Dal jsem si inzerát. Už dávno velmi toužím po tom být pevně svázaný a bezmocný. Bohužel nemám dost peněz na to, abych navštívil nějaký SM salon. Rovněž se nedomnívám, že tyto služby poskytované bez erotického zájmu jen za peníze nejsou to pravé, proto jsem doufal, že se mi ozve nějaká žena, která bude mít ve svazování stejnou zálibu jako já. Dostal jsem jenom jeden dopis.
Jestli můj zájem o svazování je značný a opravdový ona se nabízí, že mi bude nápomocna, neboť má velké zkušenosti, fantazii i chuť. Nemusím prý mít vůbec strach, bude jí stačit jenom pohled na moje nahé svázané tělo a nebude mi dělat nic, co bych si nepřál. Dlouho jsem váhal. Bylo mi proti srsti se vystavovat nahý před cizí ženou, na druhou stranu mě nesmírně lákalo prožít vzrušení z toho, být pevně svázán. I když jsem v soukromí při onanii častokrát zkoušel svázat se sám, nikdy to nebylo ono. Nakonec jsem to nevydržel. Už jsem nedokázal myslet na nic jiného než na možnost, která se mi naskýtá. Rozhodl jsem se, že to zkusím. Ostatně, co se mi může stát? Mám slib, že se mi nestane nic nepříjemného. Třesoucí se rukou jsem vytočil telefonní číslo, uvedené v jediné odpovědi na můj inzerát. Za několik dní už jsem mířil na adresu, kterou mi udala do telefonu moje nová známá. Byl jsem celý rozechvělý očekáváním jaké to bude? Moje sny se konečně stanou skutečností, budu pevně spoutaný v moci cizího člověka. I čtvrť okolo svojí ponurostí navozovala atmosféru napětí.
Vešel jsem do jednoho zchátralého domu, kde snad už dlouho nikdo nebydlel, jak se dalo soudit podle opadané omítky a vytlučených špinavých oken. Podle instrukcí jsem zamířil po schodech dolů do tmavého sklepa. Otočil jsem schodištním vypínačem a kupodivu se světlo rozsvítilo, i když slabá žárovka vrhala jen slabé světlo. Ve sklepě bylo chladno a vlhko, vyvrácené dveře sklepů skoro mizely pod nánosem prachu a pavučin, kolem se povalovalo nejrůznější harampádí. Postupoval jsem dál chodbou, na konci které byly masivní dveře, viditelně používané, opatřené několika zámky a kukátkem. Zastavil jsem se před nimi a snažil se potlačit vzrušené dýchání, které se rozléhalo tichým sklepením jako funění lokomotivy. Ještě jsem měl možnost si to rozmyslet, rozeběhnout se zpátky po schodech do světla ulice. Stál jsem jako ochromený přede dveřmi, neschopen se rozhodnout tak ani tak. Pak už bylo pozdě – dveře se otevřely. Byl jsem oslněn světlem, které se z nich linulo, takže jsem nemohl zprvu rozpoznat rysy postavy, která stála uvnitř. „Pojď dál a neboj se,“ uchopila mě za ruku a vtáhla dovnitř. Ještě celý zmatený jsem uslyšel rachocení zámků. Trochu jsem se vzpamatoval a pohlédl na dveře – klíče v nich nebyly. Moje hostitelka mě jemně zatlačila na rameno a přiměla mě tak, abych vešel dál do místnosti a posadil se ke kulatému stolku do jednoho ze dvou hlubokých křesel. Nalila nám oběma nějaký nápoj do vysokých sklenic a potom se uvelebila na gauč naproti, evidentně tvořící s křesly jednu soupravu.
Byla to žena mezi 50 – 60 lety, s tmavými, ovšem notně prořídlými vlasy. Obličej byl trochu odulý, rty plné a červené, zřejmě nalíčené rtěnkou, oční víčka na sobě nesla zelenomodré stíny a na tvářích se kulatilo růžové zdravíčko. Tělo nevysoké a silné bylo oděno do dlouhého fialového průsvitného županu, pod kterým bylo vidět černou košilku, z pod které vylézalo kulaté vypouklé bříško, podvazkový pás a punčochy stejné barvy. Nohy vězely v červených lakovaných lodičkách na vysokém podpatku, díky kterým se pohybovala poněkud neohrabaně. Ztopořené bradavky formovaly na jemné látce županu malé hrbolky. „Napij se, můj mladý příteli,“ vybídla mě a sama si přiložila svojí sklenici ke rtům. „Možná tě zaráží mé oblečení? Mně dělá moc dobře, když se mohu obléci do pěkného dámského prádélka. Tebe to třeba také potěší. Chceš-li, půjčím nějaké i tobě.“ Zamumlal jsem něco v tom smyslu, že snad příště a raději jsem ponořil nos do sklenice. Nebylo to špatné, určitě tam byl alkohol a kdoví co ještě. Po těle se mi rozlévalo příjemné teplo. „Tak něco zkusíme, ne?“ přerušila po chvíli mlčení moje partnerka. Zalila mě vlna horka a němě jsem přikývl. „Svlékni se!“ poručila mi a vstala. Hlas se jí trochu třásl vzrušením, které na ní bylo ostatně vidět i jinak. Měl jsem najednou trochu strach, ale současně jsem se bál i odmítnout. Znovu jsem se zeptal, jestli mi opravdu nic nehrozí, a když jsem byl horlivě ujištěn, že se opravdu nemám čeho bát, sundal jsem ze sebe pomalu všechny svršky i spodky, až jsem před ní stál nahý. Hltala moje nahé tělo pohledem, až jsem studem zčervenal, přistoupila ke mně a přejela mi lehce rukou po hrudníku.
Odtáhl jsem se. Bylo vidět, že se jí to nelíbí. Odvrátila se a roztáhla uprostřed místnosti skládací schůdky, takovou trubkovou konstrukci se čtyřmi příčkami. Horní rám připevnila řetězem k potrubí, které vedlo při stěně. Rovněž si připravila dvě přes metr dlouhé tyče, nějaké provazy, řemeny a všelijaké podobné harampádí, které vytáhla ze skříně. Při pohledu na tyto pomůcky se mi rozbušilo srdce a přestal jsem litovat, že jsem se sem nechal nalákat. Budu pevně spoután! Moje nejtajnější přání se splní! Nejdříve mi na zápěstí a na kotníky připevnila jakési silné kožené manžety, které pomocí třech řemínků s přezkou na každé pevně utáhla tak, že dokonale přiléhaly ke končetinám. Zkusil jsem nenápadně pootočit rukou v jedné z nich, ale marně. Na straně protilehlé k řemínkům, u rukou na hřbetě a u nohou nad achilovkami, byly manžety opatřeny kovovými objímkami s aretačním šroubkem, později jsem se měl dozvědět, k čemu to bude sloužit. Nařídila mi, abych se nalehl zády ke schůdkům a ruce dal dozadu. Potom prostrčila objímkami na manžetách kovovou tyč tak, že se zvnějšku dotýkala opačných podpěr štaflí, tedy těch na kterých nebyly příčky. Potom jsem musel pokrčit nohy, aby mi s nimi mohla provést totéž. Srdce mi bušilo jako zvon vzrušením, pocit neodvolatelnosti a napětí z toho, co se se mnou stane vybudil na moji kůži první kapičky potu. Bylo mi nádherně, zakoušel jsem toužebnou bezmocnost a ani mi už nějak nevadilo, že mě svazuje stará tlustá ošklivá žena ve spodním prádle. Naopak, celá situace tím byla ještě bizarnější a vzrušivější. Žena přivázala kus prádelní šňůry (měla ji rozřezanou na několik částí) k tyči spojující moje kotníky a pomalu ji začala přitahovat k tyči mezi mými zápěstími.
Ta byla ovšem zablokovaná podpěrami žebříku, tudíž jediná možnost, jak by mohla dosáhnout svého cíle, byla zvednout nohy ve směru tahu. Zatím jsem stál na špičkách a ztratit rovnováhu se mi moc nechtělo. Najednou ztratila trpělivost, uchopila tyč levou rukou a prudce trhnula nahoru. Moje nohy ztratily oporu a moje tělo se sešinulo po žebříku dolů, až jsem skoro klečel. Úplnému zakleknutí ale zabránily moje připoutané ruce, za které jsem teď polovisel s bolestivě napnutými klouby. Šňůra, spojující obě tyče byla okamžitě zkrácena, jak jen to šlo. Cítil jsem, jak se mi kožené manžety zařezávají do zápěstí a brání krevnímu oběhu. Trochu jsem se pohnul ve snaze vylepšit svoji polohu, ale nešlo to. Nemohl jsem se ani pohnout, jen ramenní klouby mě tak zabolely, až jsem přidušeně vykřikl. Moje věznitelka poodstoupila od svého díla a zálibně si mě prohlížela. Shodila ze sebe župan, takže přede mnou stála jen v košilce, podvazkách a punčochách, poprvé jsem viděl její mohutný porost mezi nohama a ucítil pach roztouženého pohlaví. Ostatně i můj penis byl vztyčený. „Snad tě něco nebolí, můj mladý příteli?“ zeptala se mě nějak divně zkresleným hlasem a naklonila se nade mě. Ucítil jsem její dech. Levou rukou mě lehce hladila po tváři. „Mám tě, mám tě, konečně jsi úplně v mé moci,“ šeptala vzrušeně.
„Teď si s tebou pěkně pohraju, zažiješ, co jsi ještě nezažil.“ „Prosím vás…“ chtěl jsem jí připomenout její slib, že mě nezneužije, ale přerušila moje slova tím, že její levice náhle prudce vyjela a uchopila mě pevně bolestivě za vlasy. Její rty se pomalu přibližovaly k mým, ale já jsem nemohl pohnout hlavou, abych ucukl. „Ne, prosím, ne,“ zakňoural jsem a vzepjal jsem se v poutech. Držela pevně. Náhle jsem ucítil, jak moje rty olizuje cizí vlhký jazyk a dobývá se do úst. Po krátké chvilce odporu jsem to vzdal. Jazyk vnikl dovnitř a uslintané rty se přitiskly na moje. Koutkem oka jsem zahlédl, jak si pravicí dráždí svoje přirození. Modlil jsem se, ať se udělá, třeba mi dá potom pokoj. Ale moje toužebné přání nebylo bohužel vyslyšeno. Přestala mě líbat a narovnala se, i když mě nepřestávala držet pevně za vlasy. Bylo vidět, že je tak rozrajcovaná, že se přestává ovládat. Její pravá ruka v přestávkách mezi masturbací jezdila po mém těle, několikrát mě surově štípla do bradavky, až jsem vykřikl, ale nejhorší byly její vpády mezi moje nohy. S přibývajícím časem hrubší a hrubší. Osahávání a pohonění mého ptáčka by mně až tak nevadilo, beztak si jeho bolestivé ztopoření přímo říkalo o trochu podráždění, ale mačkání varlat a tahání za ně mi moc příjemné nebylo. Náhle se vyšplhala po schůdcích nahoru a přitiskla mi svoje vlhké pohlaví k obličeji. Poručila mi, abych ji dráždil jazykem. Snad bych to i vydržel, ale jak mi silně tiskla svůj podbřišek k ústům a nosu, začal jsem se dusit. Zmítal jsem se zoufale v poutech a vrtěl hlavou ze strany na stranu, až se mi podařilo uvolnit ústa, abych mohl nabrat dech. Sestoupila dolů a jeho zuřivý pohled nevěstil nic dobrého. Natáhla si na ruce gumové rukavice.
Do levé vzala hlubokou misku s nějakou tekutinou, do pravé žluté silonové dámské kalhotky, které držela za jejich okraj tak, že volně visely dolů. Přistoupila těsně ke mně. Ucítil jsem čpavý zápach moči, to tedy byla ta tekutina v misce. Byl jsem trochu zvědavý, co s tím chce vlastně dělat, ale vysvětlení jsem se dočkal bohužel až příliš brzy. Pomalu ponořila kalhotky do misky s močí, opět je vytahovala a namáčela. Ve chvíli byly zcela nasáklé. Natáhla ruku s mokrýma kalhotkama směrem k mému obličeji. Snažil jsem se uhnout hlavou, ale moc to nešlo. Přitiskla mi páchnoucí kus dámského prádla na obličej a vyždímala jej, roztírajíc mi stékající moč kalhotkami po tvářích. „Dejte to pryč!“ vrtěl jsem zuřivě hlavou a házel jsem sebou v poutech. „Dejte to proboha pryč!!“ Znovu kalhotky namočila. „Teď dostaneš roubík. Otevři hubu!“ poručila mi. „Snad mi nechcete dát pochcaný kalhotky jako roubík?!“ rozkřičel jsem se. „To přece nemůžete!“ „Otevři hubu, ty svině!“ položila misku stranou. Potom mě uchopila surově za vlasy, takže jsem nemohl hlavou ani pohnout a rvala mi roubík do úst. Sevřel jsem pevně zuby. To se jí nesmí povést! Pach moči mě štípal v nose. Náhle pustila moje vlasy a stiskla silně moje varlata. Vykřikl jsem bolestí a překvapením a už mi pomočené kalhotky pronikly do úst. Začal jsem se dávit, když mi oběma palci mačkala roubík hluboko do ústní dutiny.
Snažil jsem se jazykem nepříjemné sousto vytlačit, ale její prsty byly silnější. Navíc roubík v ústech rychle zajistila proti vytlačení provazem, který mi dvakrát ovinula přes ústa kolem hlavy a pevně utáhla, takže mi pohmoždil koutky rtů, vnikl mezi zuby a vtlačil močí nasáklé kalhotky ještě více do úst. Abych se neudusil, musel jsem polykat moč, stékající mi do krku. Moje utrpení se ještě zvýšilo, když mi přes hlavu natáhla černou průsvitnou silonovou spodničku. V místě, kde je pas sešitý je důkladně vymáchala v misce s močí. Kolem mého krku ji upevnila koženým obojkem se třemi kovovými oky, za které provlékla provaz a ten přivázala vzadu za konstrukci žebříku, takže nechtěl-li jsem se uškrtit, musel jsem hlavu pěkně zaklonit, čímž se velmi zhoršila situace v mých ústech a krku. Lapal jsem po dechu, mokrá, páchnoucí spodnička se mi lepila na obličej, do krku mi stékala moč a já polykal s velkými obtížemi. Dusil jsem se a zápasil jsem o každý doušek vzduchu, mrskal jsem se zoufale v pevných poutech, pokoušel jsem se křičet, byl jsem ale dokonale bezmocný a znehybněný. Na svoji mučitelku jsem neviděl, ale slyšel jsem její výsměšný hlas: „Máš ještě žízeň? Chcanek máme dost!“ povykovala nadšeně. Vyždímal jsem z kalhotek většinu moči, kterou jsem ovšem musel spolykat a podařilo se mi jazykem trochu odtlačit roubík, takže se dalo docela obstojně dýchat. Také jsem se uklidnil, vědom si toho, že v klidu spotřebuji méně kyslíku.
O to víc jsem si ale začal uvědomovat svojí situaci. Poloklečel-polovisel jsem pevně přivázán ke skládacím schůdkům, úplně nahý s roztaženýma nohama, vydaný na milost a nemilost s pochcanými kalhotkami v ústech a pochcanou spodničkou přetaženou přes hlavu cizí úchylně babě v prádle a zcela jistě odhodlané ukojit na mně své sadistické sklony. Navíc jsem byl v opuštěném domě, kde mě nikdo hledat nebude. Naběhl jsem si a teď musím pykat, jen se modlím, ať to přežiju. Nastal výprask. Deviantka mě pomalu s rozmyslem ale tak, aby to velmi bolelo šlehala rákoskou. Začala šviháním přes břicho a boky, pokračovala přes stehna, znovu břicho a boky, stehna a…..Projela mnou krutá bolest, když jsem dostal švihanec přes penis! Po chvíli, vyplněné výpraskem přes břicho a stehna zase! Vyl a skučel jsem jako pes, vzepjal jsem se v poutech, ale to ji jenom rozdráždilo a ona zesílila rány. Chvílemi jsem slyšel, jak sténá vzrušením, ale většinou měl navrch můj roubíkem tlumený řev. Nevím, jak výprask trval dlouho, připadalo mi to jako věčnost, když náhle ustala, měl jsem celé tělo jako v ohni. Chytila mě přes spodničku za vlasy. „Chceš mrdat?“ křičela mi do ucha. Zavrtěl jsem hlavou a snažil jsem se křičet, že ne, ale z pod roubíku vycházely jen neartikulované zvuky. „Chceš mrdat, ty hajzle?!“ ještě zesílila hlas. Vrtěl jsem hlavou, div jsem si ji nevykroutil. „Tak ty nechceš mrdat, ty čuráku?“ Pustila mě. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem uslyšel škrtání zápalky. Přiblížila se ke mně, přes tenký silon spodničky jsem viděl, že v ruce drží zapálenou svíci. První kapka vosku mi dopadla na bradavku. Nějakou dobu se to dalo vydržet, ale pálení bylo stále víc nesnesitelnější. Začal jsem se znovu přesvědčovat, jak pevně jsem spoután, přes všechnu námahu se mi nepodařilo žhavým kapkám unikat. Opět jsem začal křičet bolestí.
A začal jsem řvát, začal jsem ječet, co mi roubík dovolil, protože horký vosk mi najednou dopadal na přirození. Sadistka mi navíc odhrnula předkožku a pálila mi rovnou citlivou kůžičku žaludu. Kýval jsem zuřivě hlavou, že ano, že chci mrdat a všechno, co si vymyslí, ale nechtěla mě vnímat. Konečně! Konečně přestala s tím strašným mučením. Stále jsem horlivě kýval hlavou, ano, udělám všechno, co bude chtít, vyčerpané tělo se mi třáslo jako rosol. Odvázala mě ze žebříku, ale okamžitě mi svázala ruce za zády a ještě je připoutala k varlatům. Pokusil jsem se sice o chabý odpor, ale zlomila ho bez problémů. O to víc si dala záležet, aby se mi šňůra pěkně zařezávala do masa. Svázala mě do kozelce, kotníky ohnutých nohou mi přivázala ke krku, takže jsem se při sebemenším pohybu škrtil. Roubík a spodničku mi sundala a sedla si na zem tak, že jsem spočíval svojí hlavou mezi jejími stehny. Byl jsem připraven k použití. Bezmocný neschopen pohybu natož odporu, musel jsem ústy uspokojovat smradlavou, nemytou frndu. Dal jsem si záležet, už jsem to chtěl mít za sebou. Ženě se to líbilo, ale s orgasmem si dávala, snad úmyslně, načas. Najednou ze sebe vyrazila skřek rozkoše, zaťala do mě křečovitě prsty a její pánev se otřásala křešemi vyvrcholení. Po odeznění svého orgasmu se odtáhla a za veselého prozpěvování se začala mýt a převlékat. Mě nechala spoutaného, škrtícího se v pevném kozelci.
Dostal jsem strach, že mě tady tak nechá. Dalších několik desítek minut věnovala fotografování. Dala mému přirození tolik pozornosti, až se zase ztopořilo a potom mě fotila v různých pozicích tak, aby ztopoření bylo dobře vidět. Vyhonila mi ho až k orgasmu a fotila mě, jak stříkám a jak mé sperma stéká po mém údu. Na všech fotografiích byl zřetelně vidět můj obličej. „To je důkaz, že se ti tady se mnou líbilo, můj mladý příteli!“ smála se, když ukládala negativy. Musím přiznat, že bych byl velmi nerad, kdyby se některý z těchto obrázků dostal do rukou mým známým. Tu ostudu bych asi nepřežil. Tak musím mlčet a být jí občas k dispozici, kdykoli si zamane.