Ondřej kouřil cigaretu a díval se z okna. Praha se pomalu probouzela do nového letního dne. Přitom, jak se díval na ulici, ho to zase přepadlo. Do teď mu bylo dobře. Nepřipouštěl si svou situaci. Střídal jednu děvku za druhou, někdy dvě najednou, a teď byl pomalu konec. Čekal na poslední a pak? Pak půjde kam? Už neměl domov. nahrnuly se mu slzy do očí. Cigareta mu už nechutnala. Musel od toho okna odejít a zatáhnou červenou záclonu.
číst více
Je krásné červnové dopoledne roku 2000 a já se toulám bez cíle městem a přemýšlím, co bude dál. Městský úřad v Ústí n.L.zrušil náš odbor a já jsem se ocitla bez práce. A jak se tak courám po Masaryčce,vidím u hotelu velký poutač:“ Pojď mezi nás“ s fotografií městského strážníka. Přečetla jsem si co,kdy a kde a šla jsem si pro informace. Službu mající strážník mi vysvětlil,že přibírají i děvčata jestliže splní fysické testy a předal mi dotazník. Po příchodu domů jsem šestistránkový dotazník vyplnila,přidala fotku a ráno ho odnesla na služebnu.
číst více
Bylo mi 19. Chodila jsem s Martinem půl roku.
Byl to hezký vztah, sex byl ale nudný.
Byl totiž nepřitažlivý (co si budeme povídat, měl ho i malýho!), ale byl hrozně hodný.
Jeho maminka umřela, ale měl nevlastního tátu, který se k němu choval jako vlastní.
Pravého tátu nepoznal.
Tomu nevl. tátovi bylo 40. Byl svalnatý a fakt sexy.
číst více
Měla jsem tenkrát narozky, bylo mi 17 let a měla přijít má nejlepší kmoška Jana. Byla jsem doma s bráchou, jemu je o rok míň než mě a je gay. Chodí s jedním klukem, ale nechce to nikomu přiznat. Já to na něm poznala že je na kluky, když mi začal krást kalhotky, to mu bylo asi 14. Nejdřív mě to štvalo a myslela jsem si, že mám bráchu úchyla, věděla jsem že je nosí, dokonce mi to řek sám, chtěl se svěřit.
číst více
Ona : U toho motorestu jsem nezastavila náhodou. Všechno jsem měla dopředu promyšlené. Byl páteční letní večer, a já jsem byla zase sama. Byla jsem sice formálně vdaná, ale můj muž, Karel, uznávaný obchodník a podnikatel na mě neměl zase čas. Překročil už sice šedesátku, ale doma býval málokdy. Ty jeho věčné schůzky, služební cesty a pracovní záležitosti, mi ho úplně odcizili. Já jsem si ve svých třiceti letech nechtěla připadat na odpis, ale co dělat, když už se mnou víc jak rok nespal?
číst více
Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl sluha a oslovil mě. „Šejk Ali Vás přijme pane velvyslanče.“ Sebral jsem svůj diplomatický kufřík a vešel jsem do dveří. V koženém křesle za stolkem seděl snědý mohutný muž. Oblečený byl v černé kalhoty, krátkou košili a vestu, tedy rozhodně méně formálně než já ve svém obleku na míru. Vyzval mě, abych si sedl naproti němu a já tak učinil.
číst více
Po odchodu babičky jsme zůstali v domě sami. Seděli jsme kolem stolu jako zařezaný a koukali na sebe. Musím říct, že se chce sílu, k něčemu takovému se přiznat. Já jsem měl v jednom jasno. Já bych nedokázal nikomu říct o tom, jak jsem postupně vyzkoušel kundičky svých třech sester. A doufal jsem, že to zůstane jen mezi námi čtyřmi. Ale teď mi nebylo jasné, jak se bude situace dále vyvíjet.
číst více
Kamarád, který patřil k místní smetánce, slavil 45 narozeniny a já jsem byl mezi pozvanými na velkou párty, která se konala v jeho vile a přilehlé zahradě s bazénem v sobotu od 13 hodin. Dostavil jsem se krátce po třinácté, popřál mu k narozeninám a předal malý dárek a pro paní domu květiny. Lída, jeho žena, byla velice krásná a příjemná žena, která dělala ředitelku jedné reklamní agentuře. Pavel, oslavenec, byl velice úspěšný právník.
číst více
Včera večer mi volala Květa, jestli mám nějaké plány na víkend? Na jejím dotazu by nebylo nic tak zvláštního, kdyby nebyla půlnoc a její hlas nezněl tak rozechvěle, jakoby právě přemáhala nějaké vzrušení. Druhý den ráno jsem jí volal nazpět, že nic nemám a co ten včerejší uvzdychaný telefonát měl znamenat? Už byla zpět ve své kůži, jen se smálaa a prý uvidím, když přijedu k ní na chatu.
číst více
To byl teda vodvaz…včera jsem s kámošema zase jednou po dlouhý době děsně zachlastal… všichni nalitý jak nějaký prasata po výživný „šlichtě z ječmene a sladu“, totálně knocked out. Uff. Vyhodili nás z poslední otevřený nálevny v okolí, asi tak na časovým rozhraní mezi posledníma zavíračkama v jakž takž slušnejch hospodách a násilnejma přesunama vožralejch do ne moc slušnejch nonstopáčů. Fujtajbl (!), ještě teď je mi blbě, když si na to chlastání vzpomenu.
číst více
