Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Zkouška z dospělosti III.

Kategorie: BDSM, Otrokyně, Submisivní
08.12.2016
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 23 hlasů
Loading...

Mobil dlouho zvonil a já konečně otevřela oči. Venku pálilo polední slunce a mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, co jsem právě prožila. Kolem mne však bylo úplné ticho, jen rozházené prádlo a dráty připomínaly realitu posledních hodin. Prohlížela jsem si své nahé tělo plné modřin a fialových pruhů. Byla jsem totálně vyčerpaná, ale moc šťastná a vzrušená z toho, co jsem právě prožila. Mobil znova zvonil, ale já o ten hovor už vůbec nestála. Zdeněk se svou protivnou něžností mne už vůbec nezajímal. Ani bleděmodré kalhotky s kytičkami od táty mne už nic nepřipomínaly a nechala jsem je v koši. Jakoby jejich likvidace byla symbolem ohromného zlomu v mém životě, ke kterému dnes došlo. Táta byl sice dobrý chlap, ale mne v tuhle chvíli zajímali úplně jiní chlapi, kteří mne krutou bolestí dokázali přivézt k báječné rozkoši.

Tátova zlobivá holčička navždy zmizela, místo ní tu byla pořád poslušná subinka. Okamžitě jsem se podle toho začala chovat. Pochopila jsem, že Pán nesnáší, aby subka nosila spodní prádlo, i já ho nyní považovala za zbytečné. Vzala jsem igelitový pytel a zuřivě začala trhat a cpát do něj kalhotky, zejména ty s kytičkami a obrázky, které mi kupovala máma a věčně říkala, že správná studentka nosí slušné prádlo, které chrání její broskvičku…před chlípnými pány, tušila snad přítelův zájem o svou dospívající dceru? Ale já přece po dnešku žádnou ochranu nepotřebuji, naopak moje píča musí být vždy snadno přístupná pro Pána, Mirka a třeba někoho dalšího, kdo to umí jako oni. Všechny máminy dárečky, které mi jen trochu připomínaly vzornou studentku, jsem vyhodila a vzala na milost jen troje tanga, bílé bikinky, černé prádlo i krajkovou soupravu, které nosily i ostatní holky. Po důkladné prohlídce svého zmučeného těla v zrcadle jsem rovněž pochopila, že sport a mučení se vzájemně vylučují. Proto jsem se dnešního dne pevně rozhodla skončit s házenou a okamžitě vyhodila i všechny nemožně antisexuální tepláky, trenky, trika i kozince. Už nechci poslouchat uječené holky, ale čekat na rozkazy svého Pána!
Zcela zmožena touto náročnou likvidační prací jsem opět klesla na válendu. Usilovně jsem si lámala svou profackovanou hlavičku a přemítala, zda mi opravdu řekli mučitelé před svým odchodem, že si mne příště odvedou po pracovní době do strojních dílen, kde mají velice zajímavé nástroje, nebo se mi to jen zdálo? V každém případě jsem dnes konečně pochopila, kde je moje pravé místo. Jsem subinka, poslušná děvka, která vždy splní každý Pánův rozkaz a přijme jakýkoli trest! Zatímco spolužáci před maturitou pilně šprtali, já složila právě dnes skutečnou zkoušku dospělosti, už nejsem studentka ani sportovkyně, jsem jenom submisivní čubka…Znovu jsem usnula a ve spánku prožívala šílený sen. Sedíme s Vendulou v šatně mezi rozlícenými spoluhráčkami a máme svázané ruce. Za neomluvenou absenci na tréninku a zápasech nás odsuzují na mučení. V obrovské tovární hale visíme na řetězech za ruce a s rozporkami mezi nohama jsme upraveny jako písmeno X. Přichází ukřičené holky i venkovští svalovci, břitvou nám rozřežou všechno oblečení a za vítězného pokřiku vyholí píču. To už přichází Pán s Mirkem, mají tašku plnou řemenů, karabáčů, bičů a rákosek, další nástroje pod kalhotami… Pánové i holky nás bijí zepředu, venkovští kluci píchají zezadu…Všichni se střídají, uvolní nám řetězy, hodí na ponk a pokračují v plnění všech našich otvorů. Jsem v transu a prožívám neskutečný orgasmus, ale vtom přichází máma s mým milovaným řemenem, řve na mne „Ty kurvo, zradila jsi mne, vypadni navždy z mého bytu!“ a řeže mne sponou přes kundu. Rozvášnění venkovani nám nasadí obojky a vlečou ven, hodí do kufru auta a vezou nekonečně dlouho, Vendula mi šeptá: „Mají pro nás připravený ohníček., budou nám opalovat kozičky…“ Jsme v seníku, nejdřív místní holky přinutí ty pražské děvky spolu bojovat, jsme na řetězu a rveme se jako koně, pak nás uvážou ke sloupům a zapálí oheň. Zavírám oči, nechci vidět ruku, která se blíží s hořícím předmětem k mé bradavce… „Aúúú, néé, to bolí…“, ječím z posledních sil…
