Asi před pěti lety v době mého doktorského studia jsem byl vedoucím diplomové práce jedné studentky. Jmenuje se Lucka a je vyšší hubenou přírodní blondýnkou. S Luckou jsme si tykali a na diplomce se s ní pracovalo velmi pěkně, neboť byla vždy precizní, ctižádostivá, zkrátka profesionální studentka. Od její úspěšné obhajoby jsem jí neviděl, ani jsem o ní neslyšel.
číst více
Diskotéka byla v plném proudu a já usrkávala kolu s rumem a byla jsem pěkně naštvaná. Gábina, která mne sem vytáhla se před chvílí vytratila s klukem, kterého sbalila a teď už se asi někde v parku líbali, ne-li něco víc.
Ahoj, můžu si přisednout zakřičel nade mnou kluk, aby překřičel ten vřískot, který zde byl. Nebyl to pro mne neznámý kluk, jmenoval se Marek a právě když já končila základku on maturoval na gymplu, který sídlil vedle v budově.
číst více
Všichni čtyři jsme seděli na zemi, na koberci v obýváku a poslouchali jsme Evčino povídání. Když skončila, podívala se na nás a zeptala se nás, jestli si to necháme pro sebe, protože slíbila holkám, že to nikomu nepoví.
Všichni jsme ji ujistili, že si to necháme pro sebe, že se nemusí ničeho bát.
„No vidíš.“,
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
Vendula studovala střední zdravotní školu. Bylo jí už dvacet a teď chodila teprve do třeťáku. Nebylo to ale proto, že by propadla, ale protože předtím chodila na průmyslovku a tam jí došlo, že by se mnohem raději stala zdravotní sestrou, a tak přestoupila. Některé její spolužačky se k ní chovaly s despektem, protože byla o tři roky starší, ale mezi učiteli si ji převážná většina oblíbila.
číst více
Ahoj, po delší době dávám další díl k přečtení. Musím se přiznat, že inspirace na tuto povídku přišla od jednoho z Vás, čtenářů, proto pokud budete mít nějaké nápady, rozhodně mi dejte vědět (laura147258369@seznam.cz). Vaše Laura
Začal nám druhý týden prázdnin, od kterých jsem čekal opravdu hodně. Je to už několik dní, co jsem poznal svoje vlastní sestry v úplně novém světle. Náhodně jsem zjistil, že všechny tři (Kamila, Denisa, Eva) jsou tak trochu nymfomanky, které navíc strašně vzrušuje incest.
číst více
Bylo mi tenkrát sotva osmnáct let, když jsem dostal úředním dopisem předvolání k Vojenské správě k odvodu. Samozřejmě, nejednalo se o akci, kterou by člověk absolvoval několikráte za život, proto jsem vůbec neměl představu, co bude obnášet.
číst více
Ahoj, jmenuji se Ester a je mi 13 let. S rodiči a moji mladší sestřičkou Aničkou, které je 11 let, jsme se přestěhovali do nového domu. A tak jsem začala chodit i do nové školy. V předchozí škole jsem byla hlavní roztleskávačka, takže jsem očekávala, že budu mít důležité postavení i v nové škole. Šla jsem tedy na roztleskávačské zkoušky a všichni učitele mě chválili a seznámili mě s dosavádní hlavní roztleskávačkou Beatou.
číst více
Síla myšlenky, část 7.
XVI.
Swingerspárty
Další den jsme strávili obvoláváním klubů, které připadaly v úvahu pro naši plánovanou schůzku. Nakonec jsme se rozhodli pro bližší prozkoumání tří z nich. V jednom se konala akce už tento pátek, v dalších pátek a sobotu další týden. Dohodli jsme svoji účast na všech třech. Kamila se přiznala, že se už nemůže dočkat, jak byla zvědavá na průběh takové akce.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Celkem 35 hlasů