Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Pohled z druhé strany I.

Kategorie: BDSM
11.01.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 7 hlasů
Loading...
 Janka byla šik holka, nedávno plnoletá, ale celkovým vzezřením působila velmi dospěle. To se sice nedalo říct, když otevřela svojí hezkou pusinku, tehdy se její mladý věk hlásil o svá práva, vyjadřovala se jednoduše a bezelstně, ale jinak jak říkám, postava se zdála být všude perfektně dodělaná..

Lokál byl standardně zakouřený jako nymburské lokomotivní depo za reálného socialismu, ale Zdeňka jsem přesto zahlédl hned. Seděl na našem obvyklém místě u zdi naproti výčepu, před sebou skoro dopitý půllitr krušovické desítky, v prstech dohořívající cigaretu. Po obvyklém čágo-belo jsme si toho ani moc neřekli, protože jsem viděl, jak plane špatně skrývaným odhodláním sdělit mi něco mimořádného. Taky po „jaxe vede“ a „ujde to“ vypálil: „Pamatuješ si ještě na Janku?“
Trochu jsem se vyjevil nad logikou otázky, protože jsme dívku pyšnící se tímto neběžným jménem a nepochybně asijskými předky, naposledy oba viděli před týdnem na technu. Byla tam spolu se svojí kámoškou Stáňou. Při jeho otázce jsem se zarazil i proto, že se mi tehdy moc líbila a trochu jsem se obával, že se teď Zdeňkovi povedlo to, o co jsem se před týdnem marně snažil. Janka byla šik holka, nedávno plnoletá, ale celkovým vzezřením působila velmi dospěle. To se sice nedalo říct, když otevřela svojí hezkou pusinku, tehdy se její mladý věk hlásil o svá práva, vyjadřovala se jednoduše a bezelstně, ale jinak jak říkám, postava se zdála být všude perfektně dodělaná. Byla hodně štíhlá, takže i když kozy měla sotva dvojky, prdelku nevelikou a nožičky jako Popelka, nikdo nemohl pochybovat, že všechno je na svém místě a přiměřeně k použití. Na kůzlátka mě ostatně dala šáhnout, i když jen přes tričko. Leželi jsme tehdy zkouřený za pódiem, byly pěkně tuhé, stejně jako celé její tělo, a tak jsem si teď při Zdeňkově přiblblém dotazu s pocitem marnosti vybavil její tvrdé a vyčnělé bradavky, které jsem dobře vnímal v dlani pod tenkou látkou trička. Jak se mělo za chvíli ukázat, moje obavy nebyly plané.
„Aby ne, dyť to bylo minulej víkend,“ odpověděl jsem ležérně. „Tak tu sem měl v posteli předevčírem,“ řekl vítězně Zdeněk. „Nekecej, povídej,“ povzbudil jsem ho primitivně, ale uvnitř mi to žralo. Obavy se naplnily. Pobízet jsem ho ostatně nemusel, přímo z něj kapala touha, aby už mohl začít.

„Vzpomínáš, jak jsem jí půjčil těch pět kilo na perník?“ Jen jsem přikývl. Můj souhlas ani neregistroval a hnal příběh dál: „Tak mi přijela říct, že jej zatím nesehnala. Sdělovala mi to před našim barákem. Stála při tom způsobně jako školačka s nohama v zaprášených teniskách u sebe, v sepranejch džínách a tričku a nevěděla co s rukama. A já jsem civěl hlavně na její hrudníček, který lákavě zdobil ten laciný textil. Nemohl jsem od něj odtrhnou objektivy, určitě to nepřehlédla. Člověče ani nevím, jak mi to napadlo, ale najednou jí povídám: „To by si ale zasloužila“. Ona se na mne tak divně podívala těma svejma velkejma hnědejma očima a nic neřekla, že jsem se odvážil pokračovat: „Mohl bych ti to odpustit, ale to bych tě musel opravdu potrestat.“ Ona se po chvíli váhání zase tak divně zatvářila a zeptala se: „Jak bys mně potrestal?“ Její hlas zněl docela vyzývavě. „No to by se vidělo,“ odpověděl jsem. Přitom jsem si to všechno, co se potom stalo, začínal sumírovat v představách, že mi začalo leccos brnět. Dodal jsem: „Jen bys musela to pokárání vydržet“. Nevím co si myslela, ale mě už bylo jasné, že když na to přistoupí mohou se splnit moje nejtajnější představy. Nějak mi to nevadilo co zamýšlím, protože jsem měl v sobě vícero panáků. Zase byla chvíli zticha, svírala rty zatímco jí v té černé hlavičce šrotovalo a pak s koketním kukučem řekla, že souhlasí. Začínal jsem tušit, že věci byly pro mne horší, než jsem si dovedl zatím představit. Zdeněk vždycky přeháněl, ale nyní měl tak přesvědčivý a sebejistý výraz, že jsem mu prostě musel věřit. Po dopití půllitru pokračoval, zcela zaujat svým příběhem.
„Naštěstí naši nejsou doma, maj dovču, tak jsem to mohl uskutečnit v bejváku. Ještě budeš vejrat,“ dodal, jakoby mne vzal najednou na vědomí. Hned navázal. Když jsme byli u nás, zeptal jsem se ještě jednou, jestli to bere. Byla ve čtyřech cizích stěnách trochu nejistá, ale už jí asi bylo blbý couvnout a tak řekla: „Jasně.“
„Budeš poslouchat a plnit vše co ti řeknu a nebudeš se tomu divit? Souhlas? Jenom kývla.“
„Dobře, tak se svlíkni! Vypálil jsem.“
Rozevřela dokořán velké tmavé oči, ale jen tak se k tomu neměla. Chceš teda radši někde sehnat love? To jí pohnulo a rozpačitě si vzala do dlaní lem trička. Roztržitě a nerozhodně ho zvedla o pár čísel a zase spustila. „Moc nepospíchej,“ dodal jsem, abych jí povzbudil.
Poslechla mne a začala si vytahovat látku pomalu nahoru. Objevila se jamka pupíku na snědém bříšku. Pak malé kozičky s drobnějšími, ale fantasticky špičatými bradavkami. Bylo jasný, že se opaluje nahá, protože barva kůže se neměnila. Podpaží měla vyholené, ale přeci jen tmavší. Ucítil jsem její čerstvou vůni a současně si všimnul, jak se masíčko jejích prsíček jen lehce zachvělo a hned ustálilo. Prostě takový roztomilý polokouličky, jedním slovem mazlátka. Když si přetáhla tričko úplně přes hlavu, zatřásla s ní, aby se jí srovnaly vlasy a spustila ruce s tričkem do klína. Chvíli nevěděla co s ním, pak ho nejistě odložila na opěradlo židle u jídelního stolu. Najednou se ale změnila a zdálo se, že jí to začíná bavit. Zakroutila se smyslně v bocích, přivřela spiklenecky očka orámovaná paprsky dlouhých řas a vzala do prstů zip. Zřejmě se smířila s vývojem situace nebo se spíš začala těšit na šuk. To ale nevěděla co mám v plánu!
Zip zabzučel, pak rozepjala knoflík u pasu a objevil se trojúhelník růžových kalhotek. Začala džíny rolovat po bocích, kterými současně vrtěla. Stehna měla jako ze sametu, štíhlá, snědá a vznosná jako celé tělo. Kůži suchou, matovou. Ani jsem nedýchal a jen fascinovaně hleděl na soutok jejích nožek, kde se pod pahrbkem vypouklé látky rýsovalo pohlaví. Představoval jsem si, jak asi bude vypadat. Za chvíli jsem se dočkal. Džíny nechala ležet a lem kalhotek se vzápětí spouštěl níž. Objevil se úzký proužek vzorně upraveného kožíšku a pak úplně holá kundička. Alespoň pokud jde o to, co jsem z její vnější podoby zmerčil. Pysky nádherně tvarované, vypouklé se znatelnou rýhou, prostě dobře vykynutá žemlička. Přál bych ti to vidět Jirko. Na patnáctiletou žábu fakt dobře pěstěná.
„Taky bych si to přál,“ ale s trpkostí jsem si uvědomoval, že jsem druhej. Hospodský Venca nám přišoupl pivo a Zdeněk pokračoval ve své, nezvykle poetické, deklamaci.
Prostě balada, byla jak od sochaře a vysloveně jí to bavilo. Trochu jsem jí zchladil: „Teď jdi do koupelny, tamhle jsou dveře, pořádně se pak osuš, ať na tobě není ani kapka vody, nebo uvidíš!“ Pohodila pobaveně hlavou, usmála se a zaklapla za sebou dveře.
Využil jsem doby co si pouštěla sprchu k tomu, abych našel nějaký máminy šátky. Tátovi v dílně jsem sebral kobercovku a kupodivu mi nejvíc práce dělalo najít něco, co by se alespoň trochu podobalo rákosce.
Vyvalil jsem zraky, totálně vyděšený, ale raději jsem nic nepřipomínkoval, abych ho nepoplašil a mohl si to vyslechnout celý. Zdeněk si zřejmě ani neuvědomoval, že ne každý to musí chápat jako on, ale o to víc jsem mu záviděl. Snažil jsem si dosadit to co znám, do toho, co mi poodkrýval.
Našel jsem takový tenčí prut, snad od buřtů, protože byl na konci začazený. Tu špičku jsem ulomil a dal nástroj pod postel do ložnice našich. Ta postel mi totiž nejvíc vyhovovala, protože je taková kvaziarchaická se zlatými pelestmi, jako zábradlí. Když Janka vyšla, byla to zase nádhera vidět mlaďounké tělo v celé kráse, ale kapičky vody se jí leskly skoro všude. Zdálo se, že už chce být se mnou v posteli, snadno odpracovat dluh a moje příkazy nebere vážně. Ty ale už víš, že takhle sem ho splatit nechtěl. Proto jsem jí zchladil: „Jak to, že ses neutřela?“ Sklepl jsem jakoby náhodou jednu z mnoha kapiček na jejím malém prsu. Příjemně zapružil. „Vždyť je to jedno,“ odpověděla. Jen jsem pokrčil rameny a pošoupl jsem ji do ložnice: „Tak jdi!“
Kráčela přede mnou. Nechal jsem jí poodejít, abych si důkladně a se zalíbením prohlédl její holčičí zadničku. Byla parádně kulatá, ale nevelká, půlky souměrné s nepřehlédnutelným údolím mezi nimi. Měla ho nahoře, tam kde se záda do té úžlabiny propadala, porostlé jemnými krátkými chloupky, které byly na rozdíl od jejích vlasů světlé. Zadní část stehen byla výrazně oddělena, začínala rozkošnými záhyby hned pod ukončením hezoučkých křivek. Už jsem v duchu viděl připravený prut hodující se na její mlaďounké a hebké kůži, že mi začalo hučet v kolíku. Když uviděla postel, obrátila se ke mně očima, podobajícíma se posvícenským koláčům: „No to je vodvaz, takovou bych chtěla mít doma“. „Teď je tvoje,“ řekl jsem. „Vyzkoušej si jí.“ Skočila do ní na kolena a na okamžik jsem v průsmyku jejích stehen znovu uviděl vzrušivou čárku mezi pahrbky pysků. Chvíli setrvala a slastně přivřela oči, když si položila tvář na přikrývku.
„Zůstaň tak,“ poručil jsem. Udiveně otočila hlavu, podívala se mi koketně do očí a nedbajíc mého přání překulila se dovádivě na záda. Zakopala ve vzduchu nožkama, které tak chvíli zřetelně a chvíli tajemně oddělovala jen slaďounká dívčí úžlabinka s bochánky po stranách a se stužkou temného lesíčku nad sebou. „Slyšela si co jsem řekl,“ dotázal jsem se hrozivým tónem. „Proč?“ Zeptala se váhavě. „Protože jsi slíbila, že budeš poslouchat, je to součást trestu za to, že si mi nevrátila peníze.“ „Tak jo,“ řekla napůl otráveně a otočila se zase prdelkou ke mě.
„Teď natáhni ruce a chyť se pevně krajních špryclí postele.“ Poslechla nic netušíc. Její hebounká sedinka se více vyšpulila a broskvička se jasně vyrýsovala pod ní. Vnímal jsem to jaksi mimochodem, protože jsem vzal oba šátky a jedním začal přivazovat levou ruku. Hru přijala, ale přesto se zeptala: „Fakt to musí být? Já budu stejně hodná.“ „To si myslím, že budeš, ale je to pro jistotu, aby sis to nerozmyslela.“ To jsem ale dodal až potom, co jsem pevně připoutal i druhé zápěstí.
Když jsem si byl jist, že se neuvolní, poručil jsem: „Teď dej nohy daleko od sebe, co nejvíc můžeš, ale zůstaň klečet!“ Poslechla a mě se odkryl pohled na růžovou pootevřenou štěrbinku. Pak jsem jí přivázal i nohy k bokům postele a kochal se chvíli tou nádherou.
„Ty se nesvlečeš?“ „Taky, ale všechno chce svůj čas, napřed tě musím poučit o slušném chování.“ „Já myslela…“ Zarazila se.
Najednou si uvědomila, jak je bezmocná a jak je odkrytý pohled na ni. Pokusila se sevřít stehna, ale pouta tomu zabránila. Tak alespoň snížila prdelku, jako by mi nechtěla dovolit hledět na své rozevírající se pohlaví. Docela mi to naštvalo, že jsem přestal otálet. Sehnul jsem se pod postel a vzal do ruky tu rákosku. Když jsem tam štrachal otočila hlavu a jakmile jsem se vynořil a ona uviděla co mám v ruce, tak v ten moment se jí neuvěřitelně rozšířily oči. Rozsvícené zorničky nervózně blikaly jako světla majáku na břehu rozbouřené mořské hladiny.
„Ty si děláš srandu,“ řekla Janka napůl nevěřícně a napůl s nadějí, že to je opravdu jenom fór. „Kdepak,“ odpověděl jsem. Trest je trest. Uvnitř jsem byl stejně rozklepaný, protože jsem to moc chtěl, ale nebyl jsem si jist jestli nějak ten, zatím stále nejasný scénář, zvládnu. Díval jsem se jí zpříma do očí a s dychtivým mrazením registroval její rostoucí obavy. To mne pozvedlo sebevědomí. Přiblížil jsem se prutem k jejímu zadečku a pak jej zlehka dřívkem objel, kopírujíc křivku od zad až skoro k podkolení. Nevěřil bys, jak jí rychle naskočila husí kůže. Měla jí jak pralinky a ještě se začala třást. Když jsem se díval na ty krupičky, jednak mi regulérně začal tvrdnou obr, jednak jsem s nečekanou jasnozřivostí zpozoroval, že kůže na půlkách je přeci jen světlejší než jinde. Opalovala se nahá zřejmě hlavně vpředu. „Zvedni tu sedinku,“ poručil jsem a hlas mi vibroval. I jí se chvěl, když svéhlavě odporovala: „Ne!“ Ta zatvrzelost mi ještě více vzrušila. „Nezlob Janečku, nebo to bude horší, pohrozil jsem důrazně.“
Nebyl jsem schopen žádného komentáře, jen jsem němě zíral. On byl plně zaujatý jen svými zážitky. Jeho květnatá verbální exhibice mě fascinovala.
Zatřásla umíněně hlavou a ještě se víc pokusila sednout na paty. Byla však dobře přivázaná, její pozice se změnila jen nepatrně. Tak jsem se odhodlal a lehce švihl prutem. Otřel se na obou půlkách, tam kde oblouk kulminuje. Strnula, nic neřekla, jen byla malinko vyjukaná. Chvíli to trvalo, a tak jsem přitlačil. Bylo to znát, protože sebou cukla a uhnula prdelkou do strany. Zase ovšem polohu nezměnila. Tak jsem se napřáhnul a švihnul zostra. Nebyl to nějaký velký oblouk, ale již zaznělo lupnutí, jak se proutek přisál ke kůži. Vzpomínám si, jak jsem si trochu rozmrzele uvědomil, že je vyschlý a málo pruží.
„Jauvajs,“ vyhrkla. „To bolí!“
„Já vím,“ odpověděl jsem, ale ty neposloucháš. Zdeněk mi věnoval trochu zastřený pohled. Ani jsem to moc vážně nemyslel, chtěl jsem jí trochu vystrašit, ale teď mi to vzalo. Vzpomněl jsem si na to všechno, co jsem o tom dřív kde četl nebo viděl a rozhodl jsem se definitivně, že to dovedu do konce. Džíny jsem měl vepředu už pěkně vyboulené.
„Dlužíš mi pět kilo, tak dostaneš pět ran, za každou stovku jednu, ale vystrčíš pořádně zadek,“ přikázal jsem Jance. „Když ho nebudeš mít vystrčený, začneme zase od začátku!“
Vypadalo to, že jí došla nevyhnutelnost osudu. Trošíčku povzdechla a vypjala stehna. Oblouček zadečku se zjemnil a sametová kůžička čekala na první ránu. Nebylo jich moc přede mnou a chtěl jsem zároveň dodržet slovo. Proto jsem tentokrát moc nešetřil, i když jsem si ponechal nějakou rezervu pro stupňování. Švihnul jsem s nápřahem a mlaďounké masíčko zadečku ustoupilo rákosce. Místo zbělelo, trvalo to jen okamžik, pak se na obou půlkách místo bílého objevil červený proužek. Současně s dopadem Janka vyjekla: „Prosím, nech mě,“ dodala v zápětí. Odpověděl jsem jí: „Už je pozdě, trest si přijala dobrovolně.“ Znovu jsem se napřáhl a švihnul. Jak jsem si dříve několikrát přečet zkušenosti vyznavačů BDSM, snažil jsem se zasáhnout obě půlky na stejném místě jako před tím. Docela se mi to povedlo, protože proužek se jen o maličko rozšířil. „Nééé,“ zapištěla Janka nepřirozeně vysokým hlasem a pokusila si sednout na paty. Na to jsem řekl: „Máš smůlu. Nařídil jsem, že musíš být vyšpulená, začneme znovu.“ Otočila ke mně vlhká kukadla. Potom zaprosila: „Zdeňku smiluj se, to nevydržím!“ Když uviděla v mém pohledu odhodlané vzrušení, zas rezignovaně nastavila svoje pozadí s holou štěrbinkou uprostřed.
„Tak znova,“ řekl jsem a udeřil. Tentokrát jsem mířil šikmo na bližší hýždi. Hezky to mlasklo a maso se zachvělo. Následovala hned druhá rána na vedlejší půlku. Janka jen tlumeně zasténala, ale udržela prdelinku nastavenou. Třetí rána byla s velkým nápřahem a na spodní půlku celé zadnice. Tentokrát po přistání rákosky hlasitě zaúpěla, zakolísala, ale udržela poklek. Protože mi zbývaly dvě rány, tak jsem si řekl, že do nich vložím veškerou sílu. Rozpřáhl jsem se a chvíli čekal, cítil jsem její napětí a slyšel zrychlený dech. Péro se mi dralo s poklopce, když jsem prutem opsal velkolepý oblouk. Tentokrát to opravdu zasvištělo a prut maso zadečku vtlačil na okamžik hluboko dovnitř a pak odskočil.
„Ááááááááa,“ nějak takhle zaječela a začala škytat. Vydržela však bez změny polohy. Jen jsem si všiml jak jí zbělely klouby, kterými křečovitě svírala tyčky na opěradle čekajíc na poslední ránu. Chtěl jsem si jí vychutnat, a tak jsem trochu s lítostí nad blížícím se koncem exekuce přehlédl ten utěšený obraz. Při tom jsem s údivem zpozoroval, že mezi lehce otevřenými velkými pysky, které nedokonale skrývaly ty malé, se bělá mléko vzrušení. Protože i já jsem už málem vytek a byl jsem navýsost rozrajcovaný, přehodnotil jsem z ničeho nic svůj původní záměr a rozhodl se neskončit. To prostě nešlo, kdy se mi to poštěstí příště? Poslední ránu jsem proto spíš odbyl, i když jí i tak určitě pěkně štípla. Jakmile však řekla: „Teď mě odvaž,“ odpověděl jsem: „Tak rychle to nepůjde. Máme nějakou smlouvu a ty jsi nedodržela moje pokyny. Pořádně si se neotřela, a tak tě čeká ještě nejmíň sto ran. Za každou kapku jedna!“
„Ty si zešílel, hned mi odpoutej!“
„No tak dobře, jen devadesát devět, jednu kapku jsem ti utřel prstem.“ Byla očividně rozezlená, ale sekret na ústí její mušličky poblíž poštěváčku mi přesvědčoval, že odpor není tak horký jak vypadá. Malé lístečky skoro nebyly vidět, jak se na nich neustále vytvářela nová šťávička. Byl jsem tak vtažen do hry, že jsem se musel ovládat, abych jí ho hned nevrazil do té lákající dírky. Trestání mě ale natolik vzalo, že jsem řekl něco v tom smyslu: „Ani nebudu počítat, a když výplatu strpíš, možná ti něco slevím“. Pak jsem jí začal vyplácet zcela systematicky. Na kůži jejího zadečku začal prut dopadat jednou na jednu půlku, pak na druhou a nakonec na obě. Pak se to opakovalo. Nedělal jsem žádné velké přestávky, jen jsem vždy vychutnal pleskavý zvuk dopadu, zachvění pružného rosolku její mladé prdelky a výkřik. Dal jsem si záležet, aby prut dopadl vždy na ještě nezasažené místo, protože kůže jí začala na obou polokoulích rychle rudnout. Když měla zadeček v jednom ohni, ještě jsem přitlačil. O krev jsem ale zájem neměl, a tak jsem posléze přešel i na zadní část stehen.
Janka začala nekontrolovaně křičet, protože tam jí to štípalo asi ještě víc. Házela zadečkem, snažila se uhýbat ranám co jí pouta šátků dovolovala, ale moc se jí to nedařilo, byla přivázána příliš pevně. Pro mne to bylo ještě příjemnější a zábavnější, neboť jsem odhadoval, kam se natočí a zpravidla se mi podařilo směr uhodnout, takže šlo většinou o protipohyb, který účinek jednotlivých ran znásoboval. Střídavě se snažila sednout na paty, pak rána dopadla na horní část jejího stále tmavnoucího pozadí. Když se napjala a prdelku vystavila na plocho, trefil jsem se na stehna. I když křičela a zároveň štkala, bylo vidět, že roní bílou šťávu bez přestání. To mi tak rozrajcovalo, že jsem se při jednom jejím kmihu nahoru zkusil strefit i do jejího pohlaví, které pulzovalo a měnilo tvar škebličky podle natočení těla. Povedlo se. Strefil jsem se přesně špičkou prutu přes oba naběhlé pysky. Zaječela vzápětí tak strašně, že jsem se až obával, aby přes zavřená okna a poměrně velkou vzdálenost sousedi něco neuslyšeli. Dokonce jsem zauvažoval o připravené kobercovce. Pak jsem to zavrhl, protože slast z jejího naříkání jsem si nechtěl odepřít. Její skřeky byly chvílemi úplně dětské, nedokázala hlas ovládnout. Znovu ke mě otočila tvářičku po níž se koulely hrachy slz. Zorničky měla rozšířené a v jiskřících očích prosebný výraz. Strnula však v předchozí poloze, takže jsem pokus opakoval. Napřáhl jsem se co jsem mohl, ale trochu se mi třásla ruka, takže jsem jí tím nemotorným a zároveň zdrcujícím švihem otevřel závojíčky a určitě trefil klitoris. Táhle zavyla a v téže chvíli jsem zaznamenal, jak se jí začaly chvět svaly na nohou. Vlny probíhaly jedna za druhou od jejího klína, z něhož se vzápětí vyřinula žlutá tekutina.
Začala zoufale brečet jako úplně malé děcko, k němuž konec konců neměla daleko: „Zdeňku…, prossíím…, přestaň…, to se nedá vydržet! Strašněéé…, strašně to bolí. Já se tak stydím, tohle jsem nechtěla.“ Moč se rychle vsakovala do přikrývky, zbytky splývaly po stehnech, po zádech jí tekly stružky potu. V tu chvíli mě jí bylo opravdu líto. Bylo to možná i tím, že jsem se taky udělal. To se mi od čtrnácti nestalo! Zdeněk to sdělil trochu ostýchavě a pak se napil piva. Hned chvatně pokračoval. Ocas mi ale stál dál a já to nechtěl skončit. Zařval jsem proto na ní: „Už jsem myslel, že to máš za sebou, ale tohle to si dělat neměla. Kdo to bude čistit?“ Hned plačtivě odpověděla: „Já to všechno vyperu, jen už mi prosím tě už nebij“. Opáčil jsem: „Jako platíš dluhy, viď? Nevěřím ti ani slovo. Dostaneš další nakládačku!“
Odevzdaně sklonila uslzený obličej orámovaný zvlhlými praménky tmavých vlasů a přestala odporovat. Jen trpně čekala na pokračování ve výprasku. Teď už se ani moc nevrtěla, jen se pokoušela uschovat mezi stehny svůj poraněný poklad. Buchtička byla naběhlá s dobře znatelným rudým šrámem napříč. Švihal jsem jí ale už jen přes půlky a závěrečné tři rány jsem skutečně neodfláknul, navíc jsem je směroval na jedno místo. To začalo po chvíli propouštět mikroskopické krůpěje krve. Nic už neříkala, usedavě plakala a já uznal, že to stačilo. Kromě toho jsem se chtěl blíž zaobírat její kundičkou, ale mezitím jsem dostal ještě jeden nápad, který způsobil ještě větší pnutí mého klacku v mokrých slipech. Zdeňkovo vyprávění mne už tak fascinovalo, že jsem přestal žárlit a jen dychtivě čekal na jeho pokračování, protože i já měl plné slipy svého nástroje. K pokračování došlo po další výměně prázdných půllitrů. Oběma nám totiž táhlo. Zdeněk si svlažoval rty při náročném vyprávění, já měl z dramatizujícího se náslechu vyschlo v krku permanentně.
„No vidím, že jsi dostala co proto, ale dluh je smazán,“ prohlásil jsem blahosklonně. Zdá se ale, že to bude ještě chvíli znát, potřebuješ ošetřit, pokračoval jsem. To byl právě můj další plán. Vzpomněl jsem si, jak jsem se jednou ve fitnessu škrábnul, a jak mi pálila ta emulze co používám po cvičení. Je v ní kafr, mentol a já nevím co ještě. Chtěl jsem se na Jance ještě trochu sadisticky vyžít a zároveň se nenuceně přiblížit k jejímu obdělání. Neříkala nic, pláč ustal, jen občas tiše zavzlykala. Skočil jsem si pro tu emulzi, a když jsem se vrátil, našel jsem jí v takové odpočinkové poloze, jakou její spoutání dovolovalo. Byla již tichá a její mladé štíhlé tělo působilo pořád přitažlivě. Neodolatelně vábilo i přes tmavou prdelku a flekatá stehna. A možná i pro to! Hrudníček měla takřka na přikrývce a bližší, viditelné ptáčátko opatrně uložilo svůj výbojně vystouplý zobáček na tkaninu.
Tebe nikdy fotr nezbil, zeptal jsem se již nenuceně, jako by se nic nestalo. „Ale jo, ale nikdy takhle hrozně,“ odpověděla přijímajíc můj tón. “Neboj se,“ pokračoval jsem. „To se ti zahojí. Teď ti to namažu hojivým balzámem.“ Vzal jsem novou lahvičku označenou třída extra silné a nalil si loužičku do dlaně. Pak jsem položil dlaň na její zadeček a začal emulzi roztírat. Zpočátku nic neřekla, jen úlevně vydechla a já se s potěšením věnoval jejím horkým půlkám a stehýnkům. Hladil jsem je s požitkem a opakovaně nanášel roztok, který se na sálající kůži rychle vypařoval. Odér se spojoval s dráždivou vůní jejího trápeného tílka a
oparem stoupajícím z loužičky pod ní.
Ztuhla bez varování po několika dlouhých vteřinách, z hrdla se jí vydralo nešťastné zasténání a útlá záda se jí naráz pokryla čerstvými krupičkami potu. Její sten nabýval na hlasitosti a nepolevoval, vypjala se a začala zmítat celým tělem, kroužit sedinkou jako by chtěla mast setřít o nějaký imaginární závěs. „To strrraššně pááálíí, vyrazila. To je hroznýýý!“
„Ale, snad to nebude tak zlý, to přejde,“ řekl jsem konejšivě. Pak jsem si k ní sedl a levou rukou jí objal okolo pasu, aby se nemohla zmítat. Teď se ještě podívám na tvojí pindulku, ta taky nebyla ušetřena. Promiň, dodal jsem, nějak mi před chvílí ujela ruka. Pak jsem jí stiskl pevněji. Mám slušnou sílu, tak i když se její tělo bránilo, zvládl jsem jí docela hravě. Naklonil jsem se nad její zadeček a vsunul pod něj ruku plnou emulze. Potom jsem natřel dosud opomíjené místo. Její měkká a zároveň pružná žemlička mi zaplnila dlaň a já poctivě a pozorně vytíral každý její záhyb. Ječela jako na lámacím kole a začala zadrhávat chvíli potom, co jsem jí tam vstrčil dva opatlané prsty a svědomitě ošetřil poševní sliznici. Teprve když jsem byl spokojen, uvolnil jsem sevření. Škubala sebou jako při kopulaci, dopředu, dozadu, do stran, postel se třásla, že jsem začal mít obavu z toho, aby jí nerozjela. Pásl jsem se na jejích mukách a můj ocas se opět hlásil o svá práva. Sundal jsem rychle džíny a bohatě upatlané slipy, trikem jsem se nezabýval. Pro jistotu jsem si ale natáhl kondom, protože jsem nevěděl, co by mi emulze na kůži a sliznici žaludu způsobila. Pak jsem latex polil roztokem z lahvičky a přiklekl za Janku, které jsem pořádnou dávku nalil i na začátek cestičky mezi jejími půlkami. Potůček si hned našel cestu mezi sametovými břehy dolů. Moje partnerka pořád křičela a plakala, její trýzněný zadek se přede mnou zmítal. Musel jsem vynaložit trochu úsilí, abych ho stabilizoval. Chytil jsem její půlky do dlaní a palci zároveň odtáhl pysky od sebe. Její, teď temně rudý otvůrek, objevivší se mezi malými, chvějícími se lístečky byl bohatě zaplaven směsí sekretu a emulze stále stékající od křečovitě sevřeného konečníku.
Nasměroval jsem cukající pozadí na svůj šíp, nasadil mezi vlnící se závojíčky a vrhnul se hluboko do purpurového ústí. Snad ani moje dosavadní přípravy nevnímala a byla zaujata pálením celé plochy zadečku a útrob, protože na okamžik ztuhla a zmlkla. Potom ale její úsilí osvobodit se pokračovalo a to mi dělalo moc dobře, protože se vrtěla na mém hluboko začepeném penisu. I přes gumu jsem cítil hrozné horko uvnitř její kundičky. Představa, jak jí to musí pálit mě taky rozpalovala a to neuvěřitelným způsobem. Začal jsem něco brebentit jak je sladká, že už jsem konečně svlečený, jak si na začátku přála. Ptal jsem se, jak se jí to líbí a já nevím co ještě.
Odpovědi jsem se nedočkal, jen chvíli hekala, pak křičela, plakala a najednou se jí mindička začala křečovitě stahovat. Přitiskl jsem se k ní, vnímal na stehnech a břiše její rozpálené půlky a na tyči tu sálající výheň uvnitř. Když se vycukala a vyvzdychala zdálo se, že si na pálivou emulzi zvyká. Využil jsem toho, jak mám namazanou gumu a bez přípravy jsem změnil otvor. Šlo to dost obtížně i přes zvlhčené okolí konečníku a vzpomínám si, jak jsem si říkal, jestli alespoň tady je panna. Otvůrek byl těsný a vnitřek jak by smet. Udělala jen grrrr a pak se nechala bezmocně obdělávat.
„Už si to s někým takhle dělala,“ zeptal jsem se a položil se na její mokrá záda. Vlhkost byla taková, že jsem ji dobře vnímal i přes látku trička, co jsem měl na sobě. Neodpověděla mi, jen zavrtěla hlavou, pokrytou prameny slepených vlasů. „To je dobře,“ odpověděl jsem a začal z vervou rejdit v zatím nepokořené dírce. Rukama jsem zabloudil k jejím prsům. I teď, když visela dolu to byla spíš prsíčka jako tenisové míčky, ale šťopičky byly vyčnělé, a tak jsem se jich bez milosti zachytil. Proti tomu moc neprotestovala. Zrychlil jsem a brzy jsem se vyprázdnil mohutným výstřikem.
Vytáhl jsem ho z dodnes panenského konečníku s myšlenkou, že bych docela nerad tuhle seanci ukončil a bylo jasné, že ani ten můj není ještě sytý. Klečel jsem za ní, ona přede mnou, šprycle pelesti v pěstičkách a taky oddychovala. Pak mi osvítila myšlenka, že jsem se ještě pořádně nevěnoval jejím mlaďounkým kozičkám, které jsem před chvílí měl poprvé v dlaních, ve kterých se mi schovaly jako malí, chvějící se vrabečci.
„Tak a teď změníme polohu Janičko, co říkáš?“ Neříkala nic byla evidentně vyčerpaná. Ono ti to prospěje, pokračoval jsem, musíš mít otlačená kolena. Když jsem rozvázal šátky na jejích kotnících s úlevou natáhla nohy a celé svoje lákavé tílko. Vůbec jí nevadilo, že má nohy roztažené a vystavuje svůj oholený, upatlaný klín uprostřed proužkovaných stehen a zmalovaných půlek. „Ták, teď tě otočím,“ řekl jsem a uvolnil šátek na jednom zápěstí. Ruku jsem jí překřížil a ona jí následovala celým trupem. Dával jsem si pozor, aby nedělala problémy a zase jsem jí raději rychle přivázal na druhé straně k zábradlíčku pelesti. Podívala se na mne vyčítavě a překvapeně: „Proč to zase děláš, vždyť to snad už skončilo. Já se opravdu nebudu bránit.“
Cítil jsem se trochu rozpačitě, ale můj další plán to vyžadoval. „To je jen taková prevence,“ řekl jsem. Pak jsem si nad ní kleknul a udělal totéž s její druhou rukou. Ležela trochu ke kraji, ale to nevadilo. Pohled na ní byl i tak úchvatný. Zepředu nebyla poznamenána žádným trestným nástrojem. Jeho zbytkové stopy byly jen tu a tam na bocích a vnějších stranách stehen. Byla zase jako od modeláře, štíhlá, prsy až ploché, takřka dívčí a málo znatelné, ale přesto dost výrazné ve srovnání s propadlou plošinou bříška a přiměřeným obloukem boků, přecházejícím ve dlouhé, hladké nožky. Proužek jemných chloupků nad štěrbinkou byl trochu zmuchlaný a zakudrnacený vlhkostí. Nejlákavěji působily tmavé dvorce s vyčnělými cecíky. Malebný pohled trochu rušila jen poměrně velká vlhká skvrna částečně vedle ní a částečně pod ní. Hleděla na mne odevzdaně, s rukama nad hlavou, stojky pelesti už nesvírala. Dlaně byly pokojně stočené a složené na polštáři.
Povídám: „Uvědomil jsem si, že jsem ti ještě nic nenabídl. Jsem teda nezdvořák. Co ti můžu dát? Cinzano? Whisky? Colu? Červený, nebo snad houbu?“ „Dal bych si pěkně vorosený,“ ozvalo se najednou vedle nás. „Co to tady nabízíš vole?“ Hlas pokračoval: „Koupil ti snad fotřík knajpu.“ Otočil jsem hlavu, ale ani nemusel. Samozřejmě jsem ho poznal. Patřil našemu společnému kamarádovi Honzovi, který zaznamenal poslední Zdeňkova slova bez souvislostí. Hned si taky přisedl.
„Čau pardi, co podnikneme,“ povídá a Zdeněk se zamračil. Vpadl mu nevhod do zpovědi a mě konec konců taky…
K tomu, abych si vyslechl konec příběhu pak už nikdy nebyla příležitost ani atmosféra. Taky jsem měl tušení, že ani Zdeněk zpětně svoji sdílnost pozitivně nehodnotil. S Jankou jsem se ale ještě uviděl. To je ovšem jiná story.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 7 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist