Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Velikonoční pomlázka

Kategorie: BDSM
03.07.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 23 hlasů
Loading...
 Když si v létě vzala šortky, zařezávající se jí do zadečku, chodili jsme kolektivně na záchod a manuálně se zbavovali napětí v rozkroku. Kompenzovali jsme si nemožnost dotknout se jí tím, že jsme osahávali jiná děvčata, dotýkali se jejich pučících ňader ..

Příběh, který vám chci dnes vyprávět, se udál přesně před dvaceti lety, o Velikonocích. Důvod, proč si ho tak dobře pamatuji je jediný. Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil svoje sadomasochistické zaměření. Tedy, nevěděl jsem, že to je sadomasochismus, psal se rok 1976 a mně bylo sedmnáct. Ale poznal jsem rozkoš z pokořování, trestání a trýznění něžného pohlaví. Nebylo to poprvé, co jsem ubližoval děvčeti, ale to dělají v podstatě všichni kluci a sexuální vzrušení z toho plynoucí jsem s tím nespojoval. Až tenkrát… Byly tedy svátky Velikonoční a já končil s pomlázkou svou tradiční kolední obchůzku.
Každý rok jsem touhle dobou obcházel několik známých holek od nás ze školy i z bývalý základky a za asistence jejich rodin jsem si klasickým rituálem koledy přivydělával a zásobil se sladkostmi. Vždycky jsem poškádlil dcerku i matku a vylepšoval si u nich tak svůj morální kredit. Jednou z těchto rodin, které byly ve středu mého zájmu, byli i Richterovi. Jejich blonďatá dcera Tereza byla hvězdou číslo jedna mých erotických představ a díky ní jsem ze sebe vystříkal tolik semene, že by se v něm mohla vykoupat. Zrovna předevčírem jí bylo patnáct, ale postavu na svůj věk měla takovou, že se mi stavěl pokaždé, když jsem ji potkal. Chodila na gympl, o dva roky níž než já, ale slintali za ní všichni kluci, od prváku do čtvrťáku. Nikdo si ale netroufl. Její matka byla profesorkou fyziky a chemie a otec pro změnu tělocvikář. Nezbylo nám, než nadrženě sledovat, jak se jí pod tričkem napínají nádherný kůzlata, jak pohazuje svou bohatou plavou hřívou, a jak předvádí svý krásný dlouhý nohy. Když si v létě vzala šortky, zařezávající se jí do zadečku, chodili jsme kolektivně na záchod a manuálně se zbavovali napětí v rozkroku. Kompenzovali jsme si nemožnost dotknout se jí tím, že jsme osahávali jiná děvčata, dotýkali se jejich pučících ňader a podnikali marné pokusy dostat se jim mezi nohy.

A přitom jsme mysleli na ni. Občas jsem měl pocit, že by taky chtěla, smutně sledovala naše neobratné pokusy dotknout se intimních partií na tělech svých spolužaček a možná se jí v očích blýskla i závist. Každopádně to nikdo z nás neriskoval. Richterovic vilka byla moje poslední štace. S Terkou jsme chodili do dramatického kroužku, a tak jsem se s ní znal i osobně. Před její famílií jsem se choval vždycky jako dokonalý gentleman a vystříhal se jakéhokoliv pohledu na její choulostivá místa. Její přítomnost mi ale pokaždé rozbušila srdce. Taky nyní, když jsem stál před jejich kovanou brankou se strohým nápisem „RICHTER“ na zvonku, cítil jsem bušení toho dutého svalu a nervózně jsem žmoulal spletené vrbové proutky. Pak jsem krátce zazvonil. Vzápětí se ozval burcující štěkot. Zapomněl jsem podotknout, že Tereza byla občas k vidění na ulici za doprovodu černohnědého dobrmana. Takhle špičková kost v kombinaci s nádherným psem byla na mě vždycky moc. Chyběl už jen plnokrevný vraník, a já málem brečel touhou. U vilky se otevřely dveře a ven se vyřítila ta ušlechtilá bestie, dožadující se za ohlušujícího štěkotu mé krve. Poté se ozval melodický hlas, velící: „Ajaxi, k noze!“ a současně se ve dveřích objevila Ona. Ajax přestal rázem cenit své bělostné tesáky a bleskově se navrátil ke své velitelce, nasadiv výraz typu „Já jsem tvoje hodné štěňátko.“ „Zůstaň,“ přikázala mu Tereza a šla mi otevřít. Jak se plavně nesla k brance, vyschlo mi v krku vzrušením. Měla na sobě bílou průsvitnou halenku na knoflíčky, pod nimi černou podprsenku, čímž zvýraznila ještě víc to, co vůbec zvýrazňovat nemusela. Dále měla černou skládanou sukni, tak pět cenťáků nad kolena a na nohách zlaté pantoflíčky. „Ahoj koledníku,“ pozdravila mne rozverně a odemkla branku. Jak už jsem říkal, vyschlo mi v krku, a tak jsem jen něco zahuhlal v odpověď. Pokračovala konverzačním tónem: „Ty si ale umíš vybrat dobu, naši odfrčeli k babičce a dědečkovi.“ „Jak to, že tě nevzali sebou?“ podařilo se mi vypravit ze sebe, zatímco jsem se snažil nedívat se na její pozadí, svůdně se přede mnou pohupující. „Řekla jsem jim, že přece nemůžu odjet, když přijdou kamarádi pro vajíčka,“ zasmála se na mne koketně přes rameno, pokynem poslala psa dovnitř a mne taky. V duchu jsem se podivil, spousta holek chtěla o Velikonocích zdrhnout pryč, protože se bůhvíproč bály, ale Terka byla zřejmě opak. Zul jsem se v předsíňce a šel za ní. Stála v obýváku a vyčkávavě mne scanovala. Odkašlal jsem si, ale pak můj zrak padnul na psa, jenž mně sledoval, mírně řečeno podezřívavě. „Nemůžeš si někam zavřít toho svýho krasavce? Myslím, že by si tu koledu vyložil špatně a dostal bych úplně jinou vejslužku,“ podotknul jsem rádoby s přehledem. „Snad se ho nebojíš,“ pronesla jízlivě. „Ajaxi, pojď k paničce, páneček z tebe má strach.“ Dobrman se k ní přihrnul a nechal se drbat za ušima. Pak najednou zakňučel a začal se jí drát čenichem pod sukni. Zahlédl jsem kousek opálené pokožky stehen. „Ajaxi fuj, teď ne, padej na místo!“ trhla sebou Tereza a vykázala psa do předsíňky, kde ho zavřela. Co myslela tím
„Teď ne,“ blesklo mi hlavou. Že už ho nebude hladit, nebo…? Moje perverzní myšlenky přetrhl její návrat. Sebral jsem zbytky své odvahy, vytáhl zpoza zad nešikovně ukrývanou pomlázku s několika různobarevými stuhami na konci a začal proklamovat: „Hody, hody, doprovody…,“ vykročil jsem směrem k ní. „Jestli mě chceš vyšlehat, tak si mně musíš chytit!