Zrovna jsem likvidoval následky po honění, když jsem se definitivně rozhodl. Vzrušovala mě představa, že onanuju před nějakou holkou. Ta představa ale vždy odezněla spolu s orgasmem. Nakonec jsem byl rád, že je po všem, a že mě u toho nikdo neviděl. Tentokrát to ale bylo jiné. Vystříkal jsem se, a pořád jsem si říkal, že bych to měl zkusit.
číst více
Už několik dní je mně nějak divně, že nemám chuť ani náladu vůbec vycházet z bytu. Sedím doma, nudím se a ještě ke všemu jsem lehce nachlazená. To jsem asi chytila v tom bazénu u souseda. Ale nějak se z toho dostanu, aniž bych musela k doktorovi. Přece si nebudu kazit prázdniny. Janinka je někde pryč a tak jsem si řekla, že si udělám dobře velmi speciálním způsobem. Studenou, syrovou zeleninou.
číst více
Celý pátek mě nepustila myšlenka na to, že v sobotu uvidím svou Bobo. Ještě večer jsem jí volal, že jí v sobotu dopoledne počkám na vlakovém nádraží. Měl jsem zrovna 2 dny nové auto. Byl to velký Chrysler Voyager a ještě nebyl pokřtěný a napadla mě hříšná myšlenka. V telefonu jsem jí trošku popsal představy co se mi honily hlavou.
číst více
Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
Začalo to jako romantický večer ve dvou. Pozval jsem Lenku na večeři a ona přijala. Příjemná restaurace, příjemná hudba, dobré jídlo, dobré vínko. Vše bylo moc hezké, slibné a Lenka děsně sexy. Pod přiléhavými šaty byly vidět obrysy krajkového prádla. Celý večer jsem z ní nespustil oči a doufal, že přijme i následné pozvání ke mně domů. Nebyla proti, což potěšilo nejen mě, ale i mého věčně nadrženého parťáka, který už se v kalhotách stavěl do bojové pohotovosti.
číst více
Docela rád zajdu po práci na jedno orosené do jedné restauračky nedaleko práce. Je tam fajn útulno, odpoledne klídek a hlavně tam obsluhuje moc krásná servírka. Takové, jak se říká, poupě v rozpuku. Nastoupila zřejmě hned po vyučení, protože se chvíli rozkoukávala a vždy znervózněla při mých lichotkách.
číst více
Stojím před tabulí která má směřovat návštěvníky finančního úřadu do jednotlivých oddělení, a začínají se mi trochu třást kolena. V kapse mám dopis, v obálce s červeným pruhem. Je to předvolání ke kontrole účetnictví mojí firmy. Jak vznešeně napsané pozvání, ale ve skutečnosti přece oni musí vědět, že jsem jenom já, drobný český živnostník, a moje účetnictví za pět let dozadu, se vleze do pěti velkých šanonů, které vleču sebou. Mám se dnes dostavit do kontrolního oddělení, nebo …a následuje výčet sankcí, které mi hrozí.
číst více
