Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Narozeniny?

Kategorie: Nezařazeno
18.09.2016
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 0 hlasů
Loading...

Podle vzpomínek Hany S. a Marie M.

Mirek s Frantou byli kamarádi od nepaměti. Bydleli v jedné ulici, takže si skutečně ani jeden nepamatoval, kdy si spolu hráli poprvé. Kradená jablka, rozbitá okna, pytlačení u rybníka, byly rychle vyřešeny výpraskem a zapomenuty. Skutečné nesnáze nastaly s prvními sexuálními pokusy. Mirek začal onanovat ve dvanácti, když se mu podařilo dojít k orgasmu úplnou náhodou při hře. Utajit to doma nebyl problém, zatím neměl ejakulace. Tajil to i před Frantou, jenže později začala matka nacházet sem tam nějaký naškrobený flek. Domlouvala mu, nadávala, pokoušela se ho vyděsit různými strašlivými nemocemi. Nebylo to nic platné, příroda byla silnější. Matka dospěla k názoru, že poslední možností jak odvrátit kluka od sebeprznění, je ponížení před kamarádem.

„Pamatuj si, Mirku,“ zakřičela, když prohlížela prostěradlo, „jestli toto nepřestane, tak to na tebe řeknu Frantovi a budeš mít ostudu před všema klukama!“

Tím vyvedla Mirka značně z rovnováhy. Ne proto, že vyhrožovala prozrazením, ale proto, že ten flek nepocházel od onanie, nýbrž od poluce, které se dá zabránit jen těžko. Mirek se v bezradnosti svěřil Frantovi a byl hodně překvapen jeho upřímností. Franta totiž bez váhání řekl:

„Proč čekáš až se odbavíš ve spánku a nepohoníš si péro rukou? Pak to nikdo nepozná a budeš mít pokoj. Já to tak dělám, aby máti nejančila.“

Mirek potom vykládal Frantovi, jak k onanii přišel a Franta se rozvyprávěl o svých zkušenostech.

„Naši, když někam šli,“ začal líčit Franta vlastní příběh, „třeba na ples, do kina, posílali mě spát k tetě. Spával jsem v jednom pokoji se sestřenicí a bratránkem. Potom jednou, ještě mě nebylo dvanáct, jsem k nim zase přišel. U Zdeny spala její kamarádka, která tam byla stejně jako já na nocleh. Brácha Zdeny Vašek už v tu dobu bydlel ve vojenské škole, ale teta mě poslala spát na gauč do obýváku. Uložila mě a se strýcem odešli. Já jsem si řekl, že holky postraším tím, že potichu otevřu dveře a houknu. Šel jsem nahoru, kde holky spaly, opatrně jsem stiskl kliku a pootevřel. Hned jsem se chystal zařvat, ale to co jsem viděl, mě připravilo o hlas. Obě holky ležely na posteli úplně nahé, zavřené oči, nohy roztažené a prudce si jezdily prstem v tom chlupatým žlábku. Obě strašně vzdychaly jako by je to bolelo. Nevěděl jsem co dělají, a nechápal jsem proč. Holky potom začaly hekat a třásly se až pod nima zavrzala postel. Alena, to byla ta kamarádka Zdeny, najednou zhluboka vydechla a nahlas se zasmála. Usmála se i Zdena, otevřela oči, ale zaječela leknutím a strhla na sebe peřinu. Já stál před postelí v tričku a v trenýrkách, cítil jsem podivné teplo, tlak a šimravé brnění kdesi v rozkroku. Zdenka zabořila obličej do duchen a brečela. Já myslel, že ji opravdu něco bolí, ale Alena se smála a koukala na moje trenýrky, napnuté do špice ztopořeným pérem. Sklouzla s postele, tak jak byla nahá, vzala mě za ruku a zatáhla mě do postele mezi ně. Nasadila spiklenecký tón a řekla: ‚Fanouši, to cos tady viděl, o tom nikde nesmíš mluvit. Dospělí tomu nerozumí a potrestali by nás.‘ Pořád jsem nechápal, co se vlastně stalo. Zdena už přestala brečet. Nevím, jestli to byla pravda, nebo si to Alena vymyslila, prostě mně řekla, že jsem se po vykoupání asi špatně utřel a mám vzadu mokré trenýrky. Nato je ze mne stáhly a já tam ležel na zádech úplně nahý mezi dvěma úplně nahýma babama a dlaněmi si zakrýval penis, který nechtěl klesnout. Alena se přitulila a řekla: ‚Tobě tak krásně stojí, to by byla škoda nechat ho tvrdýho. Uděláme ti taky takovou hezkou věc, jako jsme dělali sobě.‘ Vyhrnula mně tričko a vzala ho do ruky. Zeptala se: ‚Tak co, líbí se ti to?‘ Já měl strach, tak jsem kývl, ale vůbec se mně to nelíbilo. Ty dotyky jsem strašně moc cítil. Ze začátku to i trochu bolelo, ale po chvilce už to bylo hezký a dokonce jsem přirážel. Když jsem se odbavil, tak holky neviděly ejakulaci a honily pořád. Se mnou to mlátilo, že jsem málem spadl s postele. Když jsem se vzpamatoval, ležel jsem na zádech a rukama zabořenej v kundách. Zdena ji měla hrozně mokrou.“

Je nutno podotknout, že Zdena nebyla Frantova přímá sestřenice. Sestřenicemi byly jejich prababičky. Podle pravidla, že sestřenice je příbuzná jen po kolena a od kolen nahoru už je to cizí baba, nemusel se Franta na nějaké krvesmilstvo ohlížet. Franta pokračoval v neuvěřitelném příběhu:

„Tenkrát jsem se bál soboty, protože to bylo v době plesů, a já tam musel chodil spát každý týden. Ty dvě samice už čekaly. Zdenka s Alenou se vysvlekly roztáhly nohy a oznámily, že se budu učit honit frajtra, teda poštěváčka. Já jim musel roztahovat frndy a holky mně dělaly přednášku, co jsou to velký a malý stydký pysky a co je ten frajtr. První pohled do rozevřený kundy, mě vyděsil, že jsem chtěl utéct. Já se lekl a myslel, že je Alena nějaká vadná, ale Zdena ji měla ještě ošklivější.“

Mirek naslouchal, ani nedutal a tiše záviděl, i když přitom čím dál, tím míň věřil. Proto se Franty zeptal:

