Studuji 4. ročník střední obchodní akademie. Řekla bych, že žiji poměrně běžný život mladé studentky. Někdy však cítím, že bych chtěla zažít v životě trochu více vzrušení…
Na začátku školního roku k nám nastoupil nový matikář, ovšem žádný starý páprda, naopak. Byl to mladý, snědý a především atraktivní drsňák. Nechápala jsem, co dělá takový chlapík ve školství. Samozřejmě si umíte představit, jak nad ním holky slintaly.
číst více
Byla nádherná.
Tiše jí z dálky pozoroval, aby si ho nikdo nevšiml.
Byla velice drobná a maličká, sotva mu dosahovala k ramenům. Na sobě měla krátké tmavomodré šaty, které jí obepínaly postavu. Tmavé vlasy jí dosahovaly do pasu a jemně se vlnily. Stála v rohu se svojí přítelkyní a něco jí důvěrně šeptala.
Říkali jí Ledová královna. Nikdo, nikdy neupoutal její pozornost. Byla chladná a rezervovaná. Muži z ní měli strach. Odmítala jednoho za druhým, svým posměšným pohledem je strašila i ve snech.
číst více
Přišla přesně tak, jak jsem jí nakázal. Krátké bílé šatičky sotva zakrývaly její zadeček, když přicházela v restauraci k mému stolu. Když usedala bylo vidět, že se v ní mísí obavy, stud, ale i vzrušení s věcí, které se měli stát. Nedávno jsme se seznámili přes inzerát, kde se představila jako naprosto oddanná čubka, která splní každé pánovo přání.
číst více
Není to tak dlouho co jsme se ženou byli ve slunné Itálii u moře. Užívali jsme si přes den sluníčka a slané vody a večer se toulali po pláži a po barech. Jednou večer jsme si šli sednou jen do hotelové restaurace, bylo tam pár lidí, objednali jsme si koktejl a protože nebylo celkem co dělat ani co pozorovat dohodli jsme se, že si dáme scrable. Vrátil jsem se do pokoje pro hru, chvilku mi trvalo, než jsem ji našel a vyhrabal Odskočil jsem si, no zkrátka zdržel jsem se jen o něco déle, než na skok.
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
,, A teď upřímně, kolik už jsi jich přefiknul?"
Seděl jsem s mým kamarádem z vysoké u skleničky piva. Čas od času, když nám to pracovní povinnosti umožňovali, jsme si skočili na pár lahváčů a taky jsme si vyměňovali své zkušenosti ze školního prostředí. Jmenoval se Marek a stejně jako já i on byl začínající kantor. Na jeho otázku jsem docela dlouhou dobu odpovídal, ,,že ani jednu„. A byl jsem na to hrdý. Vůbec jsem se za to nestyděl.
číst více
Jako starý proutník si užívám, když můžu na nějaké akci sbalit nějakou mladičkou, krásnou holku. Čím krásnější, tím lepší, protože se klidně přiznám, že jsem povrchní týpek. Taky to dost často jde v přímé úměrností s hloupostí – tedy čím krásnější, tím hloupější. Ale ani to mi nevadí, takové slečinky se snadno lapají, například na to, když jim na diskotéce zamávám před nosíkem plnou peněženkou a zvu je na panáky.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
