Je to už strašně dávno, mnoho desítek let. Tenkrát nebyla žádná Bravíčka a internet, žádná sexuální výchova a věděli jsme tak akorát to, čím nás strašili, že když budeme onanovat, budeme nemocní a zchlupatí nám dlaně a podobné nesmysly. Jenže okolnosti tomu chtěly, abych brzy poznal, co se děje ve skutečnosti.
Byl jsem v třetí třídě, byl jsem po žloutence a na rekonvalescenci mě poslali do ozdravovny v Říčanech.
číst více
Keď sa to stalo, mal som práve 17 rokov. Bol temný,chladný,zimný večer a ja som sa vracal z praxe domov. Cestou som sa zastavil v obchode, kúpiť niečo na jedenie. Asi o pol ôsmej som sa vrátil domov, keď sa mama chystala na nočnú smenu do nemocnice, kde pracovala ako sestrička."Daj pozor aby sa Klaudia okúpala a išla spať pred desiatou,, a dodala "Klaudia už jedla a ty si niečo zober!,, - povedala mama a potom odišla.
číst více
„Další!“ ozvalo se do prázdný čekárny. Sestřička – když se nikdo chvíli neozýval – vešla do modře vymalovaný místnosti lemovaný při zemi podlouhlýma lavičkama, mrknout se, jestli tam přeci jenom ještě někdo není… Nikdo tam nebyl. Jenom já. Já jsem tam byl. Kurva! Seděl jsem tam fuckt já, já – v opravdový ordinaci sexuologa – krčil jsem se v rohu a děsně jsem se styděl. Styděl jsem se hrozně. Přímo příšerně. „No tak copak, copak, mladý muži, copak vás trápí…?!“ zeptala se ta mladá, příjemně vyhlížející dáma a pozvala mně dovnitř do ordinace.
číst více
Celkem 111 hlasů