Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Vykoupení subinčiny duše

Kategorie: BDSM
18.02.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 26 hlasů
Loading...

„Auuuuu“ ozvalo se místností. A za chvíli znovu. A tomuto dívčímu zaúpění, předcházelo tenké hvízdnutí. Byl to bič. U zdi, roztažené do X a vyčerpáním pověšené za vrchní část řetězů, se téměř bezvládně snažilo krčit dívčí tělo. Dívka měla na sobě cosi, co před časem připomínalo šaty. Teď to byly spíše cáry hader visící na jejím těle, kterými na některých místech prosakovala krev z čerstvých ran. „Auuuuu“ ozvalo se opět do hrobového ticha. Mladá dívka, byla od pohledu hezky stavěná a neznalému divákovi se po čase odkryl pohled na hezká ňadra. To když se dívka z posledních sil po každé ráně vzepjala a natočila se alespoň trochu od zdi, ke které byla pevně připevněna řetězy. Chvíli ponechme dívku jejímu osudu a podívejme se na okolí.


Byla to velká prostorná místnost, byl již večer. Na okrajích zdi, kde byla dívka přivázána, byly zapálené louče a po místnosti hořely svíčky. Ovšem v místnosti bylo zapnuto elektrické světlo. Na druhém konci místnosti sedělo několik lidí, kteří vše sledovali. No a samozřejmě, za dívkou stál muž, měl dlouhý bič. Jeho pohyby a oči naznačovaly, že už měl značně připito. Ovšem v jeho očích se také zračilo něco jiného. Něco, při čem citlivějšímu stvoření šel mráz po zádech. Byla to krutost, surovost, vztek. Ale vraťme se k tomu co se dělo.

Další rána hvízdla vzduchem, Terezka, tak se dívka jmenovala, opět zakřičela, ale tentokráte omdlela. Její tělo se bezvládně pověsilo za ruce připevněné řetězy. „Děvka jedna, nic nevydrží.“ zamumlal si Karel – muž, který budil takový strach. Byl už pěkně podnapilý. Přemáhal ho alkohol a únava, ale přesto nechtěl spát. Za chvíli vzal otevřenou láhev piva, které bylo z půlky vypito, přistoupil k Terezce a polil jí hlavu pivem. Terezka se trochu vzpamatovala. „No to je dost, už jsem myslel, že chceš chrápat až do rána“ zamručel Karel.
Terezce bylo 18, když se seznámili. Byla to krásná, veselá dívka v rozpuku. Byla inteligentní, což ji odlišovalo od jejích vrstevníků, a proto byla trochu odstrčená. Ale to jí nevadilo, na samotu si zvykla. Hodně četla, chodila plavat a měla ráda hudbu. Jednou se takhle dostala na internetu k nějakému BDSM videu a hned jí to nadchlo. Začala být lačnější a lačnější, až nakonec našla nějakou internetovou seznamku. Věděla, že musí dobře vybírat, nebyla hloupá. Nakonec odpověděla na inzerát 31letému muži, ve kterém viděla rozvážnost a to, co hledala – blízkou osobu. BDSM ji vzrušovalo a když jí pak Karel po několika emailech navrhnul, že by si mohli zajít do restaurace, tak souhlasila. Sešli se odpoledne, ale povídali si dlouho do večera. Když odcházeli, byla už tma. Karel se nabídl, že ji doprovodí. Vzali to zkratkou přes park. Byla horká letní noc a Karel navrhl, že by si mohli chvíli sednout na lavičce. Park byl prázdný, kolem nebyl nikde nikdo. „Tak, subinko, svlékni se!“ Pronesl Karel rozhodně. Terezka se trochu vystrašila, ale taky začala být vzrušená: „Tady?“ „No chceš snad být subinkou ne? Tak poslouchej!“ odpověděl Karel opět rozhodně. Terezce se líbil a nechtěla ho zklamat. Začala se tedy pomalu svlékat, až jí zůstalo jen krásné černé, krajkové spodní prádlo. Ve světle pouličních lamp byla nádhernou půlnoční vílou. „Řekl jsem svléknout, takže do naha !“ přitvrdil Karel. „Ano, promiň“ odpověděla vzrušeně Terezka a začala sundávat zbytek oblečení. „Jaké promiň? Pánovi budeš, holčičko, vykat!“ Terezka byla vzrušená ještě víc. Najednou stála v parku před cizím mužem zcela nahá. Její stud se mísil se vzrušením a nadržeností. „Ano, promiňte, Pane“ odpověděla bázlivě. „Tak, děvko, a na kolena. Subinka není na úrovni pána. Vždycky bude pod ním!“ Terezka si opatrně klekla do listí. Karel se postavil a stál nad ní jako učitel, kárající přísně žáka. „Tak děvko, chci vědět, kdo jsi?“ Terezka otázce nerozuměla, tak odpověděla, co ji napadlo: „Jsem Tereza, pánova subinka.“ „Na to zapomeň, holčičko. Říkalas mi, že chceš být opravdovou subinkou, a proto taky musíš obětovat úplně všechno, jinak si budu myslet, že to nemyslíš vážně a jenom si hraješ!