Přišel jsem za známými s tradiční lahví dobrého vína v podpaždí. Jana byla jako vždy pěkně a přitažlivě oblečena. Na to, že jí bude v prosinci 45 vypadá skvěle. Na přivítanou jsme se objali a její ruka zajela na můj poklopec. Projela ho a povídá: "Vidím, že jsi už připraven. To jsem ráda. Už se mi po Vás dvou stýskalo."
číst více
Jirka byl klasickým typem člověka, který by se v dnešní moderní terminologii dal označit asi jako exhibicionista. Ne, že by chodil po parcích v dlouhém plášti a odhaloval se před vylekanými ženami... Jeho záliba spočívala v něčem jiném. Rád své sexuální aktivity provozoval někde, kde ho mohl nějaký kolemjdoucí nachytat, popřípadě kde ho někdo mohl vyloženě vidět. Občas si psal s různými ženami a posílal jim své nahé fotky v různých pózách, čistě jen proto, že se mu líbila představa, že se na něj kouká někdo cizí, hodnotí jeho tělo a třeba se mu hlavou začnou honit různé představy.
číst více
Přišla mi otevřít v lehkém cvičebním úboru. Na to, že jí ještě nebylo ani sedmnáct, se mohla pyšnit až neskutečně aerodynamickou postavou. Jak jsem ji viděl, čím vším proráží vzduch, hned mě napadlo, jak by to asi vypadalo, kdybych ji dostal do rukou jako neúnavný masér.
Co všechno bych jí promasíroval a čím... možná bych si přitom připadal spíš jako napichovač nebo dojič...
číst více
Ten večer jsme se s Julií chystali do opery. Měl jsem zatím na sobě pouze slipy, ponožky a rozepnutou košili. Vešel jsem do obýváku. Julie seděla v rohu u zrcadla a kartáčovala si své světle hnědé, dlouhé vlasy. Měla na sobě jen černé body, pod kterým se jí napínalo bujné poprsí a šedé punčocháče, pod kterými prosvítaly bílé kalhotky. "Už si hotovej?" zeptala se. Zastavil jsem se těsně za dveřmi a pozoroval ji. Julie mě v zrcadle neviděla. "Ještě ne, vždyť ty taky ještě nejsi..." odvětil jsem. "Ještě máme čas."
číst více
„Jak jsi dopadl?" zeptala jsem se ho, když jsem mu dala večeři. Řekl, že ho přijali, a roztržitě vyprávěl, jak konkurs probíhal, přitom pokukoval neustále po dveřích, čekala jsem, kdy se zeptá na Bety a byla odhodlána i ke lži. Nezeptal se a hned po jídle zmizel ve svém pokoji. Chvíli jsem četla, pak zhasla, vyklouzla ze svého pokoje. Nechtěla jsem myslet na to, že v té posteli ležela Bety a že tam byl Láďa s ní, že se milovali.
číst více
Ve dvacátých letech našeho století se výprava německých archeologů dostala do jižní Ameriky, kde v brazilských pralesech objevila indiánský kmen Wanagů. Uprostřed jejich vesnice na skalnaté plošině stála velká dřevěná klec, v níž ležel nahý bílý muž. Ruce a nohy měl připoutané řetězem ke skále. Spolu s ním byly v kleci tři mladičké domorodé dívky.
číst více
Chystali jsme se s mým přítelem Maxem na večeři. Byla už jsem oblečená, učesaná, navoněná a čekala jsem jen, kdy se pro mě zastaví. Přišel přesně v osm. Vzala jsem si kabelku a mohli jsme vyrazit. On mě držel za ruku a povídali jsme si. Bylo to krásné. Chodili jsme spolu asi tři měsíce. Max byl pohledný kluk: krátké černé vlasy měl dnes vyjímečně učesané, na sobě měl košili a kalhoty, což byla po plandavých džínách velice neobvyklá změna.
číst více
Loni v létě mi můj kamarád Marek navrhnul, abych jel s ním a jeho matkou na chatu. Slíbil ji prý, že s ní na chatě stráví týden, ale sám by se nudil, tak chtěl abych jel taky, že pořádně zakalíme a třeba sbalíme nějaké holky z vesnice, kde se chata nacházela.
Všechno probíhalo dobře, každý den jsme vyráželi kalit a i Markova máma s námi občas popila. Jediné co nám trošku kazilo náladu, že jsme se ve vsi stále nedokázali sblížit s žádnou holkou, nejspíš asi proto, že nám prostě tamní dívčiny nepřišly dost rajcovní a oba s Markem máme celkem vyhraněný vkus.
číst více
Jsou to dva měsíce, co jsme se s Pánem poznali. Byl na mě hodný a zatím jsme si sedli.
Něco mi ale stále scházelo. Chtěla jsem být více a přísněji vychovávána, a když se ptal, jaké je mé přání, dostala jsem odvahu ho vyslovit. Srdíčko mi při tom zběsile tlouklo strachy i vzrušením. „Je ti jasné, že budeš dělat vše, co ti přikážu? I to, co je ti nepříjemné?“
číst více
Mojí největší slabinou jsou punčochové kalhoty. Potřeboval jsem si o tom s někým popovídat, a tak jsem začal brouzdat po internetu. Po delší době jsem konečně našel to co jsem hledal. Lidé se stejným zájmem jako já. Slovo dalo slovo, a tak jsem se dozvěděl o paní, která má pro tuto slabost pochopení.
Nejprve jsem jí psal o svých představách. Pevně uvězněný, celý oblečený do punčochových kalhot, včetně obličeje a těla. To tak dokonale, že se sám nebudu moci svléknout.
číst více
