Vojta fakt nevěděl, co má čekat od maturiťáku, ale sedět v brlohu u Matěje, toho věčně vyzáblýho, aknózního kamaráda, a čumět na porno o zlobivejch roztleskávačkách? To fakt nebyl jeho vysněnej scénář.
Už takhle byl Vojta v prdeli, protože mu jeho vytoužená holka dala kopačky čtyři dny zpátky a musel se smířit s tím, že jde na Matějovu „anti-plesovou“ pařbu. Ale když zjistil, že se k nim Lukáš nepřidá a budou jen oni dva, bylo to ještě horší.
Vojta do sebe nemohl nacpat ani to pivo, co chutnalo jak chcanky, co Matěj sehnal, i když mu za to poděkoval. Místo toho kámošovi řekl, že je mu nějak blbě a že by to měli zopakovat, až budou všichni tři, aby mohli pořádně hejtovat ten maturiťák a všechno, co představuje. Matěj to tak na půl huby skousnul a Vojta zmizel domů poté, co Matěj na závěr zakřičel „Nasrat na ples!“.
Pravda ale byla, že se na ten maturiťák Vojta těšil. Po letech šikany kvůli jeho špekatý postavě a stěhování na tři různý střední za čtyři roky kvůli fátherově práci, Vojta konečně cítil, že by ho „normální lidi“ mohli vzít. Za poslední rok a půl totiž shodil čtrnáct kilo a nabral docela dost svalů. Tahle fyzická změna mu dodala nový sebevědomí, který použil, aby pozval Annu, nenápadně hezkou holku, se kterou se celej semestr učil a flákal se.
Pak se ale do hry vrátil ten populární frajer, se kterým dřív chodila a prej ho milovala, a Vojtovy sny o plesu se sesypaly jak domeček z karet. Ani neměl čas pozvat jinou holku. Navíc, Anna byla jediná, se kterou se cítil dost v pohodě, aby si s ní pokecal, takže i kdyby měl víc času, pochyboval, že by se odhodlal.
Vojta si pořádně oddechl, když vešel do obýváku. „Ahoj, brouku,“ ozval se hlas jeho mámy. „Ahoj, Máti,“ odpověděl. Seděla na gauči, nohy v džínách roztažený přes skoro celej gauč a ohnivě rudý vlasy jí přepadaly přes opěradlo.
„Nečekala jsem tě tak brzy.“ „Jo,“ řekl. Chtěl říct víc, ale nešlo to. Doufal, že ten jeho zkaženej tón jí naznačí, proč je doma. „Jsi doma už nastálo?“ „Vypadá to tak.“ Šel za gauč. „Asi nemáme žádnej chlast, co?“ Máma se neodolatelně usmála a v očích jí zajiskřilo, takže se nešlo neusmát. „No, máme tu tu flašku vodky,“ řekla. „Chceš, abych ti něco skočila koupit? Myslela jsem, že budete pít u Matěje.“ Vojta vešel do kuchyně. Byla s tím v pohodě, dokonce mu nabízela, že mu cvakne nějaký šampáňo, ale zapomněla na to cestou z práce. „Jo, pili jsme – něco jsme vypili.“ „Nevím, jestli je ještě někde otevřeno,“ zavolala na něj, když otvíral skříňku. „To je fuk,“ řekl Vojta a nalil si sklenici Sprite. Vrátil se do obýváku, protože musel přes něj do schodů do pokoje.
„Vodka?“ „Sprite. Vyčpělej Sprite,“ řekl s křivým úsměvem. Máma se taky usmála. „Jsi nějak dlouho vzhůru.“ „Trochu. Musela jsem se ujistit, že dorazíš v pořádku.“ Zesílila zvuk ztlumený televize. „Chceš se na něco koukat?“ „Ne, dobrý.“ Svalil se do křesla.
„Jsi v pohodě?“ zeptala se, do hlasu se jí vkrádaly ty její typický mateřský starosti. „Jo. Jsem v pohodě. Jen to prostě není, jak jsem si ten maturiťák představoval,“ řekl Vojta a usrkl limču. „To mě mrzí, brouku,“ odpověděla Máma. „Pořád nemůžu uvěřit, že ti to ta Anna udělala na poslední chvíli.“ Přes opěradlo gauče se naklonila k němu a povzbudivě ho poplácala po zápěstí. Ucítil květinovou vůni, kterou měla na sobě. „Chceš si o tom popovídat?“
Vojta a Máma si byli vždycky blízcí. Její slova podpory a povzbuzení ho často tahala z průšvihu v dobách, kdy kvůli svýmu vzhledu a stydlivosti byl terčem posměchu. I když byl starší a potřeboval rady, pro který by šel spíš za tátou, kvůli tátově častý absenci v práci, Vojta se vždycky obrátil na ni – jedinou ženu kromě Anny, v jejíž blízkosti se cítil komfortně. Navíc mu v poslední době začala svěřovat, mluvila o tom, jak moc absence manžela ničí jejich vztah, a probírala myšlenku vrátit se do školy pro titul, možná v oboru výživy.
Vojta nechápal, proč ji otec víc nepodporuje, zvlášť když byla tak obětavá, nápaditá a krásná. Bylo trochu divný to přiznat, ale i ve třiačtyřiceti byla absolutní kost – s těmi jejími rudými vlasy, megawattovým úsměvem a (pokud mohl soudit) vytvarovanou postavou, za kterou ho všichni kámoši sjížděli.
„Nevím, jestli to dokážu vysvětlit,“ odpověděl. „Co?“ „No, představuju si, že ty jsi nikdy neměla problém sehnat rande,“ řekl Vojta s úsměvem. „Na ples nebo kdykoli jindy.“ „Co tím chceš říct?“ řekla a na chvíli ho škádlivě plácla. „Viděl jsem tvý fotky ze střední.“ „Jo, tvoje máma bejvala pořádná kočka v dobách dávno minulejch,“ řekla, jako by to bylo před pěti desítkami let, a ne před dvěma a půl. „Doufám, že to všechno nezmizelo.“ Vojta se snažil vymyslet něco, čím by ji uklidnil, ale dokázal jen vykulit slovo „ne“, než promluvila ona. „Ale jestli tím myslíš, že jsem nikdy neměla zlomený srdce nebo že mě neodmítl kluk, který se mi líbil – tak to prostě není pravda.“
„Já vím. Jenže… každej si to maluje – ten perfektní obrázek maturiťáku v hlavě, a pro většinu normálních lidí se to stane,“ řekl Vojta. „Myslel jsem, že letos budu jeden z těch normálních.“ „Můžu ti říct malý tajemství?“ řekla jeho máma. „Ti normální jsou nudní.“ „Jo – přesně jako ten nudnej normální kluk, co je s Annou dneska. Jo, ten pro ni byl fakt nudnej. A teď maj asi perfektní maturiťák –“ „Co je to perfektní maturiťák?“ zeptala se jeho máma. „Jako, co sis představoval?“ Vojta odložil prázdnou sklenici na stůl. „No…“ „Jakože se to od dob, kdy jsem chodila do školy, zas tak nezměnilo?“ Na chvíli se roztržitě podívala na televizi a pak ztlumila zvuk. „No… asi se tam tancuje,“ začal. „Dobře.“ „Možná se trochu pije. Nějaký blbnutí s kámošema. Udělaj se nějaký fotky, a tak. A pak…“ Vojta doufal, že se nebude ptát dál. „A pak…?“ „A pak…“ opakoval a podíval se na hodiny. Bylo 11:09. „Aha,“ řekla. „Chápu. To, co jsme dělali s tvým tátou.“ Vojtovy oči se okamžitě rozšířily. Málokdy, jestli vůbec, slyšel mámu zmínit jejich sexuální život. Nevěděl, jak reagovat, tak se protivně usmál. „Tak to je asi tak všechno,“ řekl a snažil se odvést řeč od nepříjemnýho tématu.
„No,“ začala jeho máma. „Přála bych si, abych ti mohla udělat ten perfektní maturiťák, ale já jsem si ani nevzpomněla na šampáňo.“ „V pohodě, Máti.“ „Počkej chvilku,“ řekla. „Právě jsem si vzpomněla, že teta Bella nám poslala k narozeninám flašku vína.“ Náhle vstala. „Počkej tady.“ Vojta trpělivě seděl a slyšel, jak máma štrachá ve skříni na chodbě. „Táta už šel spát?“ zeptal se a cítil slabý kručení v břiše. „Jo. Tady je – mám to,“ řekla, když vešla dovnitř a nesla flašku červenýho s bílou etiketou, na který byl rodinný erb. „Mám skočit pro skleničky?“ „Ne, sedej, zlatíčko.“ Máma se naklonila, položila flašku na stůl a znovu odešla z místnosti. Měla na sobě to, čemu pohrdavě říkala „máminy hadry“: beztvarý, obří světle modrý triko a džíny, který byly mimo módu dýl, než si Vojta pamatoval. Vrátila se do místnosti s dvěma sklenicema na víno. „Tadá!“ řekla veselým tónem.
Vojta si vzal jednu sklenici a trpělivě čekal, než mu máma nalila trochu tý krvavě rudý tekutiny. „Díky,“ řekl. „Není zač.“ Usrkla, usadila se na kraj polštáře gauče a natáhla k němu sklenici. „Na maturiťák,“ řekla jeho máma. „Vím, že to nejde úplně podle plánu, ale aspoň se mi podaří tě trochu opít.“ „Na to se dá pít,“ řekl Vojta s úsměvem. Víno mělo pokojovou teplotu, bylo hořký, ale dalo se pít. Chvíli seděli a pili, zatímco se Vojta ptal na její maturitní ples a ona začala vzpomínat na týdny a dny před ním, než se dostala k samotnému plesu, který popsala do detailu, včetně jemností jejích šatů. Nevadilo mu to, protože kombinace alkoholu a mámina příjemnýho hlasu na něj působila uklidňujícím dojmem.
Snažil se představit si svou mámu jako mladou ženu, oblečenou do světle růžových šatů, jak se usmívá a tančí se svým partnerem, ale z nějakýho důvodu to nešlo, i když nějaký fotky viděl. Když se ji snažil představit mladší, neuspěl, v jeho mysli vznikla jen hrubá karikatura té třiačtyřicetileté ženy, kterou měl před sebou. Možná, uvědomil si, si ji neuměl představit mladší, protože se k tomuto věku perfektně hodila, jako by to byl určitý styl oblečení nebo účes, který jí slušel. Vrásky a linky úsměvu na jejím obličeji nepůsobily jako známky věku; vypadalo to, jako by byly pečlivě umístěny, jako jemné tahy na plátně, aby dodaly konečnou úpravu uměleckému dílu.
Uvědomil si, že pije spíš pomalu, ale ona už byla v půlce druhý sklenice. „Promiň – můžu ti dolít, brouku?“ zeptala se ho máma. „Jasně.“ Udělala to a pak se usadila zpět do středu gauče, s prázdným polštářem na každé straně. Podívala se na ztlumenou televizi, kde běžela reklama s vyzývavě oblečenými mladými ženami, které ukazovaly strategicky rozostřená prsa kameře, líbaly se a sugestivně se kroutily na tanečním parketu. Všimla si, že se Vojta taky dívá.
„Byla jsi někdy takhle divoká, Máti?“ řekl v legraci. „Já?“ „Můžeš mi to říct. Nepovím to nikomu.“ Vojta dopil poslední kapku vína ve sklenici. „Ne, to fakt nemůžu říct,“ řekla, dívala se na obrazovku skrz průsvitnou, teď už prázdnou sklenici na víno. „Ale nikdy není pozdě začít.“ Šibalsky se usmála. „Jak to, že neexistujou videa ‚Mámy se utrhly ze řetězu‘?“
„Škoda, že nemám kameru.“ Najednou si máma vyhrnula tričko. Zastavila se, když odhalila jen kousek spodku svý béžový podprsenky, a pak se rozchechtala. „Ále, to není fér,“ vypravil ze sebe Vojta, i když měl pocit, že mu uvízl dech v krku. Na chvíli si myslel, že mu ukáže prsa. Ucítil mírný nával aktivity pod páskem. Chtěl to? Ta otázka byla okamžitě zodpovězena, když mu začal tvrdnout penis.
„Není fér?“ „Jo – tričko dostaneš, jen když je fakt ukážeš,“ řekl a snažil se to zamaskovat jako vtip. Najednou chtěl vidět mámina prsa. Ta touha jako by zmrazila každou část jeho těla, kromě toho jeho rostoucího údu. „No, tak dobře, frajere, ale jen proto, že nemáš dneska rande.“ Zúžila na něj oči s předstíraným nesouhlasem a pak chytla spodek svýho pytlovitýho modrýho trika. „Tady máš.“ Zvedla tričko. Vojta tomu nemohl uvěřit.
Jeho kámoši si ho vždycky dobírali kvůli mámině postavě, ale on se na to nikdy nedíval jejich očima. A teď, zízal na obrovskou klenbu jejího dekoltu, orámovanou vroubkovanou béžovou podprsenkou, s vršky prsou posetými zrzavými pihami, jako by byl mladší puberťák, který poprvé vidí nahý časopis. Jeho penis vystřelil vzhůru, i když máma nechala tričko sklouznout zpět a zakryla ten úžasnej klenot.
„Mámy se utrhly ze řetězu!“ vykřikla, dost hlasitě, že se podívala ke schodišti, jako by se bála, že probudí manžela. „Páni.“ „Vím, že to není to samý, ale aspoň ses dneska podíval na nějakou ženskou kůži.“ Vojta nevěděl, jak odpovědět. Měl jí říct, jak je vzrušenej? Proč? „Pořád žádný tričko,“ řekl bezvýrazně. „Co?“ „Sorry, buď bez podprsenky, nebo bez trička.“ „Jsi tvrdej vyjednavač, mladý muži,“ řekla mu máma a hrozila na něj prstem, což ho jen víc rozpálovalo. „Hele. Já pravidla nestanovil.“ „Ne?“ Odhodila si kudrnatý rudý pramen z obličeje. „To tričko musí stát za to.“ Vojta byl příliš rozrušený, aby vypotil něco, co by se podobalo vtipu. „Eh… jo.“ „Dobře, ale když si sundám podprsenku, musíš zavřít oči,“ vysvětlila jeho máma. „Ani náhodou. Nemůžu ti jen tak věřit, Máti.“ Chtěl si tak moc pohladit penis, že ho stálo všechnu vůli, aby to neudělal. „Jakože musíš zavřít oči, zatímco si ji sundávám. Pak to ukážu. Tak to chodí, frajere.“ Na chvíli sešpulila rty, čímž ho uvnitř šíleně dráždila. „Já teď dělám pravidla.“ „Ano, paní.“ Fakt se tohle děje? „Zavři je.“ Vojta poslechl mámin rozkaz. Každé jeho vlákno mu říkalo, ať je otevře, ať už proto, aby zahlédl její nahá prsa, nebo jen rozepínání podprsenky, pokud na něj zrovna nekoukala. Oči se mu přivřely. Jemné prsty pracovaly na rozepnutí krajkou lemovaného zapínání podprsenky. Sklouzla na zem ve stejnou chvíli, kdy jí tričko zakrylo nahá záda. Máma se otočila.
Vojta pevně zavřel oči. „Dobře,“ řekla jeho máma. Oči mu vylétly otevřené. Seděla s nohama zkříženýma, v tureckém sedu, pod sebou uprostřed gauče. Vypadala přesně jako zlá zrzavá pokušitelka z nějakýho lacinýho obrazu o meči a magii. Chytla spodek svýho trika. Jeho úda tlačil tvrdě proti kalhotám v očekávání. „Počkej!“ Sáhl na stůl vedle sebe a zvedl mobil. „Žádný fotky,“ řekla. „Proč?“ Vojta využil příležitosti, aby vstal a přesunul se blíž k ní, tak blízko, že byl na délku paže od jejích nohou. „Nechci, aby tohle skončilo v mobilu tvých kámošů,“ řekla a uvolnila stisk. „Nebudou, Máti. Přísahám.“ „Slibuješ?“ „Slibuju.“ S tím mu věnovala další drzý úsměv a zvedla tričko. Vojta málem zapomněl fotit, byl tak uchvácen tou nádherou. Nebyl si na sto procent jistý, měl jen nějaký zatoulaný nahý časopisy pro srovnání, ale vypadalo to, že jeho máma má lehce dvojitý déčka. Její mateřské kopečky visely jen nepatrně a byly zakončeny růžovými bradavkami, který byly o něco menší než kolečka na skateboardu. Její opálení bylo zřetelné a mezi vršky prsou a částmi, které obvykle zakrývala podprsenka, byl výrazný barevný rozdíl.
„Bože, Máti. Jsi krásná,“ řekl, když nechala svoje „máminy hadry“ sklouznout zpět na místo a ukončila tak to představení. „Jsi roztomilý,“ řekla. „Teď bys to měl poslat svým kámošům – pošli to Anně a řekni jí, že sis dneska nabalil jinou kočku.“ „Máti, to je – to je geniální nápad,“ řekl. „Tedy, pokud nemáš v záběru můj obličej. Předpokládám, že jsi nezoomoval na můj obličej,“ zažertovala. „Typický chlap.“ „Myslím, že jo. Hele – jo. To by bylo super. Pošlu to jako vtip – ať si myslej, že jsem se vyspal s nějakou kostí.“ Vojta znovu zvedl foťák. „Chceš, abych ti to ukázala znova?“ Máma se usmála. „Kdybych nebyla tvoje máma, myslela bych si, že se mě jen snažíš svlíknout.“ „Chci jim poslat jen jednu – jako vtip. S mnou na ní,“ řekl Vojta a usadil se na gauč vedle ní. „No, nevím,“ řekla mu máma. „Navíc uvidí, že jsem to já.“ „Bude to jen od krku dolů.“ Vojta cítil, jak se mu erekce roztřásá, čím blíž se k mámě dostával. Zblízka si všiml linek úsměvu a vrásek na její opálené tváři, ale nějakým způsobem ji to dělalo ještě víc sexy. „Vojto…“ řekla váhavě. „Nemyslíš, že se to trochu vymyká kontrole?“ „Už jen jedna fotka.“ Zvedl levou ruku, namířil foťák. „Prosím. Chci jen slyšet, co na to řeknou, až to dostanou.“ „Dobře. Ale pak by se tenhle maturiťák měl fakt ukončit.“ „Ano, Máti.“ Podíval se jí do hnědých očí. „Jsi připravená?“ Přikývla a spustila ruce ke svému břichu, chytila spodek trika oběma rukama. „Mámy se utrhly ze řetězu!“ zavolala. „Júúú!“ Zvedla tričko. „Pojď sem, synku.“ Vojta se podíval do foťáku, snažil se umístit hlavu před, ale ne zakrýt máminu úžasnou hruď. „Nakloň ramena trochu ke mně, Máti.“ Poslechla synovy pokyny. Přitiskl bok obličeje k jejímu levému prsu a udělal fotku, zatímco ona dál držela tričko zvednuté nad jejími velkými, kulatými ňadry. „Tak, tady máš,“ řekla, nechala tričko spadnout. „Počkej,“ řekl Vojta. „Ještě jednu.“ Podíval se na displej foťáku. „Byla trochu rozmazaná.“ Bez jediného slova si máma vytáhla tričko nad kozy ještě jednou. Do toho, nebo nic, pomyslel si Vojta. Držela foťák v podobným úhlu, ale tentokrát to nebylo líce, co přitiskl k měkké kůži mámina prsu. Místo toho Vojta naklonil hlavu na stranu a otevřel pusu, omotávajíc ji kolem její nateklý levý bradavky. „Vojto,“ řekla tónem, který nedokázal přečíst. Upravil si mobil, vysunul pusu, aby obemknul víc z toho měkkýho mateřskýho výčnělku. Lehce sál z prsu vlastní mámy a pak udělal fotku. „Vojto, brouku.“ „Ještě jednou.“ Začal lízat spodek jejího obrovskýho levýho prsu, pomalu, ale pevně, a prodíral se zpět k bradavce. Roztržitě posunul foťák a zmáčkl jedno nebo dvě tlačítka, ale nezdálo se, že by udělal další fotku. „Vojto,“ vydechla jeho máma, zatímco on dál zkoumal prso svýma ústama. „Vojto, tohle je –“ „Áďo?“ uslyšel Vojta tátu. Vojta rychle pustil máminu nádhernou bradavku a odtáhl se, zatímco ona nechala tričko spadnout zpět na místo. Jeho otec, malý, silný muž se prošedivělými, nakrátko ostříhanými vlasy, stál u vchodu do kuchyně a díval se dovnitř. Z jeho úhlu bylo možný, že viděl, co Vojta dělal.
„Ano, drahoušku?“ „Co vy dva děláte?“ zeptal se její manžel, neznělo to obviněním. Vojta a jeho máma se na sebe podívali. „Jen jsem Vojtovi masírovala krk,“ řekla. „Masáž krku?“ Její manžel mířil ke schodišti se sklenicí vody, ale zastavil se. „Jo,“ řekl Vojta. „Mám takový divný věci s krkem. Nevím proč.“ „Jaká byla párty?“ zeptal se. „Byla dobrá,“ odpověděl Vojta. „Jakože… byla fajn.“ „Dobře,“ řekl jeho otec. „To je dobře. Vím, že jsi byl zklamaný z maturiťáku a tak, takže jsem rád, že jsi z toho vytěžil maximum.“ „Jo,“ řekl Vojta. „Zlatíčko,“ řekl mámě. „Jdeš nahoru?“ „Za chvíli,“ řekla. „Dobře.“ Osmačtyřicetiletý muž vystoupal po schodech pomalu, zdálo se, pomaleji, než ho Vojta kdy viděl. Co to dělalo ještě delší, bylo to, že máminy oči byly po celou dobu upřený na Vojtu. Neřekli ani slovo, dokud neuslyšeli, jak se dveře ložnice zavřely.
„Co jsi dělal?“ zeptala se ho máma. Byla to dost jednoduchá otázka, ale Vojta ani netušil, jak na ni odpovědět. „Teď jsi najednou ostýchavej?“ „Já…“ začal. „Můžu se k něčemu přiznat?“ zeptala se a naklonila se k němu na gauči. „Ano.“ „Fakt mě to vzrušilo, co se teď stalo,“ řekla jeho máma. „Je to divný?“ „Ne. Bylo to skvělý,“ řekl Vojta a položil ruku na její ruku, která byla položená přes její levé koleno. „Nemůžu uvěřit, jak jsi zkrásněl,“ řekla tónem, který byl zároveň známý svou mateřskou vřelostí, ale zároveň svůdně nový. Špička Vojtova penisu už byla vlhká od pre-cum. „Díky, Máti.“ „Vždycky jsem ti říkala, že se pod tou nadváhou skrývá pěknej kluk, ale nikdy jsi mi nevěřil,“ řekla a znovu se usmála. „Máma ví. Věděla jsem, že z tebe bude pěknej mladej muž… ale nečekala jsem, že se to stane tak rychle!“
Vojta cítil, jak se mu do tváří šíří červeň. Jeho máma měla jedinečnej talent ho uvést do rozpaků svými chválami a zbožňováním. Vždycky věděl, jaký má štěstí, že má tak milujícího rodiče, ale poprvé si uvědomoval, jaký má štěstí, že má tak objemnou, svobodomyslnou ženu za mámu. Byla ale fakt svobodomyslná natolik, aby spáchala incest? Vojta přemýšlel.
„Miluju tě tolik, Máti,“ řekl, objal ji pevně a cítil, jak se mu třou její vlasy o bok obličeje. „I já tebe, brouku,“ předly její slova. „Chci, aby tenhle večer byl pro mýho milovanýho chlapce perfektní maturiťák.“ Máma ho chytla za bradu a zvedla jeho rty k těm svým. Vojta uvolnil objetí a naklonil se do polibku.
Bylo to teprve potřetí, co políbil ženu na ústa. Mámin jazyk byl vlhký, horký a naléhavý, tlačil na jeho vlastní s rostoucí touhou. Vojtovi hlavou vířily myšlenky jako tornádo. Tady, zrovna se chystal přijít o panictví na maturitním plese se ženou více než dvakrát starší. Nejen starší žena, ale starší, ohnivě rudá kočka s úžasnými prsy, dokonale zestárlou tváří a hlasem, který mu sám o sobě posílal mráz po zádech. Nejen neuvěřitelně přitažlivá žena, ale žena, která ho porodila, máma, která ho krmila, vychovala a učila – ultimativní láska.
„Chci tě tak moc, kurva, Máti,“ řekl Vojta, když odtáhl rty od jejích úst a začal ji líbat na štíhlý, elegantní krk. „Já vím, drahoušku.“ Sáhla dolů a začala si zvedat tričko. Vojta jí rychle přidal ruku. Když si zvedala tričko přes vlasy, zeptala se: „Líbily se ti moje kozy, brouku?“ „Strašně moc,“ odpověděl Vojta a snížil obličej, aby je znovu pozdravil. „Můžu –?“ Nemohl se dočkat, až ucítí jejich měkkost znovu v puse. „Neřekl jsi Kouzelné slovo.“ „Prosím,“ řekl s úsměvem. „Dobře, drahoušku.“ Vojta položil rty na mámino pravý prso a začal si cpát do pusy její jemnou kůži. „Mmm… to je hezký. To je příjemný.“ Druhou rukou masíroval její levé ňadro. Nemohl uvěřit jeho váze, když ho držel v ruce. Vojta sál a sál, masíroval a lízal, a sál ještě víc. Máma občas tiše zalapala po dechu. Jak neuvěřitelná byla její hruď, Vojta teď toužil vidět zbytek. Viděl ji v „máminejch hadrech“ tak často, že sotva věděl, co má čekat.
„Kousni mě do bradavek, zlatíčko,“ řekla a hladila ho ve vlasech. Vojta, vždy poslušný syn, jí vyhověl. Nedokázal si představit, že by zbytek jejího těla mohl být někde poblíž tak sexy jako její vypracovaná, ale dobře vybavená horní část těla, ale to bylo jedno – chtěl každičký kousek z ní. Zatímco mu zuby sevřely máminu levou bradavku a ona ho dál třela ve vlasech, Vojta odvážně spustil levou ruku dolů a začal si hrát s knoflíkem jejích ošklivých modrých džínů. „Mmm… oh… oh Vojto – to je tááák příjemný.“ Vojta dál šmátral po knoflíku. „Nech mě ti s tím pomoct. Tady máš.“
Rozepnula knoflík a pak se položila tak, že záda měla opřená o zadní opěrku a nohy měla natažený rovně. Když si máma rozepínala poklopec, zeptal se: „Neměli bychom jít ke mně do pokoje pro případ, že by Táta…“ „Netrap se jím,“ ujistila ho. „Jakmile si vezme prášky, spí. Mohl bys mě šukat na chodbě před našima dveřma a neprobudil by se.“ Usmála se. „Možná to zkusíme. Chytni mě za nohavice, brouku.“ Vojta je chytil a začal tahat. „Díky.“
Objevila se dvojice zakřivených, masitých, ale ne ochablých stehen, stejně jako dvě docela vytvarovaná lýtka, všechno hezky opálený. Máma měla lákavou dvojici zaoblených boků, kterých se Vojta nemohl dočkat, až se chytne. Měla na sobě krajkový béžový kalhotky, který nebyly nejvíc sexy na světě, ale i tak v něm vyvolávaly touhu odkrýt, co se pod nimi skrývá. „Ty mi ukážeš tvýho; já ti ukážu mou,“ škádlila ho.
„Platí,“ řekl Vojta a rozepnul si kalhoty. Na chvíli se bál, že se mu zmenší penis, místo aby se postavil k úkolu potěšit ženu, kterou miloval a po které toužil. Ale ta obava rychle pominula, když viděl, jak se velký, zlobivý úsměv rozprostřel po mámině tváři.
„Óóóh,“ zvolala. „Maminka to má ráda.“ Bylo to rozrušující slyšet ji takhle o sobě mluvit, protože jí léta neřekl jinak než „Máma“, ale nějakým způsobem ho to ještě víc rozpalovalo touhou. „Fakt?“ „Strašně moc, brouku,“ řekla, posadila se a přesunula se k místu, kde teď stál Vojta. Máma natáhla ruku a začala prstama procházet po délce jeho penisu.
„Bože, Máti,“ zasténal. Pohladila spodek jeho penisu a pak začala hrabat rukou do kalhotek. Máma sevřela jeho koule a penis svou teplou pravou dlaní, zatímco levá ruka se neklidně pohybovala u spodní části jejího prádla. „Chci být tvoje první,“ předla jeho máma. „Líbí se ti ta představa, Vojto?“ „Ano.“ „Řekni ‚ano, Maminko‘,“ řekla. „Ano, Maminko,“ odpověděl Vojta. Jeho zrzavá máma si znovu lehla na gauč, její objemné kozy zmáčknuté k sobě, její plná stehna roztažená, její prsty vytrvale vytvářely tmavou, mokrou skvrnu přes její béžové kalhotky. „Maminka tě tak moc chce,“ řekla mu. Vylezl na gauč a začal se třít o vnějšek máminých kalhotek blízko místa, kde pracovaly její prsty na jejím otvoru. Když si spolu třeli její kundičku, usmála se na něj přivřenýma očima. „Cítíš, jak jsem mokrá, zlatíčko?“ „Ano, Maminko.“ Položil ruku, stále na vnější straně oděvu, na její prsty a přidal tlak, zatímco si onanovala. „Óóóh… oh.“ Vytáhla ruku a přiblížila ji k jeho rtům. Vojta dychtivě ochutnal trochu máminy šťávy, která jí ulpěla na konečcích prstů. Začala si svlékat kalhotky, zatímco Vojta sledoval a čekal. Měla úhledně zastřižený porost hnědého pubického ochlupení, který vedl k její lesklé, růžové kundičce. Mámin vítězný úsměv na chvíli ukradl jeho pozornost od jejího šulce.
„Pojď dovnitř, synku,“ řekla, sotva slyšitelně. Vojta se umístil nad mámu, zatímco ona ho hladově líbala na rty. Vůbec nevěděl, jak se přiblížit k jejímu otvoru se svým penisem, ale naštěstí se jeho máma nestyděla za to, že ho navedla do jejího čekajícího otvoru.
Vojta sotva mohl uvěřit, jak úžasný je pocit být uvnitř ženy. „Ach, Bože,“ řekl. „To je hodný chlapec,“ řekla jeho máma. „Líbí se ti být uvnitř Maminky?“ „Ano.“ Vojta začal posouvat boky dopředu. Její pochva se zdála, že se přizpůsobuje přesnému tvaru jeho penisu. „Jsi tak velkej kluk. Maminka tě tak moc chce šukat.“ Pohybovala boky určitým způsobem a vlna brnění jako by zaplavila celé jeho tělo. Jednou rukou se držel nad máminým tělem, druhou rukou Vojta chytil její vlasy a přitlačil její růžovou pusu ke své, ochutnávajíc víno na jejích rtech. Zpočátku se bál, co má dělat, ale teď mu to všechno přišlo instinktivní, a začal pumpovat hlavu a tělo penisu dovnitř a ven z mámina otvoru. Znovu začala vydávat malé sténavé zvuky. Vojta chytil jedno z máminých prsou a omotál pusu kolem bradavky, zatímco jeho penis assertivně tlačil dolů do její pochvy.
„Ach, Vojto,“ lapala po dechu. Vojta neměl žádné zkušenosti s uspokojováním ženy, ale měl zkušenosti se zadržováním orgasmu, ironicky, kvůli své mámě. Její časté návštěvy jeho pokoje, aby ho zkontrolovala, ho často nutily držet náklad, zatímco odpovídal na otázku o večeři nebo domácím úkolu.
Vojta dál tlačil penis do máminy vítající kundičky. „Dělám to dobře, Maminko?“ Natočil ruku pod máminu kapající kundičku, aby cítil její zadek. Stejně jako její stehna, její zadek byl masitý, ale stále vypracovaný. „Tak dobře, drahoušku,“ dokázala odpovědět. Vojta sevřel její zadek, zatímco jeho erekce pronikala do ní, vyvolávajíc další povzdechy a zalapání po dechu různé výšky a hlasitosti. Všechny obavy z toho, že je otec přistihne, byly pryč, stejně jako jakékoli další starosti na světě. Jediné myšlenky v jeho hlavě byly vstříknout velký, lepkavý bordel dovnitř své lahodné a rozkošné mámy a slyšet ji vykřiknout v orgasmu. „Šukej mě, zlatíčko.“ „Ano, Maminko.“
Na čele měla teď pot. Máminy boky se hýbaly sem a tam a uváděly ho do extáze. Vojta si představoval svůj penis potažený její šťávou. Její dýchání se začalo stávat nepravidelným, a začala vydávat malé „oh“, který by byly roztomilý, kdyby nebyly tak sexy. Stiskl její zadek silněji. „Maminka se udělá, drahoušku,“ řekla. „Óóóh… ohhh.“ Na to Vojta obnovenou silou zatlačil penis do ní. Sténání začalo být častější. „Óóóh….“ „Udělam se, Maminko!“ vykřikl Vojta. Nemohl to už dlouho držet. Pevně ho objala rukama kolem zad, zatímco se jeho erekce třela o máminy lepkavé stěny slasti. „Kurva!“ zvolala. Vojta ucítil příval husté a teplé tekutiny na svém penisu. Ten pocit byl konečným spouštěčem, protože se uvolnil a ucítil, jak proud jeho šťávy vystříkl ze špičky, stříkajíce dovnitř její pochvy. Zvažoval, že vytáhne, ale místo toho Vojta dál vrážel penis do máminy kundičky, když vyložil zbytek svého semene, dokud musel konečně vycouvat. V tu chvíli se zhroutil na mámin vzdouvající se dekolt, aniž by se staral o to, že jeho sperma pravděpodobně vytvoří skvrnu na gauči v obýváku. „Můj bože, Vojto.“
Kousl do jedné z jejích bradavek. „Vojto. Vojto. Vojto!“
Vojta se vytrhl ze své ranní fantazie, když slyšel naléhavé volání své mámy u dveří ložnice. Dveře ložnice se otevřely, což Vojtovi sotva dalo čas natáhnout prostěradlo kolem jeho semenem pokrytého rozkroku a přes fotografii jeho mámy ze svatby, které se nedávno zúčastnili jako rodina. Její rudá hlava vykoukla ve dveřích. Nebyla s ním spokojená. Nikdy nebyla.
„Deset minut! A jestli tentokrát zmeškáš školní autobus, tak mi pomáhej Bůh, zapomeň na to, že dostaneš nějaký prachy na maturiťák.“
Tolik k tomu, aby den začal na mámině dobré straně, pomyslel si Vojta…