“ Terezka se tázavě podívala na Karla. „Jsi jenom děvka a jsi můj majetek, já budu tvůj majitel a budu rozhodovat o všem, o tobě, o tom co budeš dělat!“ „Ano, Pane, souhlasím“ odpověděla horlivě Terezka. Ale to neměla dělat, nevěděla, co si tím do budoucna způsobí. Karel byl manipulátor a věděl, jak na ni. Po těchto slovech vytáhnul z kapsy jakýsi papír a tužku. Rozložil ho na lavičce a přísně pokynul: „Jestli to myslíš opravdu vážně, tak to podepiš!“ Terezka nebyla hloupá, ale tentokrát viděla v Karlovi někoho, kdo ji má rád a chce se jí ujmout. Neváhala ani chvíli a papír podepsala. „No výborně“ změnil Karel tón hlasu. Tentokrát byl přátelštější. Terezka nedočkavě čekala, co bude dál. Karel k ní přistoupil a začal ji osahávat. Nebyla na to zvyklá, ale bylo to příjemné, vzrušující. Moc se styděla, ale zase nechtěla, aby přestal. „A teď mi ho vykuř a pořádně!“ zavelel Karel a překvapené Terezce strčil do pusy penis a začal s ním pulzovat. Držel ji pevně hlavu a pohrával si s ní jako s míčem. Terezka se nedokázala vysmeknout a trochu se dusila. Karel toho nedbal. Konečně vystříknul a Tereza polykala. Pak ji odtáhnul. A chvíli oba vydechovali. „Děvko, ty jsi nepoděkovala!“ „Klekni si na lavičku a opři se o opěrátko. Vystrč pořádně tu svoji prdel!“ Tereza poslechla. Karel odepnul opasek a začal ji s ním mlátit po krásné prdelce. To Terezku vzrušovalo ještě víc. Karel ji ale nemlátil tentokrát moc. Za chvíli přestal. Viděl, jak je Terezka vzrušená. „Lehni si na lavičku na záda a ukaž mi, děvko, jak si umíš vyhonit kundu a pořádně!“ Tereza na nic nečekala a s radostí udělala, co chtěl. Její mohutný orgasmus ji za chvíli přemohl. Zakřičela na celý park slastí. „Obleč se a jdeme ke mně!“ Tereza nikam nespěchala a doma byly zvyklí, že chodila domů, kdy chtěla. Doma se starala o celou domácnost. Máma i táta bývali dlouho v práci. Sestra už byla dospělá, a když mohla, odstěhovala se k příteli. Terezčini rodiče, už ji brali jako samozřejmost. A to ji trochu vadilo.Konečně došli ke Karlovi domů, byl to dvojpatrový rodinný domek. Terezce se líbil. Od Karla se dozvěděla, že dům je jeho a žije sám. I dům byl trochu zastrčený bokem a měl velkou oplocenou zahradu. To si všimla druhý den ráno. Když došli ke Karlovi, tak moc času přemýšlet neměla. Ani se neposadila a Karel už začal: „Děvko, když mě nebudeš obsluhovat, budeš chodit zásadně po čtyřech. A když nebudeš mít co dělat, budeš pěkně klečet u mě!“ „Ano Pane“ odpověděla horlivě. Karel sáhnul na poličku a vzal do ruky foťák. Opět se změnil jeho tón hlasu a byl to ten příjemný muž. Začal Terezce ukazovat, jak se s foťákem fotí. Pak jí ho dal do ruky a jakoby nic povídá: „A teď mi holčičko, udělej svoje fotky, vyfoť mi svoje kozy, svoji kundu a prostě sebe!“ Terezka se ostýchala, ale udělala tak jak chtěl. „Výborně“ řekl Karel nad fotkami. A teď, jestli to opravdu ale opravdu myslíš vážně, že chceš být mým majetkem, tak mi dáš své doklady!“ Terezka se zarazila. „No honem, honem! Nebo snad nechceš být opravdovou subkou ?!“ spěchal Karel. Terezka nesměle poslechla. Sáhla do kabelky a vytáhla peněženku s doklady. Začala prolistovávat průkazy, co měla. Karel neohrabaně sáhnul po peněžence se slovy: „A vůbec, tohle taky subinka nepotřebuje, dej to sem, budeš to mít u mě schované!“ Zběžně nakouknul, jestli je tam všechno a pak odemkl ve zdi těžký sejf, kam peněženku dal. „A teď svléknout děvko, jako můj majetek budeš doma chodit nahá!“ Terezka poslechla. „Čekej tady!“ přikázal Karel, a někam odešel. Terezka měla čas si pohlédnout jeho byt. Byl takový obyčejný. Za chvíli se Karel vrátil, v ruce držel šňůru na prádlo a nůž. „Lehni si na záda, tamhle na postel!“ přikázal. Tereza poslechla a Karel ji za nohy a ruce šňůrou na prádlo přivázal k posteli. Pak ji celou noc tvrdě šukal. Občas změnili polohy, občas ji plácnul po zadku. Pro Terezku to byl neskutečně intenzivní a vzrušivý zážitek. Když se k poledni probudila, ležela nahá na koberci. Na rukou a nohou měla zřetelné otlaky od šňůry, ale to jí nevadilo. Cítila se šťastná. Konečně se naplnil její sen.

Tereza se během několika dnů ke Karlovi odstěhovala. Doma se s rodiči pohádala. Nevěděli, co prováděla, nebo co jí dělal Karel. Jenom prostě řekla, že se stěhuje k příteli, co si našla. Rodiče najednou projevili o ni zájem. Vyptávali se, co je zač, kde bude přestěhovaná, atd. Ale to Terezu vytočilo ještě víc: „Dejte mi pokoj, už Vás nechci nikdy vidět. Dělala jsem Vám jenom služku, s Karlem jsem šťastná!“ Maminka se rozplakala. Táta, když tohle slyšel, rozzlobil se taky a mezi dveřmi na ni křičel: „Už se sem nikdy nevracej. Nechceme tě už vidět!“ A tak Tereza za sebou spálila všechny mosty. Bydlení s Karlem bylo fajn. Když byl v práci, ona byla ve škole. A po škole nakoupit a honem domů. Pán si potrpěl, aby ho čekal čistý uklizený domov a bylo navařeno. Někdy byl unavený a neměl náladu a někdy si naopak s ní hrál. Byla šťastná, že se jí splnil sen. To, že občas Karel nebyl ani jako člověk, přehlížela.
Brala to jako součást nového stylu života.

Pak, ale Karel přišel o práci a začal pít. Terezka ho přesto měla ráda. Když ji, ale jednou hodně zbil, chtěla odejít. Jenže na to Karel čekal. „Tak to ne děvko, žádné odejít neexistuje! Jsi můj majetek a já tě nikam nepustím. A kdybys snad chtěla utéct, tak nezapomeň, že mám tvoji otrockou smlouvu, se kterou jsi mi podepsala i svoji nepříčetnost a mě jako opatrovatele. A taky mám tvoje fotky, co kdyby se objevily u tvých rodičů, nebo ve tvé škole?“To položilo Terezu na kolena. Byla Karlovi zcela vydána na pospas. Byla jeho věcí. Teď konečně pochopila, jakou chybu udělala. Byla zlomená. Domů se vrátit nemohla a utéct taky ne. Napadla ji jediná věc. Bude se snažit Karlovi co nejvíc vyhovět a třeba na ni bude milejší. A tak se i stalo. Jenže pro Terezku to začala být rutina. Dělala už všechno téměř automaticky, nad ničím moc nepřemýšlela a byla nejraděj, když byla sama, nebo když Karel spal. I když musela u něj klečet, mohla si alespoň trochu vydechnout. Karel byl ale tyran a nedokázal se smířit s tím, že vlastně to, co chtěl doma má, ponižoval ji a trestal za každou maličkost. Když pak byl několik týdnů bez práce, napadla ho ta nejubožejší věc. Nebyl hloupý, takže to napsal chytře. Na internet dal inzerát: „Jsem dominant kandaulista a líbí se mi, když mohu svoji subinku někomu půjčit. Ale nic není zadarmo. Za skromný poplatek si můžete půjčit na hodinu zcela poslušnou subinku !“

Záplava odpovědí, která přišla, ho překvapila, hodně z nich byli škemralové, kteří nechtěli platit. Pak se objevili i onanisti, kteří si chtěli psát o tom, co a jak si dělá, co by s ní mohli dělat oni. Ale pak tu bylo pár zajímavých nabídek a ty se rozhodl využít. Terezce bylo divné, že ji posledních pár dnů šetří. Nevěděla, že chce, aby byly zahojené její rány. A pak to jedno odpoledne přišlo: “ Terezo, teď půjdeš do koupelny a do vany. A dáš se pořádně do pořádku. Večer přijde jiný Pán a bude si s tebou hrát.“ Tereza byla trochu vyděšená, ale bála se a jen přikývla. Když za půl hodiny vyšla z koupelny, byla z ní nádherná víla s dlouhými vlasy. Některé šrámy byly ještě vidět, ale byly malé. Ovšem její oči už zůstaly zlomené, ponížené, vystrašené. „Dej si nějaké hezké šaty, ať vypadáš k světu.“ Za chvíli z ní byla nádherná žena, zatímco Karel seděl za stolem v teplákách a propoceném triku.
Někdo zazvonil, Tereza šla otevřít. „Dobrý den, Pane“ „Dobrý den, ty budeš Tereza?“ „Ano, Pane, pojďte dál, můj Pán už Vás čeká“ řekla Tereza posmutněle. Cizí muž vešel dovnitř a Tereza mu okamžitě začala zouvat boty. Muž byl trochu překvapený, ale jen pronesl: „Pán tě dobře vychoval“. Byla to po dlouhých týdnech první milá slova, co slyšela. Ale to už se v chodbě objevil Karel: „No výborně, pojďte dál.“ Nasadil přátelský tón. Pomalu vešli do pokoje a Karel se ujal slova: “ Tak platí, jak jsme se domluvili, máte na to hodinu, všechno najdete vedle.“ Muž jen souhlasně pokývnul a položil na stůl značně naditou obálku. Pak vzal Terezu a obojek a táhl ji vedle. Tereza nevěděla, co je zač a ani to raději vědět nechtěla. Muž se zpočátku jevil kultivovaně, ale jakmile za nimi zaklaply dveře, tak se Tereza přesvědčila, jak krutě se spletla. To bylo po dlouhé době, co zase křičela a plakala.
Nakonec jí ten muž vlastně znásilnil. Za hodinu odcházel, když se mezi dveřmi objevil Karel, našel Terezku, zmlácenou a znásilněnou, jak klečí v koutku pokoje a tiše pláče. Byla už zvyklá na takovéto jednání od Pána, ale od cizího člověka to bylo ponižující.

Cizí muž zaplatil ale Karlovi hodně peněz a to Terezka nevěděla, až později si všimla ležící obálky a v ní balíček pětitisícovek. Karel si uvědomil, jakou má tohle cenu a začal dál uvažovat. Pak zapátral na internetu a zjistil, že v jejich velkém městě se schází lidé kolem BDSM. „Hm, tam by se mohl najít nějaký kšeftíčekm a taky bych se mohl s tou svojí děvkou pochlubit.“ Pomyslil si a dal se do díla. Uběhly dva týdny, opět Terezku šetřil, až pak jednou, bylo to v sobotu, povídá: „Tak, děvko, dneska se dáme do pořádku a půjdem do společnosti.“ Terezka nevěděla kam a bylo jí to trochu divné, ale už spíše automaticky udělala, co chtěl. Opět z ní byla krásná, ale zlomená dívka. Sedli do auta a jeli městem. Karel chtěl udělat dojem, takže nacpal Terezku do kufru. A když vystupovali, připnul jí vodítko a náležitě povýšeně si ji vedl do toho klubu. Byla to taková prostorná hospůdka s barem, která měla vzadu navíc tři místnosti vybavené jako mučírny. Dvě byly menší, ale jedna byla velká a vešlo se tam více lidí. Také tam bylo i více míst k sezení. Karel tam byl už dřív, bez Terezky. Ukázat se a podívat. Terezka se svěšenou hlavou a na vodítku, pomalu cupitala za Karlem. Ten se usadil na baru, objednal si pití a rozhlížel se dokola. Terezka klečela vedle na zemi se svěšenou hlavou. Klub nebyl plný, ale lidé tu byli. Karel si všiml muže na druhém konci baru. Měl na sobě značkový oblek, černé lesklé boty a vedle něj klečela nádherná blondýna. Měla volné šaty, ale byla pěkně stavěná a výstřih ukazoval, že má trojky kozy. Klečela na hezké červené podušce. Karlovi to stačilo, aby poznal, že muž bude v balíku. „Čekej tady, děvko, nehneš se z místa!“ otočil se k Terezce a vydal se k neznámému. „Ahoj, já sem Karel, máš hezkou děvku.“ Cizí muž se na něj otočil a s ledovým klidem povídá: „Ahoj, já jsem Salvátor, a tohle je moje subinka, žádná děvka.“ Karel pochopil, že přestřelil a začal být mírnější. „Jasný, promiň, máš pěknou subinku.“ Salvátor se otočil otcovsky na subinku a povídá: „Slyšíš to, Karolínko?“ „Ano Pane, děkuji Vám.“ odpověděla Karolína Karlovi způsobně. Salvátor ji něžně pohladil po vlasech, jako kdyby ji chtěl pochválit. Karolína to kvitovala vděčným pohledem. „Ahoj Salvátore, jak se máš, dlouho jste tu nebyli.“ Přerušil je cizí mužský hlas za oběma muži. Karel ho neznal, ale Salvátor se otočil a dal se do přátelského hovoru. Tohle všechno po očku Terezka sledovala. Nebyla daleko, takže slyšela i jejich rozmluvu. A když Salvátor promluvil poprvé, tak jí to nedalo, zvedla opatrně hlavu a byla zvědavá na toho cizího pána. Pak viděla i jeho subinku a moc jí záviděla. Bylo vidět, že Salvátor si ji hledí, že ji má rád a umí ji i odměnit. Najednou bylo Terezce smutno, vracela se v myšlenkách k tomu, jak se svým pánem začala ona. Taky byl milý a pozorný. Bylo jí trochu do pláče. Karel si zatím vzal pití a šel mezi lidi. Terezka pozorovala Karolínu, byla to krásná žena. „Tak co Salvátore, ukážeš nám dnes zase Karolínu? Je tu spousta nováčků, třeba by se poučili“ zeptal se s úsměvem cizí muž. „To vím“ odpověděl trochu kysele Salvátor a kývnul směrem ke Karlovi. „Se podívej, jak ta jeho subi vypadá, musela si, chudák, zažít svoje“ politoval ji Salvátor a Terezka sebou trhla. „Ten cizí pán si jí všiml, asi není dostatečná subinka, honem sklopit hlavu“ pomyslila si. Cizí muž souhlasně pokývnul a odpověděl: „Hele, co naděláš, blbci jsou všude a já mu to jen tak zakázat nemůžu.“ Tohle Terezka nechápala. Salvátor obrátil, směr hovoru: „Tak hele, co třeba za půl hodinky, půjčíš mi klíče?“ „Jasný, tady je máš, věděl jsem, že na tebe je spoleh.“ Cizí muž se otočil ke Karolíně: „Doufám, že ti to Karolínko, nevadí, že tady s tebou tak jednáme?“ zažertoval. Karolína muže znala, usmála se a odpověděla: „Ne Pane, svému Pánu absolutně věřím.“ Salvátor se pousmál a znovu ji pohladil. Bylo krásné, jak se o ni staral, i když byla subinka. Cizí muž odešel k jiným lidem, zřejmě obcházel všechny. K Salvátorovi se vrátil Karel: „Hele kdo to byl, vy se znáte?“ Salvátor slušně, ale s mírným odporem, odpověděl: „Ano, známe se už několik let, je to majitel klubu.“ „Aha“ pousmál se škrobeně Karel. Karel už měl trochu popito a tak byl uvolněnější: „Hele, nechtěl by sis tu moji děvku za menší úplatu půjčit?“ Salvátor jen suše odpověděl: „Promiň, se subkama nekupčím!“ „Hele, a co si je na čas vyměnit? Naučil bych tu tvou pořádně sekat latinu.“ Karolíně přejel mráz po zádech a mírně se schoulila k Salvátorovi. Ten ji lehce rukou objal kolem ramene a tvrdě odpověděl: „Na to zapomeň! Už jsem ti řekl, že se subkama nekupčím a pak, tobě bych ji ani nepůjčil!“ „Dobrý, fajn, nemusíš se hned zlobit“ snažil se Karel uklidnit Salvátora. Tohle všechno Terezka tajně sledovala. Bylo neuvěřitelné, jak si Salvátor své subinky vážil a chránil ji, jako svůj poklad. Ale Karel byl už opilý a stejně mu to nedalo, natáhnul ruku a skrze výstřih, sáhnul Karolíně na prso. Karolína vyletěla jak střela, okamžitě vytáhla Karlovu ruku a dala Karlovi pořádnou facku. Najednou všichni ztichli. Salvátor se zamračil. A Karel věděl, že pořádně přestřelil: „Pardon, pardon, nevěděl jsem, že ta tvoje je taková netýkavka.“ Ano, je“ odpověděl tvrdě Salvátor a zamračeně se díval na Karla. Ten jako by nic si nechal nalít další sklenku a šel mezi lidi. „To nic, Karolínko, víš přece, že bych tě nedal“ povídá Salvátor otcovsky. „Promiňte, Pane, že jsem to nevydržela.“ „Nemáš se za co omlouvat, naopak ti chválím, že se umíš bránit i sama.“ Salvátorův otcovský přátelský tón, Karolínu konejšil. Terezka to celé sledovala s úžasem, ten cizí pán se jí líbil čím dál víc. Terezka stále klečela v koutě. Lidé chodili kolem ní, jako by byla vzduch. Jednak ji neznali, a pak věděli, že tu není sama. Salvátor pohladil Karolínu, vzal její vodítko a pomalu odcházeli někam dozadu. Na baru zůstala jen Salvátorova sklenička od džusu.

Za půl hodiny se ozval známý hlas: „Dámy a pánové, pokud chcete, přesuňte se do našeho salonku, Pan Salvátor Vám předvede svoji subinku. Pak se mi také přihlásil jeden nováček, Dominant Karel, který Vám předvede spank jeho stylem, jak mi sám řekl.“ V Terezce by se krve nedořezal. Najednou se objevil její Pán. Byl už v dosti veselé náladě. Chytil vodítko a pevně s ním škubnul, „Pojď, ty čubko, budeš hrát divadlo.“ Zasmál se škodolibě. „A taky jsem ti za týden domluvil nového Pána, co si tě přijde vyzkoušet. Máš se na co těšit.“ Terezka se pomalu zlomeně šourala za svým Pánem. Za chvíli se dostali do velké, prostorné místnosti. Všude kolem byla spousta svíček, ale žádná lampa, místnost vypadala jako historický sál, kde na jedné straně seděli lidé a protější strana připomínala starou kamennou zeď. V této zdi byly po stranách dvě pochodně, jejichž silná záře osvětlovala ženskou klečící postavu, otočenou obličejem ke zdi. Terezka během chvíle, v postavě poznala Karolínu. Lidé si pomalu sedali a za chvíli ztichli. Úplně na kraji, téměř u zdi, se z pohodlného křesla postavil Salvátor. Pomalu se přiblížil ke Karolíně. „Postav se, subinko“ rozlehl se jeho klidný hlas. Karolína se postavila a otočila se k němu. Salvátor ji opět pohladil, jako by ji uklidňoval. „Zlobila jsi viď?“ „Ano Pane“ ozvalo se tiše. „Nahlas, subinko. Subinka má být hrdá na to, co je “ „Ano, Pane, zlobila jsem“ ozvalo se rozhodně a nahlas. Salvátor měl v rukou jezdecký bičík, který držel učitelsky za zády. „Pověz nám, subinko, jsi nadržená?“ „Ano pane, jsem.“ „Subinko máš odpovídat celou větou!“ Zdůraznil opět Salvátor. „Ano, Pane, jsem nadržená.“ Salvátor se postavil zády ke zdi a před sebe si jemně přitáhnul Karolínu tak, aby ji diváci viděli. Levou rukou přidržoval bičík, kterým Karolínu přidržoval u sebe. Stál mohutně za ní.
Pravou rukou putoval něžně po jejím bříšku až k jejím ňadrům: „Tady jsi nadržená?“ Zmáčknul jemně, pomalu ňadro. „Ano, pane, jsem tam nadržená.“ Salvátor jemně sunul ruku k druhému ňadru, které i se šaty zmáčknul. „A tady jsi nadržená?“ „Ano, Pane, i tady jsem nadržená.“ Salvátor začal po jejím bříšku putovat k její kundičce. Karolína měla volné šaty a Salvátor přes ně lehce protlačil svoji ruku až ke kundičce. Pak ale povolil a ruku dal přímo pod šaty. „A tohle je nadržené?“ Bylo vidět, že ji rukou za její rozkrok vlastně trochu pozvedl. Karolína sladce odpověděla: „Ano je“ „Celou větou“ připomněl ji Salvátor. „Ano Pane, je to nadržené.“ „To co?“ „Moje kundička, Pane“ Salvátor změnil tón v otcovský přísnější: „Ale už toho mám dost, řekl jsem celou větou a nahlas!“ „Ano, Pane, moje kundička je nadržená.“ „Tak to ne, holčičko, to bys měla snadné.“ Zavelel Salvátor. Kleknul si na jedno koleno a Karolína pochopila. Klekla si a přehnula se přes jeho vystrčené koleno. Salvátor vyhrnul její sukni a v mihotavé záři plamínků, se objevily krásné červené krajkové kalhotky. „Po každé ráně to zopakuješ, aby ses to naučila říkat.“ Salvátor odložil bičík, levou rukou lehce přidržoval záda Karolíny a pravou ji začal plácat. Plááác. „Ano, Pane, moje kunda je nadržená“ zaznělo do posvátného ticha. Salvátor přidával na síle a rychlosti. A čím víc přidával, tím víc Karolína křičela. „Anooo, Panéééé, moje kunda je nadrženáááá“ rozléhalo se. Po nějakých 20 ranách se postavili a Salvátor něžně setřel Karolíně s tváře několik slziček. Karolína byla ale šťastná. Salvátor ji opět něžně pohladil. Tereza to všechno sledovala s napětím, byla unesená. Pak Salvátor rozepnul Karolíně šaty a sundal jí ramínka. Šaty okamžitě sjely na zem a Karolína tu stála v krásném rudém spodním prádle.
Salvátor na nic nečekal a zavelel: „Svléknout!“ Karolína poslechla a za chvíli stála před lidmi nahá. Měla krásnou postavu, nebyla pohublá jako Tereza, ale neměla ani nadváhu. Prostě krásná diva. Tereza nevěděla, co se jí líbí víc, zda ten pán, nebo Karolína. Na jejím těle nebyl jediný šrám, jediná oděrka. Tereze nešlo do hlavy, že by jí Pan Salvátor netrestal. Salvátor si odložil sako a objevil se v krásné bíle košili. Přes košili byly poznat jeho mohutné svaly. Sáhl do kapsy a vytáhl bílý šátek, jímž Karolíně zakryl oči. „Ale, ale, copak jsme se učili, subinko, jak máš stát?“ Karolína pochopila. Dala nohy od sebe a ruce za hlavu. Salvátor udělal krok zpátky a jako by si ji chtěl prohlédnout. „To ale není všechno.“ „Nevím, co myslíte, pane?“ „Subinka má být přeci hrdá na to čím je.“ Karolína pochopila, vypjala ještě víc prsa, narovnala záda a zvedla hlavu. „No to už je lepší“ Salvátor vzal opět do ruky bičík. Postavil se ke Karolíně z boku a opatrně ji plesknul. Nebylo to moc, ale stejně Karolína trochu zakřičela: „Au“ „Pořádně křič, holčičko, chci, abys to ze sebe dostala, dám ti k tomu důvod!“ Tentokrát už švihnul víc. „Auuuu“ rozlehlo se hlasitě. Salvátor opět přidával na intenzitě a Karolína čím dál víc křičela. Salvátor za chvíli odložil bičík. Pohladil Karolínu: „Jsi hodná a statečná“ „Děkuji, pane“ „A teď tady lidem řekni, proč to děláš, proč se necháváš trestat?“ „Protože chci, Pane, protože Vám věřím, protože vím, že mě máte rád, trestáte mne s láskou a protože se mi to líbí a vzrušuje mne to.“ „Kleknout!“ Karolína poslechla a Salvátor vyndal z druhé kapsy dva kolíčky na prádlo, které jí připnul na bradavky. Salvátor udělal několik kroků a podal si něco z blízkého stolku. Pak si kleknul za Karolínu, vzal ji ruce a dal jí je za záda. Pak Karolínu něžně políbil na šíji.
Odložil chvíli věci co měl v rukou a lehounce opatrně ji dal své levé předloktí pod krk a opatrně ji natlačil na sebe tak, že na něm ležela. Pravou rukou začal jemně dráždit její prsa a bradavky. Pak jí zajel prsty i do kundy a trošku dráždil klitoris. Když viděl, že je už pěkně rozpálená, sáhl po odložených svíčkách, do levé ruky si dal zapalovač, kterým tři svíčky zapálil. Pak ho jen hodil na zem. Vosk začal pomalu kapat a pokaždé když dopadl, Karolína vzrušeně vydechla. Takhle to chvíli pokračovalo. Terezce to připadalo jako to nejkrásnější, co kdy viděla. Salvátor, za chvíli přestal. Vosk, který šel, odstranil rukou a zbytek nechal. Pak se postavil čelem ke klečící Karolíně, vzal ji pevně, ale něžně pod rameny a svýma svalnatýma rukama ji zvednul. Objal ji a pravou ruku ji dal za hlavu a položil ji na své levé rameno. „Byla jsi úžasná, děkuji, moje subinko.“ Něžně ji hladil. Karolína povolila ruce a Salvátora taktéž objala. Za chvíli ji Salvátor sundal ze svého ramene a dal ji pusu. To už se rozsvítila elektrická světla. Salvátor sundal Karolíně šátek. A oba se usmívali. Lidé začali tleskat. Rychle vzali své věci a šli do kouta. Karolína se už neoblékala, Salvátor se posadil do pohodlného křesla a Karolína poslušné klečela vedle něj. Oba zářili štěstím.

Tu vstal Karel, měl již dost vypito. Postavil se před nové obecenstvo a povídá neohrabaně: „Tak já Vám teď ukážu, jak trestám tu svoji děvku. Vždycky se najde důvod a jí se to určitě líbí. Kdyby třeba nějakej Pán chtěl s ní soukromou lekci, tak se pak určitě domluvíme.“ „Děvko, pojď sem!“ zařval na celou místnost. Terezka se pomalu se strachem a po čtyřech přišourala. Karel ji tvrdě chytil a přivázal pevně na kříž, zády k lidem. Pak vzal rákosku, začal ji šlehat přes šaty po zadku a křičel: „Řvi, děvko, ukaž co v tobě je!“ Rány to byly velké, ale Tereza se strašně styděla. Bylo to strašné. Ale pak jí bolest ovládla. „Auuu. Auuuu“ Karel byl rozlícený pomalu k nepříčetnosti. Za chvíli odložil rákosku a vzal dlouhý bič. Trochu s tím uměl, poodešel si a začal Terezku bičovat. Ta už nemohla ani křičet, jak byla vyčerpaná. Naposled zakřičela a omdlela. Její tělo bezvládně viselo za ruce. „Děvka jedna, nic nevydrží!“ Zamumlal si Karel. Za chvíli vzal otevřenou láhev svého piva, které bylo z půlky vypito, přistoupil k Terezce a polil jí hlavu pivem. Terezka se trochu vzpamatovala. „No to je dost, už jsem myslel, že chceš chrápat až do rána“ zamručel Karel. Karel se rozpřáhl k další ráně, ale čísi pevná ruka jej zastavila. „Dost, ty nejsi dominant, ale magor a patříš do kriminálu!“ Zazněl tvrdý hlas. Byl to Salvátor. „Starej se o sebe voňavko!“ odpověděl Karel. Salvátor mu vytrhl násilím bič a strčil do něj, až upadl. Karel se chvíli sbíral ze země. Salvátor se mezitím otočil k polomrtvé Terezce a začal ji odvazovat. „Pozor, Pane!“ zaslechla Terezka Karolínin hlas. Salvátor se rychle otočil a tak tak, uhnul pěsti, která byla na něj směřovaná. Na nic nečekal a jeho přesný direkt Karla jasně uzemnil. Karel byl mimo, tentokrát už nevstal. Salvátor odvázal Terezku a její bezvládné tělo položil něžně na zem. Zkontroloval puls a dech: „Karolínko, moji tašku, rychle!“ Salvátor nebyl lékař, ale měl kurz první pomoci a sebou vozil tašku s léky a přípravky. Karolína tak jak byla, nahá, ještě od vosku vyběhla přes bar do šatny, kde vzala Pánovu tašku a rychle mu ji přinesla. Salvátor do ní sáhnul, vzal malou lahvičku, otevřel ji a dal Terezce čichnout. Terezka se rázem probrala. „Jen klid, už bude dobře, klidnil ji Salvátor.“ Terezka nevěděla co se děje. Salvátor ji začal ošetřovat rány a Karolína se projevila jako skvělá zdravotní sestřička. Mezitím lidé odešli vedle k baru a majitel se staral o Karla. „Odvez to sadistické hovado na záchytku“ zaslechl od Salvátora. Terezka už jako v mrákotách, jako ve snu, slyšela Salvátora a najednou byla tma. Byla strašně vyčerpaná. Salvátor ji ošetřil rány a zavázal je. Nebyly hluboké, ale bylo jich moc. Strhnul z ní opatrně zbytky šatů a zavelel: „Karolíno, moje sako!“ „Pane, ale bude zakrvácené.“ „To mě nezajímá!“ Karolína poslušně podala sako. „Karolíno, skoč do auta, je tam deka, podej ji.“ Podával Karolíně klíče. Karolína, opět nahá běžela, ale tentokrát až do auta. Vzala si alespoň boty. Za chvíli byla zpátky. Salvátor zabalil něžně a pečlivě Terezku do deky. Karolínko, obleč se a vezmi naše věci, jdeme domů. Salvátor vzal Terezku do mohutné náruče a pomalu si ji odnášel sebou. Karolína poslušně cupitala za nimi. U vchodu se potkali s majitelem: „Hele mám u tebe nějakou útratu, nebude vadit, když ti to dám příště Pavle?“ „Jasný Salvátore, vím, že na tebe je spoleh. Hlavně dej tu holku do kupy, nechápu, jak se sem to hovado dostalo.“ „Neboj, ta bude běhat jak laňka, jen se bojím, že bude chvíli trvat, než najdeme její sebevědomí. Ten magor se na ní pěkně podepsal.“ „Ty to jistě zvládneš“ pousmál se majitel Pavel. Salvátor položil něžně Terezku na zadní sedadla a Karolíně řekl: „Sedni si k ní, budeš mi ji hlídat. Sice je jenom pěkně unavená, ale přeci jen, kdyby něco. Já budu řídit. Za půl hodiny už byli doma. Salvátor měl krásný rozlehlý několikapokojový byt. Terezku uložil do jednoho pokoje, a protože v pokoji nebyla další postel a nechtěl ji tahat, podal si spacák a lehl si k ní. „Běž si lehnout, Karolínko, já už si ji pohlídám.“ Dali si pusu na dobrou noc a šli spát.
Když se Terezka konečně probudila, ležela v krásné posteli, v nádherném pokoji. Na stolku stála váza s květinami, a nějaké masti. Neodvážila se vylézt z postele a tak koukala okolo. Na zemi ležel prázdný spacák a z druhé místnosti sem doléhal veselý hovor. Podle hlasů poznala, že to byl Salvátor a Karolína. Vesele se bavili a cukrovali. Za chvíli se opatrně otevřeli dveře a v nich se objevila usměvavá hlava Salvátora. Když viděl, že Terezka nespí, vešel až k ní. „Krásné odpoledne, jakpak ses vyspala“ Terezka trochu provinile odpověděla: „Dobře, Pane“ „Ne ne, já nejsem tvůj Pán, můžeš mi klidně tykat, já jsem Salvátor“ řekl a natahoval ruku. „Já jsem Tereza, Pane“ špitla tiše. Salvátor se otočil ke dveřím: „Karolínko, náš host už je vzhůru, nachystej něco k jídlu“ „Ano Pane“ ozval se veselý hlas z druhé místnosti. „Tak ještě jednou, nejsem tvůj Pán, ale ty už jsi tak zvyklá, viď?“ Zeptal se Salvátor přátelsky s úsměvem. Terezka souhlasně kývla hlavou. „Tak víš co, uděláme dohodu. Když mi nebudeš říkat Pane, můžeš mi vykat, ano?“ „Ano“ „Dobré odpoledne“ ozvalo se za nimi. Stála tam usměvavá Karolína a v rukou držela velký tác s jídlem. Terezka se pohnula, ale její záda bolela a celé tělo bylo značně ochablé. „Jen hezky lež, já ti pomohu“ rychle přispěchal Salvátor. Něžně ji zvednul, aby se v posteli posadila. Pak jí dal za záda polštáře. A opřel ji o ně. Karolína přistrčila k posteli malý stůl, na který dala velký tác a povídá: „Tak co by sis dala, co máš ráda?“ Terezce se najednou ulevilo. Karolína jí najednou připomínala maminku, která jí chyběla. Jen Karolína byla od maminky mladší a moc krásná. „Terezko, nechci tě k tomu vracet, ale musím se zeptat. Jak ses dostala k tomu magorovi?“ Z Terezky najednou opadla všechna bázeň a začala vyprávět, jak byl ze začátku fajn a jak ho měla ráda, ale pak jak ji začal vydírat a ona zůstala. Jak začal pít a být nesnesitelný. Nakonec i to o návštěvě cizího Pána. Salvátorovi i Karolíně, se na chvíli vytratil úsměv z tváře a jen napjatě poslouchali a kroutili hlavou. Když to Terezka celé dopověděla, plakala. „Ale, ale. Proč ty slzičky. Hezky je utřeme a hned bude na světě líp. A s tím že tě vydírá? S tím si nedělej starosti, to napravíme.“ Dodal Salvátor s úsměvem, jako by se jednalo o maličkost. Terezka mu to moc nevěřila, ale plakat přestala. „Terezko, ještě mi prozraď, kde to vlastně bydlí?“ Zeptal se Salvátor jen tak mezi řečí, jako by se nechumelilo. Terezka, nic netuše, prozradila Salvátorovi adresu. „Hele, dobrá. Víš, co musím si udělat několik pracovních hovorů, hezky se tu holky pobavte, ju?“ Dodal s úsměvem a odcházel. Karolína se ujala slova, vyptávala se, co má Terezka ráda, jakou hudbu, vyptávala se na dětství, pak si povídali o šatech a o špercích. Za chvíli jen zaslechli telefonujícího Salvátora, jak se pomalu blíží ke dveřím: „Jo Ivane a klidně ho i trochu pomuchlejte, ale jen decentně, aby na to nezapomněl. Díky“ Tomu Tereza nerozuměla, ale brzy to vypustila z hlavy. Salvátor vešel do pokoje. „Tak co holky, už jste toho moc probraly?“ ptal se s úsměvem. Karolína odpověděla: „Trochu ano, ale Terezce se moc mluvit nechce.“ „To nic Terezko, všechno půjde, uvidíš.“ A tak seděli u Terezky další hodinu, když někdo zazvonil. „A, to bude Ivan, zajdu otevřít. Víš, to je jeden kamarád.“ Dodal s úsměvem k Terezce a odešel. Za chvíli se vrátil s velkou krabicí. A začal žertovat: „Tak si představ, že to nebyl ten můj kamarád, ale byl to Ježíšek. Říkal, že ti mám něco dát.“ Salvátor sáhnul do kapsy a vytáhl Terezčinu peněženku. Chyběly tam peníze, ale jinak tam bylo všechno, včetně občanky. A hlavně tam měla fotky rodičů a sestry. Terezka se rozplakala štěstím. „Tak, Terezko, a pak mi tady Ježíšek nechal nějaké tvé úspory, dokumenty a fotky.“ Vyndal obálku, tu obálku si Terezka dobře pamatovala. “ Terezko, jsi krásná žena, ale ty fotky vyvolávají ošklivé vzpomínky. Mám je spálit i s tím papírem?“ „Ano, děkuji Vám“ odpověděla Terezka se slzami štěstí v očích. „Vy jste mému Pánu ublížil?“ „Tak za prvé, Terezko, to není a už nikdy nebude tvůj Pán, nezaslouží si tě a to vůbec. A za druhé, neměj strach, Ivan je můj velmi dobrý právník, požádali jsme kamarády od policie, aby s ním za tím hovadem zajeli. Ten se jim sesypal hned ve dveřích a dal jim všechny tvé věci. Jsou u nás v chodbě. Slibuju ti, že už ho nikdy neuvidíš, tady jsi v absolutním bezpečí. A za třetí, hezky se u nás poléčíš a až ti bude líp, zajdeme spolu k tvým rodičům. Volal jsem jim a moc jim chybíš. Víš, ono už je to přes pět let, co o tobě neslyšeli. Trochu jsem si promluvil s tátou, je to hlava dubová, ale má tě moc rád. Víš, my muži to jen neumíme dát tak najevo.“

http://dommuz.blog.cz

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 26 hlasů
Loading...

Tagy

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist