Noční košile
02.07.2024
Bylo zjevně brzké ráno. Odhaduju to tak na druhou až třetí hodinu ranní. Šel jsem z jednoho dost ošemetného pajzlu, dost podnapilý, plný touhy, plný bezvládnosti, prostě plný chlastu. Už dávno jsem měl ležet vedle mé ženy, šoustat ji, dívat se ji do očí, držet ji jemně za krk a pumovitou rychlostí do ní vrážet svoje péro. Tohle mi taky během mé cesty domů neustále běhalo hlavou. Z jedné strany na druhou, z druhé strany na třetí. Mumlání a škrábání podrážek v brzkém ránu soboty. Tak trochu klasika.