Tichý chtíč
Tiché kroky se nesly chodbou k místnosti, kde jsem ležel v herně. Slyšel jsem, jak se u dveří zastavily. Věděl jsem, že mě vidí. Věděl jsem, že si chce sednout ke mně.
„Chucku?“ její tichý hlas se nesl místností. „Jo?“ „Můžu s tebou mluvit?“ „Můžeš, ale musíš být potichu.“
Vklouzla na pohovku k mým nohám. Váhavě natáhla ruku a začala mi třít nohy. „Omlouvám se, Chucku,“ zašeptala.
