Martin měl za pár dní narozeniny a jako každoročně se chystal uspořádat pořádnou párty se spoustou chlastu. Měl v úmyslu pozvat všechny spolužáky a pak taky spoustu kámošů z hokeje, základky a od sousedů. No, vypadalo to na spoustu, ale fakt hromadu lidí, ale aspoň bude zase jednou pořádná sranda. Vytáhnul papír a napsal na něj, kdy a kde se ta jeho oslava koná.
číst více
Týden před oslavou mých 45.narozenin, kterou pro mne chystali moji podřízení, tedy hlavně blízká kolegyně Dáša, která mě chtěla zbavit chmur a depresí, které jsem utrpěla při ne zrovna klidném rozvodu nastoupil do našeho podniku nový výrobní náměstek. Jmenoval se Libor a od pohledu byl celkem sympatický mladík, tudíž jako můj obšťastňovatel , jak si ho představovala Dáša, nepřipadal v úvahu (byl totiž o 16 let mladší než já !).
číst více
Jednoho pátečního večera jsme si s kámošema řekli, že vyrazíme za holkama. Bylo nám v té tobě kolem jednadvaceti, ale ani já ani Martin nebo Roman jsme stálou přítelkyni neměli. Už dlouho jsem nezasunul a kluci na tom myslím byli podobně, proto jsme se u piva domluvili, že vyrazíme na diskotéku, samozřejmě každý už byl nějakým tím pivem posilněn, a tak se šlo.
číst více
Bylo takové období, kdy nás s přáteli uchvátilo pořádání karetních večerů. Tyto pánské dýchánky se odehrávaly v jedné malé klubovně stranou všeho ruchu, abychom mohli cele propadnout karetní vášni.
Jednou však došlo k menšímu nedorozumění. Chyběl nám čtvrtý do hry a tak jsme oslovili jednoho známého, o kterém jsme věděli, že si také rád zahraje.
číst více
Po dlouhých týdnech přemýšlení se Blanka nakonec rozhodla a kamarádčinu nabídku přijala. Sice vůbec netušila, co ji čeká, ale chyběl jí chlap. Od rozchodu se svým bývalým totiž s nikým nespala a takový dlouhý půst udělá s člověkem divy. Byla tedy ochotná kývnout snad na všechno.
číst více
Jednoho letního odpoledne jsem se procházela po městě a potkala bývalého spolužáka ze základní školy.Jmenoval se Standa,byl sympatický,ani ne moc hezký,ale něco na něm bylo a mě se líbil.Prohodili jsme pár vět a pozval mě na kafe.Zašli jsme do nejbližší hospůdky a povídali si o životě.Bylo nám 23 a cítili jsme se hrozně dospělí a zkušení.
číst více
Vstoupil jsem do toho nočního podniku v Jokohamě se značně smíšenými pocity. Ale říkal jsem si, že jako zástupce své firmy budu v Japonsku už pouze tři dny, když předešlé tři dny uplynuly v samých chvatných a úporných jednáních a tak je nutno se trochu porozhlédnout. Byl jsem na Dálném východě poprvé a moc jsem se těšil, co vše uvidím, zatím jsem však neviděl vůbec nic.
číst více
Všechno to začalo jednoho červnového dne, přesněji řečeno odpoledne. Slunce pražilo do rozpálených betonových bloků panelového sídliště v Praze a my si řekli, že už jsme dlouho nezažili pořádné vzrůšo. Jak jsme tak posedávali mezi betonovými bloky sídliště, uviděli jsme starého známého učitele Pepína. Slovo dalo slovo a my nemohli odmítnout pozvání na jeho chatu do Krkonoš. Pojede tam prý se svojí třídou, co učí na školní výlet a tak by asi potřeboval vypomoci se zvládnutím kázně.
číst více
Během svýho pobytu na koleji v cizím městě jsem sice občas nějakou roštěnku sbalil, dotáh si ji na kolej a parádně si užil, nebylo to ale přesně to, co jsem hledal, chtěl jsem prostě pořádnou ženskou a už dlouho na ulicích pokukoval po starších, zralejch ženskejch, prostě zrovna tyhle mě dost rajcujou (!), a tak jsem si řek, že to zkusím. Mláďátka alias pipinky nevyzrálý mě už totiž hódně nudily. Příští den jsem si koupil inzertní noviny a našel si rubriky seznámení „Ona hledá jeho.“
číst více
Stalo se to asi před týdnem, s Luďkem a Radimem jsme se sešli, protože přijel náš bývalý spolužák z Prahy. Petr nás vždy dobře pobavil. Zapadli jsme do jedné pizzerie, dali si pár piv a kecali o všem možném. Petr musel jet půlnočním vlakem zět do Prahy, brzy ráno měl ještě něco vyřizovat ohledně školy, tak jsme ho doprovodili na nádraží a šli k Radimovi domů, jehož rodiče odjeli na chatu, bydlel docela blízko.
číst více
