Vaše erotické povídky

JOHANKA Z UČŇÁKU
Jmenuji se Michaela a tenkrát jsem chodila posledním rokem na odborné učiliště. Jednou o svačině někdo přinesl Annonci a my se bavili čtením inzerátů – samozřejmě Hezké chvíle. Bylo tam i několik z oblasti SM, hltali jsme neznámá anglická slovíčka – bondage, spanking, piss… Naši kluci se v tom trochu vyznali a vysvětlili nám, zvědavým holkám, o co se jedná. Ostatní učnice pak svorně tyto praktiky odmítly, jenom mne to docela zajímalo.

Odpaněná jsem už byla tři roky, kluků jsem za tu dobu vystřídala dost, takže jsem se domnívala, že o normálním sexu vím všechno. Při mých častých návštěvách v pánské šatně jsem kalhotky svlékala dobrovolně a ráda, ale o SM jsme zatím nemluvili. Teď jsem si ale chtěla rozšířit obzory a celkem bez váhání na otázku kluků odpověděla, že bych to ráda zkusila. Doma jsem občas dostávala řemenem na holou, o prázdninách se prala s kluky a když jsem prohrála, přivázali mne ke stromu a vyhrnuli triko, aby si promakali mé rašící pupence – snad jsem nebyla tak úplně nezkušená! Holky mi nadávaly, že jsem pitomá, pak jsme to zamluvily, přestávka skončila, a já na vše rychle zapomněla. Patřila jsem mezi lepší učnice a tak mne a Hanku z našeho ročníku za odměnu vybrali na třídenní podnikový zájezd. Já ještě před tím dostala angínu a ležela dva týdny doma. Pár dní před odjezdem mi volala vyděšená Hanka, že se rozhodovali, zda mám být na zájezdu podrobena „zkoušce statečnosti“, když jsem o ni měla zájem a drtivou většinou to odhlasovali. Ti tři kluci, kteří nás tenkrát o SM poučovali, totiž pojedou také! Ona se bojí, že by to mohli zkoušet i na ní a tak se mnou nepojede! Nadávala jsem ji, že je posera, ale nepodařilo se mi ji přesvědčit. Pojedu tedy sama, bylo mi jasné, že v této situaci nemohu couvnout, neboť všichni čekají, jak se zachovám. Pevně jsem se rozhodla, že Míša všem bázlivým husičkám z učňáku ukáže, jaká je statečná!
V pátek, den odjezdu, se ale v mé duši objevil kromě zvědavosti také strach a nejistota, co na mne čeká. Co mi budou dělat? Bude to hodně bolet? To jsem ale nemohla dát najevo, když se odpoledne k autobusu se mnou přišly holky loučit. Usmívala jsem se a mávala jim, ale nebylo mi lehko u srdce. Protože jsem seděla sama, začala jsem číst knížku, vhodnou pro tento den – dávný příběh Johanky z Arcu. Kluci si mne nijak nevšímali, jinak jeli spíše starší zasloužilí pracovníci, takže jsem se uklidnila, že mé mučení proběhne jen v úzkém kruhu. Jeli jsme až na jižní Moravu a do ubytovny, přestavěné ze staré tvrze se silnými zdmi, jsme dorazili až za tmy. Po večeři všichni chlapi i naši kluci šli sledovat nějaký velmi důležitý hokej v televizi. To mne vůbec nezajímalo, takže jsem šla na pokoj, který po zradě kámošky zůstal jen pro mne. Svlékla jsem se do krajkového spodního prádla, pečlivě vybraného pro tuto noc, ulehla do měkké postýlky a čekala… Pochopila jsem, že hokej je pro pány přednější a tak jsem se vrhla na rozečtenou knihu. Vzrušovalo mne to stále víc, zrazená Johanka už byla v anglickém zajetí a když po krutém výslechu nadržení strážci vstoupili v noci do její žalářní kobky, vnikly mé prstíčky pod lehkou krajku, aby samy provedly to, co jsem chtěla ten večer zažít od jiných… Vzpomněla jsem si na zásoby v tašce a vytáhla z ní krásný dlouhý banán. S kalhotkami na kolenou a banánem v jeskyňce jsem si pak usilovně představovala sebe jako zajatou mladou velitelku, zmučenou, bezmocnou, přikovanou v řetězech a marně odolávající chlípným vojákům tak dlouho, až jsem se udělala tak báječně jako nikdy předtím…