„Buď zticha, huso hloupá!“, zaslechla jsem náhle nad sebou známý hlas. Vztyčila se na posteli, probuzená z děsného snu, ale palčivá bolest na prsu mne srazila zpět. Rozzuřený Mirek stojí nade mnou a jeho zapálený doutník se dotýká mé nateklé bradavky. Pak už to šlo všechno hrozně rychle. Za ruku mne vytáhl do stoje a dvěma obrovskými fackami mne srazil zase na podlahu. „Ty náno pitomá, podívej se, jak to tady kolem vypadá a jak vypadáš ty, klidně si chrápeš, jsou dvě a máma za hodinu přijde, to chceš, aby tě takhle zřízenou viděla?“ Byla jsem fakt mimo, stála jsem bez hnutí a teprve příval dalších pohlavků mne donutil odbelhat se do koupelny. Hodil mne do vany a teprve studená sprcha mne přivedla k životu. Hodil po mně ručník a nádobu s hojivou mastí, teprve teď jsem pochopila, proč tady máma má takovou zásobu! Stačila jsem si všimnout, jak se mu dělá boule v kalhotách, když mi důkladně promazával všechny stopy mé dopolední výchovy. Když skončil na mém k nepoznání zvětšeném hrášku, přehnul mne přes okraj vany a bez varování mi ho tam vrazil. Má zmučená píča byla suchá, bolelo to hodně a já visela bezmocně hlavou dolů, mé dost dlouhé hnědé vlasy se znovu máčely na dně vany, ale naštěstí plodný samec byl brzo hotov a osvobodil mne z nepříjemné polohy, dřív než jsem mohla omdlít. Na to jsme neměli ale čas, pomohl mi uklidit pekelný stroj i dráty a já najisto věděla, že bude opět brzo použit k mému mučení. Alespoň mne pochválil za likvidaci skoro dětského prádla. „Tak vidíš, že to jde, poslouchat Pána, tyhle hadříky už nebudeš nikdy potřebovat!“ a hodil mi zase starou košili s dlouhými rukávy a domácí volné kalhoty. Vzdychla jsem a opatrně se do nich nasoukala, bylo to asi nejvhodnější oblečení, aby máma nic nepoznala a já moc netrpěla při dotyku látky se ztýraným tělíčkem… Sedl si vedle mne a položil mi otázku, kterou jsem rozhodně nečekala: „Jak se připravuješ na maturitu?“ Skoro jsem vykřikla: „Vůbec ne, já tam nepůjdu, nechci, nepotřebuji ten papír, dneska jsem složila tu, co budu v životě potřebovat…. přece jsi mi to sám říkal…“, hledala jsem u něj souhlas s mým rozhodnutím. Mirek chvíli mlčel, díval se mi do tváře, pak vstal a skočil po mně. Chytil mne brutálně za vlasy, pár při tom vyškubl a pak mne za ně táhl do koupelny. Strčil mi hlavu do umyvadla a pak pustil naplno modrý kohoutek. Bylo to strašné, ledová voda se dostala do očí, uší, úst i nosu, snažila jsem se vyprostit, ale marně. Držel mě pevně za vlasy, měla jsem jich hodně, v duchu jsem si nadávala, že jsem se na léto nenechala ostříhat. Ale bylo pozdě, mučení vodou trvalo nekonečných pět minut, než se mi posměšně zeptal: „Už budeš rozumná?“ Škytla jsem „Jo“ a příval se konečně zastavil. Svlékl mi košili, aby se nezmáčela a za vlasy mne odvlekl do kuchyně. Musela jsem pokleknout, uchopit kbelík a hodně bolestivými pohyby mé hlavy ze mne vytřásl vodu, která zůstala ve vlasech. V hlavě mi hučelo, chtělo se mi zvracet, ale naštěstí jsem měla prázdný žaludek a tak jsem mu radost z dalšího ponížení neudělala. Pochopila jsem, že mé mučení bude pokračovat neustále, bez ohledu na místo a čas. Pohodlně se rozvalil na židli a zapálil si cigaretu. Klečela jsem polonahá u jeho nohou a musela dát ruce za hlavu. Má podpaží se tak octla v úrovni jeho rukou a já už věděla, co bude dál. Vydolovala jsem poslední síly z mého sportem trénovaného, ale krutě zmučeného těla, a když se to stalo, nekřičela jsem, jen jsem zkřivila obličej do bolestné grimasy a slabě vzdychala. Vzpomínka na Vendulu mne posílila, zase vydržím víc než ona! Rudé tečky na mé bělostné kůži přibývaly a já tiše trpěla… Ale to jsem nemohla vědět, co se dozvím už za krátkou chvíli!Mirek se podíval na hodinky, přehodil si nohu přes nohu a začal mluvit. „Máme ještě pět minut na dnešní výchovu, tak si zapiš za uši, co ti povím. Ty blbá čubko, ať tě ani nenapadne, že bys nešla na maturu. To bys asi řekla mámě, že už jednu máš a přiznala, co děláme spolu? Zabil bych tě, kdybys kdekoliv jenom slovem cekla o naší zvláštní trojce! Maturitu uděláš bez problémů a hned ti řeknu jak“, vstal a odešel do mého pokoje, aby odtud přinesl světlou průsvitnou blůzku a lehkou černou sukni. Musel mít už dobře prohlédnuté mé oděvní součásti! „Tyhle hadříky si vezmeš na sebe, žádný spodní prádlo, rozumíš píčo!“, zvýšil hlas a já jen mlčky přikývla, ruce za hlavou mě už dost bolely. Jen tak mimochodem se cigareta dotkla mého pravého dvorce a já poslušně naslouchala jeho dalšímu výkladu. „Povzbudíš kluky ze třídy, aby viděli konečně, to co jsi jim nechtěla dřív ukázat, ale hlavně na tebe budou němě zírat ti profesorský páprdové a vůbec nebudou poslouchat, co tam vykládáš za nesmysly. Takže snadno prolezeš a odpoledne ve tři si na tebe počkáme s Pánem před školou a rovnou si tě odvezeme do naší fabriky, tam už v tu dobu nikdo nebude. Mámě řekneš, že slavíš se spolužáky až do půlnoci a já se nabídnu, že budu mít odpolední a zajdu pro tebe, aby tě nepřepadli nějací úchylové a neznásilnili maminčinu vzornou studentku… A to si piš, že ten doprovod budeš potřebovat, protože to dnešní múčo byl jen slabej čajíček proti tomu, co tě čeká v dílně!“ Sakra, už jsem zase začala vlhnout a tak jsem si dovolila se zeptat: „Co mne čeká?“ Trest za drzost přišel okamžitě v podobě nekonečného asi půlminutového žhavého tlaku na levou bradavku (tak dlouho, než mě konečně přinutil k výkřiku), ale přece jen jsem se něco dozvěděla. „To co v dílně prožiješ, tě bude bolet hodně moc a to tvoje mladý tělíčko se bude chtít podvědomě bránit, snažit se uhýbat ranám nebo kapkám vosku a to my nemáme rádi. Dělají to všechny holky a tak Pán vyrobil takový bezvadný svěrák, do kterýho holka vleze a železnými šrouby ji postupně totálně znehybní ruce i nohy, že se už nehne ani o milimetr. Taky na hlavu je tam ocelový kruh se šrouby, trochu ti Pán stiskne krček, abys nemohla moc křičet. No a ten svěrák je polohovatelný, takže když budeš zlobit, můžeme si tě otočit hlavou dolů… tak co, těšíš se, píčo?“ Asi jsem se tvářila dost vyděšeně, vychutnával si mne, posměšně mi foukal do obličeje kouř z cigarety a já raději byla zticha, jen jsem trochu kývla hlavou, mohla jsem snad ve své situaci dělat něco jiného než souhlasit? Zřejmě pochopil, že už mám opravdu dost a matka přijde za půl hodiny…slitoval se nade mnou, už mne nemučil, jen doplnil pro mne šokující informaci na závěr mé první maturity. „Už šroubování do svěráku docela bolí a některý nezkušený holky začínají brečet a to ani mučení nezačalo. Takový poseroutky nesnáším a věřím, že ty taková nebudeš. V tuhle chvíli tam ale Pán trýzní jednu docela statečnou dívčinu. Ta hezká černovláska je tam dneska poprvé, odepsala Pánovi na inzerát, že je zkušená, představ si, napsala, že každý měsíc jezdí z Prahy do nějakého zapadákova na víkend a tam ji místní sadisti mučí celý den a noc…Pán tomu moc nevěřil, myslel, že kecá a tak se rozhodl ji vyzkoušet, když to nebude čekat, to je důležitý psychicky a tak se pozná, co v ní opravdu je.. Bili jsme ji, pokud dostatečně rychle a podrobně neodpovídala při výslechu na otázky všeho druhu. Když vypověděla, že hraje závodně házenou, zjistili jsme, že tě zná a hrajete spolu v jednom družstvu. Svět je malý, čubko. Víc ti neřeknu, co jsme s ní dál dělali, protože to čeká příští týden tebe, ale ta tvoje spoluhráčka toho vydrží fakt hodně, máš co dohánět. Už souhlasila, že nebude sportovat a místo toho bude chodit každý týden k Pánovi do dílny. Až tě ještě trochu vycvičíme, Pán připraví vaše společné mučení. V továrně jsou neomezené možnosti, třeba vás pověsíme za ruce, pozveme ještě ty kluky z venkova, abyste si užili současně bičování i mrdání. Třeba i holky z oddílu, které teď opustíte, v sobě objeví sadistické sklony a rády vás potrestají nebo budou zírat, jak se budete nahé prát. Tak vidíš, kundo, jaká skvělá budoucnost tě čeká! Abych nezapomněl, ta tvoje nová spolumučednice ti posílá pozdrav!“, podal mi igelitový sáček a dovolil vstát.
