Zdalo se, ze dvere uz dlouho nevydrzi. „Elizabeth!“ Howard Vernon od nepretrziteho rvani malem chraptel. Ruce ho bolely, jak neustale tloukl do dveri a vzteky byl rudy jako vareny rak. „Eliazbeth Vernonova, naposledy te vyzyvam, otevri!!!“ Zadna odpoved. Na par vterin zavladlo absolutni ticho. Howarda temer ohlusoval vlastni zrychleny tep. „A mam toho dost!“ zajecel, kdyz mu s definitivni platnosti dosla trpelivost. „Ja ty dvere vyrazim a pak si me neprej!!!“ Tentokrat jiz na odpoved necekal a rovnou se pustil do likvidace dubovych dveri, ktere dosud v celku prezivaly nejedno bourlive stoleti. Dnes jim ovsem nebylo prano. Pomalu, ale jiste se odebiraly na vecnost.
Zatimco se Howard na vlastni kuzi seznamoval se starou, poctivou a kvalitni anglickou praci, jeho dcera vyvijela zcela odlisnou, avsak podobne horecnou aktivitu. Ze skrine v rohu jejiho pokojicku mizelo jedno povleceni za druhym a v prime umere s timto postupem se uprostred mistnosti tvorila zvolna se zvetsujici hromada pruhu roztrhanych latek. V epicentru veskereho deni trunila Elizabeth Vernonova a se zarputilym vyrazem likvidovala sve drahe lozni pradlo. Z rozervanych kusu hodlala svazat provizorni lano, po kterem by se dalo sesplhat dolu z okna a tim padem rovnez uniknout otci a jeho silenemu planu. Tedy za sileny jej povazovala pouze Liz, Howard byl presne opacneho nazoru. Proto se take odhodlal udelat ze starobylych dveri rodinneho sidla kupu trisek. Jakmile dvere poprve hlasite zapraskaly a castecne povolily, Liz popadla sve „lano“ a rozbehla se k oknu. Nestacila ovsem cary latky ani poradne zauzlovat, kdyz se v nove vzniklem otvoru po dverich objevil jeji otec. Vyraz v jeho tvari hovoril za veskere komentare. Howard byl mimoradne nasupeny a v ocich se mu zracila touha po pomste. „Do zadnyho pitomyho Ruska nepojedu a jestli udelas jeste krok, tak skocim!“ zavrestela Liz hystericky, pustila zbytecne znicene povleceni a hbite se vyhoupla na siroky parapet. Z otevreneho okna mela nyni perfektni vyhled na zdobenou dlazbu, ktera se ovsem nachazela skoro o deste metru nize. Howard Vernon na okamzik zkoprnel. Vypadal sokovane, avsak jen velmi tezko se dalo posoudit, jestli ho vice zdesilo, ze jeho peclive a dobre vychovana dcera pouziva nespisovnou a obhroublou mluvu, anebo ze drepi v okne, ze ktereho by take klidne mohla vypadnout. „Ehmmm, hm, „odkaslal si a zatvaril se diplomaticky. „No tak, Liz, nechovej se jako mala holka. “ Pokus o smir skoncil naprostym fiaskem, jelikos rusovlasa slecna Vernonova pouze vzpurne odsekla: „Nikam nejedu!“ Cerstvy ctyricatnik a uz nekolikalety vdovec mezitim jakoby udelal dva kroky smerem k oknu. Jeho dcera byla sama se sebou a s tim, jak otce snad poprve v zivote dostala do uzkych, spokojena natolik, ze si toho ani nevsimla. „Ale drahousku, copak se ti na Rusku nelibi? Vzdyt to je uplne normalni zeme… „Howard pokracoval stejnym laskavym tonem a pritom se nenapadne priblizoval k oknu, zlehounka, krok po kroku. „Normalni?“ opacila Liz. „Vzdyt tam jsou sami chudaci a aaaaa, neeee, okamzite me puuust!!!“ Jeji krik postupne silil, ale to uz ji nebylo vubec nic platne. Zatimco se na okennim parapetu opajela predstavou, jak si bude klast podminky a urcovat vyvoj dalsich udalosti, otec bleskove priskocil, popadl ji za ruku a strhl zpet do pokoje. Ackoli se mlada rusovlaska branila, sec mohla, stejne se brzy octla v poloze, kteru jiz dobre znala a soucasne z hlouby duse nenavidela. Lezela na brise na vlastni posteli, oblicej mela zavrtany do mekkeho polstare a na zadech ji trunil otec, ktery spolehlive hned v zarodku likvidoval jeji veskere snahy o utek. Liz mela ruce stesnane a primacknute pod telem takovym zpusobem, ze s nimi kvuli otcove vaze nemohla pohnout. Zurive kopani nohama ani hystericke jeceni nebyly vubec nic platne. „No pockej, ja ti hned predvedu, kdo je tady panem. “ supel Howard a tresoucima se rukama si odepinal stary siroky kozeny opasek. „Neee, tatiii, neee!!!“ pistela Liz. Pokud byl jeji otec takhle nastvany, staly jeho vyprasky opravdu za to. Proto ji take nyni veskera odvaha odporovat opustila a jeji misto zaujala obvykla pokora doplnena strachem. „Ja do toho Ruska pojeduuu!“ „To si pis, ze pojedes!“ odvetil preryvanym hlasem Howard a bez prodleni ji vyhrnul sukni, pod kterou doslova svitily luxusni snehobile kalhotky. Zpola klecici muz je uchopil po stranach obema rukama a pocal je stahovat dolu. Liz opet zajecela a vzapeti zacala zoufala skemrat o prominuti. Jeji strach narustal kazdou vterinou, vzdyt na holou a jeste k tomu remenem nedostala celou vecnost – urcite ne po svych osmnactinach. Jakmile byly kalhotky dole, Howard se spokojene zasmal a nekolikrat svou dceru lehce placl otevrenou dlani, cimz dal jasne najevo, ze pokud se okamzite neuklidni, bude to mnohem horsi. Bezmocna divka chapala v tomhle smeru nadmiru rychle. Prestala se zmitat a omezila se pouze na slovni intervence. Bohuzel pro ni, jeji otec se dal obvykle uprosit asi stejne snadno, jako zkamenely dinosaurus. „Musis se konecne naucit poslouchat, „odvetil Howard strucne a poslal tak jeji zadoneni k ledu. „Vis, ze to delam jen pro tve dobro. “ Posledni slovo z jeho obligatni vety jeste doznivalo, kdyz ji poprve holou rukou placl pres vyspulenou zadnici. Howard mel osvedceny system vyplaceni a o takzvanych modernich vychovnych metodach si myslel sve. Svou dceru bil vzdy nejdrive otevrenou dlani a to mnohdy stacilo ke splneni napravneho ucelu. Bylo-li to vsak nutne, prichazel na radu opasek, ovsem az tehdy, kdyz se oble, perfektne vyvinute pozadi slecny Vernonove nalezite prokrvilo. Teprve pak pro to pro ni totiz predstavovalo skutecne utrpeni. A bez toho poradna vychova delat nejde, o tom v rodu Vernonu uz mnoho generaci nikdo nepochyboval – krome Liz a jejich predchudkyn, pochopitelne. Prvni cast vyprasku tentokrat trvala prekvapive kratkou dobu, ovsem o to vic byla intenzivni. Kdyz otec skoncil, zarila zadnice jeho dcery jako zapadajici slunicko, coz ovsem vubec neznamenalo, ze by se exekuce mela ukoncit, vzdyt se teprve zacalo. „Myslim, ze klasickych petadvacet by bylo silnym nedocenenim tveho dnesniho vykonu, „pronesl a prelozil prichystany remen v puli. „Zaslouzis jich prinejmensim tricet a dam si mimoradne zalezet, „oznamil Liz uz ledove klidnym hlasem. Rusovlasa divka okamzite zacala narikat. Moc dobre vedela, co to znamena dostat tricet ran kozenym opaskem, to si zas nebude moci minimalne tyden normalne sednout. Otce vsak obmekcit nedokazala – neplatily na nej ani slzy, ani prosby ci sliby. „Pocitej!“ prikazal otec. Opouhou vterinku ci dve pozdeji jiz na obnazenou divci zadnici dopadla prvni rana. Mistnosti se rozlehlo typicke hlasite plesknuti doplnene slabym zaknucenim. Veskere Liziny projevy bolesti spolehlive dusil polstar, na ktery se divka sama ochotne tiskla. Jeji otec totiz za hlasite narky udeloval specialni tresty navic. „Jedna!“ Druhy uder byl podstatne silnejsi, treti zase pro zmenu o neco slabsi. Howard Vernon zkusene prubezne upravoval intenzitu jednotlivych ran a jejich cetnost, procez jeho dcera prochazela nefalsovanym martyriem. Kdyz spolecne uzavreli prvni desitku, Liz uz pres slzy videla rozmazane a neustale preryvane vzdychala. Jeji otec se nachazel ve svem zivlu. Telesne tresty miloval a byl v tomto oboru skutecnym expertem. Jen ho trochu mrzelo, ze Liz tak rychle dospela. Kdyz ji vyplacel jako dite, bylo vse v nejlepsim poradku, avsak v prubehu poslednich let ho stale vice rozptylovaly jeji neprehlednutelne telesne vnady. Liz se vyvinula v puvabnou zenu se vsim vsudy a on nekdy pocitoval strach, co by se mohlo stat, kdyby pokracovali v zajetych kolejich. Ackoli se to dlouho snazil skryvat sam pred sebou, realitu zmenit neslo – svou vlastni dceru vnimal stale vice jako pritazlivou zenu, ktera jej silne vzrusovala. Kdyz ji daval – jako zrovna ted – vyprask na holou a videl pred sebou jeji nadherne oblou, zpocatku alabastrove bledou zadnici, temer se prestal ovladat. Zkratka, vse bylo az prilis komplikovane, procez se Howard rozhodl poslat svou dceru na vymenny pobyt spojeny se studie do ruske skoly. Jakmile vyridil veskere potrebne formality, vyrazne se mu ulevilo. Pak uz jen zbyvalo presvedcit Liz, ze se ji do Ruska chce. To se mu podarilo presne sestadvacatou ranou, po niz jiz Liz ani trochu nepochybovala o tom, ze Rusko je nejlepsi a nejkrasnejsi zeme na svete a ze se ji tam bude opravdu libit. Nasledne ji otec ustedril jeste zaverecne ctyri rany, ktere dokreslily zajimavou mozaiku vice ci mene rudych skvrn nabo pruhu na jeji napuchle zadnici. Liz svou zadnicku vubec necitila; pripadalo ji, jako by misto ni mela rozpalenou vyhen z kovarny. Neustale vzlykaje si zvolna utirala slzy a snazila se popadnout dech. Jako obvykle pocitovala krome bolesti ohromne ponizeni, ale soucasne take jiste, tezko definovane vzruseni a nebyla daleko od toho, aby se pocala zachvivat v uvolnenych vlnach blaha. Nastesti si toho jeji otec nikdy nevsiml a Liz moc dobre vedela, ze zvlaste v posledni dobe se ji stale casteji stava, ze zlobi s cilem vyprovokovat tatinka k akci, coz vsak rozhodne nebyl dnesni pripad. Nicmene i tak byl vyprask opet svym zpusobem krasny. Howard se okamzik kochal vyhledem na nadherne zmalovanou zadnici, avsak potom radeji slezl z postele a zamiril ke dverim. Zatimco si zapinal opasek, Liz se zaobirala prijemnou myslenkou tkvici v tom, ze by vubec nebylo spatne, kdyby nejaky jeji budouci muz obdrzel od tatinka tento remen svatebnim darem. „A stejne se mi na tu Sibir nechce, “ zabrucela Liz tise se vzpurne naspulenymi rtiky, pricemz pokracovala v otirani slzicek. Jejimu otci to samozrejme neuniklo stejne jako fakt, ze se nejedna o vazne minenou poznamku, ale spise o provokaci. Vychovny vyprask splnil svuj ucel dokonale, nicmene, proc si pred jejim odjezdem nedoprat jeste jeden? „Moskva neni na Sibiri, mlada damo. Za to, ze to nevis, dostanes pred odjezdem jeste dalsich deset, “ rekl klidne a zavrel za sebou dvere. Liz vstala z postele, celkove se upravila a zlehounka si pres sukni hladila nabehly zadecek a premyslela, jak se vyhnout kontaktu se sluzebnictvem, nebot se nechtela stat obeti zajimavych reakci kvuli sve mimoradne chuzi a nemoznosti se s gracii posadit obeti zajimavych reakci.