Dobrý den jmenuji se Pavel a je mi 16 let a toto je první povídka kterou píši .
Mě bylo 15 a jí 14.
Toto se opravdu stalo .
Této dívce budu v příběhu říkat Anička .
Aničku sem poznal když sem šel sám po vesnici v které bydlím.
Bylo léto a ona měla na sobě černé legíny a ned nimi šedé kraťásky a černé tílko.Anička měla/má super postavu je málá má překrásný kozy asi tak trojky a tu prdel že by jí to i pornoherečky záviděly .A tak sem se sní seznámil probíhala klasická konverzace mezi námi .
já:Ahoj tady sem tě ještě neviděl
Anička:Ahoj já jsem tu u babičky na prázdniny a ty jsi kdo .
Já:Jmenuji se Pavel a bydlím tu 😀 .
Povídali sme si ještě tak hodinu a šel sem sní ven .
Já celou cestu zpomaloval jen abych vyděl její překrásnou prdelku , (:Kdo by to na mém místě neudělal)
.Při naší Procházce se mi postavil ale ona se nato jenom zasmála a šly sme dál .Ale měl sem tam furt nehoráznou bouli a už to v těch kraťasech začínalo být úzké . Ani sem si nevšímal kam mě vede. Pak řekla sme tu a já se jen podíval a byli sme na polní cestě všude okolo jen stromi a ani živáčka,řekla mi že je to její oblíbené místo u mě na vesnici, a já jí řekl mé taky. Anička se koukla dolu a vyděla tu obrovskou bouly a začala se červenat a začala na mě řvát.
Anička:Pavle sakra to není možný !!! ty jeden prasáku.
Já : Je to tvoje vina nemáš být tak krásná.
Anička se zasmála usmála se a skočila proti mě a obejmula mě .
A já spadl sní na zem a ona mi přistála na bouly , v ten moment sem se udělal a ten flek byl fakt vydět . a ona se nato koukla a ptala se mě co to je a já jí řekl sperma . ale furt stál a byl tvrdší a tvrdší .a ota taky začala vlhnout a ani nevěděla co se děje tak se mě furt ptala. tak sem jí chytl za ruku a začal sem se sní líbat ale přestaly sme protože projížděl traktor a dělali sme jako nic a šly sme do pole s obilím kde sme ani pořádně nebyly
vydět když sme ležely a mazlili se .A ona se předemnou pomalu začala sundavat kraťásky a pak leginy i tílko a byla jenom v podprsence a kalhotkách… a pak my rozepla kraťasy a dala mi pusu na pero … Ale víc příště