Byla zima a pršelo. Seděl jsem v práci už od rána a těšil jsem se domů , ale práce se zdálo čím dál víc a já už jí měl plné zuby. K tomu mi jetě volali z ředitelství ,že by se mnou rádi projednali novou smlouvu . V tomto psím počasí bych nejraději neřešil nic, ale nedalo se nic dělat , naštěstí vše proběhlo dobře a nová smlouva byla na světě.
číst více
Ahojte, volám sa Dominika, za dva týždne budem mať 16 a chcela by som vám týmto spôsobom opísať môj príbeh... teda ako to vlastne celé začalo. Ešte aby som vám trochu opísala svoj vzhľad som chudá, celkom nízka čiernovláska (prsia dvojky keďže to vás asi zaujíma najviac :P )
Bolo to necelý rok dozadu - mala som 15 asi 3 dni - a keďže som nemala šťastie a nenarodila som sa zrovna bohatým rodičom, začala som si veľmi aktívne hľadať nejakú brigádu.
číst více
"Auuuuu" ozvalo se místností. A za chvíli znovu. A tomuto dívčímu zaúpění, předcházelo tenké hvízdnutí. Byl to bič. U zdi, roztažené do X a vyčerpáním pověšené za vrchní část řetězů, se téměř bezvládně snažilo krčit dívčí tělo. Dívka měla na sobě cosi, co před časem připomínalo šaty. Teď to byly spíše cáry hader visící na jejím těle, kterými na některých místech prosakovala krev z čerstvých ran.
číst více
Jmenuji se Nicoletta. Tehdy když to začalo, bylo mi dvacet let. Rozešli jsme se spolu, ale v dobrém, šlo o to, že nám oběma něco chybělo. Určitě nešlo o sex, ten byl naprosto perfektní a navíc po tom zjištění, že máme společnou zálibu - úchylku. Sadomasochismus. Vždycky mě bolest tak trochu vzrušovala, ale až on mě naučil jí využít. Byl a stále je masochista. Věděla jsem, že musím od něj chtít pravidelná setkání, jen jemu v tomhle uvěřím, prozatím.
číst více
Chytila jsem ho za bradavku a vedla ho za ní nahého až do obýváku. Na podpatcích jsem byla skoro stejně vysoká jako on, tak jsem mu ji táhla trochu bolestivě dolů. Nebránil se, nemohl.
„Klekni si a mlč!,“ řekla jsem a pro zdůraznění ho za vlasy stáhla dolů. „Natáhni ruce víc před sebe a skloň hlavu!“ Udělal, co jsem chtěla, i když to se svázanými zápěstími bylo asi těžké. Odvázala jsem mu ruce od sebe, abych je mohla přivázat k nohám křesla. Klečel a tvářil se pokorně.
číst více
.......Jak začít? jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras ,vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv době normalizace, kdy každý musel pracovat ,kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci jen proto, že chtěli za železnou oponu se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho.
číst více
Uslyšela však : „Ostříhat na krátko!“ To bylo na dívku moc a vyskočila z křesla a chtěla utéct, ale neměla kam. Pozdě pochopila, že udělala hroznou chybu. Babice s nesrozumitelným hudráním zmizela, ale přítomní chlapi ji zkroutili ruce za záda a vlekli ji zpátky do sklepa. Přestože se vzpínala, neměla naději se ubránit jejich hrubé síle. Přivázali ji znovu ke stolu, ale břichem dolů. Pod pánev ji vsunuli obrovský polystyrénový válec, aby její zadek trčel vzhůru.
číst více
Teď se nehýbej, jinak tě to bude bolet, upozornil ji neznámý měkce a přihladil jí za ucho pramen vlasů. Hanka sebou škubla a zasténala přes hedvábný roubík. Její snažení však vyznělo do ztracena. Bylo tvrdě potlačeno pevnými pouty, která jí svírala zápěstí a zdvihala ruce vysoko nahoru.
Ozvalo se rychle cvaknutí nůžek. V Hance se napjal každičký sval.
Než si stačila něco pořádně uvědomit, už se jí napínala látka na těle a vzápětí opět povolila. Po kůži jí sklouzla rozpůlená blůzka.
číst více
Nejhorsi na tom bylo, ze jsem tri ctvrte roku absolutne abstinoval. Nevypil jsem kapku alkoholu ani na sve narozeniny, ani na Silvestra. Pak jsem se rozesel se svou laskou. Ja ji miloval, ale ona chtela neco jinyho. Nezbylo mi nic, pouze nadeje, ze se vrati, ale ta se kazdym dnem rozplyvala. Nakonec to dopadlo tak. ze me kluci ozrali nechutnym zpusobem. Dali mi vypit tri lahve sampanskeho a jeste mi dali nejakou drogu.
číst více
Bolest je ještě horší než si uměla představit. Každá další rána je ještě horší. Bolestí nekřičí, ale řve! Lomcuje jí vztek, ponížení i strašná bolest na zadečku. Je ráda, že má výprask za sebou. Jenže omyl. „Couro, ty nevíš, že když se tvůj pán namáhá s tvým výpraskem, tak je tvá povinnost si rány nahlas počítat a za každou poníženě poděkovat?“ Dívá se, jako by mu nerozuměla nebo neslyšela, co právě říkal.
číst více
