Milá Lenko! Píši Ti ještě celá rozrušená, protože jsem se právě vrátila od Pavla. Tak nějak nevím, jestli jsem zrovna tohle chtěla prožít! Cítím se strašně použitá a ponížená, nejhorší na tom ale je, že z toho nemůžu ven! Asi víš, že jsem se velkomyslně rozhodla vzdát se své role Paní, neboť jsem chtěla po dlouhé době vyzkoušet, jaké je to být v roli otrokyně. Myslela jsem si, že mě Petr občas trochu sváže, pomučí, poníží a třeba mě i ošuká, to už je riziko masochismu.
Jenže ono to bylo všechno úplně jinak a teď jsem bezradná a nevím, co mám dělat. Pavel si přál, abych hned příští úterý a středu naklusala k němu na chatu u Dobříše, že na mě počká na náměstí před bufetem. Namítala jsem, že zrovna nemohu, ale byl neoblomný a trval na svém. Vydyndal ze mě totiž moji adresu a teď vyhrožoval, že seznámí mého manžela s dopisy, které jsem mu psala! Byla jsem bezmocná. Musela jsem vyplnit jeho přání, i když mi to způsobilo velké problémy. V Dobříši přisedl ke mně do auta. Byl by to za normálních okolností docela sympatický mladík, i když trochu s bříškem, od první chvíle jsem ho však nenáviděla za to, jak se ke mně sprostě zachoval. Vystoupili jsme asi tři kilometry od města u krajní chaty chatařské kolonie.
Byl všední listopadový den a proto nikde nebyla ani noha. Musela jsem s vozem zajet na zahradu a potom nesmlouvavě natáhl ruku a vzal mi klíčky od auta. Odemkl to, čemu říkal chata, ale byl to spíš malý zděný domek s nízkými stropy, a poručil mi, ať jdu dovnitř. Jen co za námi zapadly dveře, vrazil mi pár facek. „Tak dělej, svlíkej se, ty kundo!“ křičel na mě a znovu mě uhodil. „Tohle jsi chtěla, ne? Tak dělej!“ S třesoucíma se rukama jsem se svlékala, co jsem mohla dělat, byl silnější a měl všechny trumfy na své straně. „Stačí,“ zastavil mě, když jsem byla jen v bílé podprsence a kalhotkách. Zkroutil mi surově ruce za zády a svázal mi je v zápěstích kusem prádelní šňůry, utahoval tak pevně, až mi slzy vstoupily do očí. Tak teď už se opravdu nedalo nic dělat. Srazil mě na pohovku a obkročmo si na mě sedl. „Mám tě,“ třásl se mu hlas vzrušením. „Konečně jsem tě dostal, ty sviňko. No tak, dej pusu Pánovi!“ Uhýbala jsem hlavou, ale uchopil mě surově za vlasy a znehybnil mě ji. Přiblížil své rty k mým, přisál se na ně a potom vnikl svým jazykem do mých úst. Okamžitě jsem ho kousla do jazyka. Zařval bolestí a vzteky, vyskočil, popadl řemen a začal mě s ním zuřivě šlehat. Na prsou a na břiše mi naskakovala tlustá rudá jelita. „Dost, dost!“ křičela jsem bolestí. Ve svých snech jsem si mnohokrát představovala, jak dostávám výprask, jenže na rozdíl od snů tahle bolest byla zatraceně skutečná. „Budeš – dělat – co – chci!“ supěl do rytmu úderů. „Ano, ano, budu,“ slibovala jsem s pláčem na krajíčku. „Ještě jednou mě kousneš, a živá odsud nevylezeš!“ vyhrožoval a začal mě zase líbat. Bylo to odporné, ale držela jsem. Přidal kousání do rtů a do jazyka, který jsem musela vypláznout co nejvíc. Potom mi nařídil, ať otevřu hubu dokořán a začal mi do ní slintat. Musela jsem všechny jeho sliny spolykat. Pak si začal odchrchlávat a plival mi do úst, i to jsem musela spolykat. Zřejmě zkoušel mojí vydrž, kdy se pozvracím. „A teď se podíváme, copak to tady máme,“ stáhnul košíčky podprsenky z mých ňader. Chvíli se mazlil s mými prsy a potom začal surově kroutit moje bradavky mezi prsty a kousal do nich. Křičela jsem a kroutila jsem se ve snaze se vyprostit, ale byl příliš těžký a já měla svázané ruce. Potom se zaměřil na moje kalhotky. Nesundal mi je hned, ale násilím mi roztáhl nohy a zálibně se díval na moje pohlaví, skryté pod tenkou poloprůsvitnou látkou. Byla jsem z toho nervózní, protože jsem měla za sebou dlouhou cestu a asi nějaká ta skvrnka z mojí berušky se na kalhotkách objevila. „Ale, ale, my máme na sobě tejden špinavý kalhotky,“ protahoval nadšeně. „To není pravda, „protestovala jsem, ale umlčela mě rána řemenem. „Drž hubu, ty prase!“ okřikl mě Pavel. Stáhnul mi kalhotky a začal prozkoumávat zákoutí mého pohlaví, všechny záhyby. „Fuj, to je špína,“ tetelil se. Mlčela jsem, protože jsem nechtěla dostat znovu řemenem, ale styděla jsem se, jak mě tak důkladně prohlížel. „Musíme tu špinavou kundu vyčistit,“ zamumlal, lehl si mezi moje stehna a začal mě lízat. Bylo to docela příjemné, proti své vůli jsem se vzrušila. Třeba to tady neprožiji až tak hrozně, pomyslela jsem si, ale to jsem se krutě mýlila! Když jsem byla pořádně rozdělaná, najednou toho nechal, vstal, rozvázal mi ruce a nařídil mi, abych se oblékla do pracovního oblečení. „Sex je ti přece odporný,“ zachechtal se. „Na ten jsem si musel zjednat jiný lidi. Ty tady budeš jen makat!“ Pracovní oblečení se skládalo z gumových holin, gumového černého pláště do deště s kapucí a gumových červených rukavic.
Spoutal mi ruce před tělem silným řetězem, měla jsem zápěstí asi dvacet centimetrů od sebe a na stejnou vzdálenost mi je přivázal ke krku. Zajistil třemi masivními visacími zámky a vyhodil mě před chatu. Vedle schodů odkryl betonový překlad jímky od záchodu, která už skoro přetékala fekáliemi, vrazil mi do ruky šoufek a kbelík a poručil mi, abych žumpu vybrala a odnesla na pole. „A dělej, máš na to hodinu!“ bylo jeho poslední slovo, pak zalezl do chaty a koukal na televizi. Senkrůvna byla asi metr široká a půldruhého metru dlouhá i hluboká. Práce mi vůbec neubíhala, nemohla jsem dlouho přijít na grif, jak naplnit kbelík a nenacmrndat okolo, odporné bylo, když jsem kbelík vynášela na pole, že jsem všechny ty sračky měla dvacet centimetrů pod nosem. Za hodinu Pavel vylezl z chaty. Na dně jímky zbývala ještě asi půlmetrová vrstva fekálií. „Moc ses nesnažila,“ odtušil Pavel. „No, poznáš, že je to jen tvoje smůla.“ Uvolnil mi řetěz a nařídil, abych se svlékla donaha. Potom mi řetězem ruce znovu spoutal, ale za zády, a připoutal zezadu ke krku. Nemohla jsem s rukama ani pohnout, abych se neuškrtila. Petr vytáhl s kapsy širokou leukoplast a přelepil mi ústa. Chvíli si mě zálibně prohlížel a potom mě najednou uchopil v podpaží, nadzvedl a spustil do žumpy! „Přijede mi návštěva, tak nechci, abys tu opruzovala, ty kundo!“ vysvětloval mi, když zasunoval těžký betonový kryt. Musela jsem si dřepnout na bobek, aby mi neurazil hlavu, přitom jsem si namočila pohlaví i zadek do smrdutých výkalů. Deska nad mojí hlavou s bouchnutím dopadla na moje místo a já osaměla v příšerném zápachu a ve tmě. Žaludek mi vracel mojí snídani, ale musela jsem zvratky zase polykat zpět, protože jsem měla zalepenou pusu. Zmocnila se mě panika. Jak dlouho tu vydržím? Jedinou možností nadýchat se trochu čerstvějšího vzduchu bylo vyústění záchodové mísy, která neměla vodní koleno. Přelezla jsem proto pod ně. Za chvíli jsem uslyšela přijíždět auto – moje auto! – a potom jsem rozeznala veselé hlasy, jeden z nich byl ženský. V místnosti nade mnou se rozsvítilo, ale než jsem si uvědomila, o co jde a stáhla se ze svého místa pod záchodem trochu stranou, kolečko otvoru potemnělo a já dostala do obličeje spršku teplé moče. Ženské moče, uvědomila jsem si, protože muž by čůral vestoje. Rozplakala jsem se ponížením. Pavel si nahoře dováděl s nějakou courou a já jsem se tady válela ve výkalech, spoutaná a se zalepenými ústy. Vždyť si za to můžu sama, napadlo mě. Pořád jsem tolik zdůrazňovala, že mi o sex vůbec nejde, až si k tomu našel jinou. Nevím, jak jsem tam dřepěla dlouho, ale najednou se betonová deska odsunula a mě oslepilo denní světlo. Pavel, v gumovém plášti, holinách a rukavicích mě vytáhl ven, trochu se přitom umazal výkaly. Vedle něj stála stejně oblečená malá zrzavá holka s dětským obličejíčkem, no vypadala snad na patnáct, a výsměšně se na mě smála. Nebýt svázaná, vjela bych jí do vlasů, ale takhle… Uvědomila jsem si svou nahotu a páchnoucí špínu a hanbou jsem se rozplakala. Před tím sviňákem bych se ještě udržela, ale před tou cizí fuchtlí? Pavel vrazil zrzce do rukou hadici a roztočil kohoutek. Dopadl na mě prudký proud ledové vody. Pavel mě obcházel s rejžákem v ruce a drbal místa, kde fekálie šly špatně dolů. A to bylo na pipince a zadečku, jak jinak. Škrábalo to a bolelo, ale moc jsem křičet nemohla, protože jsem měla zalepená ústa. Když se Pavel nabažil mého týrání, poručil zrzečce, ať mi umyje hlavu, shodil ze sebe plášť, holiny a rukavice (pod tím byl úplně nahý a stál mu ocas!) a zmizel v chatě. Holčina se také svlékla donaha, vůbec se se mnou nemazlila a hlavu mi vydrbala pořádně, jen občas nevím proč zajela rukou mezi moje nohy. Třásla jsem se odporem, ale co jsem mohla dělat. Čistá jsem byla dovedena dovnitř. Rozválená postel s nahým Pavlem, na stole vybrané pochoutky a načatá láhev vína… Holka se oblékla do červené průsvitné košilky, skočila k Pavlovi a začala se s ním mazlit. Stála jsem jako opařená a projel mnou osten žárlivosti. Taková potupa! „Miláčku,“ vrněla zrzka a líbala Pavla po celém těle. „Miláčku, dej mi tu kurvu na hraní…“
„Tak dobře,“ mávl rukou Pavel. Nevěřila jsem vlastním uším. On mě dává téhle pindě? Nesouhlasně jsem vrtěla hlavou a cloumala řetězy, které mě poutaly. „Klekni, kundo!“ srazila mě zrzečka na kolena a udeřila mě páskem přes zadek. Potom si sedla na kraj postele, roztáhla nohy a nastrčila mi před obličej svoji buchtu, mimochodem bylo cítit, že se zřejmě dlouho nemyla. Strhla mi náplast z úst. „Pavle, to přece nemůžeš…“ vykřikla jsem, ale silný úder malou dlaní do tváře mě umlčel. Pavel se jen smál a popotahoval se za ocas. „Lízej!“ poručila mi holčina a přitáhla moji hlavu za vlasy ke svému rozkroku. Na zadek mi dopadal bolestivě řemen. Lízala jsem a polykala přitom slzy bezmocného vzteku a ponížení. Zrzka se udělala celkem rychle, ale trvala na tom, že musím vysát šlem z její pochvy. Volné ruce a řemen byly na její straně, udělala jsem nakonec, co chtěla. Jenže to nebylo všechno. Zrzka ještě neměla dost, vylezla si na Pavla jako na koníčka a ode mě chtěla, abych jí lízala zadek a Pavlovi koule. Sama jsem cítila svrbění ve své pičce, ale nenašel se nikdo, kdo by mě uspokojil. Milá Lenko, jsem tak nešťastná! Helena (tak se ta mrcha jmenovala) si přála, aby si na mě příště mohla vyzkoušet nějaké speciální surové způsoby mučení a Pavel jí to slíbil a mě nařídil, kdy mám zase přijet. Mají mě v hrsti. Co mám dělat?