem o řeči jakéhosi páprdy, který zná výborně teorii, ale o praxi v životě nezavadil, bylo deprimující. Jak jinak, stále častěji jsem v myšlenkách utíkal k představám, co bude, až tohle představení skončí.
číst více
Dálkový autobus se řítil širokou asfaltkou k Brnu. D Když jsem nastoupil v Újezdu, zaujal jsem sedadlo za nějakou blondýnkou, neměla víc než dvacet, bylo na ní vidět, že jede už dlouho.
Napolo ležela na sedadle, měla ho poklopené, zatímco to k oknu bylo v normální poloze, vzniklou mezerou jsem : viděl její ňadra, která napínala halenku s rozepnutým knoflíčkem u výstřihu, nohy v riflích měla šikmo na rantlu plechové stěny, dost rozevřené, pravou ruku měla položenou na ňadrech a levá visela do klína, pospávala.
číst více
Paráda, tak jsem se tenhle tejden stihla po odpolednech jen tak poflakovat po obchodech a zavítala jsem taky do mýho oblíbenýho ‘Spodního prádla’, a co by člověk netušil… čekal tam na mě krásnej (pro mě dosud naprosto neznámej) úlovek! Když jsem vešla, tak kromě stálýho doprodeje miniaturních bikin zas nic tak novýho, ale co mě zaujalo, byl nějakej novej věšák v rohu. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak tam minule ještě nestál.
číst více
