Ten večer, kdy jí poprvé uviděl nikdy nezapomene, vryl se mu do paměti. Když se na něj otočila bylo to jako by uviděl tvář anděla. Ona byla tak neodolatelná. Měla krásné velké zelené oči, nos malý a roztomilý, její rty byly tak plné a tak svůdné. Zrzavé rovné vlasy jí zakrývaly celá záda, úzký pas zvíraznil poměrně velké poprsí a také úrodné boky. Ihned se do ní zamiloval. Od kamaráda se dozvěděl, že se jmenuje Euthézie. Když u pódia házela svýma dlouhýma vlasama byl jako v sedmém nebi, dost ho totiž vzrušovala.
číst více
Byl tak nádherný den. Tak jasný, tak slunečný. Ptačí zpěv se ozýval všude kolem, osvěžující vánek lehce povýval stébly trávy a ona jak bělostný motýl stála uprostřed vší té krásy.Ve vzdušných bílých šatech, s dlouhými vlasy barvy havraních křídel, půvabná, štíhlá, pokožku do bronzova opálenou. Cítila se tak lehce, tak svěží. Bezstarostně pobíhala po louce, od jedné květiny ke druhe.Chtěla si z té nádhery uplést věneček.
A náhle bylo něco špatně.Zprudka se zarazila v běhu, úsměv z její tváře zmizel. Již tu nebyla sama. Jako by vyrostli ze stébel trávy, stáli před ní dva muži. Jak přízraky ze zlého snu. Obrovští, zarostlí, špinaví, v hadrech rozervaných, se zlověstnými výrazy v tvářích.
číst více