Ráno jsem se probudila s banánem mezi nohama, poučená o novou zkušenost, že pro své uspokojení ani kluky nepotřebuji. Odhodila jsem mokré krajky, po koupeli natáhla obyčejné bavlněné kalhotky a oblékla se na cestu po krásách jižní Moravy: džíny, triko, svetr, bundu, nic dráždivého. Uklidím a převléknu se případně až po večeři…V jídelně jsem na kluky vyplázla drze jazyk, načež reagovali varovným zdvižením prstu, takže má naděje na vzrušující příští noc opět stoupla. Věděla jsem, že dnes večer žádný hokej nebude… Večeřeli jsme však již po cestě, jejímž zlatým hřebem byla návštěva vinného sklepa. I my mladí jsme byli připuštěni na tuto akci, asi proto, že pod dohledem starších se nedaly čekat žádné vylomeniny. Mne to ale moc nebavilo, na pití jsem nebyla zvyklá a brzo mne začala bolet hlava. Kluci se mi v rozlehlém sklepě někam ztratili a mne začal obtěžovat náš ředitel učňáku. Měl už pěknou opici a začal mne objímat, dalo mi dost práce, abych se ho zbavila a šla hledat kluky. Byli všichni tři až vzadu sami v temné uličce a také už měli dost vypito. Konečně začali vůči mně projevovat svou slíbenou aktivitu. Přitáhli si mne za džíny těsně k sobě a začali je okamžitě rozepínat. „Musíme se podívat, jaký spoďárky má naše odvážná školačka, než jí je stáhneme!“ a já se polekala, že to někdo uslyší. Proboha, snad mne nechtějí mučit tady! Snažila jsem se jim vyškubnout, ale marně, dva mne přirazili k sudu a Jakub mi rychle spustil džíny až pod kolena. Bílé kalhotky zazářily v šeru sklepa. „Výborně, panenský gatě mám nejradši!“, zavýskl snědý Tibor a využil toho, že po stažení kalhot mé spodní triko volně plandalo přes kalhotky. Jeho pravá ruka pod něj hbitě vnikla a než jsem se nadála, stiskl mi bradavku. Cesta byla volná, kozinec jsem si na výlet nebrala. Vykřikla jsem, naštěstí však nikdo nebyl nablízku. Dostala jsem vzápětí facku a kluci rozhodli, že za neposlušnost dostanu na zadek. Nebyl to problém, jen mne otočili, kalhoty jsem měla stejně na půl žerdi, ohnuli mi horní polovinu těla přes sud a začali vyplácet rukou přes kalhotky. To moc nebolelo a hlavně to trvalo jen krátce. Dlouhou chodbou se totiž blížil náš ředitel, potácel se a volal: „Míšo, Míšulko, kde tě mám? Mííšóó!“ Kluci mne okamžitě pustili a já se rychle upravila, takže mé spodní prádlo již říďa nespatřil. „Hledal jste mne, pane řediteli?“, zeptala jsem se ho mile a nechala se odvést k jeho stolu na další přípitek… Zase měli kluci smůlu…
Bylo už po půlnoci a tak se začali někteří účastníci zájezdu vracet do hotelu, vzdáleného pěšky asi kilometr. Rozhodla jsem se také odejít a vzrušit se raději četbou o upálení nešťastné Johanky. Už jsem nevěřila, že mí ovínění spolužáci ještě něco předvedou a docela se těšila, jakou budou mít na učňáku ostudu. Navlékla jsem si bundu a vykročila do studené noci. Množství vypitého vína se však brzy projevilo a já opatrně slezla po mírném svahu do houští, abych se vymočila. Byla jsem už taky stříknutá a tak mi vše šlo hodně pomalu a trvalo věčnost, než jsem se znovu vydrápala na cestu. Úplně jsem ztuhla, právě přicházeli naši kluci a já jim padla doslova do rukou! „Tak tys nám chtěla utéci s opilým říďou a vlízt mu do postýlky, to se ti nepodaří, budeme tě mučit, teď si konečně Míšulka užije pořádný sado-maso!“, slyšela jsem vzápětí. Chytili mne za ruce, bolestivě zkroutili dozadu a hned profackovali „za flirt s ředitelem“ přes obě tváře, které rychle získaly shodnou barvu s mou červenofialovou bundou. Zdálo se mi, že mám ruce v kleštích, když mne pevně sevřeli mezi sebe a vedli vstříc bolestivému osudu. Dozvěděla jsem se, že teď jsou mí Pánové a já jejich smrdutá děvka a otrokyně. Smáli se hlasitě, drsně žertovali o mých bílých kalhotkách jako nejzbytečnější věci na světě a zase mi rozjeli zip u riflí, bránila jsem své tělo, ale marně. Zastavili jsme se jen proto, aby mohli