Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

První povídka od mé Dominy

Kategorie: BDSM
13.03.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 4 hlasů
Loading...
 „Dělej nebo to z tebe strhnu. No to je lepší,“ oceňuji, když přede mnou stojí obnažený od pasu dolů a je vidět, že má strach. „Co mi chceš udělat?“ Beze slova rozepínám kabelku a vytahuji provaz a nůžky. Nejdříve musím šikovně omotat koule (hlavně …

Může být tak 9:00 hod. když se setkáváme u něho v zaměstnání. Je tam pouze jeden zákazník a ten má pouze svoje starosti. Takže mám štěstí. On mě vítá s takovým tím výrazem v obličeji, že je mi jasné, že to dnes klapne. „To jsem rád, že jsi přišla“ a ihned ke mně běží. „No vidím, že jsi se na mě těšil. Dneska mám pro tebe překvápko,“ sladce slibuji. Ihned zpozorněl a oči se mu zaleskly jako malému děcku. „Co je to? Řekni mi to,“ úpěnlivě prosí. „Ale počkej však se dočkáš,“ slibuji a v nestřeženém okamžiku ho štípnu přímo do koule. Je mi jasné, že musím jednat rychle, protože se dostává do fáze vzrušení a můj plán by se nemusel vydařit. „Jdeme dozadu,“ říkám šeptem, ale rozhodně a on za mnou poslušně cupitá jako cvičený pejsek. Klid byl pouze na WC, a tak když jsme byli uvnitř mohla jsem začít. „Kalhoty dolů a slipy taky,“ rozkazuji. Ty jeho pomalé pohyby mě znervózňují tak křiknu. „Dělej nebo to z tebe strhnu. No to je lepší,“ oceňuji, když přede mnou stojí obnažený od pasu dolů a je vidět, že má strach. „Co mi chceš udělat?“ Beze slova rozepínám kabelku a vytahuji provaz a nůžky. Nejdříve musím šikovně omotat koule (hlavně utáhnout), které přivazuji k pravé noze a tu jeho mužskou pýchu (zase velmi pevně) k noze levé.
Samozřejmě ho hlavně musím stáhnout co nejvíce dolů, aby to hodně bolelo až se mu bude chtít postavit. „Auuu, co jsi mi to udělala? Vždyť nebudu moct ani chodit. Alespoň mi to povol,“ zkouší to usmlouvat. „Poděkuj a polib mi boty“ a natahuji před něj svojí nohu, na které se mi vyjímá né zrovna čistá bota. Co mohl dělat, padnul na kolena a splnil můj příkaz. Vracíme se zpět, ale co to vidím. Jeho chůze se nějak změnila a v obličeji nemá dvakrát šťastný výraz. Výsměšně ho ještě pošťuchuji. „On už ti jde nahoru? No to tě bude pěkně bolet“ „Buď zticha ať to nikdo neslyší,“ prosí a se strachem se rozhlíží zda to někdo nezaslechl. Raději si sedáme na židle, které jsou na místě kam není moc vidět. Prostě mi to nedá a musím ho stále různě pošťuchovat a hlavně hmatem kontrolovat moje dílo. Líbí se mi, když bolestí a zároveň rozkoší zavírá oči a tiše sténá. „Teď si musím někam zajít, vrátím se za hodinu a zkontroluji si zda bude vše na svém místě a rozhodnu co bude dál,“ říkám a hned odcházím. Ani nestačil zareagovat a zůstal sám. Cestou domů se nesmírně bavím. Vím, že bude muset jít na oběd (což obnáší několik kroků ven přes ulici do jiné budovy) a tam bude samozřejmě plno lidí a ON se bude cítit velmi ponížen.

Doma se pouze trošku najím (musím se na odpoledne posílit), ale hlavně se převlékám. Černé kožené kalhoty, černý těsný svetr a černé šněrovací boty na podpatku jsou určitě to pravé. Také kabelku si musím vybavit trochu víc. Tak tam putují kovová pouta, kožený pásek a kolíčky. A mohu vyrazit na cestu. Už při prvním pohledu na něj, jsem věděla, že se mu moje oblečení velmi zamlouvá. Jsem hlavně nedočkavá zda si svou novou ozdobu nesundal nebo alespoň nepovolil. Bohužel je tu právě dost plno, takže budu muset počkat. Z přemýšlení mě náhle vyruší jeho hlas „Jdeme dozadu“ a bere mě za ruku a odvádí pryč. „Tak ukaž ty hajzle (používám silnějších slov), určitě jsi si to sundal“ a hrnu se mu přímo k rozkroku. „To není pravda, podívej… „a vážně všechno bylo jako předtím, akorát koule měli trochu víc červenější barvu. Pro jistotu jsem mu je ještě nešetrně zmáčkla. Jen ať si užije. „No dobře, ale sundám ti to až doma,“ otáčím se a s dobrým pocitem se vracím zpět. Možná, že se ještě pokouší protestovat a prosit, ale to už nevnímám a stejně je mi jasné, že je to pouze na oko. Vždyť ho znám. „TY DĚVKO,“ zaznělo mi v uších a v tu chvíli mi musel, ale velice hodně stoupnout krevní tlak.
„Cos to řekl? No počkej doma,“ odcházím a hned vymýšlím další a krutý plán. Ve 13:30 vystupujeme z autobusu a poslední překážkou, která nás dělí od domova je prudký kopec. Mně se jde dobře, ale on už po několika málo metrech kňučí a zastavuje se. „Ale copak, ono tě to bolí?“ ptám se výsměšně. „Ty se nám asi vzrušuješ. No vidíš jak si ubližuješ“ a klidně pokračuji v cestě. Nahoře jsem samozřejmě první, ale za 10 minut dorazí i on. V pokojíku ho nenechám ani vydechnout a už mu dávám další příkazy. „Všechno dolů a lehni si na zem“ Překvapivě rychle stál přede mnou úplně nahý a provokativně se zeptal: „Na záda nebo na břicho?“ „Na záda a hlavou k topení a dělej “ Teď přichází na řadu vybavení mé kabelky. Vytahuji pouta (ta jsou podle mně nejdůležitější, protože vám k něčemu připoutaná oběť neuteče) a připoutávám ho za ruce k topení. Dále mu svazuji nohy provazem, který se jakoby náhodou povaluje pod stolem. „Tak a teď dáme kolíčky“ pronáším s požitkem. Nejdříve mu bradavky trochu promasíruji, aby pěkně naběhly. Dnes už vím, že nejbolestivější je, když je připnu těsně až na špičku. Začíná sykat bolestí. „Tak a teď tě potrestám za tu děvku.“ Několikrát ho přetáhnu koženým páskem přes břicho a jakoby náhodou několikrát šlehnu i přes koule.

Ty už mají barvu fialovou. Má už sice po těle několik jelit, jenže to je stále málo. Možná jsem si měla vzít s sebou víc mučících prostředků, jenže teď už je pozdě. Rozhlížím se zda mi něco nepadne do oka a mám štěstí. Všimla jsem si krásných kovových připínáků na záclony. To je ono. Hned dva sundavám a vyměňuji je za klasické dřevěné, které na něj stejně nemají takový účinek jako na „normálního člověka“ „Prosím nééééééé.“ Pozdě, už se mu tam pyšně vyjímají. „Máte doma svíčku?“ „Máme, dole v kuchyni, ale na co jí chceš? Počkej, kam běžíš?“ Vracím se za okamžik i se svíčkou v ruce. Sirky mám a tak můžu pokračovat v mučeníčku. „Určitě si přeješ mít na svém chlípném těle krásný obrázek.“ Nenechám ho odpovědět a už zapaluji svíčku. Nejdříve modrou a tím žhavým voskem mu kapu přímo na hruď. „Tak, nejprve uděláme hlavičku,“ komentuji svoji činnost, a snažím se vykapat hezké kolečko. „JAUUUU, to strašně bolí,“ křičí, a já se jenom pousmívám, protože i když na něho nekapu vosk poprvé, dnes mu držím svíčku velice blízko u těla až ho skoro olizují plameny. „Hlavička je hotová, a teď mu dotvořím tělíčko, připrav se“. Modrou svíčku měním za bílou (bohužel jiná není k dispozici) a jdu na to.

Začíná dost hlasitě křičet, a tak mu dávám roubík v podobě mých spodních kalhotek (samozřejmě použitých). Začíná sebou cukat a to mě fakt rozčiluje. „Jestli se ještě pohneš tak ti to nakapu přímo na ptáka a to teprve poznáš co je to bolest,“ vyhrožuji a on se skutečně pln strachu přestává hýbat. Po několika pro mě málo pro něho zatraceně hodně minutách je mé dílo u konce. Na první pohled se to opravdu podobá člověku, ale abych to upřesnila má to být jako ukřižovaný Ježíš, který mu nyní leží na hrudi přímo mezi prsními svaly (jestli se to dá nazvat svaly… to je vtip). On už vypadá velmi zmučeně a tak mu vyndávám roubík a sundávám pouta, ale jenom proto, abych ho oddělila od topení. Ani se moc nebrání a tak je pro mě hračka spoutat mu ruce znovu, ale pouze před tělem, aby si dosáhl na ptáka. „Já chci do tebe, rozvaž mě Má Paní,“ prosí a zkouší vstát. „Ne, uděláš si to sám a já se budu dívat,“ přikazuji a dovoluji mu pouze líbat mi nohy. Je úplně jako posedlý a na první pohled silně (velmi silně) vzrušený. Dech se mu stále zrychluje a tempo jakým si ho honí je přímo ďábelské. Po chvilce se pokojem rozezní hlasitý výkřik a on stříká přímo až na Ježíše. Neodpustím si poslední sarkastickou poznámku tipu „Ty jsi se ale pomrdal“ a vysvobozuji ho z pout a provazů. Nejkrutější je sundávání kovových připínáků, po kterých mu bradavky přímo hoří. On je však statečný, a tak i po tomto úkonu, při kterém zatnul zuby, odchází do koupelny. Já mezitím přemýšlím, zda jsem to nepřehnala (to víte, ta ženská citlivá povaha), ale z mých pochyb mě vyvádí jeho slova díků a nekonečné polibky. A tak si říkám, že je to vlastně takhle dobře. Když mně naštve, tak ho potrestám a oba si příjdem na své…

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 4 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist