Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Osudný stop

Kategorie: BDSM
30.09.2016
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 9 hlasů
Loading...
 Za chvíli budu mít v rukách bezmocnou hračku a bude záležet jen na mě, jak velké utrpení prožije. Už se mi to párkrát podařilo, ráda vzpomínám na udivený strach v očích mužů, kteří poprvé viděli z pozice oběti mou malou rozkošnou mučírničku..

Zabořil jsem se pohodlně do měkkého sedadla a zkoumavým okem jsem si prohlédl řidičku. Byla to vysoká, štíhlá žena, asi čtyřicetiletá, její rovné dlouhé černé vlasy už prokvétaly šedivými prameny. Pod tmavomodrým bavlněným tričkem neměla zřejmě nic, ani nebyl důvod, uchechtl jsem se v duchu pobaveně. Jestli měla nějaká prsa, tak to byly maximálně jedničky. Tričko volně splývalo přes černé elasťáky, ovšem kvalitu těchto partií jsem nemohl náležitě vychutnat…
Zastavila jsem tomu klukovi. Bylo mi ho líto, jak tam v dešti marně stopoval. Zdálo se, že budeme mít chvíli společnou cestu. Byl to celkem štíhlý mladík, něco mezi 25 a 30 lety, hnědé vlasy, hnědozelené oči a jednodenní rezavé strniště pod nosem a na bradě. Na sobě měl černé bavlněné triko, džíny a na nohou něco jako botasky. Zabořil se vedle mě do měkkého sedadla a přejel mě zkoumavým zrakem. Zřejmě ho moje postava nijak neuspokojila, protože aniž se pokusil o nějakou konverzaci, klidně začal pochrupovat. Trochu mě to naštvalo, myslela jsem, že si se mnou bude aspoň z vděčnosti povídat.
Ujela jsem pár kilometrů a znovu na něho pohlédla. Jeho tvář dostala ve spánku tak bezbranný výraz… Pocítila jsem, že už to na mě zase leze a roztřásly se mi ruce na volantu. Když jsme míjeli místo, kde se naše cesty měly rozcházet, už jsem byla rozhodnutá. Nebudila jsem ho. Pojede pěkně se mnou do mého hnízdečka. Sáhla jsem pravačkou opatrně do přihrádky na palubní desce a vyndala odtamtud připravenou injekční stříkačku, kterou vždycky vozím pro strýčka Příhodu s sebou, a pocítila jsem silný nával vzrušení. Za chvíli budu mít v rukách bezmocnou hračku a bude záležet jen na mě, jak velké utrpení prožije. Už se mi to párkrát podařilo, ráda vzpomínám na udivený strach v očích mužů, kteří poprvé viděli z pozice oběti mou malou rozkošnou mučírničku…
Déšť vytrvale bubnoval na kapotu vozu, uvnitř bylo příjemně teplo a tichá jízda mě příjemně ukolébala do sladké dřímoty. Jednu chvíli jsem cítil jakoby z jiného světa, jak se automobil kymácí, jako by jel po nějakých hrbolech, ale nevěnoval jsem tomu pozornost a brzy jsem opět upadl do hlubšího spánku…
Zajela jsem do dvora mé osamělé usedlosti uprostřed lesů a zhasla motor. Připravenou injekci jsem rychle vbodla do mladíkovy paže a razantně vyprázdnila její obsah. Škubl sebou a probudil se. Chvíli na mě nevěřícně koukal…
Probudila mě bolest v levé paži. Leknutím jsem se probral. Auto už nejelo, stálo uprostřed nějakého dvora, který byl obehnán vysokou zdí. Jeho řidička mně právě vytahovala z paže vyprázdněnou injekční stříkačku. „Co to děláte, sakra!“ vykřikl jsem a udeřil ji rukou do tváře. Nebezpečně se jí zablýsklo v očích. Zmocnila se mě panika. Trhnutím jsem otevřel dveře auta, vyskočil ven a snažil se zorientovat. Rozeběhl jsem se směrem k bráně a zuřivě zalomcoval jejími mřížemi. Zámek jsem ale nikde nespatřil a nevěděl, jak se to otvírá.

Žena vystoupila z auta a klidně mě pozorovala. Cítil jsem, že mě vztek přechází a náhle se mě zmocnila naprostá apatie. Co tu vlastně dělám, pomyslel jsem si. Kam chci jít? Vždyť je to jedno, ne? Nerozhodně jsem zůstal stát…
Hrábla jsem do auta pod sedadlo a vyndala pár kousků dámského prádélka: krátkou černou průsvitnou košilku, podvazkový pás a punčochy stejné barvy, jen ať to chlapečkovi sluší. Pomalu jsem se k němu přiblížila. „Tak už nám droga začíná fungovat!“ zasmála jsem se a hodila mu prádélko pod nohy… „Dělej, svlíkni se!“ poručila mi. Jako stroj jsem se začal bezmyšlenkovitě svlékat. „A tohle tady si obleč!“ ukázala na hromádku pod mýma nohama. „A dělej, nehodlám tady s tebou strávit věčnost!“
Když jsem skončil s převlékáním, vytáhla odněkud kovová pouta a zacvakla mi je okolo zápěstí za zády. Ústa mi potom přelepila širokou náplastí a nechala mě stát u brány. „Za chvíli se ty hajzle probereš a potom si spolu pohrajeme!“ zasyčela mi do ucha, obrátila se a zmizela v budově na druhé straně. Nevěděl jsem, jak dlouho jsem tam stál, ale po nějaké době mě otupělost, způsobená neznámou drogou, přecházela. Začal jsem si opět uvědomovat, kde jsem a v jaké situaci. Pohnul jsem rukama, ale pouta, utažená velmi pevně, až bránila krevnímu oběhu, se mi bolestivě zařízla do rukou. Náplast na ústech zdusila můj výkřik. Snažil jsem se uvidět něco skrz mřížoví brány, ale všude byla jen neproniknutelná hradba zeleně…