přes látku osahávat mou jeskyňku. Byl to první stupeň mého dnešního ponížení, věděla jsem ale, že mne čekají daleko horší věci. Když jste v zajetí, pak vám ani několik vrstev oblečení nezachrání vaše intimní místa. Vzpomněla jsem si na ubohou Johanku, tu mohli její strážci svléknout snadněji, kalhotky se ve středověku nenosily. Vlekli mne k ubytovně s rozevřeným zipem kalhot, které mi nedovolili zapnout, protože pohled na kousek odkrytého bílého spodního prádla mladé dívky je neskutečně rajcoval…a pořád se ptali, jestli se bojím. Ano, bála jsem se, byla jsem v zajetí jako Johanka, ale mlčela jsem, moje zvědavost a strach spolu opět bojovaly, cítila jsem srdce až někde v krku, ale už bylo dávno rozhodnuto, „musíš vydržet“, říkala jsem si v duchu, když mne bitím nutili k rychlejší chůzi. Naštěstí moje výborná teplá bunda většinu jejich ran i štulců zachytila…Podcenila jsem je, byli dobře připraveni na mou zkoušku statečnosti. Měli klíč od společenské místnosti, která byla umístěna stranou ubytovací části a silné zdi i protihlukové dveře byly schopny pohltit můj křik. Pečlivě zamkli na dva západy a já dostala první rozkaz od Pánů: „Tak děvko, hadry dolů, předvedeš nám svý mladý tělo!“ Nebylo kam spěchat, bylo mi jasné, že tato noc bude dlouhá, a tak jsem se pomalu s trochou lítosti nejdřív musela zbavit bundy, která mě do poslední chvíle chránila před bitím. Pohladila jsem ji očima a pověsila na věšák. Okamžitě ji strhli a hodili na špinavé linoleum. „Hadry na zem!“, zařvali a já pochopila, že smrdutá děvka nesmí mít věci společně s Pány. Byla jsem přece otrokyně a tak jsem poslušně přetáhla svetr přes hlavu a hodila ho na bundu. Stáli kolem mne a dychtivě sledovali můj striptýz. Velmi pomalu jsem rozvázala tkaničky u bot, zula se, pak se zase postavila, abych s konečnou platností odhodila džíny a jako pořádná dívka se opět shýbla a přihodila na hromádku svých věcí i bílé ponožky. Ještě mi zůstaly poslední dva kousky, chránící znaky mého ženství. Tázavě jsem pohlédla na své spolužáky, vědoma toho, že sama nesmím mluvit. „Triko dolů a ke zdi, teď ti ukážeme, co to je spanking!“ Nebyla jsem hloupá, věděla jsem, že mne teď budou bít. Podprsenka zůstala ráno v pokoji a mě se podařilo hned po odhození trika posunout se čelem ke zdi tak rychle, že vlčáci zatím vůbec nespatřili mé stydlivé kozičky. Zkušenosti z domova, kde jsem často musela stát před rodičovským výpraskem s rukama vzpaženýma, mírně rozkročená, se nyní hodily. „Naše děvka umí“, pochválili mne dokonce a nechali mé pupence na pokoji, jasně, že ne na dlouho. Čekání bylo nekonečné, dívala jsem se do bílé zdi a odhadovala podle zvuků, že budu bita řemenem některého z mých mučitelů. Doufala jsem, že mi aspoň nechají spoďárky, které mne chránily spíše psychicky před úplným ponížením z nahoty. Přímo šíleně jsem milovala bílé spodní prádlo a věřila, že mi jeho nošení přináší štěstí. Dnes to ale asi neplatilo, najednou jsem ucítila na zadku silné ruce, které uchopily kalhotky za gumičku a nenávratně je pomaloučku stahovaly dolů. Trhla jsem sebou a vykřikla „Ne!“. Bohužel jsem si neuvědomila, že děvka nesmí Pánům odporovat! Ruce útočníka zanechaly bílou látku pod mými kolínky a dlouhými nehty se zaryly do mé nahé zadnice. Bolelo to moc, ale už jsem se ovládla a nekřičela. Zaťala jsem zuby a zavřela oči, když řemen poprvé dopadl na mou prcínu. Zpočátku to nebylo tak strašné, podobná síla jako otcův výprask, ale intenzita úderů se postupně zvyšovala, zvláště když řemen dopadl do místa již zbitého. To už jsem začala křičet nejdřív bolestí, ale postupně mne ovládlo zvláštní vzrušení, které se s dalšími údery neustále stupňovalo. Když už hrozilo nebezpečí, že můj řev bude slyšet