Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Už čtyři hodiny klečela svázaná a čekala, až se její pán vrátí domů. Doufala že to bude brzo, protože uzlíky provazu jí tlačili snad všude. Byla svázaná od krku až dozadu k rukám, kde se provaz přetáčel dopředu okolo jejího hubeného bříška a svazoval pevný uzel na její mušličce a další uzel na análku a pak byl provaz provlečen až ke kotníkům, které také svazoval.
číst více
Měla jsem namířeno za svým pánem domů. Já, šestadvacetiletá Monika, jeho poslušná otrokyně. Byla mi trochu zima, a to jsem se mohla obléknout úplně normálně. Můj pán totiž uznal, že v listopadu už je na můj běžný oblek zima, a tak jeho jediným požadavkem bylo, abych si vlasy vyčesala vysoko do hladkého lesklého culíku. Bylo mi jasné, proč chce, abych se tak učesala – aby mě za vlasy mohl pohodlně držet, až bude přirážet zezadu.
číst více
Vždycky mě vzrušovala představa, že mně někdo ovládá. Říká mi, jak si to mám dělat, nebo mě nutí klečet, či snad děkovat za trest, když jsem neposlušná. A co teprve oslovení jako děvko, štětko nebo kurvičko.
Byl to obyčejný lednový den a skrz žaluzie pronikala trocha světla do jinak potemnělého pokoje. Ležela jsem v posteli, s rukou v kalhotách.
číst více
Pracovní pohovor na místo osobního asistenta
zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje a zevnitř se ozvalo přísným hlasem: "vstupte, je odemčeno".
Vešel jsem do místnosti a uviděl jsem možnou paní šéfovou (Tebe), jak si něco srovnáváš v nočním stolku.
Měla jsi na sobě oblečenou bílou halenku zastrčenou do kraťounké černé minisukně a na nohou páskové sandály na vysokých podpatcích.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
První den Mistrovství republiky ve vázání uzlů se chýlil ke konci a v kategorii jednotlivců s přehledem vedla Petra, jednadvacetiletá členka Sokola z Třince. Sjelo se sem spoustu mladých lidí z celé republiky, skauti, sokolové, členové různých kutilských nebo vodařských kroužků. Soutěž trvala celý víkend, první den bylo úkolem soutěžících proběhnout vytyčenou trasu, na kontrolních stanovištích plnit různé sportovní úkoly a vázat ty nejsložitější uzly.
číst více
Konečně je tu léto a dva měsíce zaslouženého volna. Při mém nízkém platu učitelky, na prvním stupni, jsem si vybrala celkem pěknou dovolenou u moře. Zabalit věci na týden, mi zabralo pár hodin a už jsem vyrážela taxíkem k letišti. Všem se zdálo divné, proč jedu sama....ale kdo by chtěl sebou chlapa, když jsem se s jedním mizerou po několika letech rozešla a kamarádky....s těma také zrovna netoužím zdílet pokoj na dovolené.
číst více
První díl,
Druhý díl,
Třetí díl,
Čtvrtý díl,
Pátý díl
Během vánoc jsem si vyměnil s mojí paní několik mailů v kterých jsme se nakonec dohodli že když budu pracovat ve městě tak nebudu bydlet na hotelu ale u ní.Vzhledem k tomu,že měla živnostenský list na ubytování tak i platby platila firma, tak že vše vypadalo skvěle. Tedy to jsem si aspoň myslel.Práce byla hned od půlky ledna tak jsem se měl nastěhovat někdy kolem patnáctého.Po telefonu jsem se domluvil kdy přijedu a už jsem se nemohl dočkat.
číst více
Žil jsem jednu dobu jako nějakej poustevník-prasák, sám v bytě 3+KK, poslední pihovatá Máňa mi utekla asi před 10 měsícema, takže si umíte představit, jak to mohlo u mě doma vypadat. Jsem typickej Chlap, na ženský práce v domácnosti seru a donutí mě je udělat jen maximální ohrožení života. Práce mě nebavila ani za mák, bral jsem ji jak nejhnusnější nutný zlo na zemi, a jediný, co mě ještě trochu bavilo, byla moje skromná posilovnička, kterou jsem si od jednoho dne bez nějakýho většího plánování začal zřizovat v bejvalý mrdací ložnici.
číst více
Celkem 24 hlasů