„Tys už ho tam někdy měl?“

Čekal, že Franta začne líčit, jak do ní půl hodiny řezal a ona ho prosila, ať přestane, ale Franta chvílí mlčel a pak odpověděl skleslým hlasem:

„Neměl. Už tři roky si to děláme tak vzájemně. Holky to chcou pokaždý jinak, tak pořád něco vymýšlíme. Nejlepší se mně zdá, když ji prstama roztáhneš, a ukazováčkem ťukáš na frajtra. On se za chvilku nafoukne a zčervená. Když se odbaví, tak sebou škube jako šulín. Taky jsem to zkoušel jazykem, ale blbě se přitom dejchá a je to slaný. Nejčastějc to chcou tak, že jí do ní strčím dva prsty a palcem honím. Když se odbavuje, tak mně ty prsty frndou málem ucvikne, ale má to výhodu, můžeš je odbavit obě naráz. I tak musíš dávat pozor, abys jí to nenabryndal mezi stehna. Víš, co by to bylo, kdyby se mnou vlítla do jináče?“

Hoši po takové debatě museli vycházku ukončit ručním vypuštěním přetlaku.

Mirek znal Frantovu sestřenici jen letmo. Jevila se mu jako velmi plachá dívka. Přes její věk, osmnácti let, rozhodně nevypadala na to, že by se chtěla spouštět s patnáctiletým klukem. Nevěděl, zdali má všem řečem věřit a Franta Mirkovy pochyby vycítil. Korunu tomu nasadil sám, když jednou přinesl Mirkovi knihu a řekl:

„Tady si něco přečti, ať víš, jak to je. Půjčila mně ji Zdena.“

Mirek přečetl kapitolu o ženské anatomii. Bylo to přesně tak, jak vyprávěl Franta. Vlhkost pochvy a stahy svalstva také odpovídaly Frantovu vyprávění. Mirek přečetl některé kapitoly vícekrát. Vrtala mu hlavou ta úžasná shoda textu v knize a Frantova líčení. Věrohodně by sám uměl vyprávět, že to zažil na vlastní kůži. Co když to Franta také jenom četl? Všechna Frantova vyprávění se mu náhle zdála nadnesená a Franta to vytušil, tak přišel s nápadem, jak Mirka přesvědčit.

„Mirku, teta se strýcem jedou v sobotu pryč. Co kdybysme se podívali k holkám spolu?“

Mirka znal dobře, věděl, jak je nesmělý a čekal na vyhýbavou odpověď a dočkal se. Mirek zaváhal, díval se nedůvěřivě na Frantu, ale pak odpověděl:

„Tak jo. Bude to příští sobotu?“

Franta překvapeně koukal, vzchopil se a odpověděl:

„No, tak to teda budu muset nějak domluvit.“

Mirek doma pokračoval dál ve studiu. Chtěl být připraven na zkoušku ohněm. Četl, až došel ke kapitole nazvané „Předčasný výron“. Je to strašidelný název a ještě horší má pověst. Kromě jiného se tam psalo, že tato porucha se pozná většinou až při styku. Mirkovi zkušenosti s dívkami chyběly, ale živě si vybavoval své noční erotické sny. Je někde o samotě s dívkou, ona se svléká, Mirek se k ní přiblíží obejme ji nebo ji chce obejmout a v tom přijde orgasmus. Výsledkem je snový trapas před dívkou, a po probuzení mokré pyžama. Proč to jde tak rychle? Diagnóza je jasná: Ejakulacio praecox. Mirek byl hrdina, protože myslel, že Franta couvne, teď se bojí okamžiku až Franta řekne:

„Tak zítra jdeme!“

Franta skutečně přišel, ale řekl:

„Zítra nikam nejdeme, strýc s tetou budou doma.“

Mirkovi spadl kámen ze srdce, když se vyhnul trapasu, ale na druhé straně ho to utvrdilo v názoru, že Frantovy erotické zkušenosti jsou možná jen jeho vroucím přáním.

„Franta naplánoval brzy nové rande, ale jak Mirek předpokládal, na poslední chvíli zase něco selhalo. Když k takovému nečekanému odvolání došlo opět, Mirek Frantovi řekl:

„Víš co? Napiš román ‚Zápisky z mé postele‘ a podepiš se jako Hans Christian Andersen.“

Frantu to hodně naštvalo a okamžitě zaútočil výhružkou:

„A ty si, Mirku, pamatuj, že ti dokážu, že nejsem pohádkář.“

Kluci už nic neplánovali, ale když Mirek přišel jednou odpoledne za Frantou zastihl ho při čtení vzkazu.

„Mirku jdeš jako na zavolanou,“ řekl jakmile se kamarád objevil ve dveřích. „Zrovna čtu pokyny do života,“ pokračoval, tady mně máti píše: ‚Franto, zajdi k tetě Jarce pro třešně. Zdena vzkázala, že si máš vzít někoho sebou, protože koš má dvě ucha, blbě by se ti nesl. Máma.‘“

Položil lístek na stůl a řekl:

„Dobře by se nesl, kdyby neměl dno. Tak co, půjdeš se mnou?“

Nebylo co řešit. Za chvíli zvonili u domku Frantovy tety. Marně, otevřít nikdo nepřišel, jen sousedka, která něco dělala v zahrádce naproti, zavolala:

„Franto, mám ti vyřídit, že Jarka šla nakoupit, ale Zdena je vedle u Dany.“

Franta se otočil k Mirkovi a řekl: „Moment počkej a mizel v brance sousedního domu. Šel zahradou k altánku, odkud se nesl hlasitý ženský rozhovor. Mirek čekal moment, dva. Těžko říci, jak dlouhý může být jeden moment, ale jistě jich byla celá řada, a Franta se nevracel. Místo něho ze zahrady vyšly dvě dívky. Jedna se rozběhla poklusem kamsi pryč, druhá s nepřítomným pohledem a topornou chůzí obešla Mirka a vydala se na druhou stranu. Za nimi se konečně se objevil Franta. Ukázal na potácející se dívku a řekl:

„To je Květa, zase ho má. Nestůj tady a pojď dovnitř, bude to chvíli trvat.“

Od altánku šla ještě jedna dívka. Vykřikla:

„Já věděla, že tě znám, pojď dál. Nevíš který koš je Franty,“ ukázala do sousední zahrady.

Tam stály koše tři, všechny naplněné třešněmi.

„Tak to teda nevím, já ani nevím, že Franta nějaký koš má,“ odvětil Mirek.

