Byl tak nádherný den. Tak jasný, tak slunečný. Ptačí zpěv se ozýval všude kolem, osvěžující vánek lehce povýval stébly trávy a ona jak bělostný motýl stála uprostřed vší té krásy.Ve vzdušných bílých šatech, s dlouhými vlasy barvy havraních křídel, půvabná, štíhlá, pokožku do bronzova opálenou. Cítila se tak lehce, tak svěží. Bezstarostně pobíhala po louce, od jedné květiny ke druhe.Chtěla si z té nádhery uplést věneček.
A náhle bylo něco špatně.Zprudka se zarazila v běhu, úsměv z její tváře zmizel. Již tu nebyla sama. Jako by vyrostli ze stébel trávy, stáli před ní dva muži. Jak přízraky ze zlého snu. Obrovští, zarostlí, špinaví, v hadrech rozervaných, se zlověstnými výrazy v tvářích.
Stála neschopna pohybu.Jak vyděšený zajíc přistižený v hluboké noci uprostřed dálnice rychle se blížícími světly vozu. A přitom by tak moc chtěla být někde jinde, daleko odsud.
Za to z mužů vyzařoval největší spokojenost.Čekali tu na ni dlouho.A jejich chvíle právě nadešla.Pomalu k ní vykročili.Jeden se postavil těsně před ní, druhý za ni.Dívčiny plné rty se chvěly, v očích měla strach. Malou chvíli se nic nedělo. A pak na ni pomalu vztáhli své ruce. Dívka vzdychla, když se ji poprvé dotkli.Jejich dlaně přejely po jejích ňadrech a po zadečku. A pak se strhlo peklo.
Strašlivá rána předloktím zezadu pod kolena ji poslala k zemi.Padla na kolena.Tam ji oba hrubě popadli za vlasy a strhli ji k zemi na záda.Jeden u její hlavy, ji přiklekl vlasy, popadl ji za zápěstí a přikoval jí svou silou ruce k zemi daleko za hlavou, druhý jí vyhrnul šaty na bříško.Nekřičela.Ústa měla pevně sevřena. Vyjekla teprve až když jí prudce rozhodil nohy od sebe.Živočišná brutalita z něho přímo prýštila.Sápal se jí mezi štíhlá roztažená stehna, mohutnýho čuráka v pozoru.Dívčin bezbranný klín se chvěl strachem.Už už se jí dotkl rudým žaludem.Druhý chlap ještě pevněji sevřel její útlá zápestí.Dívčin klín zaplakal a podvolil se.Podvolil se mohutnému útoku.Rozevřel se až k prasknutí a pojmul násilníka do svého nitra. Chlap chrčel blahem, zarýval se svým kyjem do dívčina těla. Dívka se vší silou kousala do rtů ve snaze nedat najevo své utrpení, neudělat jim radost svou bolestí.
Avšak dlouho to nevydržela. Zakřičela bolestí právě ve chvíli kdy se čůrák probil až na same dno její kundičky.
Druhej chlap volnou rukou zalovil ve svých hadrech a vyprostil svůj ocas..Přisunul se blíže k dívčině hlavě a svýho volně visícího ptáka jí položil na tvář.Chtěla pootočit hlavu a zbavit se té potupy, ale přikleknuté vlasy jí to nedovolily.Musela ho mít na tváři.Musela ho cítit. Chlap mezi jejíma nohama jí prznil a funěl jak zvíře. S každým jeho přírazem dívka vykřikla a její tělo se napjalo.
Na nedaleko stojící keř se snesl mladý havran.Načechral si peří, naklonil hlavu a nehybným černým okem zvědavě pozoroval výjev opodál. Viděl půvabnou lidskou samičku, bezmocně ležící na zádech s roztaženými nohami a bezbrané sevřenými pažemi. Viděl půvabnou lidskou samičku jíž dva lidští samci s býčími šíjemi brutálně znásilňovali.
Ještě několik hrubých tvrdých přírazů do její kundičky a chlap vstává. Druhý se v kleče přesunuje na jeho místo.Stačí mu jen párkrát si nahonit ocas v dlani, tak je vybuzenej.
Teď už dívku nikdo nedrží a ona se přesto nebrání.Bez odporu, s rukama za hlavou a s očima zavřenýma, se nechává probodnout i druhým čurákem. Čas jako by se zastavil.Chlap ji mrdá,znásilňuje tu půvabnou krásku a ona hlasitě křičí s každým jeho přírazem.
A pak je najednou po všem. Chlap se jí nabaží a vstává. Oba stojí a shlíží na zprzněný půvab. Sklánějí se k ní, Chytnou ji za ruce a zvednou na kolena.Klečí před nimi.Bělostné šaty znovu zakryjí její klín. Má zavřené oči i ústa. Oni si před ní honí ocasy.
¨Zvedni bradu!¨ Přikáže jeden.
¨Vejš!¨ Přidá se druhý.
Jsou to první a poslední vyřčená slova a ona poslechne.Nastavuje tvář svému úplnému pokoření.. Chlapi funí, pohyby se zrychlují. Poslední okamžik a dívčinu tvář bičují gejzíry semene. Její tvář se pokrývá hustými cákanci spermatu.Dopadají poslední kapky. Ukojení chlapi se od ní odvraci a pomalým krokem jí opuštějí.
Z dívčiných mandlových očí vyhrknou slzy a mísí se s chámem na její tváři. Dívka se vysílením hroutí do trávy, stočí se do klubíčka, kolena si přitáhne až k bradě a usedavě se rozpláče.
/autor-Sir Soledad/
Emil napsal
Páni, tak tohle je jedna z nejhezčích povídek co jsem tu četl. Smekám…