Byla jsem úplně v šoku. Je snad možné, abych ve snu viděla svou budoucnost? Vendula mne zase předstihla, bude jednička a já jen dvojka! Ale já ji to nedaruji, budeme se bít, bojovat a já ji musím přeprat, musím, musím! Plná bojovnosti jsem popadla „dárek“. Nejdřív jsem vytáhla černá tanga, v podstatě dva nevelké trojúhelníčky, v bocích spojené kroužky. Malé množství látky ještě chybělo na přednici, kde rudou stužkou lemované vystřižené srdíčko jasně zdůrazňovalo sexuální smysl tohoto kousku prádla mladé studentky. Znala jsem je, Vendula se v nich ráda předváděla v šatně, nestydatě rovnala srdíčko na správné místo a vesele prohlašovala, že je vždy připravená! Teď mi konečně docvaklo, že trenéra, který se líbil nám všem holkám z oddílu, asi opravdu uhnala – a co ti „burani“, za kterými dobrovolně jezdila, v seně přece bylo praktické dát nadržencům bez svlékání… I dnes nesla její milovaná tanga neklamné známky sexuálních orgií, byla přímo nasáklá její šťávou i semenem – Mirkovým? Pánovým? nejspíš obou! Bylo mi jasné, že zajatá házenkářka „dáreček“ nepřipravila dobrovolně a měla tu smůlu, že si černý hadřík oblékla právě dnes, když netušila, že se ji splní přání z inzerátu tak drasticky. Už v nich nikdy nebude připravená, protože já odtáhla trojúhelníčky co nejvíc od sebe, takže jejich sešití v rozkroku okamžitě prasklo. Ještě jsem vytrhala kroužky na bocích a jako vítěznou trofej je strčila do kapsy, pak štítivě dvěma prsty uchopila trosky prádla holky, která je nám všem trenérem dávána za vzor (a my ji proto logicky nenávidíme) a hodila je do pytle s mými dětskými kalhotkami. Mirek mne celou dobu pobaveně sledoval a jistě pochopil, co teď k Vendule cítím. Proto mne upozornil, že v pytlíku jsou ještě další věci. V plastikovém obalu tam byl silně rozmočený a skoro nečitelný registrační průkaz hráčky házené. Čichla jsem k němu, nebyla to voda, ale moč. Otřásla jsem se odporem a informace o dobrovolném odchodu z oddílu se mi nezdála moc pravdivá. Bylo mi jí zase trochu líto, jistě byla nahá a bezmocná, když ji tak krutě ponížili a jak se k průkazu vlastně dostali, když dnes nebyl zápas? Došlo mi, že ji unesli i se školním batohem, ten probrali a pořádná Vendula v něm nosila všechny doklady, které jim teď padly do rukou. Už jsem chtěla páchnoucí věc odhodit, když jsem si všimla, že na zadní straně obalu je zastrčený nějaký papírek. Nebyla bych zvědavá ženská, kdybych se nepodívala, byla to fotografie a já vyjeveně zírala do tváře pohledného muže, kterého jsem dobře znala. Tak je to přece pravda! Na rubu bylo napsané věnování: Divoké Vendě Jirka z házené… žádná lítost, ale pořádný vztek mnou opět zacloumal, okamžitě jsem roztrhala průkaz, totéž chtěla i udělat s fotkou, ale pak mne cosi napadlo a já ji schovala k dalším trofejím, abych ve vhodné chvíli přispěla k ještě krutějšímu mučení trenérovy milenky. Chvíle mámina příchodu se nebezpečně přiblížila a já už jen rychle nahlédla do pytlíku, kde ještě byly nějaké černé chumáče. Podívala jsem se zblízka a vykřikla – ty rovné byly vlasy, střižené v délce asi tří centimetrů, ty kudrnaté byly nepochybně z rozkroku, Vendula se netajila tím, že si pěstuje krásného bobra. „Co čumíš jako tele, Pán nemá rád dlouhý vlasy, tak jsme ji trochu zastřihli… i mezi nohama. Poprvé od příchodu do sklepa se usedavě rozplakala a moc nás prosila, ale tím si jen vysloužila pětadvacet řemenem přes odhalenou píču..“, smál se Mirek a já pocítila trochu zlomyslnou radost, že má konkurentka v mučírně přišla o svou chloubu, konečně ji zlomili a ona, prý hodně statečná děvka, přece jen brečela…
Byl nejvyšší čas obléci košili a vyrazit s pytlem odpadu do kontejneru, než přijde máma. Stihla jsem to tak tak a byla hned obdarována mými oblíbenými dortíky. Slupla jsem je jako malinu, vždyť jsem od rána nic nejedla (kromě pánského semene). Ty otravné řeči o ubohé studentce, která i za krásného počasí musí sedět doma a celý den se šprtá na maturu, jsem raději neposlouchala. Když se máma zase divila, proč nosím košili s dlouhými rukávy, vymluvila jsem se, že mám zimnici kvůli strachu ze zkoušek. Stopy pout na zápěstích byly ještě dobře viditelné, tak jsem raději zalezla do svého pokojíčku, kde už žádné stopy po dopolední divočině nebyly, vše bylo vzorně uklizeno. Dlouho jsem hledala vhodnou polohu, v níž bych necítila bolest mého mučeného těla, nakonec to bylo nejlepší na boku. Stočila jsem se do klubíčka a kolem sebe takticky rozházela učebnice i sešity, ale vůbec jsem se do nich nepodívala. Přemýšlela jsem, jak ještě víc potrestat Vendulu, protože jsem její nevěru brala jako zradu celé naší výborné sportovní party. Trochu jsem litovala, že já už do ní ale taky patřit nebudu a můj průkaz čeká příští týden nepochybně stejný osud jako dnes Vendin.
Své vyhnanství jsem naštěstí mohla opustit již za půl hodiny, když cvakly dveře a máma se vydala na pravidelný páteční nákup do supermarketu. Jindy jsem chodila s ní, ale dnes jsem byla kvůli maturitě osvobozena. Mohla jsem tak zajít do obýváku za Mirkem a uskutečnit svůj ďábelský plán. Usmála jsem se na něj a trochu nejistě začala: „Prosím, mohla bych se tě…vás na něco zeptat?“, pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli mu mohu tykat nebo vykat. Taky se usmál a medově odpověděl: „Něco za něco. Když mne teď bezvadně vykouříš, odpovím ti!“ Oba jsme věděli, že se máma dřív než za hodinu nevrátí a tak jsem poklekla, rozjela poklopec a zručně vylovila tvrdého ptáka ze slipů. Jak je ten chlap neuvěřitelně plodný, myslela jsem si, to už je dnes nejméně po šesté, co stříká do mě a to si ještě najisto párkrát pohrál s Vendulou! Něžně jsem odhrnula kůžičku a pomalu zasunovala obrovský nástroj do úst, měla jsem ho nakonec skoro v krku. Po čtyřech letech praxe mi to šlo výborně, ale přece jen pomaleji, tak jsem přitom v duchu vzpomínala, jak tenkrát v osmičce jsem seděla jediná holka večer v parku s kluky a najednou ten nejstarší Zoltán, co už chodil do učení, vstal, stoupl si přede mne, vystrčil ptáka před obličej a poručil „Kuř!“ Bránila jsem se, že jsem nezletilá, ale smáli se mi a pak řvali „Vodevři držku!“, drželi mne za ruce, sice jsem zaťala zuby, ale po takové facce, kterou mi ubalil Zoltán, až se mi zatmělo před očima, jsem tu hubu nakonec otevřela. Vůbec mi to nechutnalo, dávila jsem se, nakonec se mi podařilo jeho ptáka vyhodit, ale dost semene skončilo na mém triku. Nafackovali mi, já zvracela do trávy a doma dostala řemenem na holou, protože máma jen přičichla a bezpečně poznala původ mokrých skvrn. Ale byla jsem učenlivá víc než ve škole a během devítky si ze mne vychovali nejen zkušenou kuřačku. O rok starší učni-bažanti sami trpěli šikanou od mazáků na učňáku a já to pak odnášela. Není divu, že mne dnes mučení tak vzrušuje, když ještě před patnáctými narozkami ze mne fackami i kopanci do rozkroku vymlátili všechen dívčí stud a udělali poslušnou kurvičku…
Bílá tekutina lehce klouzala do mého krku a vzpomínání skončilo. Ani jediná kapička nepřišla nazmar, já ještě důkladně očistila do sucha Mirkův úd a pak si drze sedla proti němu. Nenamítal, byl spokojen a tak prohodil: „Ptej se, kurvičko!“ Nevadilo mi to oslovení, vždyť po dnešním dopoledni bylo pravdivé a já začala: „Potřebovala bych něco vědět o Vendule, když se teď budeme vídat častěji. Není to moje kamarádka, je to jen spoluhráčka. Když se s ní budu prát, potřebuji na to mít tu správnou motivaci. Ptali jste se při výslechu na chlapy, s kterými spala?“ Mirek se na mne udiveně podíval: „Samozřejmě, ale nebylo to nic zajímavého. Odpanil ji v šestnácti kamarád ze základky, chvíli spolu chodili, ale brzo se rozešli, protože po ní chtěl sviňárny, jak řekla. Celkem přiznala čtyři kluky, spolužáci ze základky nebo ekonomky, chodila s nimi a spala, samí slušňáci. Zajímavější byly ty prázdniny a sex na seně, ale to asi víš, dost se s tím v oddíle před holkama prý chlubila!“ „To vím, ale co říkala o házené?“ „Nic, co by měla, jen mluvila o holkách, i o tobě řekla, že jsi docela šikovná rozehrávačka, máš to u ní zatím dobrý, má tě ráda!“, smál se otčím. „No tak to je fakt statečná holka, když si vám dovolila lhát a vy jste ji to sežrali!“ „Nevím, o čem mluvíš!“ Vytáhla jsem z kapsy fotku a podala mu ji. „To je náš trenér, ženatý, dvě děti. Holky říkaly, že po něm jede, ale nikdo je nepřistihl. Podle toho věnování je jasné, že ho ulovila!“ Chvíli mlčel a pak promluvil drsně a nelítostně: „Ona tě má ráda a ty ji takhle práskneš. Ale to je správně, chválím tě, život je tvrdý boj a ohledy nejsou na místě. Udělali jsme chybu, že jsme ji vyslýchali hned po prvním výprasku. Byla sice nahá a přivázaná ke sloupu, ale tuhle situaci zažívala každý měsíc a byla schopná s námi bojovat, je to chytrá píča. Druhá chyba byla, že jsme si té fotky sami nevšimli, ale tys nám pomohla, Jidáško, dík. Ještě dnes večer z ní toho amanta vymlátíme a na trest, který bude následovat, ani do nejdelší smrti nezapomene! Lhaní trestá Pán velmi krutě!“. Teď jsem byla zase překvapená já. „Vy ji ještě držíte v zajetí? Vždyť ji vězníte už od poledne a co řekne doma, když přijde ze školy zřízená někdy večer? Chcete snad do basy?“ Teď se Mirek zasmál, ale byl to smích zlý, mrazivý, až mi naskočila husí kůže. „ „Nemusíš se bát o nás ani o tu chycenou čubku! Přiznala se, že její rodiče každý pátek hned po obědě odjíždějí na celý víkend na chalupu, ona s nimi nejezdí a už se ani v pátek nevidí. Takže si tu holčinu klidně ponecháme v dílně až do noci a Pán už ji dokáže zmučit a ponížit až na dno. A ty ji vůbec nemusíš litovat, protože maturitní večírek se taky protáhne nejmíň do půlnoci a užiješ si taky všechny způsoby mučení, které Pán v dílnách provádí!!“ Asi jsem musela hodně zblednout a Mirek si taky uvědomil, že máma může přijít každou chvíli, obratem změnil hlas a skoro konejšivě dodal: „Sedni si a neboj, Pán ještě žádnou píču neumučil, zná přesně tu hranici, kdy jsi totálně vyřízená, ale pořád žiješ a za pár dní bude tvoje mladý tělíčko zase v pořádku připravený pro další lekci… Neměl bych ti to říkat, ale než máma dorazí, povím ti, jak jsme tu tvoji spoluhráčku zatím trýznili, abys věděla, co tě čeká za týden…“ Jako ve snách jsem si sedla proti němu, abych si vyslechla krutý příběh začínající subinky…
„Když jsi nám tady omdlela po elektrošoku do poštěváka, řekl Pán, že to pro začátek stačí a zavolal na mobil jedné studentce, která mu před týdnem odepsala na inzerát a uvedla telefon. Byla ve škole, on řekl, že je doktor z gynekologie a že si musí okamžitě přijít pro lepší prášky, ta kráva mu psala v dopise, že žere bobule. Bylo to riziko, ale skočila na to, naštěstí poslala fotku, počkali jsme na ni u školy a když vyběhla dost vyděšená, zastavili jsme ji a ptali se na jednu ulici, ochotně s náma šla k autu ukázat ji na mapě, nebyl problém ji na prázdné ulici zatáhnout dovnitř. Ale bojovala, Pána kopla do kolena a mne kousla do ruky, nevzdala se, pořád sebou házela, i když jsme ji bundičku vyhrnuli přes hlavu a provazem svázali ruce. Pán se rozjel, já ji držel na zadním sedadle na klíně, ale pořád se mlela, tak jsme ji raději řekli, kdo jsme, pak zvadla a už se nebránila, ležela klidně, zakrytou hlavu dole u podlážky, naprosto nevěděla, kam ji vezeme…když jsem ji za to kousnutí hned v autě úplně vysvlékl z kalhot, shrnul tanga a brutálně tiskl celou cestu poštěváka, jiná by už řvala, ale já slyšel pod bundou jenom vzrušené oddychování… Ve fabrice se ještě pracovalo, tak jsme bez problémů vjeli zadem rovnou ke vchodu do sklepa, od kterého má klíče jen Pán. Vytáhli jsme ji z auta, tak jak jsem ji měl rozdělanou, bundičku přes hlavu, triko ne tak dlouhé, aby zakrylo černou houštinu mezi nohama, tanga na půl žerdi, zbytečné kalhoty i boty jsem nechal rovnou v autě. Vedli jsme ji bosou po schodech dolů, nedělala problémy, šla klidně, dobře věděla, že zbytečným odporem by si jen přitížila. Betonové stěny bránily proniknutí jakéhokoliv zvuku ven, hermeticky uzavřený sklep byl skoro prázdný, po stěnách vedla různá potrubí, již mnohokrát použitá pro připoutání vzpurných a sportem posedlých dívek, na tvrdé podlaze pak probíhaly jejich drsné zápasy, námi oběma velice oblíbené. Studentka Vendula zde byla poprvé, ale určitě ne naposledy, i prát se spolu tady budete… Konečně jsme naší zajatkyni strhli bundu z hlavy a sledovali, jak její hnědé oči vyděšeně těkají po kobce, do níž byla uvržena. Skutečně vzrušující pohled …pro nás…“ „Jak pro koho!, musela jsem už přerušit jeho sadistický chvalozpěv, ale cítila jsem, že i mne příběh krásné zajatkyně hodně rajcuje. „Neboj, maličká, i ty se dočkáš, je to velmi příjemné místo pro výslech…“, zas ta ironie a posměch. „Mám pokračovat?“ Kývla jsem, máma se někde zdržela a mne opravdu zajímalo, co se dělo dál…
„Chvíli jsme ji mlčky pozorovali, bylo vidět, že má strach, velký strach z toho, co přijde. Chtěla něco říct, ale měla hrdlo tak stažené, že jsme se nic nedověděli. Dali jsme ji velkomyslně možnost k prohlídce vězení, kde stráví dobré dvě hodiny, ale už bylo zapotřebí zahájit mučení fyzické i psychické. Nejdřív to druhé – „Svlíkni se! Všechno!“, jako šlehnutí bičem zazněl Pánův první rozkaz. Stejně jí toho už moc nezbývalo. Pestrobarevné tričko si přetáhla přes hlavu snadno, ale s kozincem, který dokonale skryl její vnady, byl problém. Třesoucí se ruce marně zápolily se složitým systémem zadního zapínání luxusní podprsenky, až mne to přestalo bavit. Vzal jsem nůž a přímo před očima zděšené holky jsem jedním řezem přeťal spojku mezi košíčky a odhalil její zajímavé dvojky. Zničená podprsenka spadla na špinavou podlahu, její majitelka vzlykla, zdálo se mi, že bude plakat, ale zvládla to, tu radost mi neudělala. Však to přijde, věděl jsem najisto, že se dočkám, Pánovo mučení v továrně nevydržela bez slz žádná subka, i ty budeš bulit, píčo! Těšíš se?“ Zase jsem kývla a cítila potůček na stehně.
„Psala v dopise Pánovi, že má všeho dost, může si koupit i drahé oblečení, které se jí zachce, tak ji to asi nevadilo a bála se taky bití. Hele, píčo, teď mě něco napadlo, ale to ti neřeknu, abys měla krom bolesti taky nějakou radost, já jsem přece hodný vzorný otčím, nebo ne?“ Nechápala jsem sice, o co jde a o jeho vzornosti jsem si taky myslela své, ale stejně jako Vendula jsem si nechtěla dělat problémy. O další bití jsem už dnes rozhodně nestála a tak jsem jeho chvalozpěv horlivě odkývala. Máma pořád nešla a tak byl Mirek očividně rád, že mne může dál děsit (ale i vzrušovat) líčením osudu nebohé studentky, která byla zvědavá na Pánův výcvik sado-maso…
„Po předchozí zkušenosti už na nic nečekala, shrnula tanga z kolen a vystoupila z nich. Nechala je ležet vedle podprdy a sundala si taky ještě hodinky a tázavě se na mne podívala, nechtěla, aby skončily někde v prachu. Vzal jsem je od ní a ukázal ještě na prstýnek a náušnice. Takové drobnosti se při mučení snadno poškodí nebo zničí a to jsme nechtěli. Poslušně vše sundala a já s úsměškem ty věci strčil do pomačkané poloprázdné krabičky s cigaretami. Smutně sledovala, jak její cennosti mizí v mé kapse, ale neodvážila si nic namítnout. Měla jiný problém, poprvé stála před námi úplně nahá a snad instinktivně si oběma rukama zakryla svůj černý prales. Okamžitě dostala facku, aby si uvědomila svou neposlušnost a já ji hned ukázal, že si má stoupnout ke svislým rezatým trubkám u stěny. Silným kabelem jsem ji připoutal ruce za trubky a nohy nechal zatím volné, nepředpokládal jsem, že by si ještě dovolila nás kopat. Pout si ještě do noci bohatě užije! Pán ji začal vykládat takové řeči, co jsi slyšela tady dopoledne, kdy smí mluvit, jak ho oslovovat a podobně. Po celou dobu se dívala do země a nás si ani nevšimla. Asi nám dává najevo, že ji nezajímáme, mysleli jsme si, ale pořádně nás překvapila, když po Pánových posledních slovech: „Rozuměla jsi, kurvo?“ náhle zvedla hlavou, dívala se střídavě Pánovi a mně do očí a tichým, trochu přiškrceným hlasem poprvé od svého zatčení promluvila. „Ano, Pane, rozumím dobře, ale chci jenom připomenout, že jsem vás v dopise žádala o schůzku na neutrální půdě, kde bychom si svobodně a rovnocenně, oba oblečení a volní, vyměnili názory na sado-maso a já se pak teprve rozhodla, jestli se vám dobrovolně poddám. Vy jste zneužil mé informace, docela sprostě mne unesl ze školy a uvěznil na neznámém místě. Nebojte se, nebudu vás prosit o návrat k jednání, to už teď nejde, dělejte si se mnou všechno, co se vám líbí. Jsem připravena na kruté mučení, alespoň konečně poznám, co všechno vydržím, ale nepočítejte, že si ze mne uděláte poslušnou otrokyni. Nejsem kurva, jsem hrdá slečna, dobře studuji, sportuji a vyznávám fair-play. Mrzí mne, že vy vyznáváte jen podvod a násilí, dobře tedy, mučte mne, ale nepočítejte s mou spoluprací, nic se ode mne nedozvíte. Tak honem do toho, borci, čas utíká!“, už jen sípala, když dokončila svůj proslov a my byli tak překvapeni, že jsme ji vůbec nepřerušili. Pán byl ale velmi silný soupeř. Ani se na ni nevrhl, nezačal ji bít, jen se ironicky usmál, stoupl si proti ní a prohodil jakoby mimochodem: „Já jsem sadista, zastánce hrubé síly, ten kdo ji má, vždycky vyhraje. Jsi směšná, když se mnou chceš bojovat. Každá holka se tu přede mnou plazí a prosí, ty budeš taky. Za pár hodin bude tvá hrdost v hajzlu, ale jak chceš. Začínáme!“, otočil se ke mně a podal mi karabáč. „Jako malou rozcvičku dej naší milé kurvičce padesát zepředu a zaměř se na kozy a kundu!“ Tomu nástroji jsme taky říkali devítiocasá kočka, devět pramenů s ocelovými kuličkami při dopadu hlavně na citlivé ženské orgány udělá pěknou paseku, už jsi to někdy zažila, čubičko?“, zeptal se mne láskyplně Mirek. Jen jsem zakroutila hlavou na znamení záporu, jinak jsem byla ohromena statečností Venduly, když nahá a spoutaná dokázala svým mučitelům říct takové věci! Protože jsem měla tu možnost již Pána dopoledne poznat, věděla jsem, že spoluhráčka nemá žádnou šanci, ale přesto jsem ji obdivovala. Já bych tohle nedokázala!

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 23 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

Lubin napsal

Tak přesně takovou holku nebo ženu hledám a chci…ozvi se

TOPlist