Teprve potom si Franta uvědomil, co měl udělat. Přitáhl dívku za ruku k Mirkovi a řekl:

„To je má sestřenice Zdena, o které jsi tvrdit, že je určitě yetti, protože o ní pořád slyšíš, ale nikdy jsi ji ještě neviděl.“

Vrznutí a klepnutí branky přerušilo seznamovací rozhovor. Vracela se dívka jež před chvíli spěšně opustila zahradu. Nebyla sama. Doprovázela ji jiná, řekněme, mladá žena, kterou Zdena představila jako Lidunu, ta mladší byla Dana. Liduna kluky přejela pohledem a řekla:

„Stojíte v altánku, jako kdybyste čekali na autobus. Hoši, pojďte mně pomoct. Předevčírem mně dovezli švédskou lavici, ale já ji nemůžu dostat do tělocvičny.“

„Je to daleko?“ zeptal se Franta.

„Jak daleko,“ odvětila Liduna, „vždyť je to u mne doma?“

Skutečně to daleko nebylo. Liduna bydlela jen o pár domků dál. Prošli kolem stavení v zahradě. Lavice stála opřená o zeď, klasická lakovaná, ze světlého dřeva, s háky k zavěšení na ribstol.

„Přivezli mně ji chlapi z místního podniku,“ řekla Liduna, „tři čtvrtě hodiny se pokoušeli zasunout ji do dveří, potom do okýnka nad schodištěm, pak ji otočili na bok, zkoušeli to znovu. Nakonec lavici opřeli o zeď vedle okýnka a odjeli.“

Výborným řešením při novém pokusu je zopakování všech dostupných chyb. Začali experimentovat, pokoušeli se lavici zasunout do okénka nad schodištěm, ale marně. Před oknem rostla jabloň, která svými větvemi zakrývala všechny úhly, ze kterých by se dala protáhnout dovnitř. Liduna jen pozorovala, jak cloumají lavicí a lavice cloumá s nimi.

„Víte co, kluci, zatáhneme ji do chodby, aby nezmokla, na jabloni je teď spousta jablek, tak na podzim vyřežeme ty dvě vnitřní větve a pak to půjde protáhnout.“

„Kluci, pojďte, máme tady nějaké pití, jestli máte žízeň,“ zavolala Dana.

Liduna se už vzdala naděje, Franta šel za Zdenou a Mirek seděl, usrkával minerálku. Liduna viděla jeho pokleslou náladu a povzbuzovala jej:

„Vykašli se na to, udělá se to jindy. Není to baba, u který to tam jde zepředu i zezadu.“

„Zezadu?“ zeptal se Mirek jen tak pro sebe, „víte co,zkusíme to teda zezadu.“

Liduna vyvýskla a řekla:

„Komu vykáš, já nemůžu za to, že naši spěchali a udělali mě tak brzo.“

Mirek vstal a šel do chodby. Liduna běžela za ním. Otevřel dveře na schodiště, okénko na dvorek bylo dokonce vysazené od chvíle, kdy se o nemožné pokoušeli chlapi.

„Pojď, já ti to pomůžu přidržet,“ nabízela Liduna.

„To jo, ale prvně se musím podívat, jestli je tady dost místa,“ odvětil Mirek. Poklekl a jedním okem zhlížel přímku od stěny chodby, kolem zárubně dveří do okénka.

„Snad by to mohlo vyjít,“ usoudil a chopil se lavice.

Liduna zvedla druhý konec. Centimetr po centimetru soukaly vzpurný kus nábytku okýnkem do dvora. Chvílemi se zdálo, že se lavice zašprajcuje a nepůjde ani dál ani zpátky. Jeden konec vězel vzpříčený o futro dveří, druhý venku ohýbal větev jabloně. Mirek oběhl na dvorek a pověsil se na strom. Větev povolila a lavice po ní sklouzla. Druhý konec minul dveřní zárubeň a Liduna jej vytočila nad schody. Lávka se uvolnila. Vytáhli ji z okénka a odnesli po schodech dolů do velké místnosti, vybavené na protější stěně dvěma ribstoly nainstalovanými se širokou mezerou daleko od sebe.

„Jak se ti líbí moje špilcimra?“ zeptala se Liduna, když viděla jak se Mirek rozhlíží po místnosti.

„Proč tomu tak říkáš, je to spíš jako mučírna,“ opáčil.

„Víš, že jo,“ řekla a otevřela skříň, „máti říkala, že ten název tomu dal jeden její známý.“

Vytáhla podlouhlou krabici a pokračovala:

„On byl nějaký německý úředník. Konečně těch chlapů sem chodilo víc. Já o tom nerada mluvím.“

Zatímco Liduna vyprávěla o pochybných známostech své matky, vyrovnávala na stůl bičík, důtky, rákosku, pouta, všelijaké škrabošky a svorky podobné velkým kolíčkům na prádlo.

„No, podívej, co se tady kdy dělo se můžu jen domýšlet.“

Rekvizity pak shrábla a hodila zpět do krabice.

„Všechno mám, jenom ne chuť takové zvrhlosti používat, já to zdědila po ní. Je to taková smutná vzpomínka. Jinak sem chodíváme cvičit. Jo, a tady ta obrovitá válenda přikrytá dekou se jmenuje, bůhví proč, glutbet. Dokonce to má napsané někde na boku, je to zakrytý dekou. Používáme ji místo žíněnky, protože je perfektně měkká.“

Liduna vzala krabici, dala ji zpět do skříně. Mirek na okamžik zahlédl na vnitřní straně dveří nějaké fotografie. Liduna dveře přirazila. Odrazily se a se zavrzáním se pootevřely. Nad schody se ozvaly hlasy a kroky. Liduna vyběhla do chodby. Mirek slyšel, jak zavolala:

„No, to je dost, že jdete!“ Potichu dodala: „Musíme se domluvit.“

Křikla:

„Mirku, promiň, počkej moment.“

Slyšel jak zavřela dveře. Délku momentu už znal. Rozhlížel se po místnosti. Byly zde ty dva ribstoly, kde v nedávno zalíčené mezeře přes nátěr prorážela silueta rozpažené a rozkročené postavy, švédská lavička, kterou před chvíli dotáhli, v rohu stála skříň s pootevřenými dveřmi. Přistoupil k ní a chtěl dveře zavřít. Koutkem oka zahlédl na fotce nahou dívku. Otevřel dveře a prohlížel fotografie. Cítil zrychlující se tep, šimrání v celém břiše. Na vině tomu byly právě fotografie. Hleděl na dívky polonahé, ale i úplně nahé, ovšem v masturbačních polohách, a nebyly to ledasjaké dívky. Zdena, Liduna, Dana a asi dvě další, všechny tu byly zachycené patrně při samotném vyvrcholení. Na horní polici ležel fotoaparát s bleskem. Vyrušil jej hovor a blížící se kroky. Jako vesnu přibouchl dveře a rovnal si kalhoty, kde se mu rýsovala špičatá boule. Rychle dřepl vedle jakéhosi složitého stroje svařeného z trubek, s pákami pružinami a závažími. Nepochybně ho někdo vyrobil podle posilovací mašiny pro kosmonauty.

Mirek pořád slyšel shora hlasy, ale nerozuměl co říkají. Rozhlížel se po místnosti. Teprve teď se začal všímat detailů. To, že ribstoly byly opařeny nahoře, uprostřed i dole všelijakými železnými kroužky, by divné nebylo, kdyby jich nebylo tolik a všude i ve zdech, ve stropě zase háky, kterým se říká prasečí ocásky. Navrchu někdo otevřel dveře a do ječení a smíchu se ozvala Liduna:

„Už toho nechte a buďte ticho. Teď se musíme hlavně domluvit na sobotu. Zdeno, řekneš jim to?“

„Mám to vymyšlený,“ začala Zdena, „brácha má v neděli narozeniny, jenže on je voják a dostal službu, takže vy dva přijďte ve čtyři odpoledne. Můžete mu pogratulovat, on v pět odjede, tak ukončíme oslavu, my vyexpedujeme Květu s Evou, beztoho už budou štronzo, a přesuneme se k Liduně na mecheche. Jo, když bude hezky, tak nás najdete u Dany v altánku.“

„A co s Ivankou?“ zeptal se Franta Liduny.

„Co s ní,“ zeptala se, „mám ji utopit?“

„Takže tady zase bude, že?“ odtušil Franta.

Mirek nevěděl ani zbla, o čem mluví.

„Franto, neřeš to, víš co tys chtěl. Jí se nic nestane. Když přisolíš sůl, bude pořád jenom slaná.“

Hoši se konečně rozhodli, že splní úkol, kvůli kterému přišli. Mamka Zdeny už připravila koš ke dveřím.

„Hlavně to kluci nevyklopte na chodník,“ připomněla.

Mirek cestou domů Frantu zpovídal. Mezi tolika cizími lidmi ztrácel přehled. Tak se dověděl, že Zdena a Dana jsou bývalé spolužačky Marcely a Aleny. Všechny byly o tři roky starší než kluci. Marcelu, Alenu a Květu zatím ještě neviděl.

„Kdo je to Ivanka,“ zeptal se Franty.

„Ivanka je sestra Liduny. Ona je ale o deset roků mladší.

„A rodiče?“ vyzvídal Mirek.

Franta se podíval nanejvýš opovržlivě a řekl:

„Táta, neznámý vojín a máma už nežije. Zavřeli ji a ona se po čtyřech měsících se v kriminálu oběsila.“

„Holky ten barák po mámě zdědily. Jsou tam samy. To jenom aby ses blbě nevyptával. Potom až budeme u Liduny, já se se Zdenou ztratím, chápeš, jo?“

Mirek přikývl. Bylo mu naprosto jasné, že Franta bude kdoví kde a on bude popíjet sodovku, možná dostane i zákusek. Také je možné, že Franta se jen chce zbavit nálepky Andersena.

V sobotu Mirka matka postavila do latě a spustila:

„To nemůžeš otevřít zobák, kam s Frantou jdete? Když má jeho bratránek narozeniny a jdeš gratulovat, tak se hodí mu něco přinést, a ne abys jste se ožrali.“

„Odkud to víš?“ zeptal se.

„Potkala jsem Frantovu mámu a taky šla něco koupit. Támhle máš litr červeného vína a v krabici zákusky, tak to vezmi sebou.“

***

V altánku mezi přítomnými seděl mladík ve vojenské uniformě s hodností nadrotmistra. Mirek ho znal, i když do této chvíle nevěděl, že je voják, a že se jmenuje Vašek. Kluci mu předali pozornosti. Vašek pootevřel víko u jedné krabice a řekl:

„Pití je tu dost, tak si sebou vezmu víno, ale zákusky vám tady nechám.“

V rozjásané společnosti viděl Mirek neznámou dívčí tvář.

„Mirku,“ oslovila ho Dana, „tohle je Marcela. Posledně jste se minuli.“

„Já už pomalu ztrácím přehled,“ řekl.

„Posledně jste se minuli s Marcelou, ale Květa je ta, co tě minule málem vytlačila s chodníku.“

Holky vybuchly v smích. Vašek se k němu naklonil a řekl:

„Květě říkají bandaska, že je furt nalitá. Byla tady, ale ztratila se. Našli ji v zahradě, s prázdnou flaškou, ožralou, jenže jí praskl falc a vytekla.“

Podíval se, co tím myslí a Vašek řekl:

„No co, byla pochcaná, u ní to bývá běžný.“

Vašek se po chvíli podíval na hodinky, rozloučil se a odešel. Liduna využila okamžiku a zavolala:

„Děcka, prosím vás posbírejte nádobí. Odneseme to Daně domů!“

Mirek pokládal podnos s hrnky na stůl, přitočila se k němu Liduna a řekla:

„Běž za Frantou, hned!“

Franta čekal u dveří.

„Pojď, ztratíme se u Liduny, holky přijdou později.“

Kluci čekali u Liduny v zahradě. Teprve za chvíli se ozval na ulici smích a blížící se hovor. Liduna vyprávěla, jak s Mirkem stěhovali lavici.

„Liduno, jak jste to tam dostali, vždyť ti chlapi, co to dovezli, to zkoušeli hodinu a nadávali, že tam překáží ta hruška,“ ptala se Marcela.

„To roští není hruška, ale jabloň,“ řekla Liduna. „Mirek se pokoušel to tam strčit zepředu, stejně jako ti dva chlapi před ním, ale přes roští to tam nešlo.“

Holky se chechtaly a Liduna záměrně pokračovala po načaté linii:

„Mirek řekl, že když to tam nejde zepředu, že se to musí zkusit zezadu. Já mu to jen trochu podržela, a viděli byste jak to tam vklouzlo.“

Holky ječely a křičely, že až budou něco potřebovat, takže se ozvou.

Marcela a Dana zamířily chodbou k proskleným dveřím.

„Holky, tam ne, musíme jít přece do špilcimry,“ zavolala Liduna a šla po schodech dolů k té velké válendě, u níž byl přistaven dlouhý stůl se skleničkami a zákusky. Na měkkém glutbetu se sedělo se příjemně. Přišel první přípitek, potom děvčata nabídla jednohubky s pálivou paprikou. Franta snědl tři, do očí mu hrkly slzy a varoval:

„Mirku, bacha, ať tě to neudusí.“

Dana sáhla po jednohubce, ochutnala a řekla Frantovi:

„Vždyť je to slabota, co blbneš. Vezmi si taky,“ nabídla Mirkovi.

Mirek pojídal jednohubky, jako by nebyly s chilli, ale s nějakou meruňkou.

Snědl jich možná deset. Zatímco Franta zajídal pálivou chuť suchým rohlíkem, Mirkovi se sotva opotilo čelo. Oba ale s povděkem přijali poháry s chladivou šlehačkou a kompotem. Mirek vypil zbytek kompotové šťávy, která v poháru zbyla, aniž by si všiml její výrazné chuti. Dana se rozesmála a řekla:

„Tys to po těch paprikách ani nic necítil, viď.“

Mirek se nechápavě díval na sklenici. Teprve mu docházelo zvláštní teplo v ústech.

„Co se divíš? V každým poháru bylo decko vodky.“

Chtěl poposednout. Opřel se dlaní o deku a nahmátl něco tvrdého. Odhrnul ji a na hraně dřevěného rámu válendy byl také železný kroužek s provlečený provazem.

Zdena s Frantou dopíjeli také zbytky pohárů, když se Franta všiml Mirka zkoumajícího postel. Ihned něco pošeptal Daně, Dana se podívala na Mirka, pošeptala něco Marcele, načež si obě dívky přisedly těsněji k Mirkovi.

Mirek začal pociťovat účinky alkoholu. Holky to samozřejmě nemohly poznat, protože samy měly dobře nahuleno. Chichotaly se, povykovaly, mávaly nad hlavou poháry. Marcela se k němu přitiskla a kousla ho do ucha. Ucukl. Dana s Lidunou se rozesmály.

„Holky, vidíte, on se stydí, a to mu dudlám jenom ucho,“ vykřikla Marcela.

„Co mu dudláš?“ zeptala se Liduna.

Marcela natáhla ukazovák, nemotorně ho přitiskla u uchu a špatně artikulovanými slovy řekla:

„Ucho, zatím jen ucho.“ Mávla rukou, zasmála se a dodala: „Pravý, levý má daleko, na opačný straně.“

Mirek seděl jako v dvojím ohni, z obou stran se k němu tiskly mírně opilé dívky, které se začaly odvazovat. Dana zleva se posunula ještě blíž. Cítil, jak mu stoupá horko do hlavy. Jistě mně rudnou uši, napadlo ho, když Marcela zamířila svým ukazovákem na jeho boltec. Vtom ho objaly dvě ruce zezadu. To byla Liduna.

„Holky, nechejte mně ho,“ řekla nevrle, „já se ho nevzdám, když je to tak šikovný kluk.“

Navalila se celou vahou na jeho ramena. Nebylo jak se vymanit, a nebylo proč. Vnímal velikost a měkkost jejich ňader s příjemným pocitem. Slyšel její dech o cítil šimrání jejich vlasů v zátylku. Odtáhla se a převrátila ho na záda, Marcela mu natáhla levou ruku, Dana pravou. Náhle si vědomil, že má obě ruce v poutech a Liduna mu právě uvazovala levou nohu, provazy se zkracovaly a natahovaly mu končetiny. Tak se během okamžiku ocitl v poloze pavouka v entomologické sbírce.

„Teď vidíš, na co jsou ty obojky, lana a kroužky,“ řekla Dana.

Cítil, jak ho napnuté provazy omezují na pohybu.

„Co myslíte, holky, je lechtivej?“ vyvýskla Marcela.

„Počkejte,“ řekla Dana, „mám lepší nápad.“

Daly hlavy dohromady, něco si šuškaly a radily se. Sporadicky vybuchovaly v smích.

Marcela mu začala odvazovat levou nohu a přitom stroze sdělovala:

„Lechtat tě nebudeme, to nemá cenu.“

Mirkovi svitla naděje, že to byl jen žert a za chvíli bude osvobozen.

Liduna se mu naklonila nad obličej a řekla s mlsným úsměvem: „My chceme pořádnou zábavu, a proto tě pustit nemůžeme. Teď tě holky vysvlečou, a víš co uděláme potom?“

Mirek cítil jak mu holky uvolnily opasek. Nevěděl, co chtějí udělat, nevěděl ani proč. Snad ho chtějí vyfotit nahého. Vůbec by ho nenapadlo, že všechno spískal jeho nejlepší kamarád Franta. Při nedávné návštěvě u Liduny Zdena své kamarádce nasadila brouka do hlavy.

„Franta má stejně starého kamaráda,“ začala líčit Zdena, „ten kluk trpí nějakou představou, že má předčasný výron. Teda nevím, jak nato přišel, neví to ani Franta, ale má strach, že když bude s holkou, že hned vyteče. Franta se ptal, jestli bys nevěděla co s tím. Přišel na řešení, že kdyby mu ho honilo několik holek najednou, že by ho to brzdilo. Co na to říkáš?“

„Zdeno, já si myslím, že je to nesmysl, protože by to kluka vzrušovalo mnohem víc,“ uvažovala Liduna.

Zdena to nevzdávala a položila otázku rovnou k věci:

„Víš, on Franta by chtěl nějak ho vylákat sem, a že by jsme si s ním pohrály. Ty přece znáš nějaký hmaty na oddálení orgasmu.“

„Znám,“ odvětila Liduna, „on prý je účinný jen jeden, ale já to nikdy prakticky nezkoušela, mám to jen z knih. Vždyť já v sexuologické poradně jsem vlastně víc sekretářkou než zdravotní sestrou, protože se starám o evidenci pacientů a sjednávání návštěv.“

S takto mlhavou vyhlídkou skončil rozhovor třiadvacetileté Liduny s o pět let mladší Zdenou. Právě to byl moment, kdy se Liduně usadil v hlavě nápad její dlouholeté kamarádky a nenechával ji v klidu. Zprvu možnost sexuální hry s mladými kluky zavrhla. Puberťáci se někde pochlubí, a nakonec by mohla mít i v zaměstnání potíže.

Vidinu nepříjemností zaháněly silnější představy. Patnáctiletý kluk, leží v poutech, se ztopořeným pyjem a prosí o milost. Nebyla sadistka, neuměla by bolestivě týrat, ale snila o tom jak s kamarádkami masturbují mladíka bránícího se orgasmu, který zatím netuší, že jeho vyvrcholení není tak blízko, jak se mu zdá, protože dívky jeho vzrušení také vzrušuje, chtějí se bavit jeho bezmocí, studem a obavami, že neudrží tlak semene a odbaví se proti své vůli před zraky rozdováděných dívek. Avšak, kdyby hoch věděl, co ho čeká, ráději by hned ejakuloval, aby měl klid. Jeho vzrušení roste každou sekundou, ale Liduna omakem kontroluje část močové trubice nazývané cibulka a stiskem druhé ruky uchopí žalud a zastaví tak na poslední chvíli přicházející orgasmus. Vzrušení ustupuje, aby dívky opět jemným drážděním přivedly mladíka téměř k šílenství. Někdo zaklepal na dveře ambulance. Vstala. Vidiny se rozplynuly. Připomínkou zůstaly jen nepříjemně mokré kalhotky. Takto se často oddávala představám.

Uteklo několik dnů. Kamarádky se sešly, aby si zacvičily. Zdena zařídila, aby ten den tam byl i Franta. Když si daly pauzu, Franta se zeptal:

„Liduno, tak co, uděláme něco s Mirkem? Jak to teda provedete?“

„Jak to provedeme, to je jasné,“ zasmála se Dana, „honit péro umíme všechny, ale nejsme si jisté, že se nám ho podaří svázat. Co myslíš, máme mu svázat nejprve nohy nebo ruce?“

„Ale co, ruce nebo nohy, to je jedno. Hlavně to musí být rychle, aby byl v poutech, než zjistí o co jde. Musíte si to pořádně nacvičit,“ hartusil Franta.

Holky seděly zdrceně na válendě a Dana ještě přitvrdila dost zasmušilou náladu: „Já nevím, jestli to má cenu, co když se to nepodaří, budeme vypadat jako slepice.“

Do Franty jako by píchl, vyskočil, rozhlédl se a energicky řekl:

„Kde máte náramky?“

Liduna neváhala ani okamžik a odpověděla:

„Jsou připravené pod glutbetem, aby nebyly vidět.“

„A co lana?“ zeptal se.

„Ty tam jsou taky,“ odvětila Marcela, „je to připravené, jenom nevíme jak nato.

„Tak bacha,“ začal rozdávat Franta rozumy, „musíte Mirka nějakým způsobem nalákat tady doprostřed. Já jsem jako on, tak mě zkuste spoutat. Já se začnu bránit, až uvidím, že mě chcete svázat. Mirek si taky všimne, co chcete udělat, až uvidí náramky.“

Franta byl povýšený, protože zrovna převzal roli instruktora, aniž by si uvědomil, že si sám právě naběhl na vidle.

Holky seděly kolem něj a hleděly jako zařezané. Dana se k němu naklonila zeptala se:

„Franto, znáš toto?“ Dala mu ruce před obličej. Franta nechápavě koukal. Dana začala počítat na prstech: „Jedna, dvě, tři.“

Když řekla tři, všechny holky vykřikly. Jedna křičela hurááá, druhá pomóóóc a třetí jedééém. Franta se tak lekl, že se vzpamatoval, až měl obě ruce znehybněné a holky mu je natahovaly ke kroužkům. Potom dostal obojek na jednu nohu, vysvlekly mu kalhoty a trenýrky a uvázaly i druhou nohu. Franta sebou cloumal a křičel:

„Holky nechte toho a pusťte mě! Holky neblbněte!“

Děvčata stála nad nebožákem a Dana předstírala, že čte poznámky:

„Co tady mám? Franta říkal, že Mirek si všimne, co chceme udělat, až uvidí náramky. Tak to bychom měly. Rychle ho uvázat. To taky máme. Dobře dotáhnout lana. Zaškrtávám. Nenechat se ukecat, nenechat se zastrašit výhružkami. To vidíš sám, že nenecháme. Teď tady mám, že nelepší by bylo, aby mu ho honily úplně cizí holky. Zdeno, zavolej je!“

„Franto, vidíš jak jsme šikovný holky, všechno jsme splnily,“ řekla mu Zdena.

„Zdeno, udělej něco ty, s nima se nedá mluvit,“ křičel Franta.

„Dobře, já něco udělám,“ řekla Zdena  a otevřela dveře.

„Můžete nastoupit!“ zavolala.

Do místnosti vpluly tři dívky, jedna s rozpitou lahví Praděda. Na dívkách bylo patrno, kam se obsah láhve poděl.

Ony tři dívky byly bývalé spolužačky Dany. Že jsou sestřičkami na urologii, a takových pindíků vidí padesát denně, Frantovi nikdo neřekl. Tak měl tři úplně cizí divačky. Nadával, řval, škemral, ale holky mu ho ojížděly dál. Potom vymyslel fintu, že prý ho to škrábe. Liduna šla pro olejíček, ale najednou ho slyšela zařvat a potom začaly holky ječet, chechtat se a tleskat. Rychle se vrátila, Franta měl semeno na břichu a Ivance sperma kapalo z dlaně. Holky byly tak rozjařené, že chtěly, aby jim ukázala jak umí honit péro. Ivanka to zvládla v rekordním čase.

Teď ale na glutbetu neleží Franta, nýbrž spoutaný Mirek. Holky už mu stáhly kalhoty a na řadu přišly trenýrky. Liduna mu zatím rozepínala košili. Bránit se nemohl. Ucítil chlad na břiše.

Ležel tam nahý, jen v rozhalené košili, styděl se za to, že ho poprvé v životě vidí holky nahého, i zato, že se mu penis strachem a studem scvrknul jako ve studené vodě. Marcela mu opět přivazovala levou nohu a Liduna pokračovala v poučování:

„Už víš, co uděláme? Rozhodly jsme se, že co? No, že ti pěkně pomalu pohoníme péro. Už se těšíme. Těšíš se taky?“

„Holky, nejprve hygiena,“ přerušila je Marcela.

V ruce držela misku s vodou a houbou, vedle stanula Dana s ručníkem. Daly se do práce.

„Alo, dělejte opatrně,“ napomínala Liduna, „aby se vám neodbavil.“

Marcela vzala penis a zatřepala jím.

„Kdepak, ten se tak stydí, že mu kouká na sandály.“

„Pusťte mě na něj,“ prohlásila Liduna a přikročila s lahvičkou v ruce. Odšroubovala víčko, nakapala Mirkovi na celý genitál olejíček a zavolala:

„Tak holky, pojďte se dívat, budeme topořit!“

Mirek dal dohromady všechny síly a přál si, aby se jim to nepodařilo. Vždyť někde četl, že chlapa nelze znásilnit, protože když nechce, tak mu nestoupne. Holky se shlukly kolem, sklonily se a zblízka mu koukaly na penis, zatímco Liduna mu dala obě dlaně do klína a lehce olej roztírala. Sjela dlaněmi pod šourek a konečky prstů jej prohmatávala.

„To je paráda,“ prohlásila, nadzvedla šourek a vyzvala děvčata, „schválně si pojďte sáhnout jak je nadrženej.“

Holky se mu opíraly o hruď a břicho.

„Jak se to pozná?“ zaslechl otázku.

„Dano, takhle zezadu sáhni za varle a ukazováčkem a palcem hodně jemně přejeď nahoru a dolů.

Ty provazce jsou nadvarlata. Jsou tlustý a hrbatý, protože je má plný semene.“

Ležel roztažený jako žába a pytlík prozkoumávaly holky, které se kochaly jeho studem. Zavřel oči a cítil jak jejich chladné prsty jezdí po šourku. Pocítil jemný dotyk i na penisu a vtom některá z dívek překotně oznamovala:

„Holky, holky, hele už mu stoupá.“

Vybuchly v smích, výskaly a hlasitě se smály.

Místo toho, aby ho stud ochromil, ucítil rostoucí tlak, šourek se mu sevřel pocitem pnutí a zrychlující se bušení srdce procházelo břichem až do penisu, kde se měnilo v neodvratné vzrušivé tepání od kořene až po žalud. S každým tepem penis rychle rostl a předkožka, která se stávala krátkou, začala se po žaludu pomalu smekat a odhalovala jej až ke žlábku. Jemné pohyby předkožky ještě vzrušení umocňovaly.

Do ticha se holky zasmály a Liduna řekla:

„Ivanko, ať si nevypíchneš oko.“

Lekl se a otevřel oči a podíval se dolů. Holky shluknuté kolem klína koukaly na cloumající se penis, ale mezi nimi jej sledovala úplně blízko skloněná mladá dívka.

„To je naše malá nymfomanka Ivanka, ona se přišla dívat,“ přestavila ji Liduna.

Zasunula levou ruku pod šourek a dvěma prsty jemně přitlačila na močovod. Muka rostla a Mirek pocítil, jak se od kořene šíří blížící se orgasmus. Lída druhou rukou spěšně stáhla předkožku a uchopila konečky prstů žalud tak, že palcem tlačila na uzdičku a ostatními prsty do žlábku kolem žaludu. Vzrušení, které se před okamžikem zdálo nezadržitelné, jako zázrakem ustupovalo, ale penis neměkl. Lidunin zákrok přišel v poslední chvíli. Byl by to trapas. Málem se odbavil před Ivankou, a nejen to, holka měla obličej tak blízko, že by jí to pleskl přímo mezi oči.

„Franta říkal, že máš strach z předčasný ejakulace,“ řekla Liduna, „fakt je, že opravdu seš dost rychlý. Chvíli počkáme, protože jsme na tebe ještě nemákly a ty ses málem odbavil samovolně.“

Horko se mu hnalo do obličeje. Studem taktak že vnímal co se děje. Díval se co dělají holky. Stály, čekaly a sledovaly Ivanku, jak zvědavě zkoumá jeho genitál a občas se zahledí Mirkovi do očí. Párkrát zaznamenal na penisu cizí dlaň a zaslechl chichtání.

Liduna soustavě kontrolovala stav vzrušení. Po chvíli uznala, že by mohly pokračovat:

„Podívej, Mirku,“ řekla, „teď přikápneme olejíček a holky ti ho budou pomalu a jemně honit. Dano, vezmi ho do ruky a začni, ale jak řeknu dost, tak přestaneš a hned mu ho pustíš. Mirku, kdyby to bylo moc, tak řekni.“

Dana začala hodně pomalu, přetáhla pětkrát šestkrát předkožku a vzrušení opět stoupalo.

„Dost!“ řekla Liduna a uchopila žalud.

Po chvilce jej uvolnila, ale v penisu mu mohutně škubalo. Holky ho zblízka prohlížely, smály a zlehka se dotýkaly šourku. Žalud měl červený, dírku široce roztaženou a vytékala z ní průhledná kapalina stékající až ke kořenu penisu. Holky seděly okolo špitaly a chechtaly se. Ivanka klečela vedle lůžka, opřená o lokty podpírala si bradu. Byla červená a bedlivě sledovala každý pohyb, každý záškub.

Mirka stíhala neskutečná muka. Červený obličej se mu změnil do fialového zbarvení, třásl se, zrychleně a přerývaně dýchal a nepřítomnými pohledy rezignovaně sledoval dění okolo. Pocity, že nevydrží, dotyky ženských rukou a neustálé cukání v penisu ho úplně pohltily.

Holky opět začaly. Oči měl zavřené, péro jako kámen a cítil nahodilé dotyky prstů i dlaní. Marcela se zeptala Dany:

„Už?“

Dana seděla na válendě a dívala se na Mirkovo třesoucí se tělo přimořeným zrakem, načež chraplavě, ale tiše odpověděla:

„Veverka spadla z vrby.“

Mirek se zmateně ohlídl po holkách, co zase na něj chystají.

„Nelekej se, veverky se tebe netýkají,“ řekla Liduna a zasmála se.

Dana vstala, slyšel vrznout dveře skříně, a když se vrátila položila něco s klepnutím na podlahu.

„Dost!“ ozvala se Liduna.

Holky přestaly honit a Liduna zakročila. Začal se zklidňovat, i když mu v něm pořád pulzovalo a náznak orgasmu někde u kořene nepřestával.

Přivítal by, kdyby se holky doopravdy zakecaly a odbavily ho. Tak když Liduna nanovo uznala, že mohou pokračovat, řekl si, že se nebude bránit. Dřív nebo později to stejně skončí orgasmem.

Péra se chopila Dana. Stahovala mu předkožku až na doraz, a on se oddával nastupujícímu blahu. Už už se semeno začínalo tlačit ven. V duchu si říkal, že už to musí přijít. Hlavně nehekat, aby nepřestaly. Kupodivu se vzrušení zastavilo, neustoupilo, ale orgasmus nepřicházel.

„Co tvoja veverka?“ zeptala se Dana.

Marcela nehnula brvou a odvětila:

„Je urousaná.“

„Ježíšmarja, dost!“ křikla Liduna a rychle zmáčkla žalud, „klábosíme, a ty bys chudáka málem dorazila,“ řekla. „Necháme ho odpočnout, nebo nám nevydrží, má to na krajíčku.“

Mirek už byl ve stavu, o kterém se nedalo hovořit jako o vzrušení. Byl tak rozdrážděný, že pocity orgasmu necítil jen v penisu, nýbrž v páteři, v kyčlích, možná, v celém břiše. Už nechtěl dál trpět. Její prsty jemně ohmatávaly cibulku penisu.

„Holky, už má všechno strašně napuchlý, tak ho přivedeme k ejakulaci,“ rozhodla Liduna a zeptala se: „Která z nás tě má udělat?“

Holky uměly navodit trapné podmínky pro volbu.

„Mohl sis vybrat, ale když nevíš, budeme losovat,“ rozřešila volbu Liduna.

Vzala tři sirky, u jedné ulomila hlavičku.

„Která vytáhne ulomenou, ta tě dokončí,“ řekla Liduna, „ale ať je to napínavější, zapojíme i Ivanku,“ dodala a přidala ještě jednu zápalku.

Mirkovi proběhla hlavou jediná myšlenka, jen aby ho nevytáhla Ivanka. Propadl by se hanbou, kdyby se měl mezi dospělými odbavit v ruce třináctileté holky.

Liduna srovnala v prstech za zády zápalky a dala tahat. Losování skončilo jen krátkým napětím. Druhý pokus měla Marcela a vytáhla dřívko bez hlavičky.

„Řekni až začneš stříkat,“ poznamenala a uchopila penis.

Její ruka se hbitě pohybovala a Mirek cítil, jak ohromný tlak se mění v bolest. Třásl se až poskakoval. Bolest přecházela v pocit nesmírného blaha a blaho rychle dospělo do bodu neodvratnosti. Z hlasivek z posledních sil vymáčkl: „Už!“

Marcela stáhla předkožku a pevně sevřela pyj. Rychle přeletěl vrcholem. Zablesklo se. Celým tělem mu pronikl první silný stah a zároveň ucítil semeno, které se prodralo močovou trubicí ven a první mohutný, skoro bolestivý výstřik. Opět blesk. Téměř v nepříčetném stavu zahlédl upřené pohledy, bílý chuchvalec letící mu před obličejem. Potom malá pauzička, přicházející vždy po prvním výstřiku, ještě dva intenzivní střiky a série dalších doprovázených silným cloumáním v celém těle. Zase se zablýsklo, ale to už zřetelně rozeznal zvuk uzávěrky aparátu v Danině ruce.

Další chuchvalce semene mu spadly na obličej, hruď a břicho. Holky jásaly a tleskaly. Zdena přinesla metr a změřila dálku dostřiku.

„Sto čtyřicet dva centimetrů,“ ohlašovala.

Cítil se zdecimovaný tělesně i duševně. Liduna ho hladila po tváři a říkala:

„Doufám, že sis to užil, já chtěla zkusit oddalování orgasmu a holky, jak se budeš tvářit při nevětším blahu. Nic si z toho nedělej, teď už patříš mezi nás. Ty i Franta budete mít čestné místo v našem masturbáriu.“

„Co to je zase za šílenost?“ zeptal se.

Uvolňovala mu ruce i nohy a přitom vysvětlovala:

„S holkama jsme kdysi udělali dohodu, že se do třiceti let nevdáme. Bez chlapa se vydržet dá, ale bez sexu ne, tak se scházíme a uvolňujeme se samy a někdy se fotíme. Nejnovější fotky vyvěšujeme do masturbária.“

„Měla bys mně něco vysvětlit,“ řekl, „co měly znamenat ty řeči o veverkách?“

„To je taková šifra. Když leze veverka na strom, znamená to, že jde na holku vyvrcholení. Místo orgasmus, říkáme, že veverka spadla s vrby. To by ti mohla vysvětlit Ivanka,“ pokračovala Liduna. „Když mámu zavřeli, já s ní už nebydlela. Ivance ještě nebylo dvanáct, tak ji sociálka poslala do děcáku. Že prý musí holce zajistit adekvátní výchovu, tak to napsali do protokolu. Po smrti mámy se mně ji podařilo dostat domů. Holka neuměla ani složit noční košili a ustlat, ale zato každý večer mastila veverku. Jednou to na ni přišlo u rybníka, tak vylezla na vrbu a dělala to tam. Jak se odbavovala, ztratila rovnováhu a úplně nahá spadla dolů. Ještěže ji nikdo neviděl.

„S tím losováním, to byl nápad. Co kdyby to vyhrála Ivanka,“ zeptal se Mirek.

„Nebuď malý,“ řekla Liduna, „Ivanka se naučila masturbovat od nějaký holky v děcáku, dokonce společně chodily klukům honit péra. To je ta adekvátní výchova. Podívej, já podle sebe vím, že když ji to zakážu, bude to dělat stejně, akorát půjde jinam. Prostě, kdyby si tě vylosovala, tak by tě dojela ona, a my bysme se jen dívaly.“

„Ivanka si všímá, řekla mně, že ho máš menšího, ale hodně tvrdýho, jenže Franta dostříkl jen na pupek, má ho měkčího, ale nacákal hodně.“

„Prosím tě, jak mohla Ivanka poznat, že mám tvrdýho?“ podivil se Mirek.

Liduna se uchichtla a řekla:

„Poznala to, Dana jí ho na chvíli půjčila. Tys nepoznal, že ti ho honila?“

Mirek oněměl, jen zavrtěl hlavou.

„Tak vidíš, jak je šikovná, ve škole má také samé jedničky a honit umí jako velká.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 0 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist