Konečně čtyři odpoledne, konec šichty. Ukládám poslední změny na výkresu, zítra budu pokračovat. Na chodbě se s úsměvem loučím s kolegy procházím vstupními dveřmi našich kanceláří a mířím na parkoviště.
Cestou domů se stavím v supermarketu, nakoupím nějaké potraviny, hlavně zeleninu a salát s kuřecími kousky co má Klára ráda. Ještě toaletní papír a prostředek na podlahy.
Městský provoz je klidný, před panelákem je ještě několik volných parkovacích míst. Vystupuji z výtahu, odemykám, ale už je odemčeno. Klára je doma, v práci končí stejně jako já, ale cestou domů se nezdržuje nákupem.
V předsíni, mám svou skříň se všemi věcmi. Nechávám zde veškeré své dnešní oblečení a obuv. Spodní prádlo a ponožky vhazuji do boxu na použité prádlo, které si každý pátek peru. Náramkové hodinky odkládám na poličku vedle klíčů a mobilního telefonu.
Vstupuji do našeho prostorného obýváku s kuchyňským koutem. Jsem naprosto nahý. Nákup odkládám na kuchyňskou linku.
Klára sedí na naší sedačce ve tvaru písmene L s nohama nahoře. Má oblečený kostýmek co měla v práci. Světle hnědou krátkou sukni a černé silonové punčochy. Světle hnědé lodičky nechala pohozené na koberci před sedačkou.
Nohu přes nohu na stehnech tenký notebook a v ruce telefon. Zřejmě mluví z Šárkou, ignoruje mě a lehce kmitá chodidly, což prokládá občasným smíchem, jak je zaujatá rozhovorem. Přijdu k ní blíž a klekám si k jejím nohám. Jako by nic lehce protáhne pravou nožku a já políbím černý silon na jejím nártu. Cítím její charakteristickou vůni, po celém dni v lodičkách. Při polibku nožka hřeje také cítím vlhkost jejího potu na svých rtech, ten ale neutírám.
Po vítacím polibku, během něhož Klára stále telefonuje s kamarádkou Šárkou, se zvedám z kleku zpět na nohy a sbírám Klářiny pohozené lodičky, abych je uklidil do regálu v naplněné místnosti naproti koupelny k ostatním kvantům Klářiných bot, lodiček, kozaček, sandálů, polobotek… Klára, ale přeruší telefonní rozhovor a zavolá mým směrem: „Pořádně je vyčisti a nezapomeň na podrážky!“ pak se zase věnuje své kamarádce v telefonu.
V místnosti dva krát tři metry kde má Klára regály od podlahy ke stropu se svou rozličnou obuví, hledám hadřík na boty. Bohužel jsem ale poslední kousek zašpinil černým leštidlem, když jsem včera leštil Klářiny kozačky. Z obýváku se ozve: „Pospěš si, mám docela hlad, jak dlouho ti to bude trvat?“ Zpanikařím, protože dnešní Klářiny lodičky jsou světle hnědé a černým hadříkem bych je zabarvil. Těsně nad okrajem podrážky jsou obě lodičky pokryty tenkou vrstvou bláta. Nakonec lodičky přikládám k ústům s úmyslem, že je obě do čista olížu. Jazykem zajíždím do záhybu mezi tenounkou stranou podrážky a koženky tvořící botu. Nedbám pachuti bláta a rychle polykám. Několikrát za sebou musím zaschlou vrstvu naslinit, než cítím, že jde jazykem smazat dolů. Pak podpatek, dávám jej celý na nějakou dobu do úst. Po třetím cumlání je konečně čistý. Zbývají podrážky, kde je vrstva silnější, proces slinění a slízávání musím několikrát opakovat, než nakonec špičkou jazyka cítím jemné protiskluzové vroubky podrážky Klářiny levé lodičky. Stejný proces použiji i u pravé, ale nacházím zde komplikaci v podobě přilepené žvýkačky. Zuby se mi ji podaří odstranit, zbytek podrážky už není takový problém. Oběma lodičkami chvíli mávám ve vzduchu, abych vysušil lehce zvlhčený povrch a podrážky. Pak je ukládám na určené místo v regálu.
Vezmu Klářiny jemné plátěné balerínky, které používá jako domácí přezůvky a rychle je pokládám vedle sedačky, kde Klára stále telefonuje a zároveň něco ťuká do klávesnice notebooku. Abych neztrácel čas, roztřídím a uložím nákup. Do sklenice Kláře naliji pomerančový džus a na talíř nachystám zeleninový salát s kousky kuřecího masa. Všechno naskládám na stůl. Klára ukončí hovor a zavře notebook. S nohama vedle domácích botek sedí na sedačce a významně se na mě dívá. Já rychle přiběhnu, kleknu na kolena vedle ní a postupně jí nazuji obě botky. Klára mě pak kopne vší silou do varlat. „Ještě jednou ti to bude tak dlouho trvat…“ Víhružku nedokončí, vstane a jde ke stolu. Já se v zvedám ze země, kam jsem bolestí spadl, rychle a opatrně ji předběhnu, abych jí odsunul židli. Ona se usadí a začne jíst. Já si automaticky klekám na zem vedle ní.
Porce je na Kláru velká, s čímž jsem samozřejmě počítal. Zbytek, co nedojedla nechává na talíři, který položí na zem vedle své židle. Jsem rád, že na mě něco zůstalo, poděkuji jí a začnu zbytek její večeře jíst z talíře na zemi jako pes. Po chvílí, se Klára odsune a nohou mi poklepe na temeno hlavy, tak že obličej otisknu do salátu. „Pořádně to tady pokliď a pak vysaješ koberec před sedačkou jsou tam kousky bláta.“
Taky jsem to bláto viděl, když jsem zvedal její lodičky, abych je uklidil. Rychle hltám dál až je talíř prázdný. Pak se zvednu ze země, umyji a uklidím nádobí. Vytáhnu vysavač a jdu vysát koberec. Klára jen tak prohodí. „A pospěš si, než začne můj oblíbený seriál.“ Na štěstí všechno stihnu včas díky nekonečné televizní reklamně, uklidím vysavač. Jdu si nachystat žehlící prkno a přinesu koš Klářina vypraného prádla. Zatím co Klára sleduje různé pořady v televizi, já v kleče žehlím, občas Kláře přinesu něco na pití.
Nakonec se Klára zvedne a jde do koupelny. Než se osprchuje já uklidím žehlení a vypnu televizi která za rohem zůstala hrát. Něco k žehlení mi zase zůstane na zítra. Chvíli klečím před koupelnou, když vyjde Klára v saténové noční košili na ramínka. „Pořádně se osprchuj a důkladně si vyčisti zuby a celou pusu, pak se stav zamnou.“ Řekne mě klečícímu před koupelnou a odejde do ložnice.
V koupelně posbírám, Klářinu blůzku, sukni, černé silonové punčochy a kalhotky. V všechno vložím do boxu s Klářiným špinavým prádlem, které se budu prát v pátek a jdu se osprchovat, oholit a důkladně vyčistit zuby a celá ústa. Do sucha se utřu. Pak umyji vanu, vysuším a utřu dlažbu.
Za pár minut jsem v ložnici a klečím vedle postele na které leží na zádech Klára a čte si něco v elektronické čtečce. Aniž by na mě pohlédla, řekne: „Namasíruj mi nohy.“ Opatrně se přesunu na postel u Klářiných nohou a začnu je lehce masírovat. Když přejdu z chodidel výš na stehna, Klára přestane číst, položí se hlouběji do polštáře a zavře oči. Já pod okrajem její noční košile vidím v celé své kráse její nádhernou udržovanou mušličku. Jsem neuvěřitelně vzrušený, ale přemáhám se a soustředím se na masáž Klářiných krásných stehen. V tom Klára vypne lampičku a oběma rukama mě chytí za vlasy. Nečekaně silně přitlačí můj obličej do svého vlhkého klína. Mám už docela hbitý jazyk, přebírám iniciativu a lehce lížu po celém Klářině klínu. Občas se tu a tam lehounce přisaji. A jinde zase zkouším, jak hluboko do dírky se jazykem až dostanu. V tom mě Klára zamkne pevně hlavu mezi svá stehna a zkříží nohy za mou hlavou. Další dění se dá přirovnat jízdě cvalem na koni. Celý můj obličej, nos, ústa a tváře se ve velmi silných a dlouze táhlých intervalech stýkají s Klářiným klínem. I během tohoto nepohodlí dál a o to pečlivěji pracuji svým jazykem.
Po nějaké době nastává uvolnění a zásah proudu Klářina štěstí, nepřestávám lízat. Jazykem dlouhými jemnými tahy obhospodařuji všechny dírky až se nakonec dostávám i mezi půlky. Pak mě Klára z čista-jasna odtlačí nohou na pravém rameni. Druhým chodidlem mě kopne přímo do obličeje čím mě skopává na zem z postele. Když se zmateně zvedám ze země. Klára se spokojeně převrací napříč celou velkou postelí a klidným hlasem mi přikáže: „Jdi spát dolů do botníku, a zavři za sebou všechny dveře, i od předsíně. Než ráno odejdeš do práce, nachystej mi modré, šedé i lodičky, ještě jsem se nerozhodla, které si vezmu, ale všechny budou ráno perfektně čisté.“ A otočila se.
Se vztyčenou vlajkou mezi nohama jsem poslušně po tmě odešel, zavřel za sebou dveře od ložnice. Skrz předsíň, kde jsem také zavřel jsem vstoupil do místnosti s Klářinou nesčetnou obuví, rozsvítil jsem světlo a zavřel za sebou. Na podlaze je tvrdý běhoun a rohože. Docela nepohodlné spaní, co ale nadělám. Před regál jsem na rohož nachystal světle hnědé lodičky, které jsem už odpoledne důkladně vyčistil. Ale no snad ne. Modré lodičky jsou také špinavé od bláta, a černé na podrážkách jak je to možné…