Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Zkouška z dospělosti IV.

Kategorie: Submisivní
05.01.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 14 hlasů
Loading...

Mirek se zasmál a pokračoval ve svém výkladu o prvním mučení mé spoluhráčky Venduly: „Bil jsem jí velkou silou a podle rozkazu měla velmi brzo hlavně na prsou a bříšku hodně červených kroužků, zatímco hustě porostlé ohanbí poskytovalo její kundě určitou ochranu. Podle Pánova nevraživého pohledu mi bylo jasné, že o svou okrasu brzy přijde. Pokoušela se opět bojovat, snažila se otáčet trupem tak, aby se vyhnula ranám, ale nemělo to smysl, i když se uhnula jednomu pramenu, osm dalších dokázalo jedním švihem zasáhnout celé tělo. Navíc kabel, kterým byla připoutána k potrubí, byl smršťovací, čím více rukama pohybovala, tím se její pouta utahovala a zápěstí už svítila rudě a bolela čím dál víc.

Asi po třicáté ráně zanechala marných pokusů a zůstala v klidu. V nerovném boji však zatím neprohrávala, pouze vzdychala, jen občas vykřikla, když se kulička přesně trefila do bradavky. Byl to úvodní výprask, proto ještě nemusela sama počítat a poníženě děkovat za každý úder, to ji všechno ale čekalo. Padesát ran určitě dostávala každý měsíc na vesnici a tak byla stále psychicky v pořádku. Kdyby bylo po mém, rozhodně bych pokračoval dál, taková dobrá stovka by ji jistě zlomila a byly by už zcela povolná, ale Pán už toužil po výslechu. Dvě židle tu byly, sedli jsme si proti ní a Pán vyštěkl: „Jméno a příjmení!“ Nastalo ticho. Ta holka stála klidně u potrubí, snad ji ani nevadilo, že je nahá, spoutaná a sešvihaná a dívala se nám drze do očí. Po minutě ticha Pán zopakoval rozkaz, ale nic se nestalo. „Holčička se s náma nechce bavit, tak ji trochu pomůžeme, pokynul mi Pán a oba jsme vstali. Nejzranitelnější měla bradavky a na ty jsme se zaměřili. Každý jsme uchopili jednu, tiskli mezi prsty, kroutili a drtili. Na výrazu obličeje jsme viděli, jak ji to bolí, ale držela se statečně. Po třech minutách usilovné práce jsme sevření uvolnili, ale jenom pípla: „Nic vám neřeknu!“ Další mučení bradavek už bylo drsnější. I tady ve sklepě jsme měli vhodné nástroje, které dokázaly neposlušné čubky přimět k poslušnosti. Pilník na železo s ostře nabroušenou špičkou vnikl přímo do středu levé, předchozím kroucením rozbolavělé bradavky a zatlačil ji hluboko do naběhlého ňadra. Konečně jsme se dočkali výkřiku plného bolesti a vzápětí dalšího po opakování akce na pravé koze. Zopakoval jsem vpichy ještě několikrát a výsměšně se jí díval do očí, nevydržela to a sklopila hlavu, abych neviděl první slzičku v jejích hnědých očích…Už byla pěkně načatá, ale přesto na jasnou otázku „Budeš mluvit?“ neodpověděla, jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. Pána už to nebavilo a strčil Vendule přímo před zvlhlé oči tlustý policejní pendrek a poznamenal: „Tak si děvenko vyber, máš minutu na rozhodnutí, buď začneš okamžitě zpívat nebo dostaneš sto ran tímhle nástrojem a pak už budeš zpívat taky, ale v hrozných bolestech. Pro nás je to nastejno, stejně se vše dozvíme, nemáš proti nám žádnou šanci! Aby ses mohla líp rozhodnout, předvedu ti, jak funguje!“ Něco zasvištělo a pendrek přistál na pravém stehně studentky. Strašně zaječela a nevěřícně zírala na dlouhé rudé jelito, které okamžitě naběhlo na její noze. Pán významně švihal, zatím jen do vzduchu, až do chvíle, kdy se z úst spoutané dívky tiše ozvalo „Jmenuji se Vendula Nováková“ Holčina pochopila, že jinou možnost nemá a začala odpovídat. Snažila se ale odpovídat holými větami nebo jedním slovem, ale my jsme z ní přece jenom dostali to, co jsme potřebovali, nejvíc nás potěšila informace o odjezdu rodičů na chalupu. Téměř dvouhodinový křížový výslech však proběhl poměrně klidně, dostala ale pár facek pro výstrahu, když mluvila příliš málo. Při náročné práci jsem si ale museli dopřát nějakou zábavu, vypověděla, že dnes přišla ve škole o tři hodiny, takže po první výslechové třičtvrtě hodině dostala čtvrt hodiny přestávku, kdy Pán vytasil svůj tvrdý nástroj a pronikl ji mezi nohy. Už se ničemu nebránila, dokonce roztáhla od sebe nohy, co mohla nejvíc a poslušně spolupracovala… O druhé přestávce jsem ji šukal já. To už byla dlouhým výslechem i dvouhodinovým stáním v poutech hodně vyčerpaná, jenom zase roztáhla nohy, ale já ji zaryl nehty do zadnice a tak přinutil pohybovat se vstřícně… Stlačit ji prsa a proniknout jazykem do jejích úst nebyl žádný problém. Orgasmus jsme ji nedovolili, hned po mé erekci ji Pán opět začal tvrdě vyslýchat o sexu. Její vzrušení však dostoupilo vrcholu, když po krotkém odporu, rychle ukončeném Pánovými fackami, přerývaně líčila své odpanění kamarádem v jeho posteli krátce po šestnáctých narozeninách. Nejdřív se bála, ale opil ji a pak už si sama sundala kalhotky, chtěla to, vždyť už byla skoro poslední panna ve třídě, říkala jakoby omluvně a šťáva, smíšená s mým semenem ji stékala v hustých potocích po stehnech… Nechtěli jsme, aby nám znečistila sklep, tak jsem zvedl její rozříznutou podprdu a nacpal do kundy. Stiskla stehna k sobě a mezi hlubokými vzdechy vyprávěla své další sexuální zážitky, ale nic moc zajímavého to nebylo…
Bylo po druhé hodině, kdy jsme vyčerpanou studentku přestali vyslýchat. Docela mne bavila taková hra kočky s myší na fackovanou. Třeba jsem se zeptal: „V kolik ti dneska končí škola?“ „V půl druhé.“ „A kolik je teď?“ „Nevím“, zašeptala a dostala pořádnou facku. „Ty děvko, neoslovila si mne Pane a neodpověděla jsi správně!“ „Ale moje hodinky jsou ve vaší kapse, Pane…“ Další facka. „Já z tebe tu drzost vytluču, píčo!“ Krásná studentka, kterou jsme viděli na schodech školy ve sportovní bundičce a modrých kalhotách, se hodně změnila. Stihli jsme z ní zakrátko udělat nahou rozcuchanou a ubrečenou děvku s rudými skvrnami od našich rukou na svých tvářích a mnoha červenými body od důtek po celém těle, a to ještě vlastní mučení ani nezačalo! Mezitím se fabrika zcela vyprázdnila a tak bylo vhodné konečně převést zajatkyni do strojních dílen. Odvázali jsme ji a uvolnili píču, unaveně se opřela o potrubí a třela si zdřevěnělé ruce s hlubokými stopami po kabelu na zápěstích a silně prokrvenými dlaněmi. Oblékání bylo zbytečné, jen jsme ji pro jistotu navlékli modrý pracovní plášť, přes hlavu zase bundičku a na záda její školní batoh, do kterého jsem ji strčil tanga, zatímco vlhký kozinec zůstal na zemi…Ve středu si budeš moct prohlídnout, jaký tvoje spoluhráčka nosila rajcovní kozinec. No možná tam bude ještě jeden, na pondělí má Pán pozvanou mladičkou učnici, která na něj byla drzá, jestli nepřijde naostro, bude mít smůlu… ale ty jsi chytrá holka a víš, že prádlo nesmíš mít na maturu ani na mučeníčko…“, dodal Mirek a nečekaně se mi shýbl do klína. Než jsem stačila reagovat, chytil mne za gumu domácích na ostro oblečených kalhot a obnažil buchtu. Zasmál se, když zjistil, že jeho ruka, vražená hluboko do mé jeskyňky, je úplně mokrá. „Naše subka je pěkně vyrajcovaná, neboj, ještě ti budu chvíli povídat, co Pán dělal s Vendou, bude to docela hustý. Ale zasloužíš si taky trochu trápení!“ Kalhoty mi stáhl do půlky stehen a pak mi pohodlně stiskl palcem a ukazovákem můj nedávno elektrikou mučený poštěváček… Vůbec jsem se nebránila, jen slabě vzdychla a stiskla zuby, přece jsem musela být statečná, když Vendula trpěla nesrovnatelně víc…
„Zatímco si Pán chystal potřebné nástroje, nařídil mi, abych opět nahou Vendulu provedl dílnami a ukázal všechna mučidla. Šla se mnou jako ovce, ale sledovala vše dost nezúčastněně, jako by ji různé háky, tyče, svěráky i skřipce nezajímaly. Ale najednou se zastavila, upřela na mne své oteklé hnědé oči a tiše se zeptala: „Kdy mne pustíte? Já už chci domů…“ Mohl jsem ji okamžitě zbít, ale neudělal jsem to. Psychické týrání je drsnější… „Co bys tam dělala? Šprtala by ses nebo se svlíkla a masturbovala? Nic z toho ti nedovolíme, necháme si tě tady a Pán si tě pořádně vyzkouší líp než ve škole, co všechno vydržíš! Sama jsi to chtěla, tak ti radím, drž hubu a poslouchej, až Pán rozhodne, že na tobě všechno vyzkoušel, odveze tě v noci domů!