Mládenec na dešti se začal nějak divně ošívat. Probral se. Utéci nemohl, byl přece spoutaný a kolem dvora byla kromě brány ze tří stran třímetrová zeď, na čtvrté byl můj dům, který už se těšil na novou návštěvu. Ale bylo zbytečné dál protahovat čekání na rozkoš. Sejmula jsem se stěny při dveřích jezdecký bičík a vyšla jsem na dvůr, pohrávajíc si s ním v ruce…
Stále hustě pršelo a mně začala být zima. Všiml jsem si, že moje oblečení leží v louži na zemi a já že jsem oblečen jinak, už vůbec ne do nepohody. Na nahé tělo se mi lepila mokrá silonová průsvitná dámská noční košilka černé barvy, ozdobená krajkami a končící těsně pod pupkem. Boky mi obepínal rovněž černý podvazkový pás a k němu byly připevněny okraje černých dámských punčoch, obepínajících moje nohy. Kalhotky jsem neměl žádné a můj penis se bimbal bez ochrany vystavený vnějším vlivům. Vrzly dveře a žena, která mě sem přivezla, vyšla z domu. Teď jsem si mohl její postavu prohlédnout lépe. Navzdory malým prsům a poměrně krátkým nohám měla široké boky a velký zadek. Oblečená zůstala tak, jako byla už dříve v autě, tričko, elasťáky a černé mokasíny, těch jsem si dříve nevšiml. Také rozpuštěné prošedivělé vlasy volně rámovaly její obličej, ne moc hezký, ale za jiných okolností docela zajímavý a ne nepřitažlivý. Jedna podstatná změna však byla patrná – pohrávala si s jezdeckým bičíkem, který držela v levé ruce…

Košilka nasáklá deštěm se mu krásně lepila na tělo, tedy, žádný atlet to nebyl, ale takoví mě ani nepřitahují. Všiml si mého pohledu, upřeného na jeho zcvrklé pohlavíčko, zastyděl se a otočil se zády schoulený do klubíčka, abych nic neviděla. To mě namíchlo. Přetáhla jsem ho dvakrát bičíkem přes záda.
Zastyděl jsem se za svoje směšné oblečení a za svůj obnažený penis. Otočil jsem se proto zády a schoulil se do klubíčka, aby z mojí nahoty bylo vidět co nejméně. Došla pomalu až ke mně a jezdeckým bičíkem mě dvakrát silně přetáhla přes záda. Slzy mi vyhrkly z očí a z nosu mi vyšlo divné zaskučení, protože výkřiku bránila náplast přes ústa…
„Postav se rovně, ty hajzlíku!“ vykřikla jsem na něho a ještě jednou ho švihla bičíkem. Nerad, ale poslechl mě. „Tak se mi to líbí,“ popleskala jsem ho rukou lehce po tváři. „A teď ještě roztáhni nohy, ať vidím, co jsi za fešáka!“ Byla to nádhera. Mít svázaného muže ve své moci a donutit ho, aby vyplnil všechny, ale úplně všechny mé rozkazy…..Při představě věcí příštích jsem ucítila vlhkost v kalhotkách. Panáček stál s nohama od sebe, v obličeji celý rudý. A trochu mu začalo cukat u kořene penisu, který trochu – nebo se mi to zdálo? – zvětšil svůj objem. Sevřela jsem mu pevně varlata levačkou…
Rozkročil jsem se a červeň se mi rozlila po tvářích. Nervózně jsem zacukal rukama, ale tlak kovových pout mě donutil, abych si uvědomil, že jsem absolutně bezmocný, svázaný a ponížený svojí polonahotou podtrženou rajcovným dámským prádlem, které by se hodilo spíš někam do vykřičeného domu než na tělo mladého muže. Byl jsem té divné ženě vydán na milost a nemilost a nemohl jsem proti tomu nic dělat. Snad se jedná jen o nějaký žertík, utěšoval jsem se, a za chvíli se objeví s chechotem některý z mých povedených kamarádů. Když jsem ale pohlédl na svoji věznitelku, skoro mi přeběhl mráz po zádech – upírala na mě hadí pohled, až jsem se cítil jako myška před anakondou, její dech byl zrychlený silným vzrušením a z koutku úst jí vytékal pramének sliny. Do nosu mě udeřil silný pach ženské touhy.
Nemohl jsem si pomoci, ale sám jsem pocítil silný náběh k močení, jenž se po chvíli rozlil po slabinách a přešel ve slabé pravidelné cukání u kořene penisu, který nenápadně, ale pravidelně začal zvětšovat svůj objem. Propadl jsem panice a pohnul se v úmyslu skrýt svojí indispozici, ale to už mi moje společnice vrazila levačku mezi stehna a pevně sevřela pohlaví…
„Tak jdeme!“ poručila jsem a trhla. Přece tady nebudu moknout. Zamrskal sebou, ale zesílila jsem stisk – jak jsou tam ti muži citliví – a dala jeho obnaženému zadku ochutnat jezdecký bičík. Cupital za mnou jako pejsek. Když jsme byli v baráku, nasměrovala jsem ho ke dveřím do sklepa, kde jsem si zřídila tu svou mučírničku, a několika údery přes zadek ho pobídla dovnitř. Nebylo toho moc vidět, na chodbě bylo šero, málem se na schodech přerazil, ale potom celkem ochotně sestupoval dolů, švihala jsem ho opravdu jen abych ho pobídla k větší rychlosti. Konečně jsme byli v mojí milé mučírničce! Myslela jsem, že mi tam ten kluk omdlí, zůstal stát na kraji a vytřeštěnýma očima zíral na parádu, která ve světle svící byla vidět. Jako by ho pohled na všechny ty mučící nástroje drobet vyrazil dech! Musela jsem ho prudkým úderem do zad a několika kopanci přistrčit doprostřed místnosti, přímo pod kladkostroj, z něhož visel dolů řetěz a pod kterým v rozteči asi půldruhého metru byla do podlahy zabetonována dvě kovová madla, u kterých jsem již měla připraveny provazy. Hoch se nám nějak připočůral, trošku se klepal, ale třeba mu byla zima, vždyť měl na sobě jenom mokrou tenkou košilku. No nic, trochu ho zahřejeme…

Vybavení místnosti mnoho optimismu do žil rozhodně nevlévalo, naopak pohled na ně vyvolával slabé mrazení v zádech. Přímo proti mně u stěny byly nějaké žebřiny, připomínaly mi trochu ribstoly v tělocvičně. Napravo od nich byla zvláštní konstrukce, něco jako středověký pranýř, který jsem kdysi viděl na obrázku, těžká dubová kláda s nastavitelnou výškou se třemi vodorovnými otvory pro ruce a krk, dole u země ještě jedna se dvěma kolmými otvory, zřejmě pro nohy. Masivní křeslo s kožešinovým přehozem, skoro trůn, bylo umístěno tak, aby na pranýř i žebříky bylo dobře vidět, nohama spočívalo na půlmetrovém podstavci, do kterého byly zapuštěny železné kruhy, přední hrana sedátka přečnívala asi dvacet centimetrů a uprostřed byl vykrojený půlkruh o stejném průměru, uzavřený závorou s masivním visacím zámkem. Z kladkostroje u klenutého stropu visel řetěz a pod ním byly v rozteči metr a půl v betonové podlaze dvě kovová madla, volné konce šňůry, nejspíš prádelní, se plazily po zemi jako malí hádci. V úzkém proutěném koši v jednom z koutů bylo narovnáno několik rákosek, všude po stěnách visely biče, plácačky, provazy, řetězy, různé bizarní části koženého oblečení, stačil jsem si všimnout police se všelijakými mučícími nástroji vedle velké dřevěné skříně. A šikmo za sebou, těsně vedle dveří, jsem zaregistroval koutkem oka záchodovou mísu a opodál hromadu špinavého dámského prádla. Odér, který se z ní linul, budil oprávněné podezření, že bylo používáno místo toaletního papíru, každopádně pračku nevidělo už velmi dlouho. Netrpělivý úder zezadu mě přistrčil doprostřed místnosti, kde jsem zůstal stát. Strachy se mi podlamovala kolena a chtělo se mi intenzivně močit, skoro jsem měl dojem, že jsem si ucmrndnul trochu na stehna. Měl jsem neodbytný pocit, že mě čeká něco moc nepříjemného. A nevěděl jsem, jak se z toho vykroutit. Žena mě několika kopanci nasměrovala doprostřed místnosti pod řetěz, visící z kladky u stropu…

Obtočila jsem mu řetěz visící z kladky kolem pout na rukou a zajistila visacím zámkem. Tahem za druhý konec řetězu jsem docílila toho, že ruce s pouty byly taženy nahoru, západka ve složitém převodu zabraňovala zpětnému pohybu. Předklonil se, aby si ulevil. Zatím jsem mu zápěstí nevytahovala moc vysoko, však ono k tomu ještě dojde. „Roztáhni nohy!“ nařídila jsem mu a on se poslušně rozkročil. Utáhla jsem mu kolem kotníků smyčky provazu a pomalu je přitahovala k madlům v podlaze. Samozřejmě jsem zvítězila, nakonec se jeho nohy madel skoro dotýkaly. Ten se jednou naučí i provaz. Strhla jsem mu z úst náplast a on se hned rozkřičel. „Prosím vás, co to děláte! Hned mě pusťte!“ Musela jsem mu dát facku… „Budeš mluvit až ti dovolím!“ udeřila mě silně dlaní do tváře. „Udělám všechno, co budete chtít, jen mě pusťte“ zakňoural jsem zoufale… „Drž hubu! Drž hubu! Drž hubu!“ sdělila jsem mu několikrát důrazně a drobet ho profackovala. Vida, pomohlo to. Ztichl a jen na mě poulil ty své hnědozelené, ubrečené oči. Když se uklidnil, odstoupila jsem kousek do strany. „Tak copak jsi mi chtěl, brouku?“ zeptala jsem se ho mírně. „Chtěl jsem… chtěl jsem říct, že se mi docela líbíte..“ blekotal. Vida ho! On to bude zkoušet takhle! No dobrá, přistoupíme na jeho hru. „Paní!“ švihla jsem ho prudce přes zadek. „Moc se mi líbíte, paní…“ „Moje paní!“ nový pruh na zadku. „Moje paní, moc se mi líbíte, a až mě pustíte, rád se s Vámi krásně pomazlím,“ sliboval nepřesvědčivě a myslel si, že mě oblomí. Nic jsem neříkala a tak pokračoval: „Opravdu je, moje paní, zbytečné, abyste mě dál týrala, udělám i tak všechno k Vaší naprosté spokojenosti.“ To už na mě bylo moc. Rozchechtala jsem se. Pak jsem ale zvážněla, popadla toho drzouna rukou pevně za pačesy a přitáhla si jeho hlavu k sobě… „Tak ty se se mnou hezky pomazlíš, jo?“ syčela mi do ucha.

„Ty mi uděláš tu laskavost, viď. Přemůžeš se. Tak to tě hošánku trochu zklamu. Mám to totiž ráda takhle. Já jsem tvoje paní a všechno bude tak, jak budu chtít. Samozřejmě, že se se mnou pomazlíš, ale třeba mi taky budeš líbat nohy, lízat prdel a pít moje chcanky, když se mi zachce. A rád, po několika výchovných lekcích. Seš hezkej kluk a já tě budu mít jen pro sebe a to tak, jak mi dělá nejvíc dobře!“ Začala být evidentně zase vzrušená. Zatáhla opět za volný konec řetězu a moje zápěstí v poutech byla vytažena o kousek výš…
Koukal jako raněná srna a já pocítila vlnu nekontrolovaného vzrušení. Začalo mě svrbět mezi nohama. Prudce jsem zatáhla za řetěz, až spoutaná zápěstí v poutech byla vytažena zase o kousek výš. Zatočila se mi hlava a já pocítila potřebu se napít. Šla jsem si do skříně pro lahev, bylo tam ještě pár deci kentuckého bourbonu, alkohol mě příjemně rozpálil a rozpustil poslední zábrany. Popadla jsem kus gumové hadice, co se mi přímo nabízel, a vrátila jsem se k mému zajatci. Zhluboka jsem si lokla z lahve a krkla mu přímo do obličeje… Chvíli mě nechala samotného a harašila ve skříni. Potom se ke mně vrátila, v jedné ruce láhev s nějakou nazlátlou tekutinou, asi alkoholem, viněta nešla přečíst a upřímně řečeno, měl jsem teď jiné starosti, než zkoumat, co moje trýznitelka pije. Druhá ruka totiž svírala buď gumovou hadici, nebo kus kabelu, tlustý dlouhý černý had vzbuzoval ve mně ty nejčernější obavy.

Zhluboka se napila ze své lahve a říhla mi do obličeje. „Chci po tobě, brouku, abys mi řekl poznávací značku mýho auta.“ Přeběhl mi mráz po zádech a napjal jsem se v poutech. Proč to chce vědět? Myslí si snad, že bych ji šel udat, až se odtud dostanu? Co asi udělá, jestli zjistí, že si ji pamatuji? Ne, musím předstírat, že jsem si čísla, složeného ze čtyř stejných cifer nevšiml. „Já… já jsem si nevšiml…“ snažil jsem se lhát a doufal, že věrohodně. Udeřila mě dvakrát ze strany – byla to hadice – a spolu s palčivou bolestí mi na břiše naskočily dvě rudé podlitiny… „Aúúú, jaúúú, nevím, opravdu ne!“ ječel. „Chci vědět to číslo!“ skandovala jsem do rytmu dalších úderů. Břicho mu opuchlo do ruda, už jenom nesouvisle ječel a házel sebou v poutech. Abych mu udělala radost, vytáhla jsem jeho zápěstí až nadoraz. Začaly modrat a taky koukám, drobet se mu vykloubila ramena. Ale nepřiznal se, až jsem ho začala mít ráda. Dopřeje mi další zábavu. Rána hadicí zezadu mezi nohy ho úplně vykolejila. Zavyl a vzepjal se v poutech, aby se pudově stočil do klubíčka. Ale nemohl, byl zcela v mojí moci, mohla jsem si s ním dělat, co jsem chtěla, tak mě to vyrajcovalo, až mi zaškubalo v pipině. Po druhé ráně vykřičel to, co jsem chtěla slyšet. Přestala jsem ho bít a přihnula si z lahve. Zaplavila mě vlna euforie. Vyhrála jsem! Porazila jsem ho! Teď ho mám na lopatě, ještě ho trochu zpracuju a pak mi splní můj největší sen.

„Tak ještě jednou a pomalu, brouku.“ Třesoucím hlasem jsem zopakoval ještě jednou, co jsem si zapamatoval. Pohnul jsem trochu rukama a teprve teď si uvědomil zápěstí sedřená do krve a bolestivě vykloubená ramena. „Opravdu to nikomu neřeknu, věřte mi!“ zaprosil jsem tiše. Položila lahev na zem, přistoupila těsně ke mně a jemně mi pohladila rukou varlata. „Nekecej, brouku,“ řekla a lehce stiskla. Proti předchozím bolestivým vjemům byl tento tak příjemný, že jsem mimoděk pocítil vzrušení. Zaplaven vlnou vděčnosti, že mě už netýrá, pokořen bezmocí v poutech a výpraskem, oblečen do průsvitného dámského prádélka, vystavený pohledům ženy, vůni jejíhož pohlaví jsem tak intenzivně cítil, dotekům její ruky v nejintimnějších partiích svého těla, nemohl jsem se bránit návalu krve mezi své nohy. Styděl jsem se za to, ale postavil se mi… A co se nestalo – jemu se postavil! Můj nedobrovolný přítel bude zakuklený masochista! Tvrdé výprasky mu asi nejdou moc pod fousy, ale trocha bezmoci a ponížení ho zřejmě vzrušuje. Musela jsem toho využít. Přihnula jsem si z lahve, přičapla k němu na bobek a začala ho zpracovávat. Nejdříve jsem mu několikrát lehce přetáhla kůžičku přes žalud. Unikl mu vzdech rozkoše. Potom jsem ho lehce stiskla u kořene, vím moc dobře, kde mají muži centrum rozkoše. Snažil se uhnout, bylo na něm vidět, že se přede mnou strašně stydí stříkat, ale jeho pevné připoutání mu nedovolovalo ani trochu pohnout zadkem. Najednou to na něj přišlo. Okamžitě jsem přestala s drážděním: tak tohle si musím vychutnat…
Pocítil jsem další nával krve do penisu a intenzivní mravenčení u jeho kořene, předpovídající příchod orgasmu.
Snažil jsem se tomu zabránit, styděl jsem se vystříknout před neznámou ženou, která mě týrala, navíc jsem se bál její reakce, třeba ji to rozzlobí a ona mě potrestá dalším mučením. V pozici, ve které jsem se nacházel, jsem ale mnoho možností neměl. Snažil jsem se pohybem pánve vyprostit svůj penis z její ruky, ale mohl jsem s ní pohnout jen o pár centimetrů, pouta mi opět silně připomněla mojí bezmocnost a umocnila moje vzrušení. Začal jsem neovladatelně stříkat, moje mysl se upnula jen k tomuto okamžiku, teď jsem si toužebně přál, aby ho pevně držela, jenže v ten okamžik její ruka přestala s drážděním. „Ne, ne, nepřestávej!“ rozkřičel jsem se. „Prosím, prosím!“ vyrážel jsem ze sebe. Ale můj penis zůstal volný. Probíhající orgasmus, nepodpořený dalším drážděním mě přiváděl k šílenství. Zmítal jsem se zuřivě v poutech, v penisu mi škubalo, jak se semeno snažilo prodrat ven, chtěl bych ho sevřít do ruky a silně pohonit, nebo se aspoň třít svým údem o zem či nějaký předmět, místo toho jsem tam visel roztažený a napnutý, neschopný ulevit svému napětí…

Přestal se ovládat, jako smyslů zbavený se házel v poutech a strašně řval. Semeno se mu jen pomalu dralo močovou trubicí, asi to pro něj byla celá věčnost. Dívala jsem se na to pěkně zblízka, dřepíc na bobku. Nedalo mi to, zasunula si pravačku pod elasťáky a trochu jsem si pošimrala svojí svrbící pipinku. Neboj, holka, taky se na tebe dostane. Kluk odpadl, ale za chvíli přišel k sobě. Péro mu trčelo pořád kupředu, nudle spermatu mu visela dolů a pomalu se trhala a odkapávala na zem. Vstala jsem a povolila řetěz, který dosud vytahoval jeho ruce nahoru. Na chvíli se mu určitě ulevilo, ale jen do té doby, než se mu začala vracet do paží krev. Cvrnkla jsem ho lehce do penisu…
Ulevilo se mi, ale jen na chvíli. Krev se mi začala vracet do rukou a spolu s nepříjemným mravenčením v pažích se ozvala i bolest vykloubených ramen a zápěstí, rozedřených do krve kovovými pouty. Lehce mě cvrnkla do pořád ještě ztopořeného údu. „Takovej hezkej hošánek, bude tě škoda, ale co se dá dělat, když jsi tak zvědavý a pamatuješ si číslo mého auta.“ „Co… co se mnou chcete udělat?“ „Pustit tě nemůžu, brouku, to uznáš sám,“ protahovala s rozkoší, ruku mezi stehny. „Musím se tě časem nějak…ehm…zbavit. Ale do té doby něco zažiješ, to mi věř.“ Chtěl jsem něco říct, ale hlas mi uvízl v hrdle. Rozesmála se a přihnula si z lahve. Mlčel jsem a hlavou se mi honily černé myšlenky. Tak tedy konec. Nestačilo, že jsem byl mučen a ponižován, ještě ke všemu budu zabit. Udělal bych všechno proto, aby si zachránil život, ale neviděl jsem žádné východisko…

Možná chtěl něco říci, ale jen se zajíkl. Rozesmála jsem se a opět si přihnula z lahve. Byla jsem šťastná. Mám zcela ve své moci docela hezkého kluka, se kterým si můžu dělat, co chci! Možná bych si ho tu mohla nechat delší dobu, kdyby… Přejela jsem mu lehce rukama po těle a přitom jakoby mimoděk zavadila o jeho penis. Neudržel sten rozkoše. Usmála jsem se, vědoma si své moci nad jeho tělem a několikrát se ještě při hlazení dotkla jeho pohlaví. „Tobě ale dám šanci, protože se mi líbíš,“ stiskla jsem mu najednou koule, až vyjekl. Potom jsem mu důrazně sdělila, co bude dělat. Nevypadal dvakrát nadšeně… „Budeš to dělat dobrovolně, nebo potřebuješ ještě chvíli přemlouvat?“ ukázala bradou významně ke gumové hadici. Při představě dalšího „přemlouvání“ se o mě pokusily mrákoty. „Udělám všechno dobrovolně, přesně tak, jak si přejete, paní.“ Až jsem se sám divil tomu, jak poníženým tónem jsem to řekl. „Tak jen si zapamatuj jedno – jazyk nesmíš vyndat, dokud ti nedovolím, jinak ti uříznu čuráka a nacpu ti ho do prdele, je ti to jasný?“ Jenom jsem pokýval hlavou, neschopen slova. Hrdlo mi naprosto sevřelo silné vzrušení z toho, co mělo následovat a můj klacek, který už pomalu uvadal, opět bolestivě ztvrdnul. Žena mě povýšeně poplácala po zadku a potom mě odvázala, sundala mi dokonce i kovová pouta z promodralých zápěstí. Byl jsem volný. Pokusit se o odpor bylo ale bohužel nemožné. Nemohl jsem rukama ani pohnout, jen mi bezvládně visely podél těla, sedřené zápěstí mě pálilo, jak se do něj vracela krev a mravenci mi pochodovali po pažích až k bolavým ramenům. Stejně tak mi dělalo velké potíže chodit, natažené tříselné šlachy se rovněž ozývaly…

Odvedla jsem ho ke křeslu. Stálo na podstavci, který byl opatřen kovovými oky, a vepředu mělo vykrojený půlkruh, tak akorát na mužský krk, opatřený silnou závorou. Můj zajatec musel pokleknout a nechat se ve zmíněném zařízení uvěznit. Nechala jsem ho tak a šla jsem se svléknout, těšila jsem se, jak mi to hezky jazykem udělá… Přestala se o mě chvíli zajímat, slyšel jsem jen zvuky toho, jak se přehrabuje ve skříni a potom jak se svléká. Do rukou se mi vrátil cit a tak jsem se snažil trochu pomoci svému zduřelému pohlaví od bolestivého napětí…
„Tak tohle tedy ne!“ houkla jsem na něho. Zkroutila jsem mu ruce za záda a svázala mu je v loktech a zápěstích prádelní šňůrou. Nebrala jsem žádné ohledy, tak trochu křičel, jak se mu šňůra zařezávala do masa. To mě rozrajcovalo na nejvyšší možnou míru. Omotala jsem mu tělo a pevně přivázala k okům na podstavci, svázala jsem mu kotníky a pevně je připoutala na krátko k varlatům, takže se dotýkal podlahy jen špičkama kolen. To byla poloha! Na to hned tak nezapomene! „Budu tě muset naučit poslušnosti, ty spratku!“ křičela jsem na něj dál. Propadl trochu panice a začal se zmítat v poutech, ale marně. Hodila jsem mu před obličej své červené kalhotky, ještě celé mokré od mého vzrušení. Přistrčila jsem je, až se ho dotýkaly, uhnout neměl kam…

Přesto jsem pociťoval velmi silné vzrušení. Nebýt bolesti, kterou mi působila a zřejmě ještě bude působit, kdybych mohl potom odejít domů, snad by se mi jeho situace i zamlouvala. Před mým obličejem přistály červené silonové dámské kalhotky, nebylo pochyb o tom, že byly použité, můj nos mu hlásil, že byly nošeny nejmíň týden v jednom zátahu. Přistrčila mi je, až se dotýkaly mého obličeje, závora v zátylku mi nedovolovala ucuknout… „Tak teď je budeš líbat a mazlit se s nimi a přitom budeš nahlas vzdychat slastí,“ poručila jsem mu. „Uvědom si, že ty kalhotky jsou moje a že tak můžeš dát najevo svou úctu a lásku ke mně. – A ovlivnit trochu intenzitu výprasku, který dostaneš,“ dodala jsem tišeji, ale tak, aby to slyšel… Snažil jsem se provádět její příkazy, jak nejlépe jsem uměl. Už mi vůbec nepřišlo, že bych se měl cítit trapně, jen jsem se snažil zavděčit se. Stála za mnou a prudce oddechovala, skrz vzdechy bylo slyšet zvuky masturbace. Náhle mi zezadu sevřela pevně prsty nos, když jsem otevřel ústa, abych zalapal po dechu, nasoukala mi do nich kalhotky, které jsem chvíli před tím musel líbat, jako roubík, a hned mi přes ústa kolem hlavy pevně utáhla provaz, až jsem dostal skoro křeč do čelistí. Několik dlouhých minut se nic nedělo, snad mě jen pozorovala, jak jsem bezmocný, už jsem se začal skoro domnívat, že nebude tak zle a až se moje věznitelka této situace nabaží, uvolní mi ústa, abych mohl udělat to, co po mně chtěla…

Ten prosťáček už si začínal myslet, že se mu nic nestane, zklidnil se a čekal, až mu roubík vyndám, aby mohl splnit svůj úkol. Rána rákoskou přes chodidla ho překvapila a vyděsila. Dalším ranám se snažil uhýbat, ale při každém pohybu, který chtěl udělat svázanýma nohama, se zatahal bolestivě za koule. Roubík tlumil jeho křik a ve mně stoupala vlna rozkoše. Přestala jsem ho bít a uvolnila mu roubík, bál se ho chudák vyplivnout, dokud jsem mu to výslovně nenařídila. Dosedla jsem na křeslo před jeho hlavu a vystrčila mu kundu do obličeje. S hygienou jsem se nezdržovala, však on mně ji vyčistí, co mu také jiného zbývá…
Najednou dosedla prudce do křesla a já jsem měl její nahou kundu těsně před obličejem. Byla vyholená, ale už se strništěm nových černých chloupků, zarůžovělá kolem výrazně červených pysků. Do nosu mě udeřil silný pach poševního sekretu. Rozevírající se naběhlé pysky odhalovaly vyústění močové trubice a pod ní černý otvor do nitra dělohy s bílým hlenem. Srdce mi bušilo až někde v krku a blížící se orgasmus opět klepal na kořen mého penisu. Natáhla ke mně ruku, ve které držela malou tlakovou nádobku. Byla v ní pěna na holení, jak se ukázalo, když mi její obsah nastříkala na tváře. Rozetřela mi razantně pěnu po obličeji štětkou, nedbajíc toho, že se mi dostala do úst a do nosu, což mě přinutilo k prskání. Potom mi začala nešetrně břitvou sdírat mé denní strniště, občas mě pořezala, ale těmito podružnými detaily se nezabývala. Nakonec mě hrubě utřela kalhotkami-roubíkem, ještě vlhkými od slin. Teď jsem měl tvář hladkou a citlivou, připravenou na dotek s jejím pohlavím… Zaklonila jsem se v křesle hluboko dozadu a přitiskla mu svůj rozdychtěný klín na obličej.

Třela jsem se o něj a škrábala ho svými ostrými chloupky. Musel jednat podle mnou připraveného scénáře. Zasypal můj rozkrok polibky, zprvu jen jemnými doteky rtů, později se přidal i jazyk. Olizoval a cucal moje stydké pysky a dlouze kroužil špičkou svého jazyka kolem poštěváčku, čímž mi působil ochromující rozkoš. Cítila jsem, že už mi to brzy přijde. Moje prsty začaly laskat poštěváček a to byl signál pro mého zajatce, aby vnořil svůj jazyk hluboko do mé pochvy. Zpracovával mi vnitřní sliznici dokonale, měl talent, chlapec, navíc tyto příjemné pocity mohly trvat tak dlouho, jak jsem chtěla, dobře věděl, že ho nesmí vyndat ven, nechce – li se vystavit mému hněvu…
Náhle její prsty přebraly laskání poštěváčku, druhou rukou mě uchopila pevně za vlasy a stlačila mi hlavu dolů. Současně se vzepřela nohama o křeslo, takže se jí pipina o něco nadzvedla. Věděl jsem, co to znamená. Vysunul jsem svůj jazyk co možná nejvíce a vnořil ho do zahleněného otvoru její pochvy. Krouživým pohybem jsem dráždil poševní vchod, olizoval vnitřní sliznici tak hluboko, kam až jsem dosáhl, sliny mi nekontrolovatelně tekly, ale já jsem nemohl polknout, pamětliv toho, že teď nesmím jazyk za žádnou cenu vytáhnout. Místo těsně nad mým nosem zatím zpracovávaly její prsty. Tato situace mě velmi vzrušovala a cítil jsem, že při pohybu nohou mi nevystřeluje bodavá bolest do varlat, ale tím, jak se mi můj úd tře o stehna, roste moje rozkoš.

Rozkřičela se trhaným, kňučivým hlasem, její pánev se začala prudce zmítat, prsty na poštěváku se rozkmitaly do křečovitého vibráta… a pochcala se. Silný proud moči vystříkl přímo do mého obličeje, stékal mi do otevřených úst, která jsem nemohl zavřít, nechtěl-li jsem vyndat svůj jazyk z nitra vaginy. Několikrát jsem rychle polkl, ale zvedl se mi žaludek. Už to bylo na mě moc. S odporem jsem se odtáhl a otočil hlavu do strany, jak jen mi to závora v zátylku dovolovala…
A už to přišlo! Z pohlaví do celého těla začaly vystřelovat křeče slasti. Už jsem dříve naznačila, že při svých orgasmech neudržím moč. Stalo se to i teď. Zlatý déšť vytryskl přímo do úst mého spoutaného zajatce. Když vydrží, snesu mu modré z nebe za všechno příkoří, které musel snášet. Budu ho milovat jako žádná žena na světě, prožije se mnou ráj na zemi….ovšem kromě několika hodin, které bude trpět pro mou rozkoš. Nevydržel. Po několika okamžicích odvrátil štítivě hlavu, pokud mu to těsná závora dovolovala. „Ty hajzle, ty zasraná svině čurácká, tys mi to zkazil!“ Byla jsem zlostí a nepříjemnými pocity nedokonaného vyvrcholení celá nepříčetná. Mlátila jsem ho a kopala jako smyslů zbavená. „Málem jsem to měla, ty svině. Ty kurvo zmrdaná, tohle ti nezapomenu! Připrav se na amputaci, fajnovej kreténe!“ S pláčem na krajíčku jsem odběhla pryč. Nechala jsem ho přivázaného u křesla, musím se trochu vzpamatovat a rozmyslet, co s ním. Natáhla jsem si kalhotky.

Zabít ho nemůžu, taková zase nejsem, ale ať táhne z mého života do prdele…
Odešla pryč a já jsem osaměl. Věděl jsem, že jsem všechno prohrál. Stále jsem byl připoután ke křeslu v ponižující poloze, neschopen pohybu. Do koulí mi vystřelovala bodavá bolest. Moje sexuální vzrušení opadlo, přestože penis byl neustále bolestivě ztopořený. Asi byla při poutání varlat ke kotníkům skřípnutá nějaká žíla. Měl jsem strašný strach. Plakal jsem, byl jsem zcela zlomený. Vyčítal jsem si, že jsem nevydržel splnit beze zbytku přání své věznitelky. Nevím, jak dlouho jsem byl takto ponechán svému osudu. Možná to bylo jen pár minut, ale mně to připadalo jako bolestivá věčnost. Náhle jsem strnul. Snad jsem zaslechl tichý krok nebo dech, nevím, ale měl jsem mrazivou jistotu. Za mnou někdo stál! Snažil jsem se pootočit hlavu, abych ho uviděl aspoň koutkem oka, ale nešlo to. Závora tiskla můj krk ke křeslu pevně. Moje fantazie začala pracovat naplno. Teď to přijde! Za chvíli tady pomalu vykrvácím se svým pohlavím nacpaným do zadku. Zmocnila se mě naprostá, neovladatelná panika. Začal jsem sebou zuřivě házet v poutech a křičel z plných plic částečně strachy, částečně bolestí, kterou jsem si tak působil. Provaz připoutávající mé svázané kotníky k varlatům náhle povolil a mým tělem proběhla vlna blažené úlevy.

Za chvíli jsem uviděl svou mučitelku. Posadila se přede mě jako prve, kundou před můj nos, jenže tentokrát měla kalhotky. Nahnula se dopředu a uvolnila závoru, která svírala můj krk. Snad to bylo způsobeno kontrastem pocitů, které jsem prožil během posledních minut, ale zaplavila mě najednou vlna naprosté vděčnosti, oddanosti, touhy pomazlit se s ženou, mezi jejímiž stehny jsem stále ještě spoutaný klečel. Lehce jsem ji políbil přes tenkou látku kalhotek na pohlaví. Bohužel, zareagovala jinak, než jsem předpokládal. Prudce mě odkopla pravou nohou, až jsem se svalil pod ní na studenou podlahu…
Vrátila jsem se k němu a přeřízla provaz, přitahující jeho kotníky k varlatům. Potom jsem se posadila do křesla před jeho hlavu, abych uvolnila závoru, svírající jeho krk. Ten debil mě začal líbat mezi stehny! Odkopla jsem ho prudce, až se skulil pode mě na studenou podlahu. „Spolu jsme už skončili, ty svině!“ Nenáviděla jsem ho. Šla jsem do skříně pro chloroform, abych ho uspala a odvezla odtud pryč… Vstala z křesla a poodešla ke skříni, odkud vyndala nějakou lahvičku, ze které nalila část obsahu na jedny ze špinavých kalhotek z koše opodál. Sehnula se ke mně, jednou rukou mě uchopila pevně za vlasy a druhou mi přitiskla tento nasáklý kus prádla na obličej.

Ztratil jsem vědomí… Vyhodila jsem ho z auta do lesa několik kilometrů odtud a jeho hadry za ním. Za hodinu se mi to všechno rozleželo v hlavě. Vybavily se mi okamžiky, kdy reagoval na moje násilí sexuálním vzrušením. Uvědomila jsem si, že jeho poslední pokus o polibek naznačoval jeho oddanost a poslušnost, byl tvárným materiálem, který by se časem naučil neodvracet hlavu. a navíc….já jsem se snad do toho bastarda zamilovala! Sedla jsem do auta a jela rychle na místo, kde jsem ho vyhodila z vozu. Už tam nebyl…
Probral jsem se v lese. Stále ještě drobně pršelo. Byl jsem nahý, ale mokrá hromádka mých svršků ležela nedaleko mě. Oblékl jsem se a došel až k silnici, po které jsem se dostal do nedaleké civilizace. Nikomu jsem nic nevyprávěl, nikdo by mi nevěřil a ještě bych byl všem pro smích. Moje zážitky pomalu setřel čas. Jediné, co mi pevně utkvělo v paměti, byl pocit oddanosti a něhy, který jsem cítil v posledních chvílích mé hrůzné návštěvy ke své věznitelce. Nebudete mi to věřit, ale zjistil jsem, že jsem do ní po uši zamilovaný. Jsem ochoten podstoupit cokoli, jen abych jí mohl být nablízku. Bolest, kterou by mi způsobila Ona jakkoli rafinovaným mučením, ve svých představách vnímám jako slast, pokud by sloužila k umocnění Její rozkoše. Několikrát již jsem se snažil vyhledat dům, ve kterém mě věznila, ale marně. Touha po ní mě dohání k šílenství. Proto jsem se rozhodl svůj příběh uveřejnit, možná si ho přečte a…. neodvažuji se doufat…
Kdykoli mám chvilku volna, jezdím po silnicích blízko místa, kde mě poprvé stopnul, jako šílená. Touha po něm mě spaluje čím dál víc. Nikdy jsem se se svými sklony nikomu nesvěřovala, ani se nezpovídala ze svých činů, ale teď jsem se rozhodla svůj příběh uveřejnit. Snad si ho přečte a….neodvažuji se doufat.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 9 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist