Kdysi dávno se hluboké hvozdy prostíraly prakticky po celé Evropě. Tehdy žil i kupec Bartoš, chudý člověk z vesnice, pod horami. Kšefty šly špatně a navíc jej jednoho krásného dne, právě když se vracel z jarmarku ve měste, na kterém nedokázal nic prodat a všechno zkažené zboží musel rozdat žebrákum, přepadli v lese loupežníci. „Peníze nebo život!“ Protože peníze Bartoš neměl, bylo jasné, že přijde o život.
Vůdce loupežníku Jano byl však mírný člověk a kupce znal z dřívějška jako dobrotivého člověka, tak pravil: „Necham tě jít kupče, ale pošli mi sem jednu ze svých dcer, neboť smutno je mi bez ženy a náš Venca je pro vymlaskávání ptáků jen velmi slabou náhradou.
Do tří dnů nechť se jedna zastaví, nebo spálíme tvou chalupu a tebe podřežem, že jo chlapy?“ Souhlasné zamručení bylo odpovědí svému vůdci, pouze zbojník Venca se tvářil kysele. Bartoš byl rád, že vyvázl životem. Jeho dcery Venda a Jasmína byly s prominutím vesnické kurvy, které obsouložil již sám vévoda, ale na druhé straně též obecní blb, jistě se tedy některá ráda vydá uspokojit Janův chtíč. Avšak dcery spatřivše že otec jim žádných peněz nenese, vysmály se jeho prosbě. Venda říká: „Serem na tě dědku, pošli si tam mladou Marušku, beztak jsme ji už tři dny nedaly najíst, takže ji loupežníkův cham určitě přijde k chuti. Ať se taky učí, věk už na to má.“ Maruška byla nejmladší Bartošova dcera, ještě chodila do školy. Půvabná hnědovláska měla dobré srdce a chtěla tatínka před hrozným osudem uchránit, a tak se na druhý den po ránu vydala do lesa. Loupežníci jí sdělili, že Jano je zrovna v zámku na výzvědách. Když uviděli Maruščinu dospívajíci krásu, neodolali a rozhodli se, že si s ni sami užijí. Povalili ji na zem, ale i když křičela a bránila se, proti přesile zdatných mužů neměla pražádnou šanci. Vykasali ji sukni, roztrhali spodničku, jeden zarostlý zbojnik si lehl mezi její stehna a surově ji narval pyj do panenského otvůrku. Maruška zaječela, kdyz prorazil blánu její nevinnosti. Lupič ji ale bezohledně souložil, jako by již byla dospěla žena a ne předčasne utržený kvítek. Vysemenil se do její těsné pochvičky. Když jej vytáhl, bylo jeji luno potřísněné krví. Pohled na krev však loupežníky odjakživa pouze rozdrážďoval, a tak i nyní se na nebohé dívce chtěli všichni vystřídat. Znásilňovali plačící děvče až do večera, všichni stříkali své semeno do její bolavé buchtičky. Již za tmy se vracela Maruška domů, pro slzy neviděla na cestu.
Byla špinavá od bláta, spodek šatů pak od krve. Cítila, jak jí v dírečce čvachtá hotový bazén lepkavého loupežnického semene. Šla zeširoka, protože vůbec nedokázala dát nohy k sobě. K její smůle jí při návratu do chaloupky zahlédl pan řídící, který venku pozorovaval hvězdy na nebi. Dělal jako že si Marušky nevšiml, ale hned na druhý den ve škole, kde již byla dívka čistě umytá a vzpamatovaná z ní důsledným výslechem dostal, že byla souložit s loupežníky. Za trest musela obnažit zadnici a přehnout se přes katedru. Obdržela třicet úderů štiplavou rákoskou, byl to velmi krutý trest, Maruška křičela a nakonec div neomdlela. Její prdelka byla poseta strašlivými naběhlými pruhy. Panu řídícímu to však rozhodně nestačilo, rozhodl se na dívce demonstrovat celé třídě svou metodu bezpečného sexu. Aby dívka nemohla otěhotnět, bylo podle pana řídícího zapotřebí provádět styk do jejího konečníku, což nyní sám svým údem Marušce dělal. Pro dospívající děvče to byla nepředstavitelná muka, prdelka jí úděsně pálila a panu řídícímu trvalo dobrých deset minut, než se do jejího zadečku vecpal. Celá třída zvědavě sledovala nezvyklou soulož a když byl pan řídící hotov, požádal postupně všechny chlapce, kteří byli již dost staří na to, aby se jim postavil čůráček, aby sami předvedli, zda se naučili, co v dnešním vyučování vysvětlil, a tak ubohá zahanbená Maruška musela zůstat v trpném předklonu a rovných třináct chlapců zprznilo její řitní otvor. Když se pak snažila upravit, viděla že má na stehnech opět krev. Na závěr jí pan řídící připomněl, aby se vyzpovídala faráři, že žla dobrovolně smilnit s loupežníky. Velebníček si jí jako pokání nechal po mši v kostele. Musela vyšpulit oba své hříšné řídce ochlupené otvůrky a starý služebník boží na ně kapal ze dvou mohutných svící rozpálený vosk. Maruška kvičela jako prase na porážce, ale on z ní nakonec ještě tuhnoucí vosk strhal, vytrhávaje přitom i chloupky z jejího pohlaví. Farář ovšem vše udal na panské, takže za dva dny si pro Marušku přijeli drábové a odvezli ji přímo do zámecké mučírny. Tam se musela svléknout donaha a byla natahována na skřipec. Vyšetřovatel se jí vyptával na loupežníky.
Když zjistili, že toho příliš neví, alespoň jí pro její krásu všichni katani znásilnili a ve dvoře jí vysázeli pětadvacet ran bičem na záda. Omdlelé Marušky se ujala jakási stařena, ohyzdná babizna bydlíci na okraji města. Na záda ji sice přiložila léčivé bylinky, ale protože babka se ze všeho nejradši snažila cpát ruzným holčičkám svou plesnivou ruku do kundiček, aby omládla, zažily Maruščiny poševní stěny hotové peklo. Dívka utekla ihned, jak nasbírala dostatek sil a zdeptaně přemýšlela co dál. Rozhodla se poptat loupežníků, jestli by ji nevzali mezi sebe, ale ti si mysleli, že je v panské mučírně zradila a teď navíc jde ještě další vyzvědět, a tak ji ztloukli holemi, sám Jano jí narval obrovský tlustý klacek do konečníku a všichni ji pochcali a posrali. Když se Maruška vzpamatovala a očistila se v lesní tůňce, chtěla zkusit štěstí u poustevníka bydlícího v jeskyni. Ten ji však považoval za vtěleného ďabla, a tak ji zavřel do klece a celé dny šlehal čerstvými pálivými kopřivami, že měla celé tělo poseté pupínky. Nakonec ji propustil, ale nevrátil jí její šaty. S hanbou se Maruška potulovala lesy, až se dostala k hlavnímu městu, na jehož okraji uviděla dům s červenou lampičkou. Rezignovala a nabídla své tělo i duši kuplířce. Moudrá žena hned poznala, že má před sebou krásu, kterou je škoda nevyužít, a tak Maruška se stala vyhledávanou prostitutkou díky své ochotě podstoupit jakékoliv praktiky. Mnohokráte ji sadisté probodávali jehlicemi prsní bradavky jejich malých koziček, ale ona byla štastná, že má konečně kde bydlet a co jíst. Jednou navštívil bordel sám korunní princ a kuplířka mu pochopitelně nabídla to nejlepší. Maruška se snažila prince co nejvíce uspokojit a ten nevycházel z údivu. Ta mladá tak útle vypadající dívka například dokázala rajtovat na jeho obřím mužství svou zadnicí. Princ vědel, že jí to do prdelky musí hrozně bolet, z její tváře však nešlo vyčíst žádné stopy váhání, pouze živočišnou divokost. Princ Marušku za tučný peníz od kuplířky odkoupil a učinil ji svou hlavní milenkou. Zanedlouho zemřel král a princ byl dosazen na jeho místo.
Nový král byl čím dál tím víc uchvácen krásnou Maruškou, která se od něj bez zábran nechávala omrdávat i během své menstruace. Mír se sultanovými východními zeměmi mělo přinést jednáni se sultanovým vyslancem. To byl velmi bezohledný a krutý člověk, král však jej potřeboval za každou cenu získat na svou stranu. Když selhal finanční úplatek, nabídla se králova báječná Maruška, že bude velvyslanci otrokyní. Velvyslanec ji probodával stydké pysky jehlicemi a hřebíky, do krve bičoval její mladinká ňadra a nutil pojídat výkaly. Maruška vydržela nejen to, ale i být dvanáct hodin přibitá hřeby na dřevěný kříž a velvyslanec ji pak s vervou znásilňoval, jak jej jen napadlo. Podepsal mírovou smlouvu a o dva dny později zemřel na Marušce vyčerpáním. To král užíval své mladé milenky s rozumem a byl jí tak vděčný, že se s ní navzdory tradici oženil. Vévodova dcera, která byla původně vybraná jako králova choť, směla sice jako satisfakci Marušku zmučit, ale pro tu to oproti sultánovu velvyslanci neznamenalo zhola nic. Šťastná královna nechala amnestovat všechny loupežníky a pozvala je, aby žili v paláci a jako vzpomínku na staré časy jí znásilňovali, kdy se jim zachce. Několik jich skutečne přijelo, a tak mladičká královna si mohla užívat bohatství a násilnického sexu dosytosti. Navíc ji také stále navštěvovalo pár bývalých zákazniku z bordelu a král si rovněž nenechal ujít žádnou příležitost pořádně se na Marušce vybít. A tak tam všichni spokojeně žili a souložili, Maruška měla osm děti a u žádneho z nich neznala otce.