Konec biče se bolestivě zařezával do kůže. Zasvištění a pleskavý zvuk přiléhajícího koženého konce biče k pokožce oběti se rytmicky opakoval. Stejně jako řev bičované oběti. Vše se opakovalo v přímo strojové přesnosti. Kdybych odvrátil hlavu od obrazovky nebo zavřel oči, nabyl bych dojmu, že jde o zvuk metronomu. Svist, plesk, uáááá, svist, plesk, uáááá, svist, plesk, uáááá. A dál a dál. Stále dokola. Žena na jejíž tělo rány dopadly se bezmocně kroutila v nepříjemné pozici do které byla svázána.
Její tělo vězelo na železné konstrukci. Byla ohnutá do hlubokého předklonu a její holý zadek trčel do prostoru. Bičující stál za jejími zády a bič se tak při každé ráně obtočil kolem celého ženina pozadí a jeho štiplavý koneček se zakousl do jemné kůže jejího přirození. Bolest musela být neuvěřitelná. Z očí otrokyně se řinuly slzy v potocích. Muž, který ji bičoval měl sice na hlavě kápy s otvory jen pro oči, ale i tak bylo patrné, že se pod ní skrývá uspokojený až slastný úšklebek. Tohle video mám rád a dívám se na něj docela často. Uklidňuje mě ta strohost faktu. Žádné hraní, žádné divadlo. Čirá a ničím nerušená akce a utrpení. Ač jsem to viděl už snad tisíckrát, stále se mi to líbí a vždy to ve mně vyvolá silný pocit vzrušení. Ano jsem sadista. Mám to rád.
Usmál jsem se v duchu a napil se z hrnku kávy, který jsem držel v levé ruce. V pravé vězely myš od počítače, na kterém jsem video sledoval. V přítmí mého obýváku jsem byl ve svém království. Stopl jsem video právě ve chvíli kdy bič znovu zasvištěl a zůstal viset těsně před dopadem. Nenávratnost toho okamžiku byla magická. Velmi pomalu jsem se otočil. V rohu místnosti byla do kozelce svázaná moje žena/otrokyně. V té pozici byla od chvíle kdy přišla z práce. Od toho okamžiku už uběhly tři hodiny. Muselo jí neskutečně bolet celé tělo. V očích se jí zračil strach. Odlesky, které v nich zanechával do přítmí svítící monitor, byly přímo uhrančivé. Pásl jsem se na jejím strachu. Vychutnával jsem si každou pikosekundu jejího vystrašeného pohledu. Bála se, ale zároveň těšila. Je masochistka. Její hranice jsou tak daleko, že se mi stále nepodařilo se k nim ani přiblížit natož se jich byť i jen letmo dotknout.
Měli jsme na sebe štěstí. Seznámili jsme se zcela normálně. V baru. Tak jako řada jiných „normálních“ párů. Dlouho jsem se bál jí o svých choutkách říct. Když jsem to nakonec udělal a začali jsme hrát podle pravidel, byl jsem hodně překvapený. Ona bolest přímo milovala. Byly chvíle kdy jsem se o ní bál. Jsem naštěstí hodně vyrovnaný a umím se kontrolovat, situaci chci mít a mám vždy pod kontrolou, ale ona byla tak žádoucí a její touha po dalším a dalším utrpení přímo neukojitelná, že jsem měl někdy strach co se může stát.
Máme jasně dohodnutá pravidla. Oba víme, že tam kde by naše hrátky měly přinést vážnější nebo trvalé zranění prostě nechceme jít. Jde o prožitek. Ne o sebezničení. Na dnešek jsem si pro ní připravil překvapení. Věděl jsem, že ho čeká a tak jsem se patřičně připravil. Do naší soukromé mučírny, v kterou jsem proměnil kumbál, jsem postupně nastěhoval věci, které jsem dopoledne nakoupil. Tři nové rozporky, nová kovová kláda a tak dvě stě metrů nových provazů teď bylo připraveno na dnešní „hru“. Říkali jsme tomu tak i přesto, že žijeme v trvalém D/s vztahu. Žena je mi otrokyní 24 hodin denně. Ona to chce a já jsem rád. Baví nás to oba.
Zvedl jsem se ze židle a velmi pomalu šel k ní. Její oči pozorně sledovaly každičký můj pohyb. Dokonce ani nemrkala. Provazy, kterými byla svázaná se jí zařezávaly do těla. Na některých místech to muselo být už nesnesitelné. Obdivoval jsem jí. Já bych to nevydržel. Její překrásné tělo trpělo. Šlachy a svaly byly napnuté k prasknutí, ale oproti tomu co jí dnes čekalo, byla tohle jen rozcvička. Z konferenčního stolku jsem vzal odložené Wartenbergovo kolečko s ostrými hroty. Tento původně lékařský nástroj používaný v neurologii, pro zjišťování citlivosti pokožky, velmi dobře sloužil stejnému účelu i mě. Používal jsem ho vždy když byla žena svázaná delší dobu, abych měl jistotu, že její tělo je v pořádku. Pomalu jsem jí přejel kolečkem po levé straně těla, od nohy až k rameni. Ostré hroty kolečka se mírně bořily do kůže a tělo mé ženy se chvělo. Bylo to dobré znamení. Všechno bylo jak má být. Svázání bylo pevné, ale ne destruktivní. Prostě žena byla v pořádku. Zkontroloval jsem ještě druhou stranu těla a kolečko odložil. Vzal jsem ženu do náručí a odnesl jí do mučírny, kde jsem jí položil na zem. Chladná podlaha našeho kumbálu jí vyhnala husí kůži po celém těle. Otočil jsem se od ní a začal se věnovat přípravám. Záměrně jsem jí položil tak, aby neviděla co dělám. Její pohled tak směřoval ke dveřím. Očekávání netušeného jí vždycky dostávalo do varu. Letmo jsem se jí zahleděl do rozkroku a viděl, že to funguje i tentokrát. Její stydké pysky se blyštivě leskly. Nechtěl jsem se ale rozptylovat a tak jsem se raději odvrátil a soustředil se na přípravy toho o čem ona na rozdíl ode mě zatím neměla ani tušení. Tentokrát jsem se rozhodl, že jí dám ochutnat stejnou medicínu jakou užívala otrokyně v onom videu. Navíc jsem se ale rozhodl to okořenit něčím co ve videu nebylo. Připravil jsem si popruhy pod kyčelní klouby. Jednu ze dvou rozporek a kládu. Na zvedáky, které byly zabudované ve stropě, jsem přivázal poutací lana a další jsem protáhl kladkami na bočních stěnách místnosti. Vše co mělo být v začátku připraveno, připraveno bylo a tak jsem se mohl začít věnovat své milované otrokyni. Rozvázal jsem tedy její úvaz a její dlouho zkroucené nohy pomalu, ale nekompromisně narovnal. Sténala. Nebylo divu. Po třech hodinách se bolestivě namáhaným kloubům, šlachám a svalům změna pozice příliš nelíbila a celým jejím tělem vystřelovaly dávky bolesti. Roztáhl jsem její ztuhlé nohy a vsadil je do připravené rozporky. Byla stavitelná. Zatím jsem jí ale nechal v relativně volné pozici. Její kotníky tak byly necelý metr od sebe. Posunul jsem se k vrchní části těla, ale ještě před tím jsem lehce přejel dlaní přes její přístupnou a vlhkou jeskyňku. Na prstech mi uvázly její šťávy, kterých tam bylo už skutečně dost. Jeden prst jsem olízl a druhý nabídl své ženě. Slastně zavrněla a do sucha mi ho očistila. Nechtěl jsem ale nic zkazit a tak jsem jí tam dole už pro jistotu nedotýkal a znovu se soustředil na práci. Uvolnil jsem jí ruce a narovnal je. Teď zasténala o poznání hlasitěji. Ještě, že jsem mučírnu udělal zvukotěsnou. Sice bydlíme v rodinném domě na okraji malého města, ale i tak, žena je při našich akcích někdy velmi hlasitá. Já mám její křik rád a tak většinou nepoužívám roubík a kdyby náhodou někdo šel kolem a slyšel její nářek, mohlo by to vyvolat nepříjemnou situaci.
Vzal jsem do rukou novou ocelovou kládu. Nadivil ženinu hlavu do té chvíle položenou na chladné betonové podlaze mučírny a vložil její krk mezi železné obruče klády. Pak ruce. Teď přede mnou ležela na podlaze tváří dolů s rukama nohama roztaženýma, vypadala jako velké písmeno X. Byla nádherná. I díky našim hrátkám měla nádherně vypracované tělo. Pevný zadek, překrásný pas a nádherné poprsí. Její břicho, které se teď dotýkalo chladného povrchu podlahy vypadá jako by dělala kulturistiku. Přes právě nasazenou kládu volně splývaly její nádherně černé vlasy. Moje zaujetí její postavou bylo jasným důkazem stoupajícího vzrušení. Rychle jsem se vrátil k práci a urputně jsem se soustředil. Nejraději bych jí okamžitě brutálně pomiloval, ale chtěl jsem si jí vychutnat a chtěl jsem jí dát ono překvapení. Chtěl jsem aby si ho užila.
Vzal jsem kožené popruhy a protáhl jí je pod kyčelními klouby. Za boky jsem jí zvedl a popruhy připojil ke zvedákům. Pak jsem pomalu začal navíjet lana a její zadeček začal stoupat. Protože jsem ještě před tím přicvakl rozporku a kládu ke krátkému řetězu, který byl spojený s okem v podlaze, začínalo se její tělo předklánět a dostávala se do přesně stejné pozice jako otrokyně ve videu. Podle toho jak začala zhluboka oddechovat bylo jasně patrné, že pochopila. Co ovšem netušila bylo, že situace bude pro ní mnohem zajímavější než ta kterou ukazovalo video. Přiklekl jsem k rozporce a přednastavil její rozevření tak, aby její nohy byly roztažené na úplné maximum. Pak jsem pokračoval v navíjení. Zvedáky jí postupně natáhly a nokenc i zvedly z podlahy. Její ruce i nohy ztratily oporu. Pokračoval jsem ještě chvíli v navíjení a zastavil teprve až když byla její hlava, volně visící dolů, asi dvacet centimetrů nad betonovou podlahou. Nakonec jsem vzal kožené popruhy, kterými jsem jí obepnul stehna kousek nad koleny a přes kladky v bočních stěnách mučírny jí ještě více roztáhl nohy od sebe. Zasténala. Bolest v kolenou a kyčlích musela být nesnesitelná. Všechno jsem zajistil, tak aby se nemohla moc škubat a nemohla spadnout a přistoupil k přípravě druhé etapy. Z nedaleké police jsem si na pojízdný ocelový stolek dal PES přístroj, který jsem pořídil před nějakým časem a který používám když chci ženě dopřát utrpení bez mé asistence. Tentokrát, jsem ale měl v plánu ho zapojit do hry přímo. Vzal jsem asi dva a půl centimetru silnou vaginálku a bez rozmýšlení jí zavedl do její pochvy. Díky vzrušení, které ženou přímo cloumalo tam vklouzla jako po másle. Její touhou roztažená mušlička jí doslova hladově spolkla. Drát vedoucí od elektrody jsem přilepil lepenkou k jejímu podbřišku tak, aby nevadil, tedy směrem k boku a zapojil jsem ho do přístroje. Po té jsem vzal do ruky dlouhý kožený bič, který jsem pro dnešní akci připravoval už několik dní. K jeho konci jsem totiž připevnil plochou měkkou silikonovou elektrodu, od které po celé délce biče vedl tenký, kolem těla biče obtočený drátek. I ten jsem zapojil do přístroje.
Stál jsem tam, s bičem v ruce a díval se na své dílo. Byl jsem připraven. Rozmáchl jsem se. Do té první rány jsem dal hodně. Bič zasvištěl vzduchem a … ten výkřik byl tak silný, že jsem měl dojem, že mi to roztrhalo bubínky. Projel vzduchem jako čepel té nejostřejší břitvy. Na první ránu se mi podařila neskutečná trefa. Konec biče se zařízl přesně mezi její půlky a koneček se silikonovou elektrodou pleskl přesně v místě ženina poštěváčku. Na dnešní večer dlouho nezapomene. A to jsme teprve začali.
Hloupost napsal
Hovadina