“ Když jsem mluvil, sklonila hlavu, pak ji najednou prudce zvedla, zabodla do mne své oči a skoro vykřikla: „Tak mne mučte, třeba mne umučte, honem, honem, dělejte, já všechno vydržím, musím to vydržet, když jsem to chtěla!! Nebojíte se, že vám nahá uteču? Honem mi dejte klepeta!“ a natáhla ruce přece sebe… Pouta jsem ji nedal, ale otočil ji a hrubě strkal za krk zpátky k Pánovi. Zjevně nebyl spokojen s výslechem a hodlal podrobit nahou studentku drsné kombinaci fyzického a psychického mučení za pomoci jejích osobních věcí. Když jsem ji dovlekl zpět k nízkému ponku, Pán právě držel v ruce její školní batoh. Zoufalá dívka se neovládla, skočila k němu a chtěla mu ho vytrhnout. „ Ne, néé, mučte moje tělo, ale moje věci nechte na pokoji!“, křičela na něj. Pán mi pokynul a já se vrátil do mládí, kdy jsem boxoval. Pravý hák prudce švihl dívku do brady a ta se sesula na zem. Asi se dost udeřila, začala naříkat a držela se za hlavu. Ale Pán neměl slitování. „Okamžitě vstaň, čubo!“, zařval. Vendula se pomalu začala zvedat, ve vlasech se skvěla velká boule. „Vysyp batoh na stůl!“, následoval další rozkaz, ale zmučená dívka se ještě vzmohla na poslední odpor. „To neudělám“, a podívala se na Pána podobně jako před tím na mne, ale jen na okamžik. Druhý úder ji srazil znovu na zem, zůstala ležet a jen naříkala, kopnul jsem ji botou do kolena, aby si užila víc. Pán už nečekal, sám vysypal její batoh na ponk a začal důkladně zkoumat jeho obsah. Ta píča byla fakt pořádná, nosila i do školy všechny doklady a to byla její smůla. Učebnice a sešity Pána nezajímaly, ale s radostí otevřel malou taštičku a probíral se jejím obsahem. Po jeho pokynu jsem bezmocnou dívku zvedl jako pytel, hodil ji na ponk a otočil tak, aby viděla, jak Pán prohlíží její majetek. Zmohla se ale jen na slabé „Ne, Neé“, snažila se rukama dosáhnout na hromádku průkazů, ale já ji chytil za ruce, zvedl za hlavu a konečně došlo na pouta. „Ta naše čuba si nedá pokoj, tak ji trochu pročistíme píču“, pravil vesele Pán a uchopil dosud nenačatý balíček tamponů, který čistotná děva nosila v batohu. Nasypal je do nádoby s průmyslovým lihem, důkladně vymáchal, všechny silou vecpal do její kundy a fixoval izolepou. Téměř okamžitě začala Venda, krutě pokořená jako žena, pohybovat pánví, ale štiplavého obsahu se zbavit nemohla, spíš si ještě přitížila. Z očí ji zase vytryskly slzy, tekly po tváři a tvořily loužičku na ponku. „Ty špinavá couro, copak nemáš kapesník?“, obořil se na ni pán. „Mám- ho- v kal-ho-tech“, trhaně vzlykala a snažila se hájit. Školní gatě se ale válely v autě a tak pomohla jiná součást již zbytečného oblečení. „Uprav se!“, poručil jsem, vložil černá tanga do její ocelí sevřených dlaní a pobaveně pozoroval, jak obtížně pohybuje rukama k mokré tváři… Když se trochu uklidnila a přestala bulit, začal s ní Pán probírat její doklady. Vychutnal si její průkaz z gyndy, musela mu oznámit data kontrol předchozích i budoucích, menstruační kalendář i použitou antikoncepci. Už jí bylo všechno jedno, stud jsme z ní už vytloukli, ležela nahá a ponížená vedle svých intimit, které žádná žena dobrovolně neukáže a tiše podrobně popisovala své vyšetření na gynekologickém křesle, které absolvovala minulý týden, jak dokázala její karta. Docela mne vyrajcovala a můj pták už hodinu nešukal, to se muselo změnit. Její kunda nebyla přístupná, ale ještě je tu jiný dobře přístupný otvor! Musel jsem však vydržet Pánovu specialitu – podrobný popis jejího oblečení při oblékání. „Když mne paní doktorka dovolila jít za zástěnu, chytla jsem nejdřív kalhotky, byly to bílé klasické nohavičkové, když jdu k doktorovi, nikdy nenosím tanga, nehodí se to, styděla bych se…“, poněkud neuspořádaně mluvila nahá holka, která se dneska navždy přestala stydět… “Musela jsem si trochu povytáhnout blůzku, jé, já vám zapomněla říct, že na křesle jsem měla bílou blůzičku a ponožky, taky samozřejmě podprsenku, krajkovou… no a nakonec jsem si oblékla ty světlemodré kalhoty, co jste mi dneska vzali, ty mám asi měsíc a hrozně ráda je nosím do školy…Bundičku jsem neměla, bylo už od rána velké horko…“ Venda je inteligentní, brzy i přes velkou bolest pochopila, že správná subinka, nechce-li být extrémně týrána, musí při výslechu mluvit velice podrobně… Mne už to ale nebavilo, tak jsem se okamžitě po oznámení, že si obula střevíčky s nízkým podpatkem, zeptal „Máš hlad, kurvo?