Klečela jsem v pokoji u stěny. Ruce jsem měla předpažené a na konečcích prstů položenou rákosku. Byla to nepříjemná pozice,ale proti tomu,co mě čekalo,to byla pohoda. Rákoska,na kterou jsem se dívala,byla dlouhá a silná,ale pružná,jak jsem na vlastní kůži při častých setkáních s ní poznala. Při výprasku mi vždycky připadalo,že se rákoska vytvaruje podle mé nahé zadnice. Podle bolesti určitě. Čekala jsem. Snažila jsem se,aby mi rákoska nespadla,za to byl také trest.
číst více
Sáře se v mimozemské lodi pomalu začínalo líbit. Na Zemi nikoho neměla a své adoptivní rodiče také příliš nemilovala, jenom saturňanské vědce poprosila, aby jim dali vědět, že je v pořádku. Mimozemšťané se k ní chovali slušně, ve chvílích, kdy výzkum jejího těla neprobíhal, měla celý volný čas pro sebe. Ten trávila v poměrně rozlehlém apartmánu, který jí Saturňané poskytli s ujištěním, že se po lodi může pohybovat jak chce a kde chce, pokud tím nebude ohrožovat sebe nebo loď či její posádku.
číst více
Na oběd šli všichni kluci nazí, snad aby mi dali najevo, že dnešní den ještě zdaleka nekončí. Jana s Terkou dodělávali oběd a to že se kolem nich procházejí kluci jen tak jim evidentně nevadilo. Šla jsem se umýt abych ze sebe dostala všechno to semeno, kterým mě kluci vydatně plnili. Oblékla jsem si župan a šla do jídelny. Čekala jsem vyčítavé pohledy od holek, ale ty se na mne jen usmívali a když se kluci nedívali, hned se mě ptali, tak co jací byli.
číst více
Letiště v horách bylo úplně obsazené sněhu chtivými turisty. Z kanceláře velitele stráže bylo vidět do nástupní haly, kde přelévající se proudy čekaly na malá dopravní letadla, která je přepravovala do údolí záhy poté, co vyložily další várku toužící si zalyžovat na sluncem jiskřivém sněhu horských plání. Letištní amplión hovořil ve čtyřech jazycích a informoval o odletech. Velitel stráže jej nijak zvlášť nesledoval. Ty, na které čekal a které vyhlížel ze své prosklenné kanceláře, již stejně z tohoto letiště nikdy dopravním letadlem neodletí.
číst více
Poprvé jsem jí spatřil, když se stěhovala do našeho paneláku. Právě začínaly prázdniny po kterých jsem měl nastoupit na průmyslovku a tak jsem jí pozoroval z okna. Byl děsný hic a tak byla jen v šortkách a v tílku a já si všimnul, že si ty svoje docela velký prsa zapomněla narvat do chlívku, kterému se říká podprsenka a myslím, že stěhovákům při pohledu na ty její melounky co jí pod tílkem pěkně poskakovaly, tuhly ocasy. Zdálo se mi, že se chová docela vyzývavě a rozhodl se, že se vydám na průzkum.
číst více
„Přijdeš teda?“
Kývnul jsem hlavou. Právě jsem byl pozván na večerní šachovou partii. Vedle k sousedovi se pravidelně jednou za tři dny scházeli jeho přátelé, aby si s ním mohli zahrát onu báječnou hru, šachy. Rodiče nebyli tento týden doma a já jsem neměl dnes co dělat a tak jsem bez rozmýšlení přijal.
„Tak v osm tě čekám,“ řekl soused a odešel. Já jsem samozřejmě ihned zasedl ke svým šachům s umělou inteligencí a připravoval jsem se, až je tam všechny budu porážet. Vesměs tam budou jen chlapy okolo čtyřicítky, který bych měl porazit levou zadní, pomyslel jsem si.
číst více
Měla úžasné poprsí, výrazné boky a fascinoval mě její pohupující se zadeček. Usmyslel jsem si, že ji dostanu, ale zatím mi unikala. Až přišel den, kdy jsem ji zastihl samotnou v koupelně pro pacienty. Bylo to v době, kdy probíhala velká vizita, nebylo pravděpodobné, že by nás někdo překvapil. Právě se skláněla pro mýdlo. Pohled ńa povytaženou zástěru a pod ní se rýsující kalhotky mě nesmírně vzrušil, penis mi vypnul kalhoty. V náhlém odhodlání jsem otočil klíčem a vykročil k ní.
číst více
Toho kluka sem prostě musela dostat. Dyť mě znáš, viď. Pár holek říkalo, jak jim to fantasticky udělal pusou. Ptáka nic moc, ale jazyk mrštnej jako klubko hadů. To by se mi líbilo, já přece nejsem na žádnou králičinu, viď. Ale nechat si něžňounce a hezky dlouho lízat pipku, to je teda moje. Tak jsem to na něho začla kulit, ale von nechtěl zabrat. Asi sem nebyla jeho typ, nebo co. Dost nóbl pro toho fouňu, viď.
číst více
Stalo se to v době, kdy mi bylo 26 let. Bydlel jsem ve vlastním bytě v domě společně s dalšími třemi rodinami. Bylo to večer, když zazvonil zvonek na mých dveřích. Byl jsem vážně překvapený, když jsem otevřel a spatřil Marii, šestnáctiletou dceru mojí sousedky. „Můžu dál ?“ zeptala se a já jí pozval dál. Šla přede mnou a při každém kroku hýbala krásně svým krásným mladým zadečkem.
číst více
Bylo horké letní odpoledne a Eva šla přes jeden malý lesík blízko vesnice domů. Právě se vracela z koupaliště, kde si užila příjemné odpoledne ale už toho měla doopravdy dost a tak se rozhodla vrátit se zpátky na jejich malou chatu, kterou využívali k letní rekreaci. Jinak přes celý rok bydlela ve velké Praze. Nebyla to typická měštácká holka, která by byla zhýčkaná a nedokázala ve vesnici žit. Dokázala se dobře přizpůsobovat podmínkám. Byla menší postavy se středně dlouhými vlasy a s krásnýma hnědýma očima. Postavu měla hezky vytvarovanou a průměrně štíhlou. Z koupaliště šla jenom tak na lehko v krátké látkové sukničce a tričku. Na nohách měla jenom žabky.
číst více
