Seděl jsem s Jirkou už nad pátým půllitrem piva, a přemýšleli jsme, čím letos Karla o jeho narozeninách dostaneme. Jsme už několik let nerozlučná trojka kamarádů, a zavedli jsme si takovou tradici kanadských žertíků, které jsme si nadělovali k narozeninám. Jirka byl svobodomyslný výtvarník, a já jsem byl kastelán na zdejším hradě.
číst více
Tenhle příběh se neočekávaně a neplánovaně odvinul během společné návštěvy vinného našimi přáteli. V sobotu jsme byli domluveni že se s nimi zajedeme podívat do Pavlova na zříceninu hradu Děvičky. Chtěli jsme jet původně na motorce, ale jelikož jsme měli cestou navštívit vinný sklep využili jsme nabídky přátel a svezli se s nimi autem. Měli naplánováno že Milena pojede tam a Zdeněk nazpět to aby si mohl dát skleničku.
číst více
Haló, mister Li-čang, jeden cocktail a láhev whisky do čísla pět. Mám je volné, není-liž pravda? " Těmito slovy pozdravil mladý muž tlustého Číňana, který se mu hluboce ukláněl.
„Yes, yes, máster Smith. Číslo pět je ti kdykoliv k dispozici! "
„Dobrá tatíku, dobrá. A koho mi pošleš zapálit dýmku rozkoše? " Číňan pokrčil rameny a sklonil hlavu, jakoby byl přesvědčen o své nesmazatelné vině.
číst více
Každý trenér vám řekne, že trénovat ženské je mnohem náročnější než trénovat muže. Nikdy nevíte jistě na čem jste a metody, které dnes zabíraly nemusí už zítra fungovat. Ale trénování žen má i své světlé stránky. Holky jsou bezprostřednější, spontánnější a hlavně hezčí. Není nad pohled na správně vysportované ženské tělo.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
číst více
Den začal uplně normálně..
Když jsem se vzbudila tak jsem byla jako vždycky sama v posteli.. sama snídala.. a vydala se do práce..
Byl to den jako každý jiný, ale byl zvláštní tím, že jsem byla v nějak moc dobré náladě.
V práci se mi až nezvykle dařilo, měli o mě víc zájem muži venku.
Bylo mi 19 let, pracovala jsem v jedné restauraci jako servírka.
Přicházela jsem domů okolo 17:00 a první co jsem udělala bylo zapnutí noťasu a chystání večeře.
číst více
Jenda a Pavlína měli takový hodně divoký vztah, pravou Itálii. Ne, že by Pavlínu Jenda zrovna mlátil, to v žádném případě, to by se totiž smrtelně urazila, odešla od něj a udělala by takové tornádo, že by jeho pověst byla totálně v háji a už by si v tomhle městě neškrtnul. Byla jako vítr, jako bouřka, při všech hádkách lítaly společně pronajatým bytem věci, práskaly dveře a okna se třásla v rámech hlasitostí toho řevu.
číst více
Ráda tady čtu vaše povídky, a tak jsem zkusila taky něco napsat. Prosím hodnoťe, abych věděla, že má smysl pokračovat nebo ne.
Nevím co jsem udělala, nebo neudělala, ale zazvonili mi u dveří 2 chlapy, prý jsou od policie. Ihned musím s nimi. Nedovolili mi se ani převlíct. A hned mě naložili do auta a odváželi pryč. Když jsem se zeptala, co to má znamenat, hrubě mi jeden odsekl, ať držím hubu, že se všechno včas dozvím.
číst více
Všechno to začalo takovou nepříjemností. Pekelně mě bolelo břicho, podezření na slepák, ani chodit jsem nemohl, musel jsem zavolat doktorce s tím, ať se na mě přijde podívat, že nejsem schopný se k ní do ordinace doplazit, přestože sídlí jen pár set metrů o našeho baráku. Přichvátala do půl hodiny. Zná mě jako své boty - chodím k ní už od dětství.
číst více
Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.
číst více