“ Horlivě zakývala hlavou, vždyť nejedla nejméně pět hodin… Naději v jejích očích však okamžitě vystřídal úděs, když jsem za vlasy přitáhl její hlavu do mého rozkroku. Obvykle si nechám ptáka vyndat subkou, ale ta dnešní měla ruce v policejních poutech a tak jsem si posloužil sám. Oběma rukama jsem ji svíral černé potem slepené a strašně rozcuchané vlasy a svou fialovou kládou ji několikrát udeřil do obličeje. Snažila se nekřičet, ale bolest ji přemohla a já toho využil. Hned v zárodku jsem udusil její výkřik a narval jí ho snad až do krku. Ve svém dopise psala, že ho klukům na vesnici pravidelně kouřila, ale dnes neměla svůj den nebo už byla hodně vyčerpaná, přestože jsem ji držel hlavu, divoce se zmítala při erupci a nakonec se jí podařilo část svého oběda vyplazeným jazýčkem vyhodit ven. Má drahocenná kapalina ji stékala po bradě a skapávala na vlhký ponk. To by si zasluhovalo zvlášť tvrdé bití, ale Pán, který právě studoval její sportovní průkaz, mne zarazil. „Vezmeme ji do umyvárky, tam se trochu ochladí a dáme ji nabumbat! Ale napřed musí uklidit ten svinčík, co tu udělala!“ Sundal jsem ji pouta, pomohl slézt ze stolu a dal jí opět kalhotky. Hodila hlavou, aby se zbavila bujné hřívy, která ji neodbytně padala do čela, lítostivě se podívala na své milované prádélko a pak odhodlaně začala stírat špinavý ponk. Když ho očistila, vrhla kuličku z kalhotek, které byly nyní spíš šedobílé a neuvěřitelně slizké a mokré, mezi učebnice. Střílet ze sportu uměla, asi se snažila ten černý hadr ukrýt před další zkázou, ale já ji pozoroval. Vzal jsem kuličku a přistoupil k ní. Instinktivně se chytla vzadu stolu, což ji zachránilo před pádem poté, co její do ruda zbarvené tváře ještě dvakrát ozdobily mé prsty. Vzpažil jsem ruce nad její bolestí zkroucenou postavou a pečlivě vyždímal obsah jejích gatěk do vlasů. Tuto vzniklou bažinu jsem ještě korunoval natažením tang přes její neposlušné kadeře a zakryl ji oči.Oslepenou a pomočenou jsme ji dovlekli do nedaleké velké umývárny. Byl tu dlouhý kameninový žlab, umístěný poměrně nízko země, asi na mytí nohou, a řada kohoutků ve výšce očí. Došli jsme až na konec, kam pohodlně dosáhla i dlouhá hadice, kterou jsme hodlali použít, ale až později. Chytli jsme ji za ruce a nohy a položili do mokrého žlabu. Pořád netušila, kde je, ale neodvážila se zeptat, ležela bez hnutí s rukama za hlavou a strachovala se, co bude dál… Konečně jsem ji strhl lepkavá tanga z hlavy a ona vyděšeně v šeru mžourala na Pána, který stál rozkročen nad jejím tělem a v ruce držel její registrační průkaz svazu házené. „Teď si něco musíme vyjasnit, kundo. Psala jsi, že víc než chlapy miluješ sport a v házené patříš k nejlepším juniorkám. Teď jsme tě ale zadrželi a dokázali, že subka opravdu jsi, takže tě čeká tvrdý výcvik a jenom já budu rozhodovat o tom, co budeš dělat. První jasný rozkaz je: S házenou okamžitě skončíš, zajdeš ještě na trénink, abys vrátila oddílový dres a třeba oznámíš, že jsi v jináči. V době tréninků a zápasů budeš chodit za mnou, já tě budu mučit buď tady nebo si vyjedeme někam do přírody, tví milovaný rodiče se nic nedozví…budeš brzo zápasit, ale trochu jinak než na hřišti…“ Vendule se po jeho slovech skoro zhroutil svět, chtěla protestovat, ale protože ruce vzadu ji nemohly pomoci vztyčit tělo, podařilo se jí jen zvednout hlavu, chtěla něco říct, ale při pohledu na zlý Pánův obličej zcela rezignovala a nechala hlavu klesnout do žlabu… Pán zatím pokračoval: „Na znamení tvé naprosté poslušnosti ti teď průkaz, bez něhož nemůžeš hrát, upravíme tak, že ho už nikdy nebudeš moct použít!“ Vložil kartičku mezi její kozy, mohutně se rozkročil a začal na ní chcát. Sviňka zavřela oči, ale já ji okamžitě přinutil otevřít nejen oči, ale i hubu, do níž jsem ji vstrčil jednu naší milou hračku, která ji nedovolila ústa zavřít. Když byla takto připravena, Pán bleskově přesměroval oblouk zlatého moku z úplně prochcaného průkazu do jejího trávicího ústrojí. Musela polykat, dávila se však a hned po skončení pissu bylo jasné, že se její žaludek vzbouří. Na poslední chvíli ještě stačila stočit hlavu násilně otevřenými ústy dovnitř žlabu a vyhodila všechny naše produkty, které jsme do ní pracně nacpali! To byl velice vážný prohřešek, který nemohl zůstat nepotrestán! I Vendula si to uvědomila, úplně zbledla a vystrašenýma očima, v nichž už nebylo ani stopy po dřívějším vzdoru, těkala mezi našimi vzteklými obličeji. Pán ji udeřil pěstí do nosu a krev, která se hned spustila, už byla asi poslední možnou tekutinou, která se ještě neobjevila na strašně poznamenaném těle sportovkyně. „Ty mizerná čubo, teď zažiješ takovou očistu, že si na ni budeš do smrti pamatovat!“, řval na ni Pán a popadl hadici. Musel však počkat, než jsem osvobodil její píču od lihem nasátých tamponů a odtáhl nohy dále od sebe, pokud to široký žlab dovoloval. Rozevírač úst jsme ji nechali, protože důkladná očista silně znečištěného těla musí taky proběhnout i uvnitř! Pán nastavil kohout na nejvyšší tlak a nejnižší teplotu vody a namířil trysku na hlavu Venduly. Ledový proud úplně ochromil její tělo, bičované přívalem ledové vody, pronikající všemi otvory do jejího těla. Pán postupoval hodně pomalu podél žlabu a cílevědomě soustřeďoval svůj útok na nejcitlivější místa dívčina těla. Do hluku tekoucí vody se stále více mísil jiný zvuk, byl to nelidský řev mučené studentky. Bičování vodou je daleko strašnější než použití normálního biče, Kateřino. Jestli se do téhle chvíle tvá spoluhráčka aspoň trochu snažila s námi bojovat, teď definitivně prohrála. Řev raněného zvířete ale postupně slábl, přecházel do chrapotu a ztišil se úplně. Po pěti minutách nelítostné vodní lázně ležela subka bezmocně ve žlabu se zavřenýma očima a nejevila známky života. Pán pro jistotu zkusil její tep, byl slabý a tak ji pro zahřátí pustil proud horké vody. Také jsem ji otočil na břicho, abychom očistili i její zatím neseřezanou zadní část. Pán byl velice spokojen se stavem své zajatkyně a rozhodl, že teď je ta pravá chvíle zbavit jí její okrasy. Bezvládné tělo nebylo schopno klást žádný odpor, vzal nůžky a nejdřív ji zkrátil její dlouhé černé vlasy dobře o dvě třetiny. Při výslechu sama doznala, že holky ve třídě ji její vlasy závidí, tak teď by se určitě radovaly, kdyby mohly vidět její potupu! Pak se Pán přemístil do jejího rozkroku a z bujného, pro kluky ze vsi tak rajcovního pralesa, zbyly jen centimetrové chlupy. Dráždivé doteky nůžek a stydkých pysků způsobily, že Venda otevřela oči a nechápavě zírala, co se s ní děje. Byla už opravdu zlomená, když zjistila, že její černá krása je nenávratně pryč, jen se nechápavě zeptala: „Co jste mi to udělali?“ a začala tiše plakat. Musím uznat, že přeměna nejkrásnější dívky třídy na ošklivé káčátko byla velmi rychlá. Ležela celá promáčená ve žlabu, nedovolila se ani pohnout rukama za hlavou, jen pořád usedavě plakala…
Třetí hodina, kdy jsem už musel odejít, abych zkontroloval tvůj stav, se už přiblížila a já taky přišel na to, jak se zbavíme zbytečných a poničených věcí, jako byly chomáče vlasů a chlupů, na úklid použité kalhotky i prochcaný sportovní průkaz. Vše jsem vložil do pytlíku a zblízka přistrčil k uslzené hlavě. „Tvá spoluhráčka Kateřina byla shodou okolností dnes dopoledne také mučena. Teď si líže rány a aby ji nebylo líto, že je v tom sama, dostane od tebe dárek. Chceš ji pozdravovat?“, zeptal jsem se posměšně. Neodpověděla, za trest musela naposled políbit svá tanga a pak jen smutně sledovat jejich mizení v mé kapse. Ještě jsem si ale nemohl nechat ujít vyzdobení kurvy, jak tomu říkal Pán. Jako každá normální holka měla i Vendula ve svém batohu taštičku s malovátky a šminkami a ty jsme na ní použili. Jako slušná studentka použila ráno před cestou do školy jen řasenku, po našem zásahu měla vulgární temněfialová ústa, tlustou černou linii řas i modré stíny pod očima ostře červený lak na nehty jsme použili na všech dvacet nehtů. Dráždivě namalovaná a úplně nahá teď vypadala jako opravdová kurva. Pomohli jsme jí vylézt ven ze žlabu a mohla se utřít zde pohozeným ručníkem, aby se dozvěděla, že nyní bude fotografována. Vrátili jsme se k ponku a zde ji nutili do mnoha vyzývavých sexuálních pozic a ona už byla velice poslušná a vzorně plnila všechny naše rozkazy. Jenže po použití vlastního uchopil mobil své zajatkyně, ověřil si, že i s ním lze fotit a pobaveně se jí zeptal: „Tak komupak chceš poslat své erotické fotky? Určitě paní učitelce třídní, kterým kámoškám a taky jistě klukům, Mluv!