Kamarád, který patřil k místní smetánce, slavil 45 narozeniny a já jsem byl mezi pozvanými na velkou párty, která se konala v jeho vile a přilehlé zahradě s bazénem v sobotu od 13 hodin. Dostavil jsem se krátce po třinácté, popřál mu k narozeninám a předal malý dárek a pro paní domu květiny. Lída, jeho žena, byla velice krásná a příjemná žena, která dělala ředitelku jedné reklamní agentuře. Pavel, oslavenec, byl velice úspěšný právník.
číst více
To byl teda vodvaz…včera jsem s kámošema zase jednou po dlouhý době děsně zachlastal… všichni nalitý jak nějaký prasata po výživný „šlichtě z ječmene a sladu“, totálně knocked out. Uff. Vyhodili nás z poslední otevřený nálevny v okolí, asi tak na časovým rozhraní mezi posledníma zavíračkama v jakž takž slušnejch hospodách a násilnejma přesunama vožralejch do ne moc slušnejch nonstopáčů. Fujtajbl (!), ještě teď je mi blbě, když si na to chlastání vzpomenu.
číst více
Viděla jsem, jak se po mě kouká. Byla krásná, pevná prsa, prefektní zadek. Nikdy jsem v sobě nepozorovala lesbický skolny, ale věděla jsem, že ji chci. Měla jsem kundu úplně vlhkou. Cítila jsem, jak mi šťáva teče po stehnech. Už jsem nemohla vydržet ani minutu. Nebyla na tom lépe. Vrhla se po mě a rukou přejela po mém boku až nahoru k prsům. Rychle ze mě stáhla kalhotky a přejela jazykem od hráze, přes díru a celou šířkou svého jazyka projela moje pysky. Chtěla jsem mít nohy roztažené jak jen nejvíc to půjde.
číst více
Minulý rok jsme se rozhodli s manželkou, že pojedeme na dovolenou do Švédska. Po dvouapůlhodinovém letu jsme vystoupili na letišti, vzali jsme si taxík a rozjeli jsme do hotelu. V recepci nám dali klíče a mladý pikolík nás odvedl do pokoje. Již při jízdě výtahem jsem si všiml, že ten mladý švédský kluk pokukuje po mé ženě. Když nám ukázal pokoj, zeptal se nás, jestli ještě něco nepotřebujeme.
číst více
Síla myšlenky, část 1.
I.
Probuzení
Jakoby z dálky slyším pravidelné pípání. Ten rytmus mi něco připomíná. Víčka mi u sebe drží nezvyklou silou. Pokouším se je otevřít, ale zpočátku se mi to nedaří. Až po chvíli, která mi připadá jako věčnost, se mi podaří prohlédnout úzkou štěrbinou, ale rychle oči zase zavírám. Toho světla je nějak moc. Po chvíli to zkouším znovu, tentokrát opatrněji.
číst více
Všechno to začalo jednoho červnového dne, přesněji řečeno odpoledne. Slunce pražilo do rozpálených betonových bloků panelového sídliště v Praze a my si řekli, že už jsme dlouho nezažili pořádné vzrůšo. Jak jsme tak posedávali mezi betonovými bloky sídliště, uviděli jsme starého známého učitele Pepína. Slovo dalo slovo a my nemohli odmítnout pozvání na jeho chatu do Krkonoš. Pojede tam prý se svojí třídou, co učí na školní výlet a tak by asi potřeboval vypomoci se zvládnutím kázně.
číst více
Sestra Milena nakoukla do pokoje, z něhož před chvílí vystěhovali pacienty, protože se tam mělo od rána malovat, a spatřila na dvojáku pod lustrem údržbáře Kudrnu.
Už po něm házela nějaký čas chrpově modrýma očima, vlastně od toho dopoledne, kdy za ní stál ve frontě v prodejně a přimkl se k jejímu vysazenému zadećku, a ona ucítila, jak jeho nástroj prudce zareagoval.
číst více
27.9.
Tak jsme se rozešli, ani nevím jak, ani proč. Jsem úplně vyčerpaná. Když se za nim zavřeli dveře, úplně jsem se sesypala. Seděla jsem zhroucená vedle postele a plakala. Proč vlastně pláču? Schylovalo se k tomu už dřív. Doufala jsem, že na tom nejsme tak špatně. Ale když mi řekl, že se se mnou necítí dobře, že náš vztah ho nenaplňuje a že v něm nevidí budoucnost, tak to bolelo. Ale nepřekvapilo mě to. Naše hádky, špatné uspořádání vztahu, řešení problému sexem.
číst více
Byl pátek a já si lámal hlavu, co s Marcelou večer podnikneme. Nenapadlo mě nic duchaplnějšího, než ji pozvat do kina. Sice bych si ji raději konečně přitáhl domů a hezky si s ní užil, ale zatím jsem neměl odvahu jí to navrhnout. Chodíme spolu teprve měsíc. Ona je o dobré dva roky starší a i když nejsem panic, ona má zkušeností rozhodně více.
číst více
Znali jsme se všichni od malička a bydleli jsme v jednom činžáku. Já, Petr, Pavel a Lucka. Chodili jsme spolu už do mateřské školky a od první třídy na základku. Většinu volného času jsme trávili spolu. Jeden bez dalších dvou se pomalu nikam nehnul. O Lucku jsme se starali jako správní strážci, aby se jí nic nestalo. Léta utekla a najednou jsme byli na druhém stupni. Z Lucky se pomalu stávala pěkná holka, se vším, co k ní mělo patřit.
číst více
