Seděl jsem u stolu v koutku a žmoulal své pivo. Nikoho jsem tu skoro neznal a proto jsem se nezapojoval do žádné debaty. Na pódiu právě probíhalo něco jako travestie show. Se zájmem jsem se díval, jak zpívá Hanka Zagorová. V sále sedělo porůznu roztroušeno několik skupinek lidí, převážně mužů v oblecích. Občas někomu důležitě zapípal mobil, což mě trochu iritovalo.
Jak asi mobilujou, když visej Domině na kříži, ušklíbl jsem se. Mou největší pozornost ale přitahovala halasná skupinka u stolu nedaleko ode mě. Tam seděla zdejší elita – několik Domin se svými otroky u nohou a asi dva muži.
A byla tam i ona… žena, kvůli které jsem byl vlastně tady. Dominy i otroci byli „v pracovním“. Někdo v kůži, jiný v gumě, co kdo měl rád. Každý otrok měl ovšem na krku obojek, na který bylo připnuto vodítko. Tři nebo čtyři měli navíc náhubek. Lenka (to ona byla tou ženou, která mě zajímala) se náhle podívala směrem ke mně a naše oči se střetly. Trochu jsem se začervenal, ale v přítmí sálu to naštěstí nebylo vidět. „Co tam tak sedíš stranou?“ zavolala na mě vesele. „Pojď si přisednout k nám!“ Rozpačitě jsem se přišoural. „Právě domlouváme dražbu otroků, nechceš se přidat?“ „Bohužel, „usmál jsem se smutně. „Otrokyně, kterou bych nemohl znásilnit, pro mě nemá žádný význam. Pro mě je velmi důležitý ten pocit naprostého ponížení mé bezmocné oběti, když do ní vniknu a ona proti tomu nemůže nic dělat. Možná jedna žena by mi stála za to se ovládnout, ale vy už s cizími lidmi submisivní role nehrajete… „podíval jsem se významně na Lenku. „No… to ne, „zakuckala se Lenka a trochu zčervenala. Všiml jsem si, jak se její přítel žárlivě mračí. „No a ty by ses nechtěl nechat vydražit?“ zamlouvala to rychle Lenka. „Vždyť jsi přece podobojí?“ Moc se mi nechtělo, copak bych já mohl někomu dělat otroka? Dominám obvykle nejde o jejich vlastní sexuální uspokojení, ke kterému potřebuju být donucen, abych se duševně uvolnil. „Já bych asi nebyl moc dobrý otrok, „namítal jsem. „Nemám ani nějakou sexy figuru, bolest taky zrovna moc nesnáším a ani nevím, jak by se takový otrok měl chovat… “ „To už bych do tebe natloukla, „ucedila potichu jedna z přítomných Domin, ale nevšiml jsem si která, měl jsem oči jen pro Lenku. „Třeba bych si tě koupila zrovna já… „lákala mě Lenka. „Nebuď srab, vždyť o nic nejde, “ přidala se mladá Domina, tuším že jí říkali Gwen. Celý stůl se vzápětí rozhalasil a každý mě přesvědčoval, že to bude legrace. Jsi tu nový, tak by ses měl nějak zapsat, znělo motto. Nechtěl jsem ostatní zklamat, tak jsem nakonec souhlasil: „Víte co?“ navrhl jsem. „Mám tady přebytečnou pětistovku a dostal jsem chuť koupit si od některé z vás čerstvě použité spodní kalhotky. Myslím ty, které máte právě na sobě, pokud je tedy máte, „ušklíbl jsem se, když jsem uviděl, jak se Gwen zatvářila zklamaně. „Která z vás mi je prodá nejlevněji, si se mnou může do půlnoci dělat, co chce. “
„A co když budou dvě stejné nabídky?“ ozvala se drobnější Domina s tmavými vlasy. „Tak si vyberu ty kalhotky, které se mi budou víc líbit. “ „Jsem proti!“ zavrtěla nesouhlasně ježatou hlavou Dr. Yvon Pauli. „To pak budeš moci poznat podle velikosti kalhotek, komu patří a sám si vybrat svoji Paní a to je nepřípustné!“ „Ať vybírá čichem!“ navrhl někdo. Už jsem neměl moc možností další průběh nějak ovlivnit. „Vážení velevážení!“ chopil se slova přítel Lenky. „Budete svědky neobvyklé dražby otroka. Která z přítomných dam nabídne svoje spodní kalhotky, které má právě na sobě, za nejnižší cenu, získá až do půlnoci právo disponovat tímto mužem. “ (Lenka mě dloubla do žeber, abych vstal.) „Při stejné nabídce rozhodne volba podle čichu. “ „Chceme si zboží pořádně prohlédnout!“ ozvalo se z davu. „Ať se předvede!“ Vzal jsem si slovo: „Do teďka jsem svobodný muž a nebudu se před někým obnažovat. Pokud to udělám, tak jedině na rozkaz své paní, bude-li nějaká. Nenutím vás prodávat mi svoje kalhotky, přestože bych samozřejmě velmi rád rozšířil svou sbírku. Proto upozorňuji na to, že si vítězné kalhotky hodlám ponechat. “ Proběhla krátká dražba. Poměrně rychle se cena nabízených kalhotek dostala až na nulu – několik žen bylo zřejmě zvědavých na neokoukané maso. Potěšilo mě, že jednou z nich byla i Lenka. „Přichází druhá část dražby – výběr podle čichu!“ vyhlašoval spíkr. Dámy, které zůstaly ve hře, si sundají svoje kalhotky. Aby si to ovšem porotce a hlavní cena v jedné osobě nerozmyslel, až zjistí, kdo ho vyhrál, musí se nechat spoutat. “ Odvedl mě na pódium. Doufal jsem, že se mi podaří rozeznat pach lady Aradie, jak si Lenka také nechává říkat. „Svléknout, svléknout!“ skandovalo publikum. Bylo jasné, že dražba bude dovedena do úspěšného konce a stejně mě nejspíš bude čekat nějaké ponižující oblečení, tak jsem ani neprotestoval. Trochu jsem se styděl za svou nedokonalou postavu, ale vybičovaná atmosféra mě tak omámila, že jsem ze sebe shodil všechny svoje svršky jako stroj. Potom mi byly spoutány ruce kovovými pouty za zády, abych nemohl rozlišit kalhotky po hmatu. Popotáhl jsem nosem.
„Ještě moment, potřeboval bych si na chvíli odskočit, „cukl jsem pouty. Měl jsem v kapse bundy nosní kapky, které jsem si potřeboval nakapat. S ucpaným nosem, který se mi právě zatáhl, bych asi moc pachu nerozeznal. „Žádné zdržování!“ byl jsem odbyt a byly mi zavázány oči šátkem. Tušil jsem průšvih. „Poklekni!“ stlačila mě silná ruka na kolena. „Před tebou na stole leží patery spodní kalhotky. Ty, které vezměš do zubů, vítězí!“ V sále to vřelo jako na hokeji. Jezdil jsem svým obličejem nad kalhotkami a snažil jsem se ucítit povědomou vůni, ale marně. Ohmatával jsem kalhotky svými rty, abych rozpoznal jejich materiál a velikost, ale kdo to nikdy nezkoušel, nepochopí, jak je to těžké. Budu muset hádat, prolétlo mi hlavou. Které vybrat? Čtyřka, čtyřka je moje šťastné číslo… Odpočítal jsem ústy čtvrté kalhotky zleva a uchopil je do zubů. Sálem se rozezněl mohutný aplaus. „Moje, to jsou moje!“ uslyšel jsem vítězný výkřik, ale hlas Lenky to určitě nebyl. „Někdo mi strhl šátek z očí a já jsem uviděl Dr. Yvon Pauli ve vítězném gestu.