“ vyrazila ze sebe jakoby s potlačovaným vzrušení, otočila se na patě a začala zdrhat. Pustil jsem se za ní. Tíseň ze mně spadla, vyřvával jsem koledu a snažil se jí dohnat. Zahnula do kuchyně, ale ještě předtím vyfásla zásah pomlázkou přes zadeček. Vypískla a zabouchla za sebou dveře. Vrazil jsem do nich jako komando z Profesionálů a málem do ní vletěl. Zasmála se, protáhla se kolem mě a vyběhla do schodů. Já v závěsu za ní. Její štíhlé nožky přede mnou kmitaly, uklouzla a moje pomlázka opět slavila úspěchy. Sukýnka se jí trochu vyhrnula. Zdálo se mi to anebo jsem opravdu na chvilku zahlédl její oblé půlky. To by ale znamenalo, že nemá… Tereza se rychle zvedla, přihladila si rukou sukni a odhrnula z očí proud neposlušných vlasů. „A nechytíš mě, nechytíš,“ dráždila mne. Vyběhla nahoru. Na schodech zůstal ležet jeden její zlatý pantoflíček. Jako Popelce. Vzal jsem ho a vyrazil za ní. Nahoře jsem se zastavil. Nebyla tam. Začal jsem si připadat, jako ten psychopat z televizního filmu s hvězdičkou, kterej honil krásnou zpěvačku s kudlou v ruce. Vžil jsem se do jeho role. Pomalu jsem se začal plížit podél zdi. Nahlédl jsem do nejbližších dveří. Ložnice. Asi jejích rodičů. Nebyla tam. Pokračoval jsem ve svém pátrání. Postupně jsem prohledal celé patro ale nebyla nikde. Zbyly poslední dveře, asi na půdu. Byly přivřené. Trhnutím jsem je otevřel. Stála přímo za nimi. Znovu vypískla leknutím a vyrazila po dřevěných schůdcích na půdu. Ozvalo se těžké dupání. Tak proto raději zůstala za dveřmi. „Už mi neutečeš,“ zavolal jsem za ní vítězně a rozvážně vykročil do schodů. Ocitl jsem se v čistě uklizeném prostoru, stropními okny dovnitř padalo jarní slunce a ozařovalo bílé prádelní šňůry, natažené od trámu ke trámu. Stála uprostřed jako chycené zvířátko a očima hledala útočiště. Hlasitě dýchala a její prsa se rytmicky dmula. Pomalu jsem k ní vykročil, popleskávaje pomlázkou o ulovený střevíček. „A mám tě, kočenko,“ pronesl jsem mlsně. Upřela na mně své bleděmodré oči, rozšířené obavami a náhle vyrazila k otevřenému vikýři a začala se jím drát ven. Pak uvízla. Házela sebou, ale nešlo to. Chvilku jsem ji překvapeně sledoval a pak jsem se rozesmál: „Tak teď ses chytila sama Terinko, teďka ti zahraju tu pravou koledu!“ „Prosím tě, pomoz mi ven, Michale, prosím…,“ ozvalo z místa, kde měla pravděpodobně svou rozkošnou hlavinku. „Ani nápad slečno, tradice je tradice,“ s těmito slovy jsem přistoupil k vystrčenému pozadí. „A raz a dva a tři…“ počítal jsem a začal uštědřovat Velikonoční výprask. Její zadeček pod volnou sukýnkou vždy lehce poskočil. Cítil jsem, že mně to vzrušuje. Cítil jsem, jak tuhnu mezi nohama. Z její strany jsem slyšel kňouravé protesty, ale nezněly moc přesvědčivě. „Deset, jedenáct…,“ přidal jsem na síle. Krev mi vzrušením kolotala v žilách. Pomlázka vydávala svištivý zvuk a papírové pentle šustily. Postřehl jsem, že Terka přestala naříkat. „Čtrnáct, patnáct, dejte vejce malovaný…“ Od okna se začaly drát přidušené vzdechy. Polknul jsem rozrušením, ono se jí líbí! A pak jsem uslyšel: „Sukni…, áách, Míšo, vyhrň mi… áách… sukni!“ Na chvíli jsem ztuhnul. Slyšel jsem dobře? Potom jsem se rozhodl. Roztřesenýma rukama jsem vzal za lem její sukýnky a přehrnul jí ji přes záda… Měl jsem pravdu. Neměla kalhotky! Spatřil jsem její pevný zadeček, s lehce zarůžovělými stopami po mé nadílce. Nevěřícně jsem se jich dotknul. Můj úd se mi vší silou tlačil do poklopce. Srdce mi tepalo ve spáncích. „Pokračuj… prosím,“ její tichý hlas mne probral z vytržení. Ustoupil jsem o krok. Její prdelka svítila jak bílý terč. Znovu jsem se rozmáchl. Vrbové proutky prořízly vzduch a zakously se do její jemné pokožky. Zaslechl jsem jak tentokrát hlasitě zavzdychala a pronesla: „… šestnáct!“ A dále pokračovala v počítání, prokládaném táhlými steny rozkoše. Dal jsem do toho všechnu sílu. Na jejích hýždích naskakovaly rudé šlehance, sázel jsem je jeden vedle druhého až celý její zadek pulsoval jako zapadající slunce. Házela sebou jak ryba na suchu, počítání už překročilo třicítku. Viděl jsem, jak se jí mezi stehny derou ven světlé chloupky z její mušličky, švihnul jsem ji tedy mezi nohy až poskočila. Reagovala na to tím, že roztáhla nohy od sebe, šílel jsem z těch nádherných půlek, z těch pevných stehen a oblých lýtek, její kundička teď byla jasně vidět, vypouklá buchtička se slibnou rýhou mezi stydkými pysky, pokrytými blonďatým mechovým porostem. Přenesl jsem svou pozornost na stehna, pomlázka trestala opálenou kůži, úzký konec občas zabloudil na vysazenou pičku. Skučela slastí jako fenka, a Ajax jí ze zdola odpovídal. Pokaždé ráně sebou škubla, a tak se náhle stalo že se vytrhla z vikýře a sklouzla na podlahu. V životě jsem nebyl nadrženější. Moje mlhavé sny a představy teď dostaly reálnou lekci, jak na to. Přerývaně jsem dýchal. Přestal jsem ji bít a podíval jsem se na ni. Pomalu se zvedala z podlahy. Celý obličej mokrý od slz, v očích zvířecí touhu. „Nešetři mě,“ zašeptala prosebně. Šáhla si prsty k pasu a sukně se náhle svezla na zem. Sluneční světlo se odrazilo od zlatavých chloupků jejího klína. Přistoupil jsem k ní a oběma rukama násilím rozevřel její halenku. Na zem upadl jeden z perleťových knoflíčků a zakutálel se kdovíkam. Blůzka ho brzy následovala. Nedočkavě jsem do obou rukou uchopil její prsy, ukryté v krajkové podprsence. Cítil jsem, jak se její mladé bradavky nalité krví derou ven. Pevně jsem je přes látku stiskl. Vypnula se v zádech, jakoby jí projel blesk. Nekontrolovaně se roztřásla vzrušením. Poprvé v životě jsem zajel holce rukou mezi nohy. Vnímal jsem hebké chloupky, sálající teplo a můj zvědavý ukazováček konečně zajel na místo nejtajnější. Přivítalo ho horké vlhko, byla tak mokrá, že jsem v jednu chvíli myslel, že se počůrala. To víte, v životě jsem to nezažil. Jakmile jsem se prstem dotknul jejího poštěváčku, udělala se. Doslova se rozvzlykala rozkoší a zalila mou ruku přívalem milostných šťáv. To už jsem nevydejchal. Bylo toho fakt moc. „Proboha, udělej se mnou něco, to se nedá vydržet!“ zaskučel jsem a přirazil si její ruku do vypasovaného rozkroku. Takřka nadšeně přikývla a ladným pohybem se svezla na kolena. Štíhlými prsty zručně uvolnila můj opasek, rozepla knoflík a osvobodila můj nadržený penis. Krev mi v něm pulsovala tak, až jsem myslel, že praskne.
Pocítil jsem dotyk její ruky na jeho horkém povrchu. Pevně ho stiskla a několikrát přejela nahoru a dolů, palcem laskajíc žalud. To stačilo. Bělostný příboj, který vyrazil z mého mladého mužství ji zasáhl přímo do obličeje. Nepřestávala honit můj ohon a vynucovala si tak další dávky spermatu, osvobozeně tryskající z mého šourku na širý svět. Lačně se ho snažila zachytit ústy, vystrkovala růžový jazýček a sbírala husté kapky. Semeno se jí valilo přes prsty, svírající mou pýchu a pomalu odkapávalo na zem. Konečně mne pustila a pomalu si olízala prsty. Vyčerpaně jsem se opřel o trám. Takovýhle výstřik jsem neměl nikdy v životě. Napětí sice opadlo, ale pohled na to, jak Tereza labužnicky polyká moje semeno, udržel mýho ptáka v pozoru. Chvíli jsme jen mlčky oddychovali. Já ve stoje u trámu, Tereza poloklečíc, pololežíc na zemi. Pak, s pohledem upřeným na moje trčící přirození a se špatně potlačovanou nadějí v hlase se přidušeně zeptala: „Chceš pokračovat?“ V jejích očí se zračila prosba spojená s perverzní touhou. Místo odpovědi jsem se přestal opírat o sloup a dlouze jsem se na ni zahleděl. Potom jsem ukázal na malou loužičku chámu na podlaze a pevně jsem rozkázal: „Slízej to, ale všechno!“ „Tak to ne, to po mně nemůžeš chtít,“ pronesla s odporem. „Dobře, tak mi aspoň podej tu pomlázku,“ požádal jsem ji nevinně. Jakmile jsem ucítil v dlani to mladé budoucí dřevo, bez varování jsem ji přetáhl přes stále zakrytá ňadra. Vykřikla překvapením a odkulila se stranou. Mně stačilo udělat dva kroky a na zádech jí naskočil rudý pruh. A další. Kňučela a převalovala se ze strany na stranu, a tak moje rány dopadaly tu na bříško, tu na záda tu štíply přímo do bradavek. „Sundej si tu pitomou práskačku a pak udělej co jsem ti přikázal!“ Tentokrát se pomlázka radostně zahryzla do rozdělané prciny. Zaječela bolestí a překotně si sundala podprsenku. Pevné prsy se vyvalily ven ze svého vězení, tuhé růžové kolíčky bradavek hrdě trčely vstříc trestajícímu nástroji. Potom nedobrovolně zaklekla, neustále pobízená ostrým výpraskem, nad bělavou loužičku. Volnou rukou jsem ji přistrčil hlavu k podlaze. „Lízej, čubko!“ Byl jsem jak v jiném světě. Tohle jsem si nepředstavoval ani v nejdivočejších fantaziích. Terka plačky slízala všechno chladnoucí semeno ze země, pak se schoulila do klubíčka a jednou rukou se snažila krýt před svištící pomlázkou. Druhou si rejdila v píče. „Přestaň se bránit, mrcho!“ vyjel jsem na ni. Popadl jsem ji za bránící se ruku a rychle ji šlehnul přes odkrytý prs. Zaskučela bolestí a vydechla: „Tak mně přivaž, ty hajzle!“ Za toho hajzla jsem ji nejdřív pořádně škubnul za její nádherný vlasy, který měla mimochodem až do půli zad a teď trochu upatlaný od spermatu a vykročil odvázat šňůru. Z části vyděšeně, z části nadrženě mě pozorovala, jak motám provaz a následně se nechala celkem bez odporu připoutat za vytažené ruce k trámu. Nohy jsem jí přivázal každou zvlášť, ke dvěma menším sloupkům po stranách. Opět jsem byl rozdrážděnej na nejvyšší možnou míru. Začal jsem ji surově ohmatávat, bez zábran jsem jí mačkal kozy, potěžkával je v dlaních, hladově jsem ji líbal a kousal, dvěma prsty drtil její nalitý klitoris a vzrušeně čichal její ženskou vůni. Trhala sebou v poutech, topíce se v rozkoši šeptala: „Vem si mně… ááh… vem, jsem tvoje… ááách, tak dělej…, jsem panna… ááách, tak mě toho zbav!“ nakonec takřka vykřikla. Toužil jsem po tomtéž. Panic a panna. Jaká romantika. Jednou rukou jsem ji uchopil za třesoucí se zadeček, druhou uchopil svůj ztuhlý kolík a nastavil se k její žhnoucí díře. Podíval jsem se jí do očí. Byly teď temně modré a prosily jen o jedno – přiraž, miláčku! Přirazil jsem. Můj plenící žalud si razil cestu mladou pružnou pochvou, vedral se do hlubin jejího lůna a roztrhnuv nemilosrdně tenkou panenskou blánu, zarazil se až o hrdlo dělohy… Pokračoval jsem v té nádherné dřině a naše vzdechy a steny se slévaly v jeden jediný výkřik naprosté orgastické rozkoše. Naše šťávy se smíchaly, naše duše prolnuly a naše osudy se na dlouhou dobu spojily…

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 23 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist