Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Výtah

Kategorie: Gay
28.01.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 22 hlasů
Loading...

Znáte to? Jsou okamžiky, kdy potkáte někoho a od prvního okamžiku je vám jasné, že to je ten pravý člověk, kterého hledáte. Není to zdaleka jen o sexu, je to prostě o všem. Celým tělem vámi prochází zvláštní pocity nezměrné potřeby blízkosti a komunikace s takovým člověkem a vy nemáte sílu, důvod a vůbec ne už chuť nevyužít té šance, protože víte, že to šance je a bylo by neodpustitelné, ji nevyužít.


Přesně tak to začalo. Ten den jsem měl hodně věcí k vyřizování, hlavou se mi honily všemožné myšlenky na sto honů vzdálené jakýchkoli intimních nebo dokonce erotických podtextů. Na jednom úřadu, kde jsem potřeboval vyřídit nějaké razítko státního úředníka, jsem bezmyšlenkovitě vstoupil do dveří přivolaného výtahu, kde stál jediný člověk. Takový normální mladý kluk, kluk v černých džínách, šedočerném triku, se stříbrnými jemnými doplňky na krku, pěkně ostříhaný, opálený, s úžasnýma očima. Prostě normální, upravený štíhlý kluk, jakých lze potkat občas víc. Nějakých 180 cm, možná 22, možná 25 let. Přes rameno přehozený malý černý batůžek a kožené boty zajímavého střihu se šňůrkama. Ladilo to, ale pořád jsem cítil něco zvláštního, něco jedinečného, něco nepopsatelného.
Nedalo mi to, a tak jsem svýma očima znovu přejel ten objekt před sebou a svým pohledem spočinul v jeho očích. Byly rozzářené, široce otevřené a impozantní. Na jeho tváři se objevil jehký úsměv. Aniž jsem si toho byl vědom, i já jsem se usmál. Cítil jsem něco zvláštního. Hlavou mi letělo na tisíc myšlenek, byl jsem něčím vzrušený, uchvácený a měl zoufalou potřebu udělat něco pro to, aby setkání neskončilo vystoupením z výtahu a rozchodem beze slov.
Následoval šok. Než výtah zastavil, “ON” se jako by nic zeptal: “Příjemné setkání, že? Až to vyřídíš tady na úřadu, nezašel bys se mnou na kafe?” Asi jsem vytřeštil oči, byl jsem úplně zmatený, muset to na mě vidět.
Než jsem stačil cokoli vyslovit, dodal. “To byl jsem žert, mám chvíli čas před odjezdem a nerad sedím u kafé sám.” Okamžitě jsem se vzpamatoval a řekl jsem: “Ale proč ne!” Vystoupili jsme z výtahu a už jsme se nerozešli. On doprovodil mne pro mé razítko k “mému “ úředníkovi, já doprovodil jeho k “jeho” úředníkovi, vlastně úřednici – taková pěkná ženská okolo 30 let a vůbec nebyla nepříjemná a potom jsme vyšli ven. Zajímavé bylo, že tentokrát nás ve výtahu jelo pět a “ON” se na všechny zase tak pěkně usmíval. Řekl jsem si, jsi blázen, a ty sis to vykládal tak osobně, zatímco “ON” se usmívá na kdekoho. Neměl jsem pravdu, jak jsem později poznal, bylo to opravdu o něčem jiném. I v kavárně byl usměvavý a přívětivý k personálu a kolemstolujícím. Takový pohodový člověk musí fascinovat snad každého. Vypili jsme kávu, probrali v neformálním rozhovoru všechno možné a přišel čas k rozchodu.
Sebral jsem odvahu a řekl: “Uvidíme se někdy ještě?” Odpověď byla jednoznačná a stručná.: “Klidně, budu rád!” Tak jsme se rozešli a já pečlivě schoval jeho vizitku, protože jsem byl rozhodnut udělat vše pro naše nové setkání. Šel jsem ulicí jako smyslů zbavený, nedokázal jsem se na nic soustředit, v hlavě jsem měl zmatek.
Náhle jsem si uvědomil, že ta odpověď byla přece tak vyzývavá, a tak jsem vzal mobilní telefon a jako úplný cvok, snad deset minut po rozchodu, jsem vytočil jeho číslo. Když to zvedl a svým příjemným hlasem se zeptal: ”Prosím?”, řekl jsem jen “Kdy se můžeme zase vidět?” Odpověď mne ohromila. Řekl jen: ”Třeba hned”.
A tak jsme se znovu sešli, protože jsme oba přišli na to, že pocity, které oba prožíváme jsou totožné. Oběma nám připadalo, jako bychom se vlastně nesetkali teprve před dvěma hodinami, ale jako bychom se znali snad odjakživa. Bylo to tak silné, tak opravdové a tak vzrušující, že jsem neodolal a pozval ho k sobě domů. Nemám to ve zvyku, ale tady jsem měl pocit, že to tak musí být.
Pozvání přijal s tím, že ho velmi zajímá, jak žiju. Bylo to zvláštní, strávili jsme snad čtyři hodiny prohlížením mnoha drobností v mém bytě, povídáním o tom a onom. Zajímal se snad o vše. O obrazy, sklo, literaturu, fotografie, styl zařízení, audiovizuální techniku, muziku a nasával do sebe atmosféru, ve které žiju. Čas přitom plynul tak rychle, že jsme nejen vypili další kávu, ochutnali snad pět čajů a snědli krabici sušenek, (nic jiného jsem poruce neměl a na vaření jaksi nebyla chuť ani čas), ale vůbec jsme nezaregistrovali, že se mezitím venku setmělo, den se proměnil ve večer a blížila se noc. Náhle jsme si snad oba uvědomili, že jsme na jakémsi rozcestí. Buď se teď rozloučíme a rozejdeme se, nebo se to stane.
Stalo se. Večeři jsme odložili na příště a po několika všeříkajících pohledech z očí do očí jsme se poprvé, nejprve letmo, potom s pocitem maximálního prožitku okamžiku, dlouze a procítěně políbili. Aniž by kdokoli, cokoli naznačoval, “ON” požádal o ručník a zmizel v mé koupelně. Já jsem celou tu dobu, kdy se upravoval, zíral nevěřícně “do blba” a hlavou mi běžel jako film dnešní den. Potom se otevřely dveře koupelny a vešel “ON”. S úsměvem na rtech, rozzářený, svěží a krásný. Řekl jen: “Můžeš zase ty!”, trochu jako výzva, trochu jako pobídka, trochu jen tak, mimochodem. Šel jsem. Beze slova jsem šel.
Než jsem se vrátil do pokoje, nesla se bytem příjemná, podmanivá hudba, nějaká příjemná instrumentálka, která nebyla z mé sbírky, byla od něho. “ON” ji asi vozí s sebou, mne napadlo a byla to pravda. Jakoby to vycítil, sám řekl: “Mám to rád a tak to vozím s sebou”. Nic víc, nic míň. Prostě “ON”. Jakoby mi četl myšlenky, teď, jako kdykoli před tím a jako nesčetněkrát potom.
Seděl na pohovce, téměř nahý, jen přes rameno přehozený ručník, jakoby chtěl naznačit, že zná míru vkusu, a když jsem před ním stanul, lehce se usmál, postavil se přede mne a ručník přesunul ze svého pravého ramene přes mé levé rameno. Snad tím chtěl naznačit sepětí nás obou. Levou rukou přejel po mé tváři, nespouštěje pohled svých očí z mých. Bezeslova mne políbil a zlehka se ke mně přivinul. V tu chvíli jsem zřetelně cítil doteky jeho těla, zejména pak jeho penis, který začal nabývat na tuhosti a dotýkal se mých slipů přesně v onom inkriminovaném místě.
Polibek, který následoval, mne zcela zbavil dechu a schopnosti vnímat čas a prostor kolem sebe. Celým svým tělem jsem vstřebával jeho doteky. Vnímal jsem teplo, které z něj vycházelo. Omamovala mne vůně jeho kůže. Když polibek skončil, jeho ruce zvolna přejely mou hruď, mé boky a celé jeho tělo se jakoby sesunulo k mým nohám, aby mne jeho ruce snadněji mohly zbavit jediného mého ošacení, mých slipů. Nebylo to vůbec snadné pro tuhost mého pyje, ale “ON” s neuvěřitelnou lehkostí vysvobodil mé mužství ze sevření, aby ho krátce na to pohltila jeho ústa. Oba jsme se sesunuli na koberec. I já jsem toužil přijmout jeho mužství do svých rtů. Nelze slovy popsat okamžiky slasti, které následovaly při spojení našich těl, kterému se tak prostě říká: “milování”.
Bylo to nevyslovitelně krásné milování. Celým svým tělem, všemi svými smysly jsem se oddával prožitku ze sexu s člověkem, který mi byl v tu chvíli již tak blízký, jako kdybychom se snad znali od dětských let. Byl úžasný. I já jsem byl nezvykle skvělý, to asi tou přemírou citu, která se ve mně našla, a kterou jsem byl hotov dát právě jemu. Něžně i vášnivě jsme se milovali snad celou noc. Podařilo se mi přitom prožít svůj orgasmus snad čtyřikrát, což nebývá u mne pravidlem. “ON” byl k neutahání a byl úžasný. S pocitem nesmírného štěstí jsem tu noc přijímal jeho šťávu jako symbol našeho nejtěsnějšího sepětí a s pocity nejhlubší rozkoše jsem prováděl totéž do něj, aby naše propojení bylo dokonalé. Oba jsme si neodpustili, když jsme podruhé explodovali, abychom shlédli ten gejzír spermatu, kterým se jinak v nejtěsněsším spojení obdarováváme. Stále před očima vidím množství i barvu jeho ejakulátu a vybavuji si přitom jeho chuť. Myslím, že “ON” to prožíval stejně. Jen jednou jedinkrát jsme to takto mohli shlédnout a stačilo nám to. Předtím i potom zmizela vždy naše šťáva v útrovách toho druhéto do poslední kapky. Blažení a znaveni silou toho prožitku jsme někdy nad ránem usnuli.
Ráno, po probuzení naštěstí neskončilo vše procitnutím ze sna. Nebylo to jako blesk z nebe, nebylo to ani jako rozčarování. Jen noc se změnila v den a den potvrdil, že noc je královna citů, pokud je umíme prožít. Oba jsme se probudili plni pocitů štěstí a sounáležitosti, krásně strávených společných chvil a plni touhy pokračovat. Rozešli jsme se po snídani každý za svými povinnostmi, ale jen proto, abychom se mohli znovu sejít.
Vše se časem dostalo do “normálnějších” kolejí, krásný a plný vztah z toho máme dodnes. Jen se jaksi díky svým povinnostem setkáváme nepravidelně, čas od času. Už nikdy jsme spolu nepromilovali celou noc, protože toho, co nás spojuje, je mnohem více a času na sebe máme málo, ale je to stále úžasné, životodárné a okouzlující.
Výtah je úžasné místo! Jen je někdy těžké zahlédnout pravou šanci v ten mizivý okamžik a uchopit ji. Ať se podaří nepropásnout ji i Vám!

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 22 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist