Ptáci poplašeně vzlétli, když se muž zastavil, aby se vydýchal. Byl na útěku před policií už druhý den a za tu dobu si ještě moc neodpočinul. Nemluvě o tom, že by se pořádně vyspal, nebo se najedl. Ale nechtěl-li strávit příštích pětadvacet let za mřížemi, neměl jinou možnost. Koneckonců, nebýt toho opilce, který se svým náklaďákem narazil do vězeňské dodávky převážející Charlieho spolu s několika dalšími odsouzenými do Blackfortské věznice, už by se dávno díval na svět přes zamřížované okno.
Charlie byl to, čemu se říká rváč. Měřil téměř dva metry a vážil sto dvacet kilo, to všechno ovšem ve svalech. To spolu s nadprůměrnou silou a výbušnou povahou znamenalo spoustu trápení pro jeho okolí. Už jako malý kluk šikanoval ostatní a když dospěl, bylo to s ním ještě horší. Několikrát proto skončil u soudu za napadení a ublížení na zdraví. Měl však štěstí a pokaždé odešel s podmínkou, nebo trestem veřejně prospěšných prací. Ale i štěstí se jednou unaví a z toho hejska, kterého ztloukl za to, že ho před celou hospodou ztrapnil porážkou v kulečníku, se vyklubal synovec místního soudce. A ten to Charliemu tentokrát spočetl důkladně. Kvůli mobilu, který se při té výtržnosti nějak ztratil, případ překvalifikoval na loupežné přepadení, přihlédl k předchozím proviněním a náhle z toho bylo pětadvacet let ve státní věznici.
Po další půlhodince běhu se před Charliem objevilo rozlehlé jezero s několika dřevěnými domky rozesetými okolo. Byly to rybářské chaty, kterých bylo v této oblasti u každého jezera plno. V tuto roční dobu bývaly naštěstí opuštěné a uprchlík se rozhodl v jedné z nich alespoň na pár dní schovat a promyslet si, co dál.
Vybral si jednu z těch větších, takovou, která stála trochu stranou od ostatních. Vymáčknout okénko na WC a vlézt dovnitř bylo dílem okamžiku. Charlie zběžně chatu prohledal, aby se nedočkal nějakého nepříjemného překvapení, a za chvíli už seděl v pohodlném širokém křesle a díval se na jezero.
Dlouho ale neposeděl. Měl hlad a potřeboval nějaké oblečení. V tom oranžovém vězeňském mundúru se necítil příliš dobře. Jeho první kroky vedly k ledničce, ovšem ta zela prázdnotou. Také v prohledávání šatníku nebyl úspěšný. Oblečení zde bylo sice dost, ale pouze dámské. Skříň byla plná elegantních šatů, sukní a dalších pro něj nepoužitelných kousků oblečení. Byly zde sice i několikery rifle, ale i ty byly již na první pohled dámské a navíc na ženu o mnoho menší než on. V šuplíkách zase byly dámské kalhotky a podprsenky. Většinou saténové a luxusní. Charlie hlasitě zaklel. Snad bude něco alespoň na půdě, nebo v garáži. Třeba montérky, nebo něco takového.
Půda byla plná starožitného nábytku. Střešním okénkem sem pronikalo sluneční světlo, takže nemusel svítit a riskovat, že ho přece jen někdo objeví. Prodíral se mezi vším tím harampádím a hledal něco, co by mohl vyměnit za svůj oděv. Při tom hledání si všiml staré, původem zřejmě arabské lampy, stojící úplně v rohu na ornamenty zdobené truhle. Ani nevěděl proč, ale vzal ji a rukou z ní setřel vrstvu prachu. Z lampy se vyvalilo trochu namodralého dýmu a když se rozptýlil, před Charliem se ve vzduchu vznášela asi půl metru vysoká hezounká ženuška v orientálním oblečení.
„Fuj, to jsem se lekl.“ vyhrkl ze sebe s úlekem Charlie. „Co jsi zač?“
„Jmenuji se Jasmína a jsem džinka z této lampy.“ odvětila ženuška zvonivým hláskem.
„Džinka? To jsem ještě neslyšel. Myslel jsem, že existují jen džinové. A to ještě jenom v pohádkách.“
„Jak vidíš, tak existují i džinky.“ zamračila se ženuška.
„No tak se nezlob. A taky plníš přání?“
„Samozřejmě, že plním.“
„Jakákoli?“
„No téměř jakákoli. Nemohu splnit pouze takové, které by ublížilo někomu jinému.“
„To mám ale kliku.“ zajásal Charlie. „Zrovna tebe jsem potřeboval. Ale víš co? Půjdeme raději dolů, ať tu nestojíme mezi těmi zaprášenými krámy.“ Džinka kývla souhlasně hlavou a zmizela. Když Charlie s lampou v ruce sešel zpátky do haly, už tu na něho čekala.