“ vyděšená dívka poprvé padla na kolena před svého Pána, sepjala ruce a začala ho prosit: „Prosím vás, Pane, moc vás prosím, neposílejte je nikomu, vždyť by mne vyhodili ze školy a poslali do pasťáku, dělejte si se mnou všechno, co chcete, mučte mě třeba do rána, ale neposílejte fotky, prosím, moc prosím, néé, nééé…“ další slova zanikla v úpěnlivém nářku. Podívali jsme se spokojeně na sebe. Konečně z ní byla správná subka, která už nebude dělat potíže při žádném mučení, které ji nyní čeká až do pozdních nočních hodin! Ale sama si o to řekla, ne? Co tomu říkáš, Kateřino? Snad ti není tý kurvy líto?“
Nedokázala jsem odpovědět, protože bolest mého mačkaného hrášku byla citelná a já nekřičela jenom díky pevně zaťatým zubům a posilující vzpomínce na utrpení mé spoluhráčky (a v budoucnu asi i soupeřky v krutém boji). Mirek se chápavě podíval na mou zkřivenou tvář a naštěstí mne nenutil k odpovědi, sevření hrášku ale vůbec nepovolilo. Raději pokračoval dál ve svém sadistickém monologu. „Pán nakonec sehrál komedii a milostivě souhlasil, že její nahé fotky nikomu nepošle. Ale něco za něco: Musí předvést pánovi, co opravdu vydrží a tak bude po několik dalších hodin podrobena velice krutému mučení. Už byla opravdu dokonale zlomená, už to nebyla veselá a krásná studentka, ale stála před námi ostříhaná a zmalovaná kurva, která se beze slova dívala do země na rudě nabarvené nehty na nohou… Jako loutka se nechala odvést k Pánově specialitě, obrovskému svěráku, který ji sevře na doraz všechny končetiny a totálně znehybní, aby ji pán mohl nekonečně dlouho mučit skutečně všemi možnými způsoby, které BSDM zná…“
Jeho další výklad byl přerušen, když jsme zaslechli otáčení klíče v zámku. Mamka se konečně vracela a na dálku vysvobodila můj trápený poštěváček. Mirkova ruka kvapně opustila můj rozkrok a já rychle vyrolovala tepláky tam, kde je nosí slušné dívky. Rychle jsem vstala a spěchala do svého pokojíku dřív, než se máma dostala do kuchyně. Pro případ její návštěvy jsem předstírala učení, ale samozřejmě jsme se do knihy ani nepodívala, hlavou se mi honily úplně jiné věci. Vzpomínala jsem na Vendulu, jak jí musí být, když ji Pán už několik hodin mučí a ona, svlečená, bitá a ostříhaná, s ním ještě dokáže bojovat. Mne to sice čeká taky, ale já o tom vím dopředu, mohu se na to aspoň duševně připravit, zatímco jí unesli přímo ze školy a hrubě zneužili její odpověď na pánův inzerát! A já si ještě přisadila, práskla jsem na ni to, co ona statečně utajila při výslechu. Vůbec jsem nepochybovala, že kvůli mně Vendu čeká další krutý výslech i trest! Ve vzpomínkách jsem se vrátila k tomu zářijovému podvečeru po prvním poprázdninovém tréninku, kdy jsem ji poznala trochu víc než jen spoluhráčku. Bylo nás šest holek, základ oddílu, sedly jsme si v šatně už vysprchované a převlečené a povídaly si o prázdninových zážitcích. Když se dostala Vendula ke slovu, přímo nás šokovala. Řekla: „Holky, teď vám něco ukážu, budete čumět!“. Přetáhla si přes hlavu své triko s anglickým nápisem a předvedla nám krásnou bílou krajkovou podprsenku. Holky udělaly Jé, ale Vendula jen mávla rukou: „ Normálka, Francie, papínek přivezl dáreček. Ale mrkejte do podpaží!“, a zvedla obě ruce. Mezi maličkými rašícími černými chloupky byly dobře vidět fialové ostře ohraničené kroužky na kůži. Poznala jsem neomylně stopy po pálení cigaretou, vždyť jsem to taky před pár lety zažila. „Kdo ti to udělal? Povídej, povídej!“, žadonily holky a já pocítila takové zvláštní vzrušení. Vendula se nedala dlouho pobízet a já pozorně poslouchala, takže si do dneška ten příběh jejího prvního mučení velmi dobře pamatuji.
Po návratu z měsíčního studijního pobytu v Anglii ještě zbývaly tři srpnové týdny a tak se rozhodla jet sama na rodinnou chatu, koupat se, opalovat a číst knihy v originále. Krásná černovláska vzbuzovala touhy u všech kluků z vesnice, ale ona, zvyklá na gentlemanské chování anglických studentů, jimi hluboce opovrhovala. Dost nepokrytě ji nabízeli sex po sobotní zábavě, ale když viděla, jak se opilé párečky bez ostychu válejí po dvoře nebo lezou do seníku, byla jasně zhnusena. Taky už měla vypito a nekontrolovala se, takže před mnoha svědky odsekla klukovi, který ji chtěl táhnout ven, že jen vesničtí burani šukají po zábavě jako zvířata na dvoře a v seně, tam ona to nikdy dělat nebude! Dala dotěrnému frajerovi facku a hrdě odkráčela sama do chaty. V neděli odpoledne, kdy hltala anglickou detektivku v originále, nemohla tušit, že byla právě místní omladinou za hrubou urážku odsouzena v nepřítomnosti k mučení. Takže hned v pondělí vylákaly místní holky studentku do prázdného seníku na údajný badminton. Když zde našla místo sportovních potřeb mučící předměty, bylo už pozdě. Holky se na ni vrhly, i přes její zoufalý odpor ji svlíkly do kalhotek, přehnuly přes bednu a seřezaly rákoskou. Bojovala s nimi, mlela sebou, ale přesila byla značná, začala brečet, tak přestaly a chtěly, aby se omluvila, což rozhodně odmítla. Tak ji přivázaly ke sloupu a do kalhotek nacpaly balík čerstvých kopřiv. Šíleně to pálilo, rozkrok měla v jednom ohni, ale nepokořili ji, i když ji ty místní čúzy políčkovaly, tahaly za vlasy, plivaly do obličeje, na bradavky daly kolíčky na prádlo a posmívaly se bezmocnosti té pražské šprtky. Trýznily ji asi hodinu, tiše plakala, prsa hodně bolela, ale k omluvě ji nedonutily, nad nimi vyhrála, byla to prostě statečná sportovkyně, říkala jsem si v duchu a obdivovala ji. Ale pak přišli kluci, statní svalovci a to už začala tušit, že to nedopadne dobře s její hrdostí! Ten, kterému dala v hospodě facku, ji ubalil takovou, že skončila na zemi. Zbavili ji sice pout i kopřiv, ale musela si lehnout na záda na nízký stůl, kluci se posadili kolem ní a začal výslech. Mlčela a bláhově si myslela, že zase vyhraje, ale brzy se tvrdě přesvědčila o opaku. Když facky nezabíraly, přinesli obrovský hřeben, snad na koně a začali ji bít přes měkké bříško nad pupíkem. To už začala křičet, ale oni se na nic neptali a zapálili svíčku. Když horké kapky začaly dopadat na rozbolavělé kozičky, rozbrečela se nahlas. Ale pořád bojovala a nechtěla se vzdát, když se ji zeptali na omluvu, jen zavrtěla hlavou…Definitivní konec její hrdosti udělaly až cigarety, které si zapálili. Nejdřív ji jen foukali kouř do uslzeného obličeje, pak ji zvedli ruce za hlavu a dva začali pracovat souběžně v podpaží. Spálení černých chloupků ještě s vypětím posledních sil vydržela, ale když se ve stejnou chvíli žhavé oharky přitiskly na kůži, vykřikla „Dost, dost, prosím dost, prosím!“ a pak tiše v záchvatu pláče: „Omluvím se, moc prosím, všechno odvolám, jen mi už prosím nemučte!“ Přestali ji pálit a bít, ale konec trápení to zdaleka nebyl. U obličeje se jí objevil jeden pořádně tvrdý klacek, který musela vykouřit a pak ještě další. Už ležela úplně bezmocná, jako loutka poslušně opakovala pro holku strašně sprostou a ponižující omluvu a bez problémů na ni vynutili slib, týkající se sexu. Chvíli ji nechali odpočinout, nebránila se vůbec, když ji strhli kalhotky a jako pytel hodili do sena, aby si pořádně užila, co předtím odmítala. Zúčastnili se všichni kluci, co ji předtím mučili a každý vícekrát, takže když už nikdo nebyl schopen přivést svého čuráka do použitelného stavu, byla trénovaná dívka vyčerpaná jako nikdy předtím. Nebyla schopna sama vstát, její nahé tělo chtělo pořád ležet v seně. Jako v mlze si jen pamatovala, že holky ji musely naostro navlíknout do kalhot a mikiny a kluci dovléci do chaty. Hodili ji jako pytel brambor na postel, dlouho do noci usedavě plakala a její slzy smáčely anglickou knihu…Už ji nedočetla, protože druhý den holky, co jí zbily, ji přišly ošetřit, docela se skamarádily a taky jí řekly, že podobným mučením prošly všechny už v devítce na základce, kluci jim třeba poručili, aby se svlíkly a řezaly navzájem nejlepší kámošky, co seděly spolu v lavici a potom musely slíbit klukům absolutní poslušnost, ti na vesnici tvrdě vládli, odpanili je hned po 15.narozeninách a holky musely poslouchat, pokud nechtěly být opět trýzněny i za různé maličkosti. To pražská studentka taky nechtěla, proto poslušně až do konce prázdnin plnila slib a chodila do seníku s každým mužským z vesnice, který si s ní chtěl zašukat. O pohlednou černovlásku byl pochopitelně zájem nejen mezi kluky, takže Vendula se vůbec netajila prožitou výchovou k poslušnosti a pyšně hned na závěr dodala, že tolik čísel jako v seně před tím v Praze zdaleka neprošoustala. Na rozdíl od tzv.slušných holek jsem ji tenkrát bezvýhradně obdivovala – kterápak holka by bez ostychu vykládala kamarádkám o svém ponižování, přiznala i pláč, byla opravdu statečná!
