Štěstí opilcovo
Vytahuji vlastní nozdry do výše mraků, abych nasál vůni noci. Něco mává mojí hlavou a já jen pozoruji, jak je všechno rychlé a zároveň pomalé. Cítím, jako by mi něco rytmicky bušilo do těla a otřásalo vším ve mně najednou. Upíjím zlata z korbelu ze skla. Sedám k náhodnému stolu bez zájmu o přísedící, kteří se baví o tom škváru, co tak otřásá vnitřnostmi a vlastně že se to nedá poslouchat.