„Výborně! Tak nejdřív ze všeho si přeju, aby támhleta lednice byla plná jídla a pití. A ať nechybí dobře vychlazená whisky!“ poručil si.
„Staniž se!“ uklonila se džinka. Vyhládlý uprchlík na nic nečekal, rozběhl se k lednici a nedočkavě ji otevřel. A skutečně! Všechny police byly plné. Hamburgery, šťavnatě propečený steak s osmaženými bramborami a další a další chutná jídla. V dolní polici pak byla basa piv a dvě láhve té nejkvalitnější whisky.
„No jsi dobrá. Díky.“ pochválil ženušku plnými ústy a hned měl další přání: „A teď mi vykouzli nějaké pohodlné oblečení, ať nemusím chodit v tomhle mundúru!“ Opět se ozvalo: „Staniž se,“ a na stole před Charliem ležely rifle, triko a tenisky, vše v jeho velikosti.
„Stačí to, nebo chceš ještě něco? Košili, bundu, stačí říct.“
„Ne, to je zatím dobrý.“
Charlie se rychle převlékl a hned se cítil lépe. S talířem jídla a plechovkou piva se znovu pohodlně usadil do křesla a přemýšlel. V první řadě musí zařídit, aby ho přestala hledat policie.
„Jasmíno,“ oslovil znovu džinku, která se před ním stále vznášela ve vzduchu. „Teď bych chtěl, aby mě přestala hledat policie. Prostě, ať mám čistý rejstřík, jestli víš, co to je.“
„Vím. Ale nezlob se, tohle nejde. Nemůžu vymazat policejní záznamy a rozhodnutí soudu a změnit paměť všem, kterým jsi ublížil. Takový zásah do životů jiných lidí já provést nesmím.“
Charlie rozmrzele odložil talíř. „No tak co pro mě můžeš udělat?“
„Můžu změnit tvůj vzhled, takže tě nikdo nepozná. Samozřejmě včetně otisků prstů a nových dokladů.“
Charlie se zamyslel. Zvedl se a nalil si do sklenice whisky. Několikrát usrkl a pak se rozhodl. „No dobře. Změň tedy můj vzhled. Ale ať jsem mladý a hezký. A žádné hloupé vtípky, jasné?“ zabručel.
„Neboj se, budeš se sám sobě líbit, uvidíš.“ zablesklo džince šibalsky v očích. „Staniž se!“ pronesla potřetí. Charlie cítil, jak se vše kolem něj jakoby zavlnilo. Nedočkavě se podíval do zrcadla, a……nic. Stále to byl on.
„Nic se nestalo!“ vykřikl vztekle. „Děláš si ze mě legraci?“
„Změna člověka je jedno z nejtěžších kouzel a proto trvá několik hodin, než postupně proběhne.“ odpověděla Jasmína klidně.
„Několik hodin? Mě honí policie, jestli to nevíš! Co když sem mezitím dorazí?“ vztekal se dál Charlie.
„Neboj se. Po dobu své přeměny jsi pod magickou ochranou. Nikdo tě tu nemůže najít.“
„Opravdu? No dobře.“ začal se uklidňovat Charlie. „A teď máš volno. Chci si odpočinout.“ dodal velkomyslně.
„Jak poroučíš můj pane.“ ušklíbla se džinka a zmizela v lampě.
Charlie se natáhl na pohovku s další skleničkou své oblíbené whisky. Ležel, upíjel a oči se mu klížily. Zřejmě na chvilku usnul, protože ho probudil divný pocit. Jakoby ho celé tělo tlačilo. Také cítil svědění na hrudi a zadku. Dovtípil se, že to se začíná projevovat kouzlo a tak se nijak neznepokojoval. Když ale tlak nepřestával, rozhodl se pro teplou koupel. Ta mu rozhodně udělá dobře.
Kouzlo zřejmě postupovalo rychle, protože už když se zvedal, zdálo se mu, že je o něco menší a jak pokládal skleničku na stůl, všiml si také svých rukou. Byly štíhlejší a téměř bez chloupků. Šel se honem podívat do zrcadla. Skutečně. Byl o dost nižší a postavu měl viditelně drobnější. Zatímco předtím se musel přikrčit, aby se v zrcadle viděl, nyní nic takového nebylo třeba. I jeho obličej jakoby celý zjemněl a dvoudenní neoholené strniště zmizelo. Tvář měl nyní hlaďounkou jako malé dítě. Také jeho krátké tmavé vlasy, které nosíval na ježka, byly nyní hnědé a dlouhé dobrých deset centimetrů.
„No to jsem tedy zvědavý, jak budu vypadat za pár hodin.“ pomyslel si pobaveně a šel napustit vanu. Při svlékání si všiml dalších změn. Nejenom ruce a obličej, ale celé tělo bylo téměř bez chlupů a jeho stehna, stejně jako ruce, znatelně slabší, než předtím. Zmizelo i jeho v posledních letech rostoucí břicho, nyní bylo krásně ploché a hladké, což ho nadchlo. Co už se mu líbilo mnohem méně, že mu trochu narostl zadek a boky.
Spokojeně se uvelebil ve vaně a nepříjemné pocity skutečně polevily. Pouze na prsou ho šimralo stále víc. Také jako by se trochu zaoblily. Kůže tam teď byla krásně jemná a dvorce kolem bradavek ztmavly a zvětšily se, stejně jako samotné bradavky. Navíc se staly velice citlivé na dotek a i při náhodném zavadění o ně Charlie cítil, jak ho zalévají příjemné pocity. Začal si bradavky mnout mezi prsty a během malé chvilky jím projela taková vlna vzrušení, jakou v životě nezažil. Tohle ho skutečně překvapilo, protože nikdy dříve se mu nic takového nestalo a ani o ničem podobném neslyšel.
Jak tak ležel ve vodě a pozoroval své už viditelně změněné tělo, všiml si, že jeho nohy a ruce jsou opět o něco štíhlejší a drobnější. Také cítil slabý tlak v pase, zase o něco užším, zvláště proti bokům, které se teď zdály opravdu široké.
Charlie začal mít podivné tušení, že ho ta mrňavá ženuška z lampy nějak podvedla, jen ještě nevěděl jak. Proto se rozhodl raději vylézt z vany a opět zkontrolovat svůj vzhled v zrcadle. Ale změny stále pokračovaly. Teď už neměl na celém těle ani jediný chloupek, kromě světlého klínu na podbřišku a vlasů, které mu padaly do očí. Byl by také ochoten přísahat, že jeho chlouba mezi nohama bývala o dost větší. V rychlosti se utřel a téměř běžel k zrcadlu.
To co v něm uviděl, ho vyděsilo. Kromě toho, že byl opět o něco drobnější, se díval na jakéhosi křížence mezi mužem a ženou. Jeho tělo mělo téměř dívčí postavu s velkým zadkem a širokými boky, ovšem v rozkroku se houpalo něco, co dívky nemají. Prsa byla sice malá, ale byla, a také obličej byl již výrazně feminní, i když stále ještě jeho. S blonďatými vlasy na ramena. Teď už mu to bylo jasné. Mění se v děvče!
Opět jím projel vztek. Hodil přes sebe osušku a zařval:
„Jasmíno!“ Stačil si ještě uvědomit, že má mnohem vyšší hlas, když se před ním džinka objevila.
„Co si přeješ, můj pane?“ zatvářila se nevinně.
„Co si přeju?“ div nevybuchl vzteky Charlie. „Podvedlas mě ty krávo! Měníš mě v ženskou!“
Jasmína se zle zamračila a její odpověď byla o poznání chladnější: „Nikoho jsem nepodvedla. Pokud vím, přál sis změnit vzhled, aby tě policie nepoznala. A to jsem splnila. O tom, že chceš zůstat mužem nepadlo ani slovo!“ Džinka si založila ruce křížem na hrudi a s kamenným výrazem v obličeji sledovala rozzuřeného Charlieho.
„To je snad jasné, že jsem se nechtěl stát ženskou, nemyslíš?“
„To nemyslím. Naopak, jako žena jsi mnohem lépe skrytý před policií, než jako muž!“
Charlie sice musel uznat, že logika džinky je správná, přesto ho stálo hodně sebeovládání, aby opět nevybuchl vzteky.
„Na tom koneckonců nezáleží. Teď ti přikazuji, abys to kouzlo změnila a já byl zase mužem.“ rozkázal.
„Promiň, ale změnit kouzlo v jeho průběhu není možné. Musíš počkat, až přeměna proběhne úplně. Teprve pak si můžeš přát něco dalšího.“ uchichtla se Jasmína a zmizela.
Charlie zuřil. Ta mizerná mrňavá nána! Ona z toho snad má legraci. Chodil sem a tam a třískal vším, co mu přišlo pod ruce. Když z něj vztek konečně vyprchal, byla tma. Vlastně se toho tolik nestalo, uklidňoval sám sebe, až se kouzlo dokončí, poručí džince, aby z něj opět udělala muže. A tentokrát bude své přání formulovat přesně.
Od té doby, co Jasmína zmizela, magická přeměna opět pokročila. Nemohl si nevšimnout, že se mu ještě více zúžil pas a naopak narostla prsa. Teď měl nejméně trojky. Vlasy cítil již na lopatkách a jeho jemné a útlé prstíky byly zakončeny dobré dva centimetry dlouhými rudými nehty. Ani neměl odvahu podívat se znovu do zrcadla. Raději si půjde lehnout a celou tuhle trapnou záležitost prostě zaspí. A ráno už bude mít jistě nové přání. Pyžamo žádné neměl, svlékl se tedy do trika a slipů a ustlal si na pohovce. Usnul téměř okamžitě.
Když otevřel oči, blížilo se poledne. Již při probuzení měl pocit, že něco není v pořádku a za okamžik také zjistil co. Jeho ňadra již nebyly trojky, ale změnily se ve dva ohromné balóny, které jako by mu někdo přilepil k hrudi. Zakončeny byly asi tři centimetry dlouhými citlivými bradavkami. Zděšeně vyskočil a chtěl běžet k zrcadlu, ale prsa ho převážila dopředu a on málem upadl. Musel se tedy zvednout opatrněji a jak brzy poznal, i chůze byla o mnoho složitější.
Již po několika krocích ucítil mezi nohama tak silné vzrušení, že v extázi upadl na zem a v nekontrolovatelné křeči se svíjel na podlaze. Pánev mu rytmicky škubala a při každém záchvěvu mu z přirození vytékaly další a další pramínky nějaké tekutiny. Ani si neuvědomil, že vzrušením hlasitě sténá. Tak silný orgasmus ještě nikdy nezažil. Když po necelé minutě, která mu připadala jako věčnost, vzrušení konečně odeznělo, několik dalších minut zůstal ležet na zemi, zpocený a udýchaný, s úplně promočenými slipy a vlhkými stehny.
Sotva si mokré slipy sundal, zděsil se znovu. Mezi nohama neměl svého macka, jak mu říkal, ale to co tam mívají ženy. Vytahanou vagínu, výrazné stydké pysky a veliký silný klitoris, visící mezi nimi. Teď pochopil, co se stalo. Při chůzi si klitoris třel mezi stehny a tím se vzrušil. Další jeho kroky byly tedy mnohem pomalejší a opatrnější, takže mu trvalo několik minut, než došel k zrcadlu. I tak se mu ale podobný „malér“málem stal ještě jednou.
Konečně se mohl spatřit v celé kráse. Z protější stěny se na něj dívala drobná, velice přitažlivá žena s ohromnými kulatými ňadry, které se jako dva míče tyčily vpřed a šly stěží obejmout a nádherně tvarovanou postavou s extrémně štíhlým pasem a širokými boky. Její hezký obličej s přimhouřenýma černýma očima a dlouhými tmavými řasami, malým nosíkem a širokými kolagenovými rty byl lemován lehce vlnitými plavými vlasy sahajícími téměř na zadek. Výrazné modré stíny okolo očí a lesklá zářivě rudá barva rtů jen podtrhovaly tu krásu. Vypadal jako erotická panenka z chlípného snu.
„Jasmíno!“ zavolal vysokým ženským hlasem džinku. V mžiku byla před ním.
„No tedy, jsem fakt dobrá.“ uznale se pochválila, když si ho důkladně prohlédla.
„Ne, to tedy nejsi!“ zchladil ji Charlie. „Vypadám jako nějaká kurva.“
„Ale fuj. Prostitutka nejsi, ale skoro jsi se trefil. Jsi pornoherečka a jmenuješ se Carla Shaniová.“
„Velice vtipné.“zavrčela jmenovaná žena. „Ale myslím že už toho bylo dost. Takže mé další přání je…“
„Tak počkej!“ skočila mu do řeči Jasmína. „Svá přání už jsi si vybral. Nemáš žádné další.“
„Cože?“
„No měl jsi tři přání a ty už jsem ti splnila. Chtěl jsi lednici plnou jídla a pití, pohodlné oblečení a nakonec změnu vzhledu. Nebo se snad pletu?“
„Tak tohle ne!“ vřískla kráska. „Nic takového jsi neřekla. Měla jsi mě na to upozornit!“
„Já to neřekla? Och, to je mi líto.“ plácla se do čela džinka a zahihňala se. „Víš někdy bývám strašně roztržitá.“
„Ne, ne, ne. Z toho se tak snadno nevykroutíš!“ Z Charlieho hlasu byla slyšet počínající panika. „Dlužíš mi další přání. Kdyby za nic jiného, tak za to, jak teď vypadám. Když už jsi ze mě udělala ženu, tak to nemusela být takováhle coura!“
„Ale za to, že vypadáš takhle, já opravdu nemůžu.“ bránila se Jasmína. „Udělala jsem z tebe ženu, to jo, ale kouzlo reaguje na tvoje touhy. Asi se ti takovéhle ženy líbí, nemám pravdu?“ Charlie si vzpomněl na všechny ty internetové stránky s fotografiemi žen s megapoprsím, které si téměř denně prohlížel, a zrudl.
„Podívej jak vypadám, takhle mě přece nemůžeš nechat.“ ukázal zoufale na svá obrovská prsa. „Vždyť skoro nemůžu chodit. A to nemluvím o tom, že se po pár krocích vzruším tak, že je to až životu nebezpečný.“
„No na prsa si zvykneš stejně jako ostatní pornoherečky s velkým poprsím. A s těmi příjemnými pocity o kterých mluvíš, jsem myslela hlavně na tebe. Dala jsem ti abnormálně velký a hlavně extrémně citlivý klitoris a bradavky, aby sis taky něco užila. Ale poradím ti. Když budeš nosit boty na hodně vysokém podpatku, sklon tvé pánve se změní a budeš moci chodit bez toho, aby ses každou chvíli vzrušila.“ oslovila džinka Charlieho poprvé v ženském rodě.
„Prosím. To mi nemůžeš udělat.“ zcela žensky se rozplakal Charlie a sedl si na zem.
„No, abych řekla pravdu, mám trochu výčitky svědomí.“ Charlie s nadějí v očích zvedl hlavu. „Přání sice zrušit nemůžu, ale něco pro tebe přece udělám. Dám ti ženské myšlení a touhy.“ Kolem plakající ženy se opět zavlnilo a Charlie, přestože si pamatoval vše ze své minulosti, si náhle uvědomil, kdo je teď. Jmenuje se Carla Shaniová a tohle je chata jejího manžela, kam si odjela na pár dní odpočinout. Pak si uvědomila, že je téměř nahá. Měla by se obléknout, co kdyby někdo přišel.
Opatrně došla k prádelníku a začala se probírat svým spodním prádlem. Konečně našla bílé saténové kalhotky, které si hned natáhla a podprsenku stejného materiálu a barvy. Byla šitá speciálně na její velikost a pásky byly široké a pevné, aby udržely váhu jejích ňader. Sundala si to nevkusné pánské triko, navlékla ji na svá ohromná prsa a vzadu zapnula. Bylo příjemné, jak podprsenka ulevila svalům na hrudi, do této chvíle silně namáhaným.
Pak otevřela skříň a po neskutečně dlouhém vybírání si oblékla riflové minikraťásky a růžové lodičky na patnácticentimetrových jehlových podpatcích. Prošla se v nich párkrát sem a tam po místnosti a zjistila, že Jasmína měla pravdu. Ani jednou se „neudělala“.
„No, myslím, že už mě nebudeš potřebovat.“ ozvalo se za ní. Džinka! Málem zapomněla, že tu je.
„Počkej!“
„No co ještě chceš? zeptala se Jasmína netrpělivě.
„Co teď budu dělat?“
„No co bys dělala. Budeš pokračovat ve své úspěšné kariéře pornoherečky.“ zachichotala se Jasmína škodolibě. „Jsem ráda, že se mi to tak povedlo. Teď už nikomu nebudeš ubližovat. Naopak, budeš mužům kolem sebe působit radost a potěšení. No řekni, není to tak lepší?“
„Cože? Jak jsi to myslela?“ vyprskla oběť jejího vtípku vztekle.
„Zkus hádat!“ opět se zasmála džinka zvonivým hláskem a zmizela v lampě. Ta se náhle rozplynula a zbyl po ní jen obláček dýmu.
Carla osaměla. Ale ne na dlouho, protože již za několik minut se přede dveřmi objevila policie, pátrající po uprchlících. Když jim otevřela, přímo proti ní stál nádherný mladý šerif.
„Měl by jste to tu prohledat, důstojníku.“ pozvala ho dál svůdným hlasem. Přitom cítila, jak dole začíná vlhnout. Sotva za sebou zavřel dveře, přitiskla se na něj a rukou mu nedočkavě zajela mezi nohy. Jeho protesty umlčela vášnivým polibkem. Věděla, že dostane to, co chce. Jako vždy, když její vagína zatouží po pořádném chlapovi…