Vaše erotické povídky

Amerika je hnijící radioaktivní pustina.U prostřed leží město MEGAcity 1. Miliony lidí se tísní v troskách starého světa a v Mega stavbách světa nového. Ve městě bují kriminalita, lidé se bojí, zabíjejí se neviní lidé takřka každý den. Na straně pořádku stojí jen jedna instituce, muži a ženy zákona “Porotci“ a já jsem se rozhodla stát jednou z nich. Jmenuji se Cassandra Anderson a jsem takzvaný “Telepad“ nechápete? Já vám to vysvětlím. Bydlela jsem s mými rodiči asi sto metrů od hraniční zdi Města, která oddělovala pustinu od lidí. V mých 16ti letech my rodiče zemřely na rakovinu z ozáření. Za nedlouho jsem zjistila, že když se zamyslím nás nějakou věcí, tak slyším různé hlasy. Jak mile jsem zjistila co umím, tak jsem se to pokoušela dále rozvíjet, až jsem se dokázala nabourat někomu do mysli. Tak to by stačilo, jsem tady na zkoušku na pozici soudkyně, ale zatím se nic neděje.

číst více

Kara Zor-El nazývaná SUPERGIRL je mladá dívka z planety Krypton,která byla zachráněna a vyslána na zemi před zničením její planety.Na zemi získá Kara super schopnosti jako měl Superman(létání,super sílu, rychlost...)a zde na zemi je chce využít k ochraně lidí a spravedlnosti. 1.DÍL Kara se hned po příchodu na zemi seznamuje se zvyky lidí a snaží se nenápadně zapadnout.Někdy se ukáže a zachrání někoho ve svém super hrdinském super kostýmu jako SUPERGIRL-její kostým je podobný jako měl superman" velmi uplý celo těloví , lesklý s červenými kozačkami pod koleny a červenými uplými lesklými trenýrkami a žlutým opaskem které ji tvarují pozadí, na její ještě nevyvinuté hrudi má symbol S a Červenou pláštěnkou, Supergirl už je velmi dobře známa jako neporazitelná ochránkyně spravedlnosti ale nikdo netuší, že je tak mladá.

číst více

V Ráji se nic neděje. Bůh si někde něco tvoří, Adam je bůhvíkde a ty sedíš pod stromem a přemýšlíš, co by se dalo dělat. Zrovna si češeš své nádherné, dlouhé vlasy a užíváš si ten pocit, kdy ti dopadnou na hebkou pokožku, když se nad tebou ozve: „Zdravím tě, první z lidí…Vidím, že Bůh své ovečky neumí ani pořádně zabavit…“ Když zvedneš hlavu, uvidíš nad sebou hada. Krásného, majestátného, temně černého hada, jemuž zlatě září oči. „Vím, že se nudíš, a také vím, jak bych tě té nudy mohl zbavit…“ Had na chvíli zmizí a když se opět zhoupne ze stromu dolů, má v tlamě rudé jablko. „Není to náhodou jablko ze stromu poznání?“ ptáš se bojácně a přesto zvědavě. Had jen přikyvuje. „Ano, skutečně je, ale utrhl jsem ho já, ne ty, takže se na tebe Bůh nemůže hněvat. Pojď, vezmi si…“ odvětí had a dá ti jablko před ústa.

číst více