Vaše erotické povídky

Normalne nosila dziny (a jeji pozadi bylo vdecnym zdrojem obdivu cele muzske casti osazenstva podniku), dnes se vsak po praci chystala, na jak doufala, zajimavou schuzku a vzala si proto elegantni tmavou sukni a bilou halenku, ktera dala vyniknout jejim tmavym, lehce vlnitym vlasum. Jana ..
Kdyz se Jane konecne podarilo zaparkovat pred firmou kde pracovala, uvedomila si, ze ji ceka dalsi den „blbec“, zase pozde a zrovna dneska ji ceka tolik prace! Dorazila do kancelare, pozdravila se s kolegyni Petrou a zhroutila se na svou zidli.

„Dam na kafe, dneska to budeme potrebovat“ slysela Petru a jen prikyvla. Jeste nedavno se ji zdalo, ze dosahla temer vseho, ceho si mohla prat. Spokojene manzelstvi, slusne misto u firmy, sef ji uz dlouho slibuje postup… a pak prisel rozvod, problemy se splacenim hypoteky a jako by to nestacilo zacaly i potize v praci. Firma donedavna prosperovala, ale posledni dobou mela stale vetsi protize s neplaticema a Jana jiz dva tydny parovala pohledavky s fakturama. Ale nejvetsi obavy mela z toho, aby se neprislo na maly trik, kterym si chtela pomoci z docasnych financnich potizi. Sef ji pred casem naridil, aby zalozila nekolik dalsich uctu a tak dostala napad… . ostatne, az konecne skonci dedicke rizeni a pripadne ji ta sbirka po dedovi… jde jen o cas a kdy bude mit trochu stesti, nikdo na nic neprijde… a kazdy prece vi, ze odvaznym stesti preje. Sotva si sedla k pocitaci a pustila se do prace, zazvonil telefon. „Jani, mas jit k sefovi, nemuze bez tebe zit“, sdelila ji Petra a jako vzdycky si trochu rejpla. Jana byla ve svych petadvaceti velmi pritazliva mlada zena, skoro metr sedmdesat vysoka, dobre rostla, s dlouhymi tmavymi vlasy a perfektnima, stihlyma ale pritom pevnyma nohama… . Normalne nosila dziny (a jeji pozadi bylo vdecnym zdrojem obdivu cele muzske casti osazenstva podniku), dnes se vsak po praci chystala, na jak doufala, zajimavou schuzku a vzala si proto elegantni tmavou sukni a bilou halenku, ktera dala vyniknout jejim tmavym, lehce vlnitym vlasum. Jana ucitila neprijemny pocit v zaludecni krajine, sef nebyl prilis prijemny clovek a rozhodne nemel povest lidumila, za dva roky co ho znala vystridal tri sekretarky a vsichni ho znali jako prisneho muze, ktery krome sve prace snad na nic jineho ani nemysli… „To zase bude“ povzdychla si Jana, upravila si sukni a vyrazila do sekretu. Sef vlastne na ni nikdy nebyl hruby nebo dokonce neslusny, proste takovy konzervativni boss, jak ze stareho filmu, napadlo ji, kdy se snazila udrzet rovnovahu ve svych strevicich na kluzke chodbe… . Sekretarka vypadala trochu vydesene, ta nevydrzi dlouho, pomyslela si Jana a chystala se zaklepat na sefovy dvere… . „Pockejte prosim, musim vas ohlasit, ma tam prave navstevu… nejaci panove z hospodarsky… kriminalka. Jana zase ucitila ten znamy tlak v okoli zaludku. „Nevite o co jde“, zeptala se, snazice se vypadat nezucastnene. „To nevim, ale sef je na mrtvici“, tise spitla sekretarka a po zaklepani zmizela za dvermi sefovy pracovny. Boze, snad nebudou do niceho stourat, to muzu ted nejmin potrebovat rikala si v duchu Jana, hlavne klid, klidek, zustan v klidu, snaz se na to nemyslet. V tom se otevrely dvere a ze sefovy pracovny vysli dva muzi, tak tricatnici, kratky sestrich, kozena bunda… . proste chlupaty uvedomila si Jana a stacila zaregistrovat jejich pohled neomylne smerovany k jejim tesne obepnutym bokum. Ale to jiz uslysela zvucny hlas sefa „Tak pojdte pani Jano dal, pohovorime si“, tenhle ton jiz znala a vedela, ze sef nema naladu na zertovani. Vkrocila trochu vahave do sefovy pracovny a kdyz za ni sekretarka zavrela dvere, pripadala si jako v minulem stoleti. Intarzovany tmavy stul uprostred mistnosti, tezke zavesy na oknech v jednom rohu mohutna skrin a v druhem trezor. Pred sefovym stolem stala dve masivni kozena kresla a v tretim, s vysokym operadlem, sedel za stolem Dr. Hartl, reditel firmy. „Posadte se prosim“ vybidl ji sef a sam naopak vstal, v jedne ruce bryle a v druhe slozku s dokumenty. Jana si opatrne sedla na okraj kozeneho kresla a citila, jak ji zacinaji vlhnout ruce… „Muzete mi vysvetlit tuto operaci“ rekl kousave sef a podal ji slozku bankovnich vypisu. A je to tady, hrklo v Jane, kdy videla prevodni prikazy a bankovni vypisy, ktere ji, jak se zdalo usvedcovaly z toho, ze si vypujcila firemni penize… zatracenych stopadesat tisic, stacily dva tydny a bylo by to v pohode… Papiry se ji jakoby ztracely v mlze, uvedomila si, ze se ji do oci derou slzy, slzy litosti nad sebou, protoze ted je konec, vysetrovani, ostuda a samozrejme vypoved… „Jste v poradku“, uslysela nad sebou hlas a teprve ted zacala plne vnimat svoji situaci. Sedela v sefove pracovne na kraji kozeneho kresla a obavany boss se sklanel nad ni, s netrpelivym vyrazem na tvari a cekal na vysvetleni… Jenze zadne vysvetleni nebylo, cozpak mu mohla vypravovat o tom jak moc prave ted potrebuje penize na barak, o dedictvi, o tom, jak to da za par tydnu do poradku? „Asi jsem se prehledla, prominte, nerada delam potize, nevim jak k tomu mohlo dojit“ slysela sama sebe a citila jak ji pod bluzkou stekaji praminky potu az kamsi dolu… . „Prehledla? Stopadesat tisic… to je trochu drahe prehlednuti, nezda se vam… . asi nemate tuseni komu patri tohle konto“ strcil ji bankovni vypis pred oci tak prudce, az ucukla. „To ale nevadi vazena kolegyne“ rekl studenym hlasem, az citila, jak se ji zachvela kolena „Kriminalka vas jiste pozve k vyslechu a vse se vysvetli“ nasadil si bryle a naklonil se nad ni „a verte, ze takovy nocni vyslech udela sve. “ Nevedela co ric, nema cenu ho drazdit… . „Jeste jednou se omlouvam pane doktore, vse hned uvedu do poradku a firme nevznikne zadna skoda. . “ vubec nevedla jako to udela, kde sezene penize, snad rodice, obejde zname… . Sef opet sedel za stolem kde vypadal jeste hroziveji. „Jsem si jisty, ze budete muset vse uvest do poradku, pani Jano, ale nyni je jiz pozde, vysetrovani bylo zahajeno a ja mu nehodlam nijak branit. Samozrejme, ze pokud se prokaze vase vina, bude vas nucen propustit… to vas snad neprekvapi, ted muzete jit“ rekl stroze aniz ji venoval jediny pohled. Citila, jak ji opousteji sily, nebyla schpna se pohnout, vnimala jen tlukot vlastniho srdce a hlavou ji bezely myslenky na pouta, vysetrovani, vazbu… . ne, to ne! „Pane doktore, jeste jednou vas prosim, udelam vsechno abych to napravila, opravdu se uz nic takoveho nestane. “ Ucitila jeho chladny pohled, beze slova si ji prohlizel, citila, jak jeho oci zvolna, strasne pomali klouzou na jeji bluzku a niz… vedela, ze hodnoti jeji boky a nohy… najednou vstal, otocil se a sel k oknu, ruce za zady. Stahla si sukne ke kolenum, citila chladny pot v podpazi a najednou se ji strasne chtelo pryc, nekam daleko, hodne daleko… „Byla jste nekdy bita?“ zaznela od okna otazka…. Prosim?… „Dostala jste nekdy vyprask, myslim opravdovy vyprask rakoskou nebo remenem?“ Nemohla ze sebe vypravit slovo, myslenky ji virily hlavou o prekot… „Odpovezte prosim!“ Trhla sebou, nikdy v zivote nedostala vyprask, dokonce ani naplacano ne a teprve ted si zacinala uvedomovat v jake je situaci… „Ne pane nikdy. . jsem nedostala. . “ Pristoupil az k ni a nadzvedl ji bradu „To byla zrejme chyba a mne nezbyva nic jineho, nez se ji pokusit napravit. Domnivam se, ze prisny telesny trest vam jenom prospeje. “ „Ale pane doktore to preci nejde… nemuzete me bit… na to nemate pravo, prijmu jakykoli jiny trest, ale tohle nejde… „Nervozne se zavrtela na kresle a vymanila se ze sefovy dlane. „Nemyslim si ze mate jinou moznost“ chladne odvetil „nebo mam zavolat kriminalku?“ Citila, ze je v pasti a ze cokoliv ted rekne jeji situaci jen zhorsi. Cas, ziskat cas pomyslela si, treba na neco prijde… . „Musim si vsechno rozmyslet, vite ja nevim co rict… „ja… . „Chapu, ze potrebujete trochu casu, aby jste si vsechno srovnala a uvedomila si stav veci… . “ citila, ze stoji za ni a pozoruje ji „mate jen dve moznosti, kriminalka, vysetrovani, mozna vazba a co ja vim co jeste nebo se dohodneme na telesnem trestu, samozrejme, jste dospela zena, nedostanete naplacano, ale tvrdy a bolestivy vyprask, na ktery dlouho nezapomenete… zalezi jen na vas jak se rozhodnete. Po exekuci budu celou vec povazovat za vyrizenou a dostanete jeste jednu sanci. Presne v pet hodin se dostavite do me pracovny a sdelite mi svoji volbu, ted muzete jit. “ Jana ani nevedela, jak se dostala zpatky do sve kancelare, Petra byla nastesti pryc, jinak by si urcite vsimla, ze neco neni v poradku. Sedla si ke svemu stolu a bylo ji do place, v petadvaceti mela byt bita jak mala holka! To strasne ponizeni, mozna se bude muset… . ne, snad po ni nebude chtit aby se svlekla, to preci nemuze!. . a bude to bolet?… cim rikal, remenem nebo rakoskou a pres co dostane? Bude se muset prehnout pres stul? Otrasl ji chlad a beznadej. Ne, to ne, to si nedovede predstavit, to radsi vysetrovani, vzdyt to zaplati tak snad, ale co kdy pujde do vazby, a pak soud co tomu reknou rodice a znami…? Myslenky ji chaoticky krouzily hlavou a na praci nemela ani pomysleni. Kdyz se vratila Petra, snazila se vypadat normalne a nedat na sobe nic znat. Cas se ten den vlekl neuprosne pomalu, hodina rozhodnuti se vsak nezadrzitelne blizila. Mam si o tom promluvit s Petrou? Ne, tuhle myslenku hned zase zavrhla, byly sice duverne kamaradky, ale tohle musi zustat jen jeji veci. Nebude se sef chlubit jak ji ustedril lekci? Ne, to nebyl jeho styl, tim si byla jista. Odpoledne se ji trochu zlepsila nalada, treba to nebude tak strasne, vsechno zustane mezi ni a sefem… a pak ji napadlo, ze kdy si pod puncochace da rucnik, nebude to ani moc bolet… Jasne, ber to holka s te lepsi stranky, rekla si, sef bude spokojeny, nikdo jiny u toho nebude a vsechno bude v pohode. Jak se blizila pata, zacinala pocitovat strach, strach z cehosi neznameho a mystickeho, strach z ponizeni, jiz jen z toho, ze bude muset prijit k sefovi a rict mu, ze se rozhodla pro vyprask… boze, uz aby to bylo za mnou! Pet minut pred patou, ve firme uz skoro nikdo nebyl, zasla na toaletu a pod puncochace si zasoukala prelozeny rucnik, upravila si sukni, nadechla se a vyrazila do sefovy pracovny. Jak predpokladala, byla sekretarka jiz pryc a dvere pracovny byly pootevreny. Citila jak se ji chveji kolena, nicmene pristopila ke dverim a lehce zaklepala. „Vstupte pani Jano a zavrete za sebou dvere“ uslysela jasny a klidny sefuv hlas. „Tak copak mate na srdci“, pravil vlidnym hlasem, jakoby se dnes ani nevideli. „Ja… souhlasim s tim trestem“ vzhledl od papiru rozlozenych po celem stole a pokyval hlavou. „Vedel jsem, ze budete souhlasit s mym navrhem a vse potrebne je jiz pripraveno. “ Vstal a zvolna, velmi zvolna s rukama za zady ji obesel zezadu a s uspokojenim si ji prohlizel. Stala na cervenem koberci, tmave, lehce vlnite vlasy ji splyvaly na snehobilou halenku a uzke sukne s rozparkem na boku sahajici tesne pod kolena davaly tusit stihle, pevne nohy v cernych puncochacich a lodickach na peticentimetrovem podpadku. Jana jen citila svuj zrychleny dech, buseni ve spancich. „Ted vas poucim o prubehu exekuce. “ Obesel ji tak, aby ji videl do tvare a pokracoval. „Za to, ze jste si bez meho vedomi rekneme „vypujcila“ stopadesattisic a dopustila se tak podvodu, dostanete dvakrat sest ran rakoskou pres zadnici. Od teto chvile budete presne provadet vsechny me prikazy a presne, zduraznuji presne dbat mych pokynu. Za kazdou nepresnost dostanete jednu ranu navic. “ Otevrel tezkou skrin a s hacku na dverich skrine sejmul vice nez metr dlouhou a jako prst silnou hul s kozenym poutkem na jednom konci. Jana se zachvela, kdyz si uvedomila, jak musi bolet rana takovou holi i pres sukne. Sef uchopil hul za konce do obou rukou a ohnul ji do mirneho oblouku, potom ji uvolni a svihl s ni do vzduchu. Svuuuch! Zvuk, ktery prozrazoval nicivou silu toho hrozneho nastroje neznel Jane vubec sympaticky a citila jak se bezdeky zacina chvet. „Dobre, a ted“ rekl najednou nesmlouvavym tonem „mi reknete, co mate pod sukni. Ztuhla. „No, bude to“ hul se dotkla brady a zvedla ji, „puncochace a… a kalhotky“, rekla a citila, ze je najednou cela ruda. „Opravdu? Mam se presvedcit?“Hul zacala pomalu, velmi pomalu putovat dolu stredem Janina tela, pres halenku k sukni. Jana se pokusila zabranit jejimu pohybu rukou… . „Ruce sepnout v tylu a zadny pohyb! Prikazal sef a Jana vahave poslechla. Hul zvolna sestoupila az pod lem sukne. . Jana stala rovne jak svice s rukama za hlavou a snazila se ovladnou chvejici se nohy. A pak zacala hul pomalu stoupat vys a zvedala sukni pomalu nahoru… „Ne, ne“ spitla Jana, ale hul pokracovala vys a vys az temer k pasu. Pod cernyma puncochacema prosvitaly usporne italske kalhotky a jeste neco… „Jenom kalhotky a puncochace? Nic vic?“ Jana nemohla mluvit, v ustech mela jako na pousti a citila pot vsude, uplne vsude… . „Vite Jano, lez je jedna z mala veci, ktere skutecne nesnasim“ rekl sef a nechal spadnou zvednuty okraj sukne dolu. „Ted se svleknete od pasu dolu, rychle“ Ssvaaach! Hul protnula vzduch a dopadla na kozene operadlo kresla. Jana si chvejicima rukama rozepla zip u sukne a sesoukala ji ke kotnikum a odhalila tak sve pekne tvarovane nohy s pevnymi lytky a dlouhymi, stihlymi stehny. „Ted puncochace, dolu!“ Ubohe Jane nezbylo nic jineho, nez vyzout strevice a uplne si stahnout puncochace. Bily rucnik se na cervenem koberci nedal prehlednou… „Podejte mi ten rucnik!“ prikazal sef, sebrala jej ze zeme, bosa s holyma nohama presla ke stolu o ktery se sef opiral a podala mu ho. „Polozte ho na stul a vratte se namisto!“ zaznel dalsi prikaz a Jana se vratila na puvodni místo. „Nazujte si strevice a postavte se sem“, hul klepla na misto asi metr pred stolem. Poslechla a predstoupila pred sefa na oznacene misto. Ted byla na dosah te hrozne veci, od pasu dolu temer naha, hole bile nohy vystaveny pohledu obavaneho sefa. Halenka byla nastesti trochu delsi, takze ji sahala az do poloviny stehen, avsak to byla jen slaba utecha! Dalsi prikaz: „Ruce do tyla, nohy drzet u sebe!“ Stoupnul si asi metr od jejiho leveho boku. Stala a cekala na nevyhnutelne, postoj byl jiz sam o sobe nesnesitelne ponizujici a nikdy by neverila, ze bude muset v petadvaceti stat polonaha pred sefem, ktery by mohl byt jejim otcem a ze jedine co ji v nejblizsich chvilich ceka bude jen dalsi ponizeni a bolest. Citila, jak se ji nohy chvejou v kotnicich a jak ji slabnou kolena, to cekani bylo nesnesitelne! Najendou ucitila konec hole na svych lytkach a pak vys… „Az vam reknu, predklonite se a spickama prstu se oprete o stul, nohy musi zustat napnute! Dostanete sest ran, budete je pocitat, za kazde vynechani jedna navic! Neudelate zadny pohyb dokud vam nereknu. Je to jasne?“ „Ano pane“ vyrazila se sebe Jana. „Tak, predklonit a dotknout se stolu!“ Jana se predklonila a spickama prstu se dotkla hrany stolu. „Hlavu nahoru“ Zvedla hlavu a v okne videla odraz sveho ponizeni. „Napnout nohy v kolenou! Tak! Jana mela uplne natazene ruce i nohy a citila, ze to dlouho nevydrzi. „Tak zacneme a nezapomente pocitat!“ Ucitila, jak ji holi vyhrnuje halenku az vysoko nad pas. Pak se chladive drevo hole dotklo holych stehen tesne pod kalhotkama… Jana se nadechla… ruka s holi putovala v oblouku az kamsi dozadu a…… svuuch… tvaak! Hul se plnou rychlosti vnorila do do bileho masa prave pulky a sila uderu zpusobila, ze ji prsty sklouzly po desce stolu dopredu. Byla na bolest pripravena, ale to co citila ji prekvapilo. Bolest se zdala nesnesitelna a na kolik vterin zasazenou pulku necitila. . „Ooch… . jedna“, nedokazala potlacit vzdech. Hul opet spocinula tentokrat na napric obema pulkama… a svuuch. . tvaaak. . „Ouuch, auiiii……… dva“ ruce zatnula do desky stolu a citila, jak se ji podlamuji kolena. „Rekl jsem napnout nohy!!“Snazila se udrzet nohy napnute, ale citila, ze uz nevydrzi ani jednu. . zatnula zuby a zavrela oci… Sviich… tlek, dalsi rana dopadla ze strany na pravou pulku a Jana jen vyjekla „Ouiiii… to boli……… tri“, trochu se otocila na bok a pravou ruku si polozila na postizenou pulku. „Zpatky, nebo to bude horsi… a napnout nohy!“ Jana mela zadek v jednom ohni, bolest byla uz ted nesnesitelna a jeste zbyvalo devet ran!! Svuuch… tvak. Ctvrta rana prisla necekane rychle a dopadla rovnomerne na obe pulky. . „Ctyri… „temer placic vykrikla Jana a kolena se ji podlomily. Exekutor pockal asi tricet vterin, nez se vzdychajici delikventka vyrovnala s navalem vseobjimajici bolesti a znovu zvedl hul… Jana cekala s chvejici se zadnici devastujici dopad hole, najednou vsak mlask! A sefova ruka ji tvrde placla pres prave stehno, tesne pod kalhotkama… „Rekl jsem, ze budes mit napnuty nohy devce, jeste jednou je povolis a uvidis!!“ Sef nikdy nikomu netykal a placnuti pres stehno nebylo ani zadaleka tak bolestive jako rany holi, ale o to vice ponizujici. „Ne, ja uz nebudu, nechci… „zacala protestovat a postavila se. Sefuv hlas byl opet klidny a nezucastneny:“ Vazena kolegyne, pokud davate prednost vezeni, muzeme celou zalezitost uzavrit… . stale jeste si muzete vybrat. “ Jana se snazila soustredit myslenky, ale uvedomovala si, ze jiz neni cesty zpatky. „Tak budeme pokracovat? Cekam. “ „Ano“ spitla Jana a predklonila se. „Ted to zkusime jinak, devce, postav se rovne, taaak a predkon se tak, aby jsi se prstama dotykala spicek strevicu! A nohy napnuty! Tak je to spravne. “ Jana ted stala prehnuta s natazenyma rukama i nohama v pozici, kter byla jeste bolestivejsi nez ta predchozi. Sef ustoupil o krok dozadu a rozvazne umistil rychle za sebou dve tvrde rany napric stehen. Jana zacala narikat a rukama si prejizdet po postizenych mistech. „Postav se rovne a naprahni ruce pred sebe!“ Postavila se jak naridil a natahla obe ruce pred sebe. Sef k ni pristoupil na polozil ji pres natazene ruce hul. „Tak devce, prvni polovinu mas za sebou a ted si udelas dvacet drepu! Tak zacni a pocitej!“ Stoupnul si za ni a s uspokojenim pozoroval atraktivni zamestnankyni jak se sykajic spousti do podrepu, jeji pevny zadek a stehna pokryta sirokymi fialovymi jelity. Halenka se ji sesula pres pozadi dolu, ale i tak to byl vzrusujici pohled, jenom trochu litoval, ze mela pod halenkou podprsenku. Po dvacatem drepu zustala udychana stat. „Tak budeme pokracovat. Stahni si kalhotky a poloz se na stul!“ prikazal a poklepal holi na nizky konferencni stolek. „Prosim, kalhotky ne!!… zavzlykala. Odpovedi ji bylo tvrde placnuti pres stehno. „Kalhotky dolu a at uz jsi na stole!“ Jana si zvolna zacala stahovat sve elegantni bile kalhotky, vystoupila z nich a pristoupila ke stolku. „Nohy napnuty na stole, ruce do tyla!“ Stul byl kratsi nez jeji telo a tak musela Jana drzet hlavu ve volnem prostoru, ruce spojeny v zatylku, pulky bolesti a studem stazene, chvejici se nohy… Nemilosrdny exekutor pristoupil z boku a Jana ucitila dotek te hrozne veci na pulkach. „Pripravena?!“… A nezapomen pocitat!“ Pak dopadla prvni rana z druhe sady, i kdyz vedela co ji ceka, intenzita bolesti ji znovu prekvapila, rana ji doslova pribila na desku stolku… „Ouuuuauuoch!Aaaaiiii…… jedna“ nekolikrat stahla a povolila pulky a pootocila se na bok… „Lez klidne nebo ti pridam. .!!“ Po nekonecnych dvou minutach nasledovala dalsi rana a po minute dalsi. Po kazde rane Jana hlasite zastenala, pulky zavibrovaly v bolestive kreci a tise stenala. Po ctvrte rane uz nebyla schopna udrzet hlavu vzprimene a spustila ji pod hranu stolu. Pata rana prisla hned nato a Jana se na stolku prevracela z boku na bok, zuby zatnute a oblicej zkrouceny nesnesitelnou bolesti, ruce ji vyletly na postizene misto a zacaly je drhnout. Citila, jak ji potvarich stekaji slzy a promaceji ji halenku. Exekutor pockal az pomine nejvetsi naval bolesti a naridil ji, aby se pripravila na posledni ranu. Jana mohla jiz jen doufat v rychly konec toho desiveho a neuveritelne bolestiveho snu, zatla zuby, ruce zalozila do tyla a cela se chvejic cekala posledni, celkem dvanactou ranu… Citila jak se k ni sehnul a pak ucitila studenou ruku mezi pulkama… . „Uvolni se, ted dostanes posledni a ver mi, ze to bude moc bolet. “ Jana byla bolesti a strachem skoro bez sebe a vedela, ze vetsi bolest proste nevydrzi. Ustoupil o krok, zvedl hul vysoko nad hlavu a vsi silou ji nechal dopadnout na jelity zbrazdenou zadnici. „Aaaaaaaaarch…… . ouiiiiiii“ Jana doslova zarvala, otocila se a zacala tancovat zadkem po stole, odkryvajic pri tom sva nejtajnejsi mista… . zdalo se ji, ze se snad pocura, takovou bolest nikdy nezazila a ani nevnimala, jak ji sef prikazuje aby se postavila. „Stoupni si sem!“ rozkazal sef nesmlouvave a poklepal holi na koberec. Jana se se stenanim postavila na urcene misto, a rukama si drhla pulky. „Ruce natahnou pred sebe!“ Boze, kdy to skonci narikala v duchu Jana, nicmene uposlechla okamzite, s holi se uz seznamila vice nez dostatecne a o dalsi blizka setkani uz skutecne nemela zajem! Sef jiz polozil hul, ten zdroj neuveritelne bolesti na zapesti natazenych rukou a naridil ji, aby si odpocitala dvacet drepu. Kazdy drep jeste zvysoval jiz z tak hroznou bolest a Jana ji hlasite projevovala bolestivymi vzlyky. Trochu se rozkrocila, aby ziskala lepsi stabilitu… „Stop. Rikal jsem, ze stehna mas drzet u sebe, tohle je vyprask a ne exhibice!“Jana se citila totalne ponizena, zustala stat jak naridil, cela ruda a zadychana. Strnula hruzou, kdy sef vzal hul z jejich rukou a stoupnul si za ni… boze, uz ne, uz ne, modlila se v duchu. V tomu ucitila, jak se ji tvrde drevo hole prodira vysoko mezi stehny… . „Pokracuj!!“ S holi sevrenou mezi stehny pokracovala v drepech… konecne jich bylo dvacet. Zustala stat, sef ji protahnul hul mezi vlhkymi stehny a posadil se do sveho vysokeho kozeneho kresla. Jana stala udychana a spocena pred svym sefem a exekutorem jen v halence a lodickach, jednou rukou si utirala vlhkou cervenou tvar a druhou se marne snazila stisit neutuchajici palcivou bolest, ktera ji svirala pozadi. „Doufam, ze ted uz vite, co je to vyprask a ze si z toho vezmete pouceni. Zaslouzila by jste vic, ale napoprve to snad stacilo. Zitra nastoupite normalne do prace a presne prosim. Dva, tri tydny se vam bude spatne sedet a bude lepsi, kdy nejakou dobu nebudete nosit kalhotky a puncochace. Ted si vemte sukni a pradlo do ruky a pojdte se mnou. “ Jana, stale vzlykajic, sesbirala kalhotky, puncochace a sukni a nasledoval sefa, ktery jak s uspokojeni konstatovala, nechal hul lezet na stole. Sef prosel prazdnou kancelari sveho sekretariatu na strohou chodbu s kamenou podlahou. Jana trochu zavahala, nebot byla stale polonaha, ale pak si uvedomila, ze v podniku jiz urcite nikdo nebude… . a pak si s hruzou vsimla bezpecnostni kamery, ktera jak se zdalo mirila primo na ni! „Tady si kleknete za hlavu a nezmenite pozici az do osmi hodin. Rano si zkontroluji zaznam, a jestli zjistim, ze jste klecela nepoctive, verte mi, ze vas zadek toho vydrzi jeste dost!“ Jana zaujala pozici, klekla si holyma kolenama na studenou podlahu celem ke stene a ruce spojila za hlavou. Sef se sklonil, nadzvedl ji halenku a prejel rukou po modrajici zadnici az zastenala. „V poradku, jsem si jisty, ze dnesni zkusenost dlouho nezapomente! A nezapomente „ukazal na nastenne hodiny na stene chodby, „do osmi nula nula. “ Potom se otocil a jako by to vse byl je spatny sen, zmizel ve stinu schodiste…