Když jsem na to teď vzpomínala, bleskla mi v hlavě taková maličkost, která se mi tenkrát jevila nevýznamná, ale teď po mém objevu kompromitující fotky se mi vyjasnilo a vše začalo do sebe zapadat. Už jsme se chystali odejít, když do šatny vešel náš trenér. Vendula si ani před ním nenatáhla triko, on se dlouze díval skrz tenkou krajku a my ostatní raději odešly… Nebyl právě tady začátek jejich tajné lásky? Byla jsem skálopevně přesvědčená, že francouzskou podprsenku okamžitě odstranil sám trenér a zatímco mu vykládala o svém mučení, on ji hladil a konejšil… a kde to skončilo? Džíny i kalhotky na zemi a na dlouhé dubové lavici dvě propletená vzdychající těla? Však se brzy dozvíme, jak ho svým vyprávěním svedla, já i celý oddíl, Pán s Mirkem to z ní dostanou a při příštím tréninku použijeme onu lavici jako trestnou…o to se postarám! Vendula už pro mne od této chvíle nebyla statečná studentka, ale obyčejná coura. V duchu jsem si říkala, že bych ještě mohla být detektivkou!
Když jsem takto nemilosrdně zhodnotila dívku, která právě ve strojních dílnách prožívala nejtěžší chvíle svého mladého života, obrátila jsem pozornost ke své maličkosti. Věděla jsem, že vše, co dnes zažívá ta děvka, potká příští týden i mne. Od dvou až do půlnoci – to bude můj maturitní večírek, ta nejtěžší část mé zkoušky dospělosti. Budu naprosto poslušná subinka, říkala jsem si a zároveň cítila, že tím vyvrcholí má čtyřletá cesta k úplné poslušnosti. Rozhodně nebudu bojovat a při výslechu musím vypovědět úplně všechny akce, které jsem zažila na své submisivní cestě.a tak jsem začala vzpomínat, jak mne spolužáci ze třídy nejdřív naučili kouřit ptáky, aby mne pak skoro násilím odpanili postupně obě dírky, ještě jsem byla nezletilá, ale držela jsem hubu, už tenkrát jsem byla dost poslušná, v devítce jsem už zapadla do party učňů-bažantů, kteří sami šikanováni mazáky si vybíjeli zlost mým bitím a mučením, nevadilo mi to, bylo to vzrůšo, jezdila jsem s nima na čundry, dovolovali si pořád víc a tak po ukřižování v lednovém mrazu jsem s partou skončila. Nastalo období studentských lásek, ti slušní hoši byli ale tak strašně nudní, že jsem se raději s plnou vervou věnovala sportu, dva roky tréninků a zápasů ze mne vychovaly úspěšnou nahrávačku, vždy poslouchající svého trenéra (tvrdý trénink je taky skoro mučení, subka sice ve mně dřímala, ale pořád žila). Byly jsme báječná parta, slavily jsme spolu svátky a narozky, trenér a dvanáct holek, jedna z nich zrádkyně, byla jsem blbá, protože hlavně ty nehezké šeptaly, že Venda balí trenéra a já věřila, že jen závidí…Konečně minulý týden Mirkův útok mne osvobodil od holčičích drbů i sportu a definitivně určil mou další cestu…
Mé vzpomínky definitivně ukončilo mámino hlášení, že je hotová večeře. Velice opatrně a s problémy jsem usedla na židli, polštář do kalhot jsem si při svém oblečení naostro vzít nemohla a tak jsem musela trpět. Snažila jsem se zhltnout jídlo co nejrychleji, aby mučení mé zadnice brzo skončilo, ještě jsem slyšela, jak Mirek oznamuje mámě, že si zajde do hospody, ale po osmé se vrátí, „čeká nás divoká noc!“, řekl mámě i přede mnou. Spiklenecky na mne mrkl, bylo mi hned jasné, kam jde a já měla zlomyslnou radost z nového výslechu zrádné Venduly. Když odešel, rovnou jsem se mámy zeptala: „On tě zase bude bít?“ Zrudla, sklopila oči a tiše řekla: „Když mě se to tak líbí, vzrušuje mě to…“ raději jsem nic neřekla. Jablko nepadá daleko od stromu…

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 14 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist