Síla myšlenky, část 1.
I.
Probuzení
Jakoby z dálky slyším pravidelné pípání. Ten rytmus mi něco připomíná. Víčka mi u sebe drží nezvyklou silou. Pokouším se je otevřít, ale zpočátku se mi to nedaří. Až po chvíli, která mi připadá jako věčnost, se mi podaří prohlédnout úzkou štěrbinou, ale rychle oči zase zavírám. Toho světla je nějak moc. Po chvíli to zkouším znovu, tentokrát opatrněji.
Teď už rozeznávám obrysy věcí kolem sebe, po další chvíli mám jasno. Nemocniční pokoj nacpaný přístroji. To je to pípání, uvědomuju si vzápětí, a ten rytmus je zřejmě moje srdce.Ale co se vlastně stalo? Jak jsem se sem dostal? Nevím. Nevzpomínám si.
***
„Pane doktore, už se probírá“, slyším za sebou ženský hlas. Je celkem příjemný, ale majitelku nevidím, nemůžu pohnout hlavou.
V zorném poli se mi objeví bílý plášť a nad ním vousatá tvář s kulatými brýlemi na očích.
„Tak vás vítám zpátky, jakpak se cítíte?“
„Už to bylo i lepší. Co se mi vlastně stalo.“
„Vy si nevzpomínáte? Zřejmě amnézie, ale to se časem spraví. Měl jste docela štěstí. Srazil vás z kola kamión a vy jste se rozmáznul o strom. Několikanásobné zlomeniny obou rukou, fraktura lebky, krvácení do mozku… můžete být rád, že vás přivezli včas. Ztráta paměti je to nejmenší, ale vypadá to dobře. Myslím, že budete v pořádku, ale pobudete si u nás určitě hezkých pár týdnů. Tak se šetřete a cokoliv budete potřebovat, stačí zavolat, naše sestřičky se o vás postarají. Na shledanou.“
Doktor mi zmizel ze zorného pole a místo něj se objevila sestra, asi tak 35 let, poměrně hezká, usměvavá tvář.
„Nechybí vám něco? Můžu pro vás něco udělat?“
„Děkuju, sestři, mám trochu žízeň, jinak zatím nic nechci“
„Donesu vám trochu vody, ale opatrně, po takové době ještě nesmíte moc pít, nemuselo by vám to udělat dobře.“
„Po jaké době? Jak je to dlouho, co mě sem přivezli?“
„Včera to bylo přesně 14 dní…“
„No nazdar, to teda musela být pecka, to jsem se pěkně prospal.“
„Jsem ráda, že vás neopustil humor, to je dobré znamení. Tu vodu hned přinesu.“
***
Zřejmě jsem opět usnul. Zase to probuzení do světla. Chtělo by to s tím něco udělat. Třeba občas zhasnout…?
Podařilo se mi zaostřit a dokonce trochu pohnout hlavou. Dělám pokroky, napadlo mě a trochu jsem se pousmál. Ale v pokoji nejsem asi sám. Pootočil jsem hlavu ještě kousek a na židli u postele vidím usmívající se ženu se zarudlýma očima. Zachovalá čtyřicítka, tmavé vlasy na ramena, modré oči, docela kus. Vedle ní sedí dívenka, asi 14 let, pihovatý pršáček a culí se jak měsíček. Za nimi stojí mladík, tak 18 let, celkem korba na svůj věk.„Tak tě vítáme zpátky na svět, taťko,“ promluví tmavovláska.
Taťko? A sakra! To vypadá na moji rodinu! Ale já si na ně vůbec nevzpomínám!
Rozpačitě se usměju: „A-a-hoj.“
„To je všechno, co nám řekneš? Víš, jak jsme se o tebe báli?“ rozčílí se naoko.
„Víš…“ koktám, „ta rána do hlavy… doktor říkal, že mám amnézii… totiž… já si na nic nevzpomínám… ani na vás…“
Tak a je to venku.
„Já vím, čekali jsme to, mluvili jsme s doktorem a ten nás na to připravoval, jenom jsem tomu nechtěla věřit.“
V těch krásných modrých očích jsem zahlédl slzičky. Pak se nadechla a trošku rozechvělým hlasem pokračovala: „Tak to spolu probereme a snad se to časem dá do pořádku. Já jsem tvoje žena Kamila, jsme spolu 21 let, tohle je naše dceruška Barunka, je jí 14 a ten mužskej za námi je náš syn Jirka, tomu bude za pár týdnů 19.“
To už se zase usmívala a já si nejednou uvědomil, že si nevzpomínám ani na svoje jméno, věk prostě nic…
„A… kdo jsem… já?“
Vykulila na mě (sakra, opravdu krásné) oči a pak se začala smát na celé kolo.
„To myslíš vážně? Fakt si nevzpomínáš ani na to…? Hm – jmenuješ se František Chvátal, je ti 44 let a pracuješ jako zástupce ředitele firmy Texant, která se zabývá exportem a importem strojírenských výrobků. Stačí? Nebo chceš o sobě vědět ještě něco důvěrnějšího?“ Na okamžik jsem v jejích očích zahlédl šibalské plamínky.
„Myslím, že pro začátek bylo těch informací až dost. Snad později, až to trošku vstřebám.“
„Tak jo, děti rozlučte se s tatínkem, doktor nám povolil zatím jen krátké návštěvy. Zítra přijdeme zase.“
Barunka mě něžňounce políbila na tvář, asi se bála, aby mi nějak neublížila, Jirka mi lehce stisknul konečky prstů – to jediné co mi čouhalo za sádry na obou rukou. Kamila se ke mně naklonila, měkce mě políbila na ústa a přejela špičkou jazyka po mých rtech. Tichounce vzdychla a já si v tu chvíli na jednu věc přece jen vzpomněl…
II.
Sestřička Jana
Dny ubíhaly poněkud stereotypně. Pravidelné návštěvy mé rodiny, občas lidé, kteří se představovali jako mí přátelé a které jsem až na pár výjimek nepoznával, bolesti hojících se ran, následně utišující prášky a hlavně spánek. Upadal jsem do něj dost často a po každém probuzení jsem se cítil o kousek lépe. I ty záblesky paměti byly stále častější, delší a intenzivnější.
Stále jsem měl obě ruce v sádře a tak jsem byl téměř ve všem odkázán na pomoc sestřiček, případně aktuálních návštěv.
K péči o mou tělesnou schránku patřilo samozřejmě i poskytnutí potřebných nádob pro vykonání potřeb vyměšovacích.
Jednou večer, asi dva týdny od mého probuzení z kómatu, jsem pocítil potřebu močení. Přivolal jsem sestru a poprosil jí o pomoc. Službu měla ten večer sestra Jana, asi 55 let, trošku při těle, ale velice milá a ochotná. Připravila bažanta, já do něj vykonal své a pak se to stalo…
Navyklým pohybem uchopila mého malého bratříčka a chtěla otřít poslední kapku do čtverce buničiny jako vždycky. Ale najednou si bráška vzpomněl, že asi neslouží jen k čůrání (zřejmě taky nějaká amnézie) a dal to najevo tak razantně, že sestřičce málem vyrazil bažanta z ruky. Ta v první chvíli vyjekla, ale pak se usmála: „Tak koukám, že už jste se probudili oba.“
Zčervenal jsem jako panic a začal koktat omluvy.
„Neomlouvejte se, to je normální, je vidět, že se vám vrací síla. Ale přece vás v tom nenechám, počkejte.“
Zmizela s bažantem na záchodě, ale za pár okamžiků byla zpátky s o něco větším kusem buničité vaty. Zavřela za sebou dveře pokoje a přistoupila k mému stožáru, ve kterém mi až bolestivě pulzovalo.
„Asi nebude potřeba nějaké velké námahy, co?“ a pravou rukou uchopila mého chlapíka. Měla pravdu. Stačilo pět tahů nahoru a dolů a buničina byla plná semene.
„No vida, ani to nebolelo“, usmála se sestra a vzdálila se uklidit mé dílo. Ale po chvíli se vrátila a nalezla nás ve stále stejném stavu. Mě ležícího, jeho stojícího. Jen mě tak blesklo hlavou – kdyby mi ho tak chtěla vykouřit…
Trošku se zarazila, ale pak se usmála. „Vidím, že to asi bude chtít razantnější zákrok.“
S těmi slovy ke mně přistoupila, sklonila hlavu k mému klínu a… bože… nasála ho do úst až po kořen. To snad není možné, prolétlo mi hlavou, jako by mi četla myšlenky. Ale vzápětí jsem přestal přemýšlet a soustředil se jen na to jedno. Kouřila fakt dobře a netrvalo dlouho a cítil jsem, že se blíží druhá dávka.
Ještě kdyby to spolykala, napadlo mě, ale to už ze mě prýštil další gejzír… to snad není pravda, ona to opravdu polyká…!Když jsem konečně skončil, Jana ho ještě párkrát olízla a usmála se. „Teda tohle už jsem dlouho nedělala, sice jsem už ochutnala lepší materiál, ale to je tou nemocniční stravou. Od zítřka si vás začnu krmit ovocem a to pak bude dobrota.“
Zůstal jsem nevěřícně zírat. „Vy se chystáte na pokračování?“
„Máte snad něco proti? Nelíbilo se vám to snad?“
„To ne, naopak,“ vyhrkl jsem rychle, „zvlášť po takové době… jen mě to trošku překvapilo, před vámi mě ještě žádná žena takhle neudělala. Na kouření, to občas manželku ukecám, ale polknout… to by neudělala ani za nic.“
„Hloupá holka, neví, o co přichází. Myslím, že zbytek vašeho pobytu vám tedy trošku zpestřím. Doma ten můj důchodce už pěknejch pár let neví, na co toho čůráka má, toho zajímá už jen lednička a televize a mě to občas dost chybí. Pokud nebudete mít nic proti, budu si brát častěji noční a můžem zkusit, tedy podle vašeho zdravotního stavu, občas i něco víc… A jen tak mimochodem, já jsem Jana, ahoj.“
Líbla mě na tvář a rukou ještě párkrát přejela po mém macíkovi.
„František…“ vydechnul jsem, „budu se určitě těšit.“
Otočila se a vyplula z pokoje. Zdálo se mi, jakoby omládla. Ještě ve dveřích jukla přes rameno, usmála se a zavrtěla zadečkem. Příslib věcí příštích, pomyslel jsem si a zavřel unaveně oči.
III.
Ženský si řeknou všechno
Snad to bylo znovuprobuzenou sexualitou, snad tím prvním bouřlivým orgasmem, ale paměť se mi od té chvíle vrátila, kromě pár chvilek těsně před bouračkou.
Jana splnila, co slíbila a opravdu sloužila téměř samé noční. Její ovocná kúra mi nebyla proti mysli a tak jsem poctivě spořádal všechny kompoty, které mi nosila. Za pár dní si začala libovat i ona. Tak labužnicky vychutnávat semeno jsem neviděl ani v žádném pornofilmu. Dokonce moje zvědavost došla tak daleko, že jsem jí poprosil o malý vzorek. Zachytila část do skleničky a dala mi ochutnat. A opravdu, ta ovocná chuť byla zřetelně cítit!
Po pár dnech jsem se osmělil a projevil přání, jestli bych nemohl ochutnat také její kundičku. Usmála se a slíbila, že na příští noční přijde čerstvě oholená.
***Tak jsem si na pravidelné „pouštění žilou“ zvykl, že když měla Jana volno, měl jsem docela problém. Sádru z rukou mi měli sundat až za pár dní a můj apetyt byl… no prostě nějak větší než dřív.
A jako na potvoru měla další noční mlaďounká holčina, krátce po škole, takové kůzlátko, Terezka se jmenovala. Jen prošla pokojem a já byl v pozoru. Večer přišla s bažantem jako obvykle, odkryla deku a vyjekla. Ten můj pitomec na ní vyskočil z pod deky a na vršku se hned začala objevovat kapička šťávy. Jen jsem si říkal, jak asi zareaguje. Jana byla zkušená ženská, ale tohle mládě? V duchu jsem si pomyslel, jestli náhodou není ještě panna, ale i kdyby, dnešní mladé holky jsou určitě teoreticky vybavené až až…
Doslova mi vyrazila dech. Po prvním úleku se usmála, zamkla dveře pokoje a povídá: „Někdy o to panenství přijít musím, ne? Určitě nemáte nic proti…“ a ve vteřině stála uprostřed pokoje jen v kalhotkách, které během další vteřiny ležely na zemi.
Vyvalil jsem oči. Ona mi snad taky četla myšlenky? Nebo snad já jí? Byl jsem dost zmatený, ale Terezka mě nenechala dlouho přemýšlet. Olízla si prsty pravé ruky, projela jimi hlaďounkou mušličku a v příštím okamžiku seděla rozkročmo nad mým břichem. Nadzdvihla se, nasadila špičku mého ptáka na kraj své kundičky a pomaličku nasedala. Po chvilce narazila na odpor své blanky, ale vzápětí odhodlaně dosedla s mírným výkřikem bolesti. Chvilku strnula a pak se začala pomaličku pohybovat nahoru a dolů, a při tom si třela jednou rukou střídavě bradavky a druhou poštěváček. Zavřené oči, tichounké vzdechy, zrychlující se rytmus a v obličeji výraz zvyšující se slasti… prostě pohled pro bohy. Vydržel jsem jen chvilku a prostě jsem explodoval. Čůrák mi malinko povadnul, ale při pohledu na tu krásu nade mnou byl po pár vteřinách opět jako před výstřikem. Terezka vypadala jakoby si ničeho ani nevšimla a pokračovala ve své jízdě dál. Jen rytmus byl rychlejší, přírazy tvrdší a vzdechy hlasitější. Určitě to muselo být slyšet minimálně na chodbu. Za chvíli bylo vidět, že i její chvilka se blíží a intenzita se ještě vystupňovala. Ale to už i já cítil, že přichází moje druhé dějství a pár okamžiků poté, co se Terezka kousla do hřbetu ruky, aby ztlumila výkřik, jsem vystříkl podruhé během několika minut. Vysíleně se mi zhroutila hruď.
Až teď mě napadlo, že jako panna asi nepoužívá antikoncepci. Když se svezla na zem a ručníkem si začala otírat proud mrdiny, který jí začal stékat po stehnech, opatrně jsem se jí na to zeptal. Oddychl jsem si, když mi vysvětlila, že už asi měsíc bere prášky a chystají se s přítelem (prý také panicem) začít intimně žít. Jenom jí trápilo její panenství a měla strach, že její mladý milenec bez zkušeností si s tím neporadí. A pak se také přiznala, že si vybrala právě mě, abych ji s tímto problémem pomohl.
„Proč právě mě?“ vydechl jsem překvapeně.
„Víte… víš… když ona Jana… mluvila o tvé výdrži a tak…, no mě napadlo…, že bys to měl být ty.“
„Jana o mě mluvila? A jenom s tebou? A co ještě říkala?“ ptal jsem se překvapeně.
„No, nejenom se mnou, říkala to na sesterně, bylo nás tam víc. Úplně zářila, když vyprávěla o tom, jak ti chodí pomáhat od… však víš. Takhle spokojenou jsem jí ještě nikdy neviděla.“
„A co na to ostatní?“Usmála se. „Coby, chtějí tě taky vyzkoušet, to je jasný ne? Ale můžu se chlubit, že jsem byla po Janě první!“ vyhrkla nadšeně.
Byl to pro mě trošku šok, ale když jsem si uvědomil dosah toho, co mi právě Terezka řekla, cítil jsem, jak se mi začíná vracet síla do ocasu a pomalu se začíná opět zvedat.
Terezka fascinovaně sledovala co se s ním děje a pak jen vydechla: „Měla pravdu, nezmar…,“ a s očima přilepenýma mezi mýma nohama se oblékla. Všiml jsem si, že kalhotky schovala v dlani, ani je neoblékala. Asi měla strach, že by je zbytečně promáčela…
IV.
Dvojité překvapení
Ten večer ale neměl být všemu konec. Pět minut potom, co Terezka odešla z mého pokoje, nakoukla do dveří další povědomá tvář. Ihned jsem poznal sestru, kterou jsem viděl chvilku poté, co jsem se probral z kómatu. To už jsem věděl, že se jmenuje Lenka, je vdaná, dvě děti, 36 let… prostě to co se člověk dozví po pár dnech ve špitále, pokud je zvědavý jako já.
„Nepotřebujete něco? Před chvilkou jsem odtud slyšela nějaké zvuky.“ Jiskřičky v očích byly nepřehlédnutelné.
Přešel jsem rovnou do útoku: „Vy jste taky mluvila s Janou?“
Jen přikývla a usmála se ještě víc.
„A vy mě jdete taky vyzkoušet?“
Další přikývnutí a k tomu smyslné olíznutí rtů.
Pak už jsem jen zavřel oči a taky se usmál. Čůrák už byl opět v pozoru, i když zatím přikrytý dekou, kterou přeze mně Terezka přetáhla před odchodem. Slyšel jsem jen tiché klapnutí dveří a otočení klíče v zámku. Znovu jsem se musel usmát a stále se zavřenýma očima jsem čekal, co se bude dít. Následovalo zašustění šatů a odkrytí deky a vysvobození mého mazlíka. Cítil jsem něžné ruce, které mi jemně masírovaly koule a druhé ruce…
Cože?! Druhé ruce?!Rázem jsem otevřel oči. Myslel jsem, že se mi to zdá. Kromě Lenky byla v pokoji ještě jedna sestra, kterou jsem znal jen od vidění, nikdy mě neošetřovala. Obě byly nahé a rozesmáté, teď už i nahlas.
„Překvapení, co?“ laškovně prohodila Lenka.
„To teda,“ vydechl jsem. „Asi jsem tu nehodu nepřežil a teď jsem v nebi.“
Obě samičky se zahihňaly. Teď jsem teprve začal zkoumat druhou mršku, která se zrovna zaobíral mým natrčeným ptákem. Hezounká, nakrátko ostříhaná blonďatá hlavička, odhadem kolem třiceti, menší postavou, s maličko větší prdelkou a s hodně většíma kozama. V tu chvíli potopila mého klacka do rozkošné pusinky a já jen sykl slastí. Lenka na mě mrkla a přisála se mi vlhkými ústy na moje a jazykem začala divoce rejdit v mé puse. Při tom si zabořila tři prsty jedné ruky do pičky a druhou rukou zpracovávala levou kozu své blonďaté spolupachatelky, a to s takovou vervou, že ta na chvilku pustila mého čůráka a hlasitě zasténala. V té chvíli jsem litoval, že nemůžu použít ruce. Jen jsem pohnul paží v sádře, Lenka si toho pohybu všimla a přisunula svojí píču ke konečkům mých prstů, čouhajícím ze sádrového obalu. Téměř nepohyblivé prsty, ale přesto s dostatkem hmatu, se začaly zanořovat do promáčené škvíry. Přirážela proti mé polámané ruce, až jsem měl obavy, že sádra nevydrží. Ale držela, stejně jako jsem držel já, když rty a jazyk malé blondýnky způsobily (ten večer už třetí) gejzír mé slasti. Z jejích úst neukápla ani kapička a ještě lačně slízala zbytek, který se stále objevoval v kapkách na vrcholku mého ptáka. V tu dobu už i Lenka začínala zrychlovat tempo svého přirážení a vydatně si pomáhala třením poštěváčku. Blondýnka, když dokončila mou očistu, vzala do rukou Lenčiny trojky a střídavě se přisávala na jednu i druhou bradavku. To byla asi ta poslední kapka a Lenka se v křeči zhroutila na podlahu vedle postele.
„Já chci taky,“ prohlásila rezolutně blondýnka, vylezla na moji postel a vyholenou kundou nasedla přímo na můj obličej. Nenechala mi žádný prostor na protesty a já vlastně ani protestovat nehodlal. S vervou jsem jazykem začal zpracovávat její píču, která byla mnohem větší a hladovější, než se na první pohled zdálo. Neviděl jsem skoro nic a chvílemi se i skoro topil v množství kundí šťávy, ale zvuky, které se rozléhaly pokojem, mě utvrdily v úspěšnosti mého počínání. V jednu chvíli se mi podařilo rty zachytit naběhlý poštěvák a já ho nasál do úst a začal žmoulat a přejíždět špičkou jazyka. Výsledek se dostavil téměř okamžitě. Tlumený výkřik následoval proud šťáv a nekontrolovaný třes majitelky promáčené pičky.
Po chvilce se svezla z mého obličeje a já se mohl konečně nadechnout. Na křesílku vedle postele seděla Lenka, nohy přes opěradla v kundě víc než z polovičky utopenou půllitrovou láhev od minerálky, kterou sebrala z mého stolku a téměř nevnímala, co se kolem ní děje. Částečně zareagovala až na jazyk blondýnky, který jí začal přejíždět přes zkamenělé bradavky, ale reagovala jen zrychleným zasouváním lahve do svého těla. V jednu chvíli se mi zdálo, že v ní lahev zmizela celá, aby vzápětí, vypuzena orgastickým stahem Lenčiny jeskyně, vylétla jak vystřelená z děla a odkutálela se až na druhou stranu pokoje. Lenka mezi vzdechy v doznívajícím orgasmu nepřítomně masírovala hned jednu, hned zas zas druhou kozu své přítelkyně.
Ta už jen spokojeně vrněla pod dotyky Lenčiných rukou.Chvíli jsem pozoroval tahle dvě odrostlá koťátka… a téměř s hrůzou jsem si uvědomil, že už mi zase stojí.
„Pomóc!“ zakňoural jsem tiše.
Obě se ohlédly a začaly se smát. „Ta Jana fakt nekecala. Tak spolu…“ Mrkly na sebe, přistoupila každá z jedné strany k posteli a na střídačku mě začaly kouřit a masírovat šourek. Nevím, která z nich byla lepší, bylo mi to vlastně jedno. Za tři minutky jsem zase cítil vzrůstající tlak v močové trubici a nebyla to moč, co vzápětí stříkalo ven na dva rozkošné ksichtíky. Chichotaly se jako malé holky, když si moje semeno vzájemně slízávaly z obličeje a pomlaskávaly u toho.
„Tak co kohoutku, už budeš mít dneska dost?“ zeptala se blondýnka.
„Snad už jo, jen bych rád znal alespoň tvoje jméno, když už jsme spolu šukali,“ odpověděl jsem pohotově.
„Jmenuju se Iva, a moc se nám to líbilo, viď Leni,“ zamrkala na Lenku.
„To mi povídej, jestli tyhle výkony způsobil ten úraz hlavy, tak to toho svýho budu ode dneška mlátit kladivem do hlavy denně místo večeře,“ odvětila se smíchem Lenka.
Začaly sbírat po pokoji svoje svršky, ale ani si je neoblékly, jen vykoukly na chodbu a s oblečením v náručí vyběhly z pokoje.
Najednou se mi zdálo, jako bych někde v hlavě zaslechl hlas: „Asi si to s Ivuškou ještě rozdám při sprchování.“ A najednou jiný hlas: „Tedy, vždyť já v tom fofru ani neochutnala Lenčinu kundu, to musím hned ve sprše napravit.“
Nevím, jestli to už nebyl sen, protože jsem hned poté unaveně usnul.