v pokojích, přestali. Dovolili mi, abych si rukama opatrně prozkoumala svou jelity pokrytou zadnici, a pak nařídili udělat čelem vzad. Cítila jsem, jak zase rudnu, ale rozkaz jsem splnila. Kalhotky už byly shrnuté skoro u kotníků a já náhle pocítila nenávist k tomu bílému kousku látky, který mne neochránil před ponížením a bitím. Vystoupila jsem z něj a úplně nahá se odhodlaně postavila proti svým mučitelům. Moji kundu i kozy už dobře znali z častých návštěv v jejich šatně, vždy jsem poslušně přišla, kdykoli si mne vybrali, ale nikdy jsem jim nedovolila, aby mne svlíkli úplně všechno! Byla jsem jistě rudá až po kořínky vlasů, ale ten nejstrašnější okamžik jsem už měla za sebou. Zkoumali má pevná ňadra s malými dvorci a růžovými bradavkami i holou píčku nejdřív očima, ale dlouho to nevydrželi a jejich nedočkavé ruce začaly makat mé ze všech stran přístupné tělíčko. Zaměřili se především na bradavky, které nejdřív hladili, pak důkladně prohmatávali a nakonec kroutili. Mé ozdoby už byly špičaté, fialové a ztopořené, vždyť s nimi zacházeli dost krutě, ale já stála a pociťovala už ne bolest, ale neskutečné vzrušení. To jsem ještě nikdy předtím, když jsem ležela zčásti obnažená na lavičce v pánské šatně, nezažila! Vzdychala jsem a cítila přicházející orgasmus. Poznali to a tak mne popadli, odnesli na pingpongový stůl a položili na záda. Okamžitě jsem zařvala, když se má seřezaná prdel dotkla studeného dřeva, ale to už byly mé nohy do široka roztaženy, zvednuty kolmo do výšky, aby má vyholená buchtička mohla v ideální poloze přijmout prvního fialového tvrdolína… Své vzrušené tělo jsem už neovládala, vím jenom, že Lukáš, držící mé ruce na opačné straně stolu to také nevydržel a svůj mohutný ocas mi vrazil skoro až do krku a já ho začala okamžitě kouřit…
Jak dlouho mě šukali, nevím, ale probrala jsem se z orgasmu až v okamžiku, kdy jsem už na stole ležela sama a kluci si zapínali své kalhoty s poněkud schlíplým obsahem. Byla jsem strašně unavená a chtělo se mi spát. Ale Tiborův hlas mne rychle vrátil do drsné reality této noci. „Takže děvko, teď sis pěkně zamrdala a pokouřila, líbilo se ti to víc než v šatně, ale teď zažiješ něco drsnějšího, tak slez dolů a budeme tě mučit, to se zase bude líbit nám!“ Trvalo mi trochu déle, než jsem pochopila situaci, takže mi Jakub pevně stiskl krk, hrubě stáhl ze stolu a hodil na hromádku mého šatstva. Byla jsem přiškrcená, mokrá a olepená, chtěla se trochu osušit kapesníčkem, který jsem měla v bundě. Když jsem ho tahala, vypadl z kapsy na podlahu i klíč od mého pokoje. Mí spolužáci nebyli zase až tak dokonalí, protože teprve teď jim došlo, že jsem na pokoji sama! Vypálili na mne otázku a já, schoulená u svých otrockých svršků a marně se pokoušející zahřát v chladné noci alespoň ruce pod zmačkaným svetrem, jsem to přiznala. Řvali na mne, proč jsem jim to neřekla dřív a hned jsem pocítila údery jejich okovaných bot do zatím nedotčených oblastí mého úplně nahého tělíčka. Vzali mi klíč a nařídili okamžitý přesun na pořádné sado-maso do mého pokojíčku. Menší problém byl jenom s mým obnažením. Vést v noci po chodbě úplně nahou dívku s fialovou prdelí se kluci neodvažovali a tak mi nařídili obléci naostro džínsy a bundu, které zahalí mé mučené tělo. Naprat se do přiléhavých kalhot nebylo vůbec příjemné, s bundou, upnutou až ke krku a ostatními částmi mého bývalého oblečení v ruce jsme se vydali vstříc další etapě testu mé statečnosti. Hodiny na chodbě právě ukazovaly dvě hodiny z neděle…
Už mi bylo všechno jedno a byla jsem tak vyčerpaná, že mne Jakub s Lukášem museli po schodech podpírat, abych vůbec došla. Mí mučitelé otevřeli pokoj a hned uviděli velký nepořádek: na polštáři knihu, otevřenou u obrázku Johanky z Arcu, přikované v žaláři, v rozválené posteli lepkavý banán, v koutě pohozené zmačkané krajkové kalhotky, podprsenka pod postelí… Pozdě jsem mohla litovat, že jsem ráno neuklidila. Hned jim došlo, co jsem v noci prováděla a já vůbec nezapírala. Zase mne zpolíčkovali a poučili, že děvka se nesmí sama uspokojovat, jen když ji to Pán nařídí. A protože všichni potřebovali opět přivést své nástroje do použitelného stavu, musela jsem, opět vysvlečená do naha, svou noční produkci zopakovat a potom banán ještě olízat. Rozhodli, že nyní je vhodná chvíle pro výslech, mí tyrani se pohodlně rozvalili na postelích, a já si musela kleknout mezi ně. Měla jsem ruce dopředu sepjaté jako při modlení a spoutané řemenem, kterým mne dole mlátili. Nevadilo mi to, byla jsem ráda, že snad nebudu zase bita. Výslech byl asi nejlehčí částí mé zkoušky, pokud se tak dala vůbec nazvat. Musela jsem podrobně popisovat své zážitky podobné SM. Začala jsem domácími výprasky, které mi uděloval spravedlivý otec zásadně na holou vždy, když jsem něco provedla. Byla jsem dost divoká holka a tak jsem měla kalhotky stažené dost často. Méně spravedliví venkovští kluci na prázdninách se mne, nepřátelskou Pražandu, zase dlouho snažili svléknout a nakonec se jim to skoro podařilo, když mne v přesilovce už ve čtrnácti letech přivázali ke stromu do půl těla nahou. Nechali mi jen kalhotky, na ty se neodvážili, věděli, že jsem panna. Přiznala jsem, že tenkrát jsem strašně brečela studem i ponížením. Ale na učňáku jsem se brzy přestala stydět. Když nás jako bažantky v prváku na brigádě odvedli mazáci na svou ubytovnu, musely jsme nejdřív dělat dřepy ve spodním prádle a pak nás bili přes kalhotky, už jsem jako jediná z holek nebrečela. Už tenkrát říkaly, že jsem statečná…
Dlouhý výslech mne skoro připravil o hlas a tak jsem prosila své věznitele o skleničku vody. Brzy jsem toho litovala, když Jakub šel od umyvadla ještě na záchod. Přesto jsem statečně vypila celou skleničku vody, zředěnou močí. Neměla jsem už sílu cokoli zapírat a tušila, že se na ten můj loňský úlet zeptají. A tak jsem se zhluboka nadechla a přiznala soulož s mistrem odborného výcviku v jeho kanceláři. On byl hrozný pes na pěkný holky a když si na nějakou zasedl, dusil ji a hrozil, že ji dá kouli z praxe, pak ji pozval do kanceláře na přezkoušení… Já tenkrát na práci kašlala, protože hrozně milovala Tomáše, ale nemohla si dovolit propadnout, to by mne otec snad zabil… Nebyla jsem ani první, ani poslední, dobře jsem věděla, co mne v kanclu čeká, jen jsem pozdravila a pak už mlčela, sama si stáhla jenom špinavé montérky, lehla na gauč a zavřela oči. Nespolupracovala jsem, musel si mne svléknout sám, ještě jsem si schválně vzala punčocháče, měl se mnou víc práce než s jinýma holkama, věděla jsem, že kámošky jsou hodně aktivní, dělají mu striptýz a lehají si na gauč už nahé… Mistr dostal vztek a dal mi pár facek, vrazil mi ho tam a já strašně trpěla, bylo to nekonečné, vyžíval se na mě, když byl konečně hotov a nastříkal mi semeno na břicho, nedal mi ani ručník, musela jsem se otřít svým bílým trikem, polonahá se vrátila do šatny a dlouho plakala, holky mě utěšovaly… To snad nebyla tak strašná nevěra, nikdy jsem se ale Tomíkovi nepřiznala, ale stejně jsme se za čas rozešli… Přerývaně jsem ze sebe vše vysypala a věděla, že bude zle, protože Lukáš byl nejlepší Tomášův kamarád. Polehčující okolnosti mi neuznali. “Za svou nevěru musíš být přísně potrestána! Víš, kurvo, co to je bondáž?