Konečně se Viola dočkala. Ve svých prvních tangách se cítila dospěle, ale jakmile uviděla v dálce horskou dráhu, opět se v ní probudila ta hravá holčička.
„Tam, tam, podívej! Tam půjdem!“ ukazovala ze zadního sedadla Magdě za zády.
Magda v klidu s úsměvem odvětila: „Projdeme lunapark celý, užiješ si krásný den, slibuji. A rozhodni se, na co půjdeme jako první. Ať tam hned na začátku nestojíme a neztrácíme čas.“
„Ruské kolo,“ vydechla nadšeně Viola. „Škoda, že maminka a tatínek tu nejsou s náma.“
„A já ti nestačím?“ zasmála se Magda. „Třeba tě sem naši vezmou ještě jednou,“ mrkla na sestru do zpětného zrcátka.
Violka se zaradovala, až se jí copánky zavlnily. „A dáme si vatu a vystřelíš mi něco?“
„Pokusím se andílku.“
„Od kdy jsem tvůj andílek? Nikdy si mi tak neříkala,“ zeptala se ze zadního sedadla a natáhla se dopředu, aby Magdu pohladila po vláskách.
„Přece od tý doby co nosíš tanga, sestřičko,“ zasmála se Magda a odbočila na křižovatce k lunaparku.
Violka se taky zasmála a zahleděla se z okna na blížící se zábavní park.
V lunaparku se z dvou slečen staly zase malé střelené holky. Nakoupily kupu cukrové vaty a cpaly se jí, až byly upatlané i ve vlasech. Společně se pak povozily na Ruském kole a z něho měly celý park jako na dlani. Na horské dráze daly několik koleček, ale pak se udělalo Violce špatně, asi z přemíry vaty, tak musely na záchod, kde se plavovláska vyzvracela a pak jí bylo dobře.
„Já ti říkala, že to nemáš tak do sebe cpát,“ s úsměvem jí hubovala Magda při držení vlasů nad umyvadlem. „Už je ti líp andílku?“ Magda byla starostlivá jako matka. Cítila se tak trochu jako mamina. Jako super sexy mamina. Nemohla si pomoct, ale zadečkem dráždivě kroutila, i když s ní byla její sestra.
Violka přikývla a vyplivla slinu. „Budem pokračovat?“ zeptala se s novým elánem.
„Jo, ale když už jsme tady, tak šup na záchod, vypilas už hodně limonády a já taky.“ Utřela Violce pusu.
„Trochu se mi chce,“ řekla Violka.
„Tak a co jsem ti říkala v autě?“ zeptala se Magda, zatímco splachovala zbytky nadělení po sestřičce.
„Nikdy si na záchod nesedej a vlastním kapesníkem si buchtičku otírej,“ pronesly obě naráz a zasmály se.
„Tady máš kapesníky. Zvládneš to sama? Chce to trošku cviku, než se naučíš čurat v podřepu. Dej pozor aby ses nepocvrkala,“ podala balíček kapesníčků Violce.
„Trochu se bojím, ale to zvládnu, neboj,“ usmála se Violka.
„Hele co tu mám,“ Magda z kabelky vytáhla vlhčené ubrousky. „Na buchtičku nejlepší řešení, budeš se cítit svěží.“ Vyměnila tedy vlhčené ubrousky za kapesníky. „Hezky se utři, máš nové kalhotky, nemusí být hned označkované.“
Rozešly se tedy do kabinek, které byly od sebe několik metrů daleko, protože dvě vedle sebe volné nebyly. Magda si vykasala šaty nad boky a stáhla si tanga. Přidřepla nad prkýnko, ale nesedla si. Všude kolem ní bylo slyšet zurčení zlatých vodopádů, to jak čuránky dopadaly přímo do vody. Ženy si moc na záchodcích nesedaly. Za nedlouho přidala svou skladbu dopadajícího zlatého deště do záchodu. Proud procházel přes pysky a ty Magdě často dělaly neplechu. Svojí velikostí ovlivňovaly až moc snadno směr a rozstřik moči. Dnes tomu musela pomoct a proto si pravou rukou táhla kundičku nahoru, aby srovnala pysky. Jenže než se proud ustálil, trošku stříklo na prkénko a pár kapek na kalhotky a stehna. V duchu zaklela. To je přesně ono proč si nesedat, nešikovná holka jako já. Nechala proud samovolně plynout, až ke konci mu trošku pomohla. A následoval úklid. Nejdříve si otřela pořádně pysky i si je trošku roztáhla. Pak stehna a oblíknutí. Nakonec prkénko. A spláchnout.
Umývala si ruce, když se vrátila Violka. „Vše v pořádku?“
„Jo,“ přikývla dívka, umyla si ruce a vrátila Magdě ubrousky.
„Šikulka.“
Na toaletách bylo živo. Jako vždy se u dámských záchodků tvořila fronta, ale naštěstí, až po tom co holky vyšly ven. Ve frontě míjeli spoustu malých holčiček, jako byla Violka, teenek a několik mrňavých chlapců s maminkami. Také v ní byla jedna malinká slečna s tmavě barvenými vlasy a drobnými prstíky, co se otočila za Magdou.
Držely se za ruce a zvesela se vydaly k dalším kolotočům a strašidelnému hradu. Když projely hradem, kde Violka křičela strachem a zakrývala si oči a Magda ji starostlivě objímala, přiznala se Viola, že si trošinku cvrkla do tang, když na ně vystartoval ten kostlivec ze skříně. Magda ji uklidnila, že to nevadí, tanga vše vsáknou, jakoby se nic nestalo.
U stánků nakoupily plno nesmyslů a pro obě holky slušivé klobouky co nosí dámy. Na střelnici Magda vystřelila růži, tedy nevystřelila, dostala ji, když se podruhé netrefila.
Stalo se však i něco zvláštního, co mělo změnit Magdin život. Zrovna se dívky rozdělily. Violka byla na kolotoči, kam dospělý nemohly. V labuti jezdila dokolečka a mávala na Magdu, která si sedla před stánek ke stolu, tak aby na sestřičku viděla. Popíjela kávu s cukrem a mlékem, když se před ní někdo posadil. Magda zvedla hlavu, protože přes klobouk nic neviděla. Nejdříve spatřila úsměv a pak rozzářené tmavé oči. Tvář příchozí byla kulatá a kolem ní jí padaly delší tmavě barvené vlasy. Těžko říct jestli černé nebo tmavě fialové nebo snad hnědé. Dívka držela v drobných ručičkách kelímek. Celkově byla drobná a roztomilá. Taková holčička. Avšak klamala tělem.
„Ahoj, mohu si přisednout?“ zeptala se usměvavě.
Magda nechápala, když je všude kolem volno, proč ji obtěžuje, ale přikývla.
„Uf, dnes je horko.“ Nově přísedící zvedla ruce, aby provětrala podpaží. Pod pažemi měla velké potní koláče. Magdu ovanula kupodivu příjemná vůně.
„Jsi tady s dcerou?“ Usrkla dívka z kelímku a podívala se na Magdu.
Magda jí nevěnovala pozornost, zrovna mávala Violce. „Se sestrou,“ odvětila Magda a pohlédla do tváře lehce otravné, ale docela sympatické dívce s buclatými tvářemi, které se červenaly „Ty si to tu užíváš sama?“
Dívka se usmála. „Ne, ne. Jsem tady s kamarádkou. Zrovna je na záchodě. Víš, tam jsem vás obě tak před hodinou viděla.“
„To je možné.“ Magda znejistěla. Pronásledovala je? Proč?
„Řekla jsem si, že až vás, tedy hlavně tebe, uvidím, musím pochválit garderobu. Moc ti to sluší.“ Dívka usrkla z kelímku a pokračovala: „Jsem Jana.“ Přes stůl podala Magdě ruku s krátkými prsty a neuvěřitelně na krátko ostříhanými nehty.
Magda se trošku uklidnila. Když už, tak jde po ní a ne po sestře. Ona se o sebe dokázala postarat. Jen nechápala, proč by se měly seznamovat, ale byla zvědavá, co po ní ta holka chce. „Magda,“ stiskla, na rozdíl od Jany, silně ručku.
Jana se mile usmála. „Jsi tak vysoká a štíhlá. Neděláš modelku? Mohla bys,“ mrkla na Magdu.
Magda se opřela o opěrátko pletené židle. „Něco jako modelku dělám, ale jen ve volnu. Jinak studuju.“ Trošku ji rozdráždilo, jak oklikou mluvila o svém zaměstnání striptérky.
„Magdo? Chodím kolem horké kaše. Nemám to ráda. Chtěla bys opravdu vědět, proč jsem si k tobě přisedla?“ znenadání Jana změnila. Usmívala se, ale hlas měla něžnější a tišší.
Magda se zaradovala, že se nemusí namáhat, ale nadala na sobě nic znát. „Já myslela, že si mi chtěla říct, že my to sluší.“
Janě se zablýsklo v očích. „Souvisí to s tím. Jsi moc krásná a mě dělá pohled na dívky moc dobře. Zvláště tak sympatické jako jsi ty. “
Magda byla vnímavá a často se překvapovala, jak dokáže vyčíst cizí myšlenky a touhy. Asi profese, kterou vykonávala, ji naučila rozpoznávat, po čem daný člověk prahne. Ale i když z Janiných pohledů tušila co se děje, tak jí to trošku zaskočilo. „Takže? Jsi lesbička,“ pronesla chladně.
Dívka v pobavení zvrátila oči v sloup. „Nestraš, to bych si zase tak moc neužila. Nejsem vyhraněná. Jsem bi.“
Magda uznale zakývala hlavou, ale nic neřekla.
„Líbíš se mi, jsi mladá a hezky se staráš o sestru. Jsi mi sympatická.“ Jana se natáhla k Magdě a chytila ji za ruku. Prstem ji přejížděla po hřbetu.
Magda se nebránila. Podívala se zpříma do očí bisexuálce. „Ta kamarádka, jak moc dobrá je to kamarádka?“
„Přítelkyně.“
„A není to podvádění?“ divila se Magda.
Bi dívka se zasmála. „Ach, ne není. Rády si zpestříme noc. A kdybys chtěla být tím zpestření i ty… Nemáš se čeho bát. Respektujeme chutě každého.“ Jana se usmívala jak obrázek.
„Zajímavá nabídka.“ Magda se vymanila s držení rukou. „Ale já jsem striktně na muže. A nyní mě Jano omluv. Sestra bude končit.“
„Nechceš tedy aspoň telefon, kdyby sis to rozmyslela?“ Jana se nevzdávala.
„Ne děkuji. Měj se hezky a snad si najdeš jinou… lesbičku.“ Magda nedopila a pospíchala ke kolotoči, kde měla Violka každou chvilku skončit.
Jana posmutněle pozorovala její vlnící se pozadí, které mohla hladit a laskat. Škoda.
Nikdy! Nikdy by Magda nic neměla se ženou. Tedy si to nikdy nepředstavovala. Jana nebyla žádná supermodelka, ale nebyla špatná. Tedy jako holka, s kterou by se bavila. Na muže sice zanevřela, ale nahradit je ženami? Fuj! Zase si chlapa najde a budou souložit. Bude se mu líbit její zadeček. Nebo? Dívky by mohly být tolerantnější. Jejich hebká těla… Jana měla maličkou a hladkou ručičku. Líbila se jí. Kdyby se jí dotýkala i jinde. Jaké? Jaképak copak? Lesbičkou se nechat ošahávat? Nechat si hladit prsa a mít zabořenou cizí ruku v zadnici? Toužila po tom, ale že by to mohla být třeba žena? Nevěřila Magda svým myšlenkám. Byla zmatená a roztržitá.
Vzala Violku za ruku a pospíchaly k další atrakci. Centrifuga byla pro obě dvě. Trošku rozdíl po pomalém zvířátkovém kolotoči, ale Violka naléhala.
„Nebudeš se bát?“
Violka znejistěla. „Když budeš se mnou, tak ne,“ pískla.
Jak se držely za ruce, bylo najednou jiné než kdy předtím. S dívkou? Je to její sestra. Normální jev. A co s jinou dívkou? U žen to není nic neobvyklého. Violka měla hebkou dětskou ručičku. Pevně se Magdy držela a čím blíž byly centrifuze, tím se držela pevněji.
„Já se bojím,“ špitla dívenka a zastavila.
Magda si čupla a usmála se. „Já taky, ale jsme velké holky. Společně strach překonáme a navíc tam budu stále s tebou. Ale jestli se hodně bojíš, nebudu ti mít za zlé, když půjdeme jinam,“ tiše konejšila malou sestřičku.
„Jsem velká holka, nosím tanga,“ skočila Violka Magdě kolem krku, až se jí nadzvedla sukýnka a odhalila tajemství, a objala ji.
„To víš, že ano. Sesterstvo se nikdy nevzdá, andílku,“ políbila mateřsky Magda sestřičku na tvář.
Protočily se tak, že Magda dočista zapomněla na Janu. Violka vřískala vysokým dívčím hláskem a Magda se vedle ní přidávala vyděšeným pištěním. Držely se vystrašené jedna druhé za ruku a společně si užívaly děs a krásu ze super točení.
Co všechno zažily, se nedá ani popsat. Začátek prázdnin a odměna za Violčiny skvělé výsledky ve škole se náramně povedly a holky šťastné odjížděly domů. Vstříc dalším dobrodružstvím. Smály se a štěbetaly ještě dlouho do noci, co přijely domů. Nakonec Violka vyčerpaná usnula Magdě v náručí.
Návaznost na povídky: Magdalena (Já, Magdalena!) [3]