“ Kývla jsem a položila se na volnou postel, kterou posunuli doprostřed pokoje. Vytáhli dlouhou prádelní šňůru a začali mne pečlivě přivazovat. Roztáhli mi ruce i nohy a každou končetinu pevně připoutali k jedné noze lůžka. Udělali ze mne zcela bezmocné písmeno X s buchtičkou široce rozevřenou a přístupnou jejich chtivým pohledům i dotykům. Zatímco Tiborova pádná ruka jako první pronikla snadno do mého lůna a začala si nešetrně hrát s mým hráškem, Jakuba s Lukášem zaujala moje cestovní taška. „Podíváme se, co tam ta děvka schovává!“, řekli a vysypali její obsah na zem hned vedle mého bezmocného těla, těžce oddychujícího vlivem Tiborova dráždění. Názorně mi předvedli, že součástí SM je i psychické trápení. Otočili mi hlavu tak, abych musela sledovat jejich ponižující prohlížení mého rezervního prádla a intimních ženských drobností, na které jsem mimořádně citlivá, s posměšným komentářem. Nahlas přemýšleli, co použijí k mému dalšímu potrestání. Nejaktivnější byl samozřejmě Lukáš, rozevřené sponky do vlasů připojil tak šikovně na mé bradavky, až jsem nečekanou bolestí vykřikla. Tiborovu ruku v mé vlhké kundě vystřídala dvě jablka, která svými rozměry byla změnou k horšímu a já poznala další bolest, kterou mi čuráky zatím nemohly způsobit. Nikdy jsem si nepomyslila, že náplast, kterou vždy vozím pro všechny případy, bude použita k zalepení mé široce roztažené pochvy! Ale bylo ještě hůř… Lukáš se zajímal o mou knihu a když zjistil, o čem je, zasmál se: “Tak koukám, děvko, že je Johanka tvůj vzor!“ Řekla jsem jen: „Ne, to není, ale obdivuji její statečnost!“ a hned jsem dostala facku za neslušnou odpověď a pak mne ujistili, že pálení se taky dočkám! Nejdřív ale rozhodli, že můj velký plastikový hřeben bude tím vhodným předmětem, kterým mne nyní potrestají za nevěru! Lekla jsem se, že mne chtějí bít přes prsa, ale ty už byly sevřeny sponkami, tak se rozhodli pro bříško. Protože právem předpokládali, že bych mohla svým křikem budit sousedy, sebrali mé krajkové kalhotky, nacpali do pusy a pevně utáhli tričkem, takže jsem skoro nemohla dýchat. Sedli si kolem mne a střídali se v bití. Nejhorší byl Tibor, měl v ruce velkou sílu a vůbec mě nešetřil. Musela jsem se dívat, jak mé bledé bříško rychle dostává fialovou barvu a uvažovala, zda to nemám vzdát. Byla to jen hra na statečnost, ale představila jsem si výsměšné tváře holek a jejich řeči, že kecám a nic nevydržím. Zuřivě jsem se zakousla do krajky a snažila se nevydávat žádné zvuky, ale vytryskly mi slzy. Když to viděli, přestali mne bít a Lukáš dokonce sebral mé čisté kalhotky a otíral mi mokrý obličej se slovy: „Nebul, Johanko, jsi dobrá!“ Zrovna od něj mne toto ošetření i oslovení docela mile překvapilo. Ale ještě mne čekalo poslední mučení, na které jsem je sama přivedla knihou o mé hrdince. Věděla jsem, že mne neupálí, ale přesto mi naskočila husí kůže. Pohled na žhavý konec cigarety, blížící se neúprosně do mého podpaží, byl děsivý. Krajkový roubík tentokrát neutlumil můj výkřik úplně a i přes pevná pouta se mé tělo v obranné reakci pohnulo. Další cigareta se dotkla mé druhé podpažní jamky. Začala jsem znovu brečet a opakovat si pro sebe „Musím vydržet, vydržet, vydržet….“ tak dlouho, až jsem bolestí omdlela. Když jsem se probrala, byly mé ruce i nohy volné. Svět se točil kolem mne a já zjistila, že jsem součástí jakéhosi spletence nahých těl, pohybujícího se rychle na podlaze. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že jedině mé tělo příroda nevybavila potřebným spojovacím kolíkem a tak všechny mé tři tělesné dírečky byly zcela uzavřeny tvrdými klacky, které téměř souběžně pumpovaly do mých vnitřností bílou mazlavou tekutinu… Přizpůsobila jsem se a v šíleném rytmu jsem prožívala nekonečné orgasmy, všem ptákům jsem postupně obnovila jejich funkčnost…
Byly už čtyři hodiny ráno, když tento grupáč skončil úplným vyčerpáním všech účastníků. Leželi jsme na zemi vedle sebe a hlavně mé tělo, hrající všemi barvami, se nechtělo ani hnout. Jakub první pochopil, že je třeba se ještě před svítáním přemístit do jejich třílůžáku, abychom všichni neměli obrovský průser. Zatímco já, úplně zničená, stále ležela, kluci pomalu oblékali nejnutnější svršky pro přesun. Mluvili na mne a já zjistila, že už nejsem děvka nebo otrokyně, ale opět Míša. Uznali, že jsem byla statečná a ještě potřebovali pro spolužáky nějaké důkazy, že mne opravdu svlékli a mučili. Protože mé tělo nelze kdekoli ukazovat, zabavili mi průkaz učně, mé zvláštní kulové náušnice i kalhotky včerejšího dne, které jsem často nosila a holky je dobře znaly ze šatny. Po jejich odchodu už nemělo cenu jít spát. Úplně nahá jsem si lehla na bok na postel a dočetla poslední kapitolu v knize. Tělo mě sice hodně bolelo, ale byla jsem docela šťastná, že jsem to dokázala. Vždyť i mne svázali, vyslýchali, znásilnili, …ale byla jsem moc ráda, že už není středověk, protože po upálení na hranici jsem rozhodně netoužila, dvě cigarety v podpaží se přežít dají. To jsem si raději dala pořádnou sprchu, namalovala se, pod nánosem pudru zmizely zpolíčkované tváře a z tašky opatrně vybrala vhodné oblečení pro své bolavé tělo. Světlé volnější kalhoty a červené triko s dlouhými rukávy úspěšně zakryly všechny stopy divoké noci a já mohla bez problémů klidně pohovořit u snídaně s panem ředitelem, který mezitím vystřízlivěl, přisedl ke mě a moc se mi omlouval. „Míšulko, doufám, že jsi po vínečku měla klidnou noc a něco pěkného se ti zdálo!“ „Ano, pane řediteli, zdálo se mi, že mne milují dokonce tři kluci!“ „To byl opravdu krásný sen! To ti závidím!“ Najednou jsem nevěděla, jestli to opravdu nebyl jen sen. Honem jsem mrkla, jestli se říďa na mne nedívá a vyhrnula rukáv svého rudého trička. Ne, byla to realita, hned vedle pásku hodinek byla má paže obkroužena temně fialovým pruhem šíře prádelní šňůry… Teprve nyní dorazili kluci na snídani, byli pobledlí a kruhy pod očima dokazovaly, že klidnou noc určitě neměli… „No vidíš, Mišulko, ty unavený pacholky, museli se ve sklípku pěkně ožrat, viděl jsem je dole u sudů, jak tě otravovali, nebyli na tebe moc drzí? Jestli ano, řekni mi to, já už je postavím do latě, obtěžovat dívky nebudou, to nedovolím!“, pravil rezolutně pan ředitel a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Kdyby tak viděl jen desetinu z toho, jak mě kluci „obtěžovali“, asi by ho hned ranila mrtvice! Vykoktala jsem něco v tom smyslu, že byli slušní, nedovolila bych jim, aby si na mne něco dovolovali… Spokojený říďa mne lehce pohladil po čerstvě umytých vlasech a odkráčel do pokoje. Konečně jsem se mohla usmát na ty pacholky…
V autobusu si Lukáš sedl vedle mne: „Míšo, ty jsi fakt suprová holka, zvládla jsi to bezva, muselo tě to dost bolet, ale vydržela jsi všechno, moc se mi líbíš!“ Mlčela jsem, byly to na mne příliš rychlé změny. Vzápětí pronikl pod mé tričko a začal něžně hladit oteklé bříško. Chytla jsem ho také za ruku a ještě včas zachránila své kalhoty před rozepnutím, vždyť tu byli kolem nás známí lidé z učiliště …a já měla navíc kalhotky fialové…! Unaveni z probdělé noci jsme pak velmi brzo oba usnuli, těsně přituleni k sobě, s Lukášovou rukou v mém klíně…
Příští týden jsme měli teorii. Když jsem v pondělí ráno přišla k učňovské škole, už tam byl houf holek a kluci líčili průběh mé zkoušky. Hanka držela v ruce sobotní kalhotky a horlivě potvrzovala, že jsou skutečně moje. Hlavně Lukáš chválil mou statečnost a opět mne nazval Johankou. Všimla jsem si, že mne některé holky pozorují téměř uctivě. Slíbila jsem, že jim o velké přestávce ukážu stopy po mučení na svém těle. Vzala jsem si na to miniaturní tanga, takže stačilo na záchodě bez sebemenšího studu spustit kalhoty a ty bázlivé slepice vyděšeně zíraly na mé fialovožluté pozadí, já si ještě svlékla blůzičku a odkryla jim fialové bříško i podpaží se zjevnými rudými stopami po cigaretách k nahlédnutí. Obdivovaly mne jako svatou mučednici, ale žádná si to sama nechtěla vyzkoušet, jejich chyba. Zapálila jsem si cigaretu a navrhla, ať si rozepnou halenky a zkusíme to, všechny to s různými výmluvami odmítly. Rány se rychle hojily a za dva týdny už na mém mladém těle nebyly žádné viditelné stopy mého úspěšného testu statečnosti. Na tělesné výchově jsem už nemusela nosit teplákovou soupravu a znovu oblékla sexy krátké tričko a trenky, holky mi na znamení úcty hladily v umývárně holé bříško i znovu narůstající chloupky v podpaží, jen na kundu jsem těm husám sáhnout nedovolila, ta patřila jen klukům, hlavně Lukáše jsem tam pouštěla dost často… Má velká popularita i autorita na rozdíl od modřin vydržely až do konce učení a já už vůbec nelitovala, že jsem ji získala takovým neobvyklým a bolestivým způsobem, bylo to docela příjemné…
Co mi ale zůstalo, bylo mé nové jméno Johanka, kterým mne od té doby všichni začali oslovovat. Jako nositelka tohoto mučednického jména jsem při stále častějších návštěvách chlapecké šatny nemohla odmítnout rozumné použití lžíce i hřebenu pod pupíkem a hlavně nového pásku, který jsem si k těmto účelům koupila na mou prdelku. Brzy jsem zjistila, že nejlepší orgasmus dosáhnu šukaná vleže na zádech na tvrdé lavici okamžitě po výprasku… Učňovské zkoušky se rychle blížily, ale já na to nedbala, se svými třemi učiteli SM jsem už od dubna každý týden, co jsme měli teorii, chodila rovnou ze školy do blízkého opuštěného parku. Nařídili mi, že místo džín a tang musím mít sukni a bavlněné kalhotky. Sama jsem si vybrala vhodný strom, stála k němu čelem, předpažila a poslušně čekala, až si páni vykouří cigaretku. Mé vzrušení stouplo, když mi spustili sukni na zem, kalhotky použili jako roubík, spojili provazem obě ruce a vyndali vojenský řemen. Jeho použití bylo zcela nesrovnatelné s mým dívčím páskem. Bavlna dobře tlumila můj křik, ale nikdy jsem se nesnížila k pláči a prosbám, musela jsem být znovu tak statečná jako můj středověký vzor. Zuřivě jsem tiskla látku mezi zuby, když mi den před tělocvikem vyhrnuli taky tričko ke krku a jejich cigarety zamířily do mého podpaží… (Holky na těláku mne budou zase obdivovat!) Když se dostatečně vyřádili, odvázali mne, hodili do trávy a otočili na záda… Úspěšné učňovské zkoušky jsme oslavili na jedné chatě, kde jsem těm hladovcům musela napřed připravit večeři, to mi ještě nechali miniaturní tanga, abych poté celou noc strávila úplně nahatá, roztažená do kříže a drátem přivázaná ke skobám, zatlučeným do podlahy. Ta absolutní bezmoc mne fascinovala, nalévali mne vínem i močí, šukali mnohokrát nejen svými klacky, taky robertkem a flaškou, ale pozdě v noci tvrdě trestali prutem přes kozy i kundu, když jsem se počůrala… Myslím, že ani skutečná Johanka neprožila taková muka, jako já v osmnácti na té chatě…
Od té divoké noci uplynulo už deset let. Dnes jsem šťastně vdaná a mám dvě děti. Celý týden se vždy strašně těším na sobotní večer. Když už děti bezpečně spí, přinesu ze skříně silný kožený řemen s kovovou přezkou a předám ho manželovi. To už cítím vlhko mezi nohama… Pak si sama svléknu sukni i mokré kalhotky, stavím se ke zdi, mírně předkloním, vzpažím ruce a roztáhnu nohy, čekám na první zasvištění… Roubík nepotřebuji, jsem za ta léta už dokonale vycvičená poslušná subinka, jenom vzdychám, odpočítám klasických 25 a hlavně nezapomenu svému milovanému Lukášovi poděkovat. Výprask nás oba vzruší natolik, že se vrháme na letiště a nekonečná noc lásky a vášně může začít…