Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Doučování

Kategorie: Gay
23.02.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 1 hlasů
Loading...

Žádost

„Pane učiteli, chtěl jsem se na něco zeptat. Asi víte, že pojedu na celý léto do Anglie,“ přišel za mnou do kabinetu Vašek.

„No, to vím, Vašku, a ty s tím máš nějaký problém?“ – „No, já se bojím, že se tam nedomluvím…“ – „To si ze mě děláš srandu? Ty, se samýma jedničkama z angličtiny?“ – „Angličtina ve škole je něco jinýho. Pořád děláme dokola to samý, aby se to všichni naučili. Chtěl bych se toho naučit víc…“

Změřil jsem si toho kluka pohledem a skončil u očí, které koukaly částečně prosebně, ale bylo v nich i něco jiného. Nedokázal jsem přesně vyluštit, co to znamená.

„A co víc by ses chtěl naučit? Jak ti v tom můžu pomoct?“ zeptal jsem se ho a snažil jsem se nedát najevo, že bych ho opravdu rád naučil víc a že bych mu v tom rád pomohl.

„No tak třeba vycvičit v porozumění, naučit se víc frázovejch sloves a nějakej ten slang, abych zapadnul,“ řekl Vašek se sklopenýma očima, které na mne posléze otočil. „Nevěděl byste o někom, kdo by mě tak nějak doučoval?“

Jistěže jsem věděl, chtěl bych to být já sám. To jsem mu ale nemohl dát najevo, tak jsem si ho chvíli prohlížel a přemýšlel jsem, co říct. Podíval jsem se mu do očí a četl jsem to, co jsem viděl od jeho prváku… Díval se na mě upřeně a dychtivě, jako by říkal, že chce, abych to byl právě já.

„Zkusím se na to zeptat, Vašku. Ale nic neslibuju,“ řekl jsem nakonec. Nechtěl jsem mu nabídnout svůj nápad tak rychle. „Zítra přijď, uvidíme. Jdi do třídy, za chvilku zvoní.“

Vašek odešel a než zazvonilo, promítnul se mi celý jeho vývoj od jeho 15 let v prváku. Viděl jsem jeho droboučké tělo, jeho dlouhé vlnité vlasy a slyšel jsem jeho stále dětský hlas. Teprve na konci prváku trochu povyrostl a začal legračně mutovat. Když nastoupil do druháku, hlas mu už pěkně zhrubnul, ale pořád byl takový měkký. Stále byl obklopený spolužačkami, až mu to spolužáci záviděli, ale Vašek s dívkami měl spíš takový přátelský vztah. A při hodinách angličtiny hltal každé moje slovo a vždy ochotně a bystře reagoval.

Už tehdy mi bylo jasné, že ten kluk bude na kluky, ale že o tom zatím neví. Během druháku ještě povyrostl a když shodil to svoje háro a začal nosit rošťácký účes a oholil si to svoje chmýří, dokonce se mi začal líbit.

Ve třeťáku už z něj začal být chlap. No, chlap… Spíš sexy mladík. Začal vypadat mužně, ale jeho hlas a jeho vztahy se spolužačkami a spolužáky pořád vypovídaly o tom, že bude na kluky. To už mě ale začal vzrušovat a jeho dychtivé pohledy na mě mne nenechávaly chladnými.

Teď je ve třeťáku, už mu bylo osmnáct let, a ptá se mě na nějaké doučování. To ho mám někomu nabídnout? Když ty jeho oči toužily po tom, abych to byl právě já?

Doma jsem ještě přemýšlel, proč to vlastně tak chci. Přeci si nemůžu myslet, že s ním budu něco mít. Je skoro o 20 let mladší. Vlastně přesněji o 18, ale to nic nemění na tom, že bych mohl být jeho otcem. Navíc je to můj žák, to prostě ve škole nejde.

Ale představa, že budu jen v jeho blízkosti, že si budeme něco povídat jen my dva, byť v rámci doučování, že se ho třeba jakoby bezděčně budu moct dotknout, mně nesmírně přitahovala. Ačkoli jsem z toho měl trochu obavy, věděl jsem, že mu nabídnu na doučování sebe.

Nabídka

„Tak co, pane učiteli, máte někoho?“ Nikoho nemám a nejraději bych měl tebe, blbečku, pomyslel jsem si, když nazítří přišel do kabinetu. Vzhlédnul jsem k němu a podíval se do těch jeho mandlových očí, které na mne upřeně a prosebně koukaly, ale ve kterých se zračila jakási zvláštní obava. Jako by se bál, že se nedoví to, po čem touží…

„Bohužel nikdo z mých známých nemá čas,“ podíval jsem se na něj omluvně. Chtěl jsem ho ještě chvíli nechat vycukat, ale když jsem viděl, jak polknul a jak stále doufá, řekl jsem rychle: „Ale napadlo mě…“ Na chvíli jsem se odmlčel a uvnitř sebe jsem se pobavil jeho nadějí, která mě zároveň i dojímala. „Myslím, že bych si na tebe jednou týdně mohl udělat čas…“

„Fakt jo?“ vyhrkl s nadšením, kterému se asi nedokázal ubránit a jeho oči zářily štěstím. Asi mu hned došlo, že to s tou reakcí přehnal, a mnohem klidněji hned řekl: „To by bylo super, fakt. Ani jsem si netroufnul to chtít přímo po vás…“ – „Mám toho sice dost, ale tu hodinku týdně ti věnovat můžu. Ale jenom proto, že jsi v angličtině dobrý a že mě bude bavit někoho učit víc, než stačí k maturitě.“

„Děkuju moc, pane učiteli… Naši říkali, že by mi na doučování dávali dvě stovky na tejden, bude to stačit?“

Tak tohle mě vůbec nenapadlo a dost mě to zaskočilo. Co na to říct? Přece po něm nemůžu chtít peníze… Ale na druhou stranu, přece mu nemůžu nabídnout, že za to nic nechci, vypadalo by to divně. Už tak mi dělá problémy nedávat najevo, jak moc ho chci doučovat. Nabídnout mu to zadarmo by se dalo vysvětlovat všelijak…

„Určitě,“ odpověděl jsem neurčitě. „A kdy teda byste měl čas?“ – „Řekněme každou středu od pěti hodin.“ Trochu polknul a s určitou obavou i nadějí v hlase řekl: „Ve středu mám jenom do půl třetí… Ale to nevadí… Počkám a v pět tady vždycky budu…“

Docela mě to pobavilo. „Proč tady? Tou dobou počítám, že už je škola zavřená. Normálně budeš chodit ke mně domů.“ Znovu polknul, tentokrát výrazněji, a bylo na něm vidět, že tohle absolutně nečekal. Vyloženě ho to vyvedlo z míry. „A… Nebude to blbý?“ – „Tak pro mě ne, doma to bude pohodlnější. A pokud jde o nějaké řeči… Já to osobně nikde vykládat nebudu, že tě doučuju…“

Trochu jsem měl obavu, jestli to nezní moc vyzývavě, ale Vašek byl očividně rád. Co, rád. Byl úplně šťastný. „No já to taky nikde vykládat nebudu, nebojte se…“ Zarazil se, protože mu asi došlo, že by to mohlo vyznít, jako bychom si domlouvali rande. „Tak vidíš,“ řekl jsem co nejvíc ledabyle, abych z nás obou vyhnal tu myšlenku, že by to rande mohlo být. „Tak přijď zítra v pět, jo?“ řekl jsem a sdělil mu adresu. „Už zítra?“ vyhrknul s netajeným nadšením, které se vzápětí snažil umírnit, a dodal: „Tak jo, děkuju, pane učiteli.“

Lesson One

Musím říct, že jsem měl předem docela trému. Nevěděl jsem jestli to vůbec zvládnu, jestli před tím krásným čerstvým mužem nebudu koktat. To nebude jako ve škole, bude to takové intimnější, nebudu moct uhýbat očima na jiné žáky, budu mu muset koukat do těch jeho hnědých očí celou hodinu.

Zároveň jsem měl ale chuť ho nějak lehce provokovat. Nesmírně mě zajímalo, jestli je opravdu na kluky a jestli se po mně ve škole opravdu celou tu dobu díval víceméně „mlsně“. A tak jsem přemýšlel, co si na sebe vezmu.

Usoudil jsem, že nejlepší bude, když budu vypadat tak nějak po domácku, ale zároveň co nejpřitažlivěji. Mám takové pěkné elastické bílé tričko, které do školy nenosím, protože mi přijde trochu vyzývavé, ale pěkně se v něm rýsují moje poměrně vypracované prsní svaly, bicepsy a ramena. Vzal jsem si ho na sebe a usoudil jsem, že pro tuhle situaci to zase až tak vyzývavé být nemusí.

Kalhoty byly jasné od začátku. Mám takové domácí kalhoty tmavě zelené barvy, jsou z nějakého materiálu, něco jako satén, ale nejsou lesklé, jsou poměrně volné, ale hodně splývavé. Když jsem v nich naostro, krásně se mi v nich rýsuje přirození. Nic není vidět, ale je to znát. Zvlášť, když si na péro nasadím široký kovový kroužek. To potom péro vystupuje pěkně dopředu a v těch kalhotech je velmi dobře zřetelné.

Prohlížel jsem si celou tuhle kombinaci v zrcadle a přemýšlel, jestli si to opravdu můžu dovolit, když tu náhle zazvonil zvonek. Deset minut před pátou.

„Dobrý den, pane učiteli, jdu trochu dřív, nevadí?“ – „Ne, v pohodě, pojď dál,“ musel jsem se smířit s tím, že už přišel a že si ten svůj „úbor“ budu muset nechat na sobě.

Usadil jsem ho do obýváku s otázkou, co si dá k pití, a šel pro kolu. Když jsem mu ji přinášel, spočinul pohledem na mém rozkroku. „Máte super domácí kalhoty,“ řekl zjevně proto, aby to nebylo trapné, že mi tam kouká. „Jo, jsou z hrozně příjemnýho materiálu.“ Měl jsem sto chutí mu nabídnout, aby si na ten materiál sáhnul, ale ovládnul jsem se. „Takový by se mi na doma taky líbily,“ řekl Vašek a sledoval mě, jak si sedám za stůl naproti němu.

Začali jsme pak výuku. Poměrně brzy ze mne opadly obavy a začalo mne bavit, jak Vašek těká očima. Snažil se mi dívat do očí, ale neustále mu uhýbal pohled na moje kozy a bicáky. Byl z toho zjevně dost nervózní a vůbec nemluvil tak hezky plynule, jako ve škole, ale to mi ani trochu nevadilo. Prostě mě to bavilo a snažil jsem se ho chválit.

Pak jsem pro něj měl připraveno jedno interaktivní cvičení. Postavil jsem před něj notebook a musel jsem si (logicky) sednou vedle něj na gauč, abychom na to oba viděli. Zkusil jsem se kolenem dotknout jeho kolena, jestli uhne, ale on neuhnul a pevně držel. Netroufnul jsem si víc, ale ta kolena se stále dotýkala… Ani jeden z nás během toho cvičení prostě neuhnul.

Pak udělal Vašek nějakou chybu, takže jsem se musel natáhnout pro myš, která ležela vpravo od notebooku, zatímco já jsem seděl vlevo od něj, a musel jsem se tedy Vaška dotknout i víc. Projelo mnou obrovské vzrušení a Vaškem zřejmě také, protože podezřele polknul a vzdychnul. V tu chvíli mi došlo, že mi začíná tvrdnout péro, a nevěděl jsem honem, co s tím. Začal jsem mu usilovně vysvětlovat, co udělal za chybu, abych přestal být tak vzrušený, což se mi částečně podařilo, a jakmile mi erekce jakž takž ovadla, přesedl jsem zase naproti němu.

Ty kalhoty ale nic neskryjí, takže je možné, že si toho všimnul. Začal jsem se za to trochu stydět, ale Vašek nedal nic najevo a lekci jsme dokončili už celkem v pohodě.

„Děkuju moc, pane učiteli, bylo to super,“ řekl Vašek při odchodu. „Dalo mi to mnohem víc, než ve škole.“ A zavadil pohledem o můj rozkrok. „To jsem rád,“ odpověděl jsem mu a dodal: „I pro mě to bylo příjemný.“ Sledoval jsem ho, jak se obouvá, chvíli na mě vystrkoval tu svou krásnou prdelku v obtažených džínách, pak při zavazování tkaniček se natočil víc ke mně a snažil se nenápadně sledovat můj rozkrok, který už se zase začal vzdouvat, takže jsem raději hodil nohu na stoličku, aby to nebylo tak vidět.

Když byl oblečený, postavil se, já jsem se mu podíval do očí (hlavně proto, abych udržel jeho pohled na mých očích a nedovolil mu spatřit, že mi skoro stojí), podal jsem mu ruku a řekl jsem: „Tak za tejden, chlape.“

To, že jsem mu řekl „chlape“, ho zjevně trochu rozhodilo i potěšilo. Zakoktal jenom „Děkuju“ a co nejrychleji vypadnul.

Zavřel jsem za ním dveře, strhal ze sebe tričko i kalhoty, hodil jsem to do kouta, chopil jsem se svého už úplně tvrdého péra a dokonale jsem si ho vyhonil…

Lesson Two

Měl jsem pak týden na to, abych se trochu víc psychicky připravil na další doučování. Pevně jsem se rozhodl, že Vaška budu pomalinku, ale čím dál víc provokovat, dokud z něj něco nevypadne. Ne, nechtěl jsem ho svádět, ale vlastně jsem nějak toužil po tom, aby svedl on mne, i když jsem v to moc nedoufal, při jeho plachosti. Spíš jsem nějak chtěl, aby se mi třeba svěřil, abych se od něj něco dověděl… Nedokázal jsem si to ani zformulovat, měl jsem jakousi chuť ho škádlit, i když jsem věděl, že musím hodně, hodně opatrně.

Příští středu jsem zvolil stejné kalhoty, ale místo obtaženého bílého trička jsem na sobě měl obtažený černý nátělník s poměrně velkým výkrojem na prsou, se kterým je zřetelné moje pravidelné ochlupení zkracované na dva milimetry, což mi na sobě připadalo nejvíc sexy.

Vašek zazvonil opět o trochu dřív, pozval jsem ho dál, přinesl mu pití, sedl jsem si opět proti němu a začala lekce.

Ležérně jsem proti němu seděl v křesle, tu a tam jsem si schválně dal ruce za hlavu a bavil se tím, jak Vašek koktá a upírá oči na moje vyholené podpaží a namakané bicepsy.

Několikrát jsem schválně vstal a šel pro nějaké věci, třeba papír, propisku nebo skleničku s pitím, abych dal Vaškovi příležitost zakoukat se na moje péro rýsující se zřetelně v těch kalhotech.

Nesmírně mne bavily jeho co nejnenápadnější pohledy do těch míst. Když jsem věděl, že se mi tam kouká, schválně jsem se trochu zavrtěl, aby se mi péro rozkývalo a bylo ještě nápadnější.

Pak opět bylo nutno udělat nějaké to interaktivní cvičení u notebooku. Tentokrát jsem si sedl nemilosrdně těsně vedle něj, takže jsme se dotýkali nejen koleny, ale i celými stehny. Neuhnul, ale znervózňovalo ho to natolik, že neustále dělal nějaké chyby, takže jsem se přes něj musel pořád natahovat pro myš a ukazovat mu, co měl zakliknout.

„Promiň, asi jsem to na dnešek zvolil moc složitý, co?“ Krátce se mi zadíval do očí. „V pohodě, tyhlety cvičení jsou bezvadný, aspoň se něco naučim…“ Řekl to tak, aby mi bylo jasné, že v tom chce pokračovat, což mi ale zase způsobilo téměř erekci, kterou nešlo moc dobře zakrýt. Viděl jsem, jak šilhá po mém rozkroku, tak jsem se raději levačkou opřel o péro, abych to nějak skryl.

Jenže ten tlak mi způsobil erekci naprostou. Krásný mladý kluk se opírá nohou o moje stehna, lačně po mě kouká, tak to je opravdu peklo… Co teď s tím, sakra?

Dodělali jsme všechno, co jsem pro něj měl připravené, a péro mi pořád stálo. „Tak to je pro dnešek všechno, Vašku. Jdi se oblíknout, přijdu za tebou zavřít,“ řekl jsem mu a stále jsem skrýval svou erekci. Vašek poděkoval, odešel do předsíně, a já jsem rychle doběhl ke skříni, stáhnul jsem ty domácí kalhoty, oblíknul jsem ty nejtěsnější slipy a kalhoty jsem si zase natáhnul. Pohledem shora se mi zdálo, že ta moje erekce není tak zjevná, tak jsem šel Vaška vyprovodit.

„Tak zase za tejden, chlape,“ řekl jsem mu opět na rozloučenou. Vašek se divně usmíval a odpověděl: „Jo, těšim se. Bylo to super, fakt. Jste super, pane učiteli.“ Blbečku, pomyslel jsem si, kdybys věděl, co to se mnou dělá… „Však tě naučím ještě víc.“ – „Budu moc rád.“

Cítil jsem, že oba víme, jak tyhle dvě repliky jsou dvojznačné. Nechtěl jsem to, ale vlastně jsem v to doufal. Vašík zmizel a já jsem si zase musel ihned vyhonit péro.

Lesson Three

Vašík, Vašík. Proč ho pro sebe nazývám Vašík? Nikdy bych mu tak neřekl, ale nějak se mi zalíbilo si ho pro sebe tak nazývat.

Na třetí lekci jsem se oblíknul stejně jako na druhou, ale s tím rozdílem, že jsem si pod domácí kalhoty vzal ty svoje těsné slipy, aby případná (co, případná, jistá!) erekce nebyla tak zjevná.

Ovšem Vašík trochu překvapil. Nepřišel ve svých běžných džínách, ale v teplákách. Takové volné, slušivé tepláky.

„Máš pěkný tepláky,“ řekl jsem mu na přivítanou. „Jo, nosim je radši než džíny. Je to pohodlnější. Ale na doma moc nejsou, je v nich moc vedro.“ – „Jasný. Doma radši v trenkách, co?“ – „No, někdy…,“ řekl Vašík nejistě. Tak nejistě, že jsem se raději ani neptal na podrobnosti, ačkoli by mne děsně zajímaly…

Začali jsme s výukou. Opět jsem ho trochu provokoval svýma rukama za hlavou a Vašík si mne tentokrát prohlížel s trochu menším ostychem. Dělalo mi to dobře a byl jsem rád, že jsem měl na sobě ty slipy, protože mi při pohledu na něj celou dobu stálo péro. Kdybych byl naostro, asi by se mi tu erekci nezdařilo skrývat.

Pak došlo ke cvičení u notebooku. Už jsem se tolik neostýchal se ho nenápadně dotýkat nohama a sahat po myši tak, abych se ho dotýkal tělem. Ale zjistil jsem, že asi přišel naostro. Totiž vlastně bylo poznat, že mu stojí, když jsme seděli vedle sebe. Dokonce se mi zdálo, že se to ani nesnaží nějak skrývat. Prostě se mu to tam vzdouvalo a on dělal, jako by nic. Poslušně plnil úkoly a už u toho ani nijak nekoktal.

Pak jsme ale dodělali všechno, co bylo úkolem lekce, a Vašíkovi to pořád asi stálo, protože si chtěl ještě povídat. „Chtěl bych mít tělo jako vy, pane učiteli. Jak často posilujete?“ – „Normálně, tak čtyřikrát za tejden.“ – „Ty jo, takhle často? Asi začnu taky… Jenom bych potřeboval na začátek nějakýho trenéra.“ Podíval se mi tázavě do očí, ale na tu otázku jsem nedokázal odpovědět… Věděl jsem, že by chtěl za trenéra mě, ale to bych asi nedal. Stačí mi ty jeho návštěvy.

„Stačí dva tréninky s trenérem a pak už můžeš jet sám, chlape,“ řekl jsem mu. „Mi nikdo neřiká chlape, jenom vy.“ – „Vždyť jsi už dávno chlap, ne?“ – „Já vim. Ale nikdo mi tak neřiká. Jenom vy. Jste super chlap. Chtěl bych bejt jako vy…“ – „Však už skoro jsi. Možná už jsi.“ – „Myslíte?“ – „Myslím, že jo.“

A zase bylo cítit, že oba máme na mysli to samé, ten druhý smysl toho, co si povídáme. Nebyl jsem si tím jistý úplně, ale skoro jistý ano.

Bylo zjevné, že se stydí zvednout, aby nebylo vidět, že mu stojí. Položil jsem mu ruku na rameno a řekl: „Jdu se převlíknout, za chvilku musím jít. Jdi se v pohodě oblíknout a obout.“ A šel jsem do druhého pokoje.

Vašíček (ano, sám v sobě jsem toho roztomilého mladého chlapa začal tak nazývat) byl asi rád, že jsem ho nechal, abych neviděl jeho stan. Počkal jsem, až bude obutý a oblečený, přišel jsem k němu, aniž bych pohledem zavadil o jeho rozkrok, podal mu ruku a řekl: „Tak čau. Za tejden, chlape.“ – „Čaute, chlape,“ řekl mi vděčně. „Jste nejlepší chlap na světě.“

To jsem tedy zrovna nepotřeboval. Zavřel jsem za ním dveře a místo abych si ho vyhonil, sesypal jsem se k těm dveřím a domlouval sám sobě, že nejsem, nejsem, nejsem zamilovanej…

Lesson Four

Během toho týdne jsem dokázal sám sebe přesvědčit, že zamilovanej nejsem. Ale těšil jsem se na Vašíka jak malej kluk.

Doufal jsem, že přijde v těch teplákách naostro jako minule a sám jsem byl taky naostro.

Přichystal jsem na úvod malou schválnost – otevřel jsem mu do půl těla nahý. Trochu vytřeštil oči a zůstal stát ve dveřích. „Čau, chlape,“ řekl jsem mu. „Brý den,“ vzpamatoval se Vašek. „Tak nestůj, pojď dál. Zrovna jsem se převlíkal, víš,“ vysvětlil jsem mu svou polonahotu, usadil ho v obýváku, kde přes křeslo viselo moje tričko, do kterého jsem se pomalu před jeho zraky nasoukal a bavil se tím, jak smutně pozoruje mé tělo mizející v  tričku.

Pak už jsme se vrhli na angličtinu. Přichystal jsem pro něj takové zajímavé cvičení, kde bylo třeba odpovídat na otázky trochu osobního charakteru. A tak jsem se dověděl, že má raději dlouhé koupání ve vaně než sprchu, že doma raději chodí bos než v pantoflích nebo bačkorách, že mu nevadí pohled na lidi nahoře bez, že se ještě nikdy nelíbal s holkou, že by se styděl převlékat v přítomnosti spolubydlícího a že spí někdy v trenkách a někdy nahý.

On se na oplátku dověděl, že i já mám raději dlouhé koupání ve vaně, že i já raději chodím bos, že mám rád pohled na lidi nahoře bez, s holkou že jsem se prvně líbal v 14 letech, že bych se vůbec nestyděl převlékat před spolubydlícím a že spím zásadně nahý.

Vašík se u toho neustále roztomile usmíval a pak to cvičení ocenil. Že prý se na mě dověděl nějaké zajímavosti a že taková cvičení můžu zařazovat častěji… Ty jeden, pomyslel jsem si, neříkej dvakrát, příště to může být mnohem ostřejší…

Tak jsem se ho ještě zeptal (anglicky), která informace o mně pro něj byla nejzajímavější. Trochu se začervenal a odpověděl, že to, že spím vždy nahý. Zeptal se, která informace o něm byla nejzajímavější pro mne. Odpověděl jsem, že mne překvapuje, že se ještě nelíbal s holkou, takový pohledný kluk, a rošťácky jsem se mu zadíval do očí. Hi hi, na chvilku sklopil zraky, pokrčil rameny a řekl, že to je prostě tak.

Pak jsem se zas posadil s notebookem k němu a pustil jsem mu cvičení na porozumění. Bylo to video o beach volejbale, kde účinkovali čtyři asi 25letí lidi, dvě holky v plavkách, kterým se vlnily kozy, a dva namakaní kluci jen v trenkách, kterým hrály svaly jedna báseň. To se ví, že jsem mu to udělal naschvál. Moc mu to porozumění nešlo, ale já jsem mu hodně pomáhal.

Nenápadně jsem vypozoroval, že se mu postavil a že je pravděpodobně naostro. Mně se teda při pohledu na ty kluky taky postavil a snažil jsem se to trochu zakrýt. „Potřebuju si odskočit, promiňte,“ řekl najednou a rychle vyskočil, otočil se co nejšikovněji, abych si ničeho nevšimnul, a šel na toaletu. Ale já jsem si samozřejmě všiml už před tím…

Zajímalo mě, jestli si ho na tom záchodě chce vyhonit, nebo jestli se pokusí vymočit, aby mu to ovadlo, a tiše jsem se přiblížil a poslouchal. Chvilku to trvalo, ale pak se ozvalo krátké čurání a spláchnutí. Rychle jsem se vrátil zpátky.

Vašík se vrátil, erekce mu zřejmě trochu opadla, nicméně ne tak docela, trochu se mu to tam vzdouvalo, a taky si co nejrychleji sednul.

„Prosím tě, tady se stydět nemusíš,“ podíval jsem se mu do očí. Podíval se na mne tázavě, jako by nerozuměl, co mám na mysli. „Při pohledu na ty sportovce… Já jsem na tom podobně…“ – „Fakt, jo?“ vyhrknul a bezděčně se mi podíval do rozkroku, kde se mi to tam tyčilo do výšky. „Jé, promiňte,“ omluvil se mi za ten pohled. „To je v pohodě. To se chlapům stává, ne?“ – „No jéje,“ řekl poměrně uvolněně, jako by si vzpomněl, jak často se mu to stává. „Tak proč se za to stydět, je to naopak dobře, ne?“ – „J… jo…“ zakoktal Vašík.

Chvíli jsme ještě něco probírali, abychom se trochu zklidnili, a už byl čas na odchod. Zvedli jsme se zároveň a šli jsme do předsíně. Při obouvání mi Vašík okukoval rozkrok, kde se přes látku rýsovala moje poloerekce. Tvářil jsem se jako by nic a on se tak taky snažil tvářit a skrývat svou zvědavost. Ale jeho kalhoty ukazovaly něco podobného. Vašík se postavil, řekl mi: „Tak díky, chlape…“ a chvilku nervózně postával, asi proto, že se bál vyjít s tím polostanem ven. „Nemáš zač, chlape. Tak za tejden.“ A otevřel jsem mu dveře, aby musel vyjít ven, takže šel…

Co s tou erekcí chudák asi udělal? Ale přece mu nebudu nabízet, aby si ho šel na záchod vyhonit… No ale já jsem se teda šel vyhonit hned.

Lesson Five

Začínalo mě čím dál víc bavit ho trochu zlobit. Nedokázal jsem si představit, jak až daleko to může dojít a kdy už to nepůjde dál. Ale na další týden jsem mu připravil další pěknou kulišárnu.

Před pátou jsem šel do sprchy a čekal, až se ozve zvonek. Když zazvonil, zavolal jsem: „Momééént!“ Rychle jsem se zlehka utřel, obalil si osušku okolo pasu a šel jsem mu otevřít. „Čau, promiň, nějak jsem zapomněl na hodiny a byl jsem zrovna ve sprše,“ řekl jsem vykuleným očím a spadlé bradě. „Jdi dál, za chvilku jsem tam.“

Odešel jsem do koupelny, ale jenom proto, abych počkal, až se posadí. V té osušce jsem pak vešel do obýváku, stoupnul si ke skříni, která byla přímo naproti Vaškovi, takže jsem stál zády k němu, namazal jsem si podpaží deodorantem, osušku jsem sundal a dosušil jsem si záda. Pak jsem tu osušku hodil na zem, vyndal tričko, ano, schválně nejdřív tričko, a pak teprve své kalhoty. Zavřel jsem skříň, otočil jsem se k němu a řekl: „Tak, jsem připraven, sorry.“

„To je v poho,“ řekl Vašek poněkud fascinovaně, což mě moc bavilo. „Co znamená ta kérka?“ zeptal se na tetování na mé levé půlce. „Znak pro znamení štíra,“ řekl jsem suše. „Ještě nikdy jsem neviděl tetování na zadku…“ díval se na mě tázavě, jako by čekal nějakou odpověď, ale co mu mám na to říct? „Já taky ne,“ zasmál jsem se.

Lekci jsem začal tím, že jsem se ho anglicky zeptal, jak posledně došel domů. Trochu nechápal, tak jsem mu připomněl, že měl jistý problém v kalhotách. Odpověděl anglicky, že ten problém tedy měl, a to celou cestu domů. Pak dodal, že si ale důmyslně přes to zavěsil svou tašku, takže snad nikdo nic neviděl.

Zeptal jsem se ještě, co s tím pak udělal doma, jestli to někdo viděl. Že prý to nikdo neviděl, šel hned do koupelny a „vyrelaxoval se“ – nevěděl, jak se to řekne. Připomněl jsem mu, že určitě zná sloveso „masturbate“ a on se zasmál, že ho to nenapadlo samotného.

„Pane učiteli, ale to je takový moc spisovný slovo, jak se to řekne jinak?“ Taková otázka mě potěšila, i když ji neřekl anglicky. „Myslíš jako ve smyslu honit si péro nebo tak?“ Vašek vyvalil oči nad tím, co jsem to použil za slovo. „Nooo, jo.“ Řekl jsem mu tedy tři základní výrazy a on si je pečlivě zapsal. Nakouknul jsem, jestli si to napsal správně, a přečetl jsem nahlas, jak si to zapsal česky. „Honit si kládu, hmmm.“ Trochu se zastyděl. „No, já tomu tak říkám. Teda i jinak, ale to se nehodí…“ Vysvětlil jsem mu, že tady není ve škole, takže se nemusí bát říct nahlas třeba slovo „čurák“.

„To už jsem vás chtěl poprosit dávno, jestli bysme se nemohli občas naučit nějakej pořádnej slang, ale styděl jsem se.“ – „Myslíš jako sprostý slova?“ – „No právě. Něco jsem si našel na internetu, ale není mi úplně jasný, co je třeba hodně sprostý a co míň, co se používá víc a podobně.“ – „Dobře, tak mi příště přines seznam sprostých slov, která sis našel, a probereme to.“

Pak jsme si tradičně sedli vedle sebe k notebooku a dělali jedno takové zábavné interaktivní cvičení. Nohy jsme k sobě měli přilepené a oba jsme dělali, jako by to byla prostě nutnost, abychom oba dobře viděli. Jenže v přítomnosti toho krásného mladíka jsem zase měl stojáka a on asi taky, tak jsem usilovně přemýšlel, jakou aktivitu ještě zařadit, aby bylo vysvětlitelné, že nám stojí. Nemůžu mu přece dát najevo, že mi stojí z pouhého dotyku jeho nohy.

Nakonec jsem to ale vymyslel jinak. Ukončil jsem to cvičení trochu dřív, abychom měli ještě trochu času. „Máme ještě necelých deset minut, tak co kdybych tě trochu vyzkoušel, jaká sprostá slova znáš?“ Mandlové oči zazářily: „Tak jo!“

Začal jsem tedy říkat nahlas různá sprostá slova, on říkal, co uměl, a já mu k tomu třeba dodal vysvětlení nebo jsem mu opravil výslovnost. Rozzářeně poslouchal, jaká všelijaká sprostá slova říkám nahlas a s chutí říkal jejich anglické ekvivalenty. Začal jsem čurákem, k tomu znal hned několik variant. Poté přišly koule, žalud a předkožka, to si nemohl vzpomenout. Pak přišla kunda neboli píča (ano, takhle jsem to řekl), k tomu nevěděl ani jeden výraz. V duchu jsem se zasmál, ale přešel jsem to. Pak také mrdat a prdel. Schválně jsem je použil takhle za sebou, jen s tou pauzou mezi nimi na Vaškův překlad. Ještě taky „stojí mi“, to sice trochu věděl, ale neuměl to použít, tak jsem mu uvedl pár příkladů ve větě.

„No, a je šest,“ řekl jsem pak. Krátce jsem se podíval na jeho tepláky, na svoje tepláky, zvedl jsem hlavu a řekl: „Bohužel není půl šestý, co?“ Zasmál se té dvojsmyslnosti, kterou asi pochopil, a řekl: „To zvládnu,“ a ukázal na svou tašku přes rameno. „Koukám, že tě taky vzrušujou sprostý slova o šukání, jako každýho chlapa.“ – „No, to jo…,“ pokýval hlavou.

V předsíni mi předvedl, jak si tu tašku umístil minule, aby nebylo vidět, že mu stojí. Krátce si mě změřil pohledem včetně kalhot se stojícím klackem, což udělal poprvé celkem bez snahy se dívat nenápadně. „Jste fakt super chlap,“ řekl spokojeně a šel.

Z mojí strany pak následovala brutální onanie s obrovským výstřikem.

Lesson Six

Tak už jsem Vašíkovi ukázal, že mívám v kalhotech erekci, Vašík se trochu přestal stydět za svou erekci i za pohledy na mne, už jsem mu dokonce ukázal i prdel. Celý týden jsem vymýšlel, čím ho překvapím tentokrát.

Geniální nápad: Župan.

Vzal jsem si na holé tělo svůj bílý froté župan, převázal jsem se v pase jen na jednoduchý uzel, který se stále povoluje, a po zazvonění zvonku jsem v něm otevřel dveře. „Jé, župan,“ pobavil se Vašek. „Mám trochu teplotu, tak jsem si vzal brufen a župan, no,“ omluvil jsem se mu.

Když se usadil, ledabyle jsem se postavil před něj a zeptal jsem se: „Tak co, máš ty sprostý slova?“ Odpověděl, že ano, a díval se na mne. Pak jsem udělal takový schválně ledabylý pohyb, kdy jsem rozvázal šňůru od županu, vzal jeho cípy, na chviličku jsem je roztáhnul, takže musel vidět mé nahé tělo pod tím, a zase jsem je přiložil víc k tělu a utáhnul šňůru.

Jeho reakce nebyla téměř žádná, ale i to bylo zajímavé. Tvářil se, jako by to bylo úplně normální, že jsem se před ním na chvíli odhalil.

„Sprostý slova necháme nakonec. Teď si zahrajeme takovou hru, já ti předvedu sérii akcí a ty pak budeš vyprávět, co jsem dělal. Pozor, musíš vhodně střídat minulý prostý a minulý průběhový čas.“

Série akcí spočívala v tom, že jsem odešel z pokoje, trochu si zase povolil šňůru u županu, vešel jsem do pokoje a třeba jsem vzal do ruky knížku, zalistoval v ní, vrátil ji na místo, setřel jsem prach, zalil jsem kytku a podobně. V průběhu toho jsem ovšem třikrát znovu provedl ten ledabylý pohyb úpravy županu, kdy musel vidět mé nahé tělo pod tím.

Pak jsem se posadil a on to všechno poslušně a poměrně správně vyprávěl. A to včetně toho, že jsem si pak upravoval župan a že viděl, že jsem pod ním nahý. „Jé, promiň,“ řekl jsem česky. „Neuvědomil jsem si vůbec, že pod županem nic nemám,“ a ostentativně jsem si utáhnul šňůru. „V pohodě, jsme přece chlapi, ne?“ řekl Vašek naprosto suverénně. Cítil jsem z toho, že se mu to vlastně líbilo a že by chtěl vidět i víc.

Cvičení u notebooku jsem si dost užíval. Přehodil jsem si pravý dolní cíp županu přes koleno tak, abych měl holé lýtko, a Vašek toho využíval tak, že se každou chvíli poškrabal na svém levém lýtku, takže se hřbetem ruky dotýkal mé obnažené nohy. Omlouval se, že ho asi něco kouslo, ale kecal, to bylo jasné.

A začali jsme tedy ta sprostá slova. Vyndal svůj vytištěný seznam s překlady a já jsem mu říkal, co se kdy používá, kde má chyby, a uváděl jsem příklady ve větách. Se suchým, co nejprofesionálnějším výrazem ve tváři jsem vymýšlel věty jako „Včera jsem si třikrát vyhonil čuráka“, „Mám většího čuráka než můj otec“, „Při pohledu na tebe se mi vždycky postaví“, „Tvrdě mi stojí“, „Ještě nikdy jsem nemrdal prdel“, „Můj přítel mě včera dobře ošukal“, „Tvrdě mě mrdej, lásko“, „Kouříš parádně“, „Spolykala mi mrdku“, „Už budu stříkat“, „Vycákal jsem se jí na záda“ a podobně.

Vašek to hltal, horlivě si psal poznámky a pochopitelně mu stálo péro. Dokonce si bezděčně občas sáhl do rozkroku. Tedy nejsem si jist, jestli to bylo mimoděk, ale asi bylo.

Zajímavé bylo, že v jeho seznamu vlastně chyběla například slova jako píča/kunda nebo kozy. Tedy vůbec mě to nepřekvapovalo, naopak, jen mě to ujistilo v tom, že kocourek je na kluky. Ale nechal jsem to bez poznámek. Pochválil jsem ho, že jeho seznam sprostých slov je rozsáhlý.

Při loučení mi řekl: „Dneska to bylo fakt bezva. Jste úplně super,“ a pak spiklenecky dodal: „A kouká vám, pane učiteli.“ Věděl jsem o tom, že z povoleného županu mi trčí péro, ale řekl jsem omluvně: „Jé, promiň, ale jsme přece chlapi, ne?“ Vašík chvilku čekal, že ho schovám, a když se nedočkal, zeširoka se usmál, přiložil si tašku přes předek a řekl: „Tak čaute…“

Lesson Seven

Asi bych měl trochu přibrzdit. Nejen, že jsem mu ukázal čuráka, ale dokonce i trčícího ven. Na příště jsem se rozhodl, že trochu zmírním, ale o překvapení že Vaška nepřipravím.

Před pátou jsem se obléknul, šel jsem ven, postavil se za roh a počkal, až Vašek přijde ke vchodu. Zavolal jsem na něj a vyběhnul. „Promiň, byl jsem něco zařizovat, teprve jdu domů,“ omluvil jsem se mu, když jsem dorazil.

Ve výtahu jsme stáli proti sobě a on se mi částečně drze, částečně s úsměvem díval do očí. Ten jeho pohled nešlo vydržet, tak jsem přerušil mlčení: „Jak se máš, chlape?“ – „Když mi řeknete chlape, tak se mám dycky dobře. A těším se na lekci od vás. Dáváte dobrý lekce.“ Ten kluk je hodně chytrý. Takovou dvojsmyslnost bych snad takhle rychle sám nevymyslel.

Doma jsem ho poslal si sednout. „Jen se převlíknu a jdeme na to,“ oznámil jsem mu, postavil se ke své skříni a svlíknul jsem si džíny, pod kterýma jsem měl své oblíbené černé jocksy. Pak jsem ještě sundal tričko a slyšel jsem Vaška: „Ty jo, to jsou super slipy!“ Otočil jsem se k němu. „To nejsou slipy, tomu se říká jocksy. Anglicky jock-straps.“ Fascinovaně na to koukal. „To nosíte normálně?“ – „Jo, celkem běžně, když nechodím naostro…“

„Skvěle se vám tam vyjímá ta kérka. Tu jste si nechal umístit podle toho, co?“ Opravdu chytrý chlapec… „No jasně, že jo…“  – „Takový bych taky chtěl…“ – To se dá normálně objednat na internetu za pár stovek.“ – „No jo, když já na to nemám prachy. A taky bych se bál si to nechat poslat domů.“

Dostal jsem nápad. Třeba z toho budou nějaké další zážitky. „Hele, víš ty co? Mně je stejně blbý, že si od tebe za ty lekce beru peníze. Tak já ti to objednám a z těch peněz od tebe to zaplatím. Jsou to maximálně dvě lekce a já z toho budu mít lepší pocit… Chceš?“ Vašek váhal říct ano, ale bylo vidět, jak moc po tom touží.

„Jo, já ti je pořídim. Kolik máš v pase?“ – „Ty jo, já nevim…“ Podíval jsem se na něj zkoumavě a trochu přísně. „Tak to budeme muset změřit,“ a šel jsem pro metr.

„Stoupni si.“ Stoupnul si a já si kleknul k němu. Totiž přímo před něj.  „Víš, potřeboval bych tě změřit přesně tam, kde teď máš pas těch tepláků. Mohl by sis je malilinko stáhnout?“ Vašek z toho byl asi nervózní, jak jsem měl hlavu v tak těsné blízkosti jeho rozkroku, ani mu moc nestál… Ale trochu se to tam vzdouvalo.

Vašík poslechnul a začal si pomaličku stahovat tepláky. Užuž jsem ho málem musel zastavit, stáhnul je zbytečně nízko a víc jsem si raději nepřál. Zastavil to těsně u kořene penisu, takže jsem viděl jeho krásně vyholený podbřišek… Změřil jsem ho tam, kde jsem potřeboval, postavil se a řekl mu, že si je zase může vytáhnout. „Díky moc. Jste strašně super,“ zašeptal, až jsem se toho zalekl, a šel si raději zapsat jeho obvod pasu.

Když jsem se vracel, Vašek byl zrovna otočený zády a pomalu si šel sednout. Ale ty tepláky měl pořád stažený na to měření. Půl prdele na mě koukalo! A takhle Vašek usedl na gauč. „Trochu jsme se tím zdrželi, budeme muset rovnou přejít k notebooku,“ řekl jsem, nastavil notebook a sedl si vedle něj. Chtěl jsem něco říct, ale spatřil jsem jeho pohled, který mířil na moje kozy. „To si holíte, nebo jen zastřiháváte?“ Podíval jsem se, kam to kouká, a teprve jsem si uvědomil, že jsem pořád skoro nahý, jenom v těch jocksech.

„Ty vole, vždyť já jsem se ani neoblík, sorry,“ vypadlo ze mě a začal jsem se zvedat směrem ke skříni. „To už teď snad ani nemusíte…“ řekl poněkud nesměle. Otočil jsem se k němu: „Co jako?“ Najednou v sobě zřejmě sebral veškerou suverenitu, které byl schopen, a řekl mi skoro přísně: „Se voblíkat. Už jsem vás viděl, ne? Jsme přece chlapi, ne? A neodpověděl jste mi na otázku…“

Pomalu jsem šel zpátky, sednout si vedle něj, i když jsem se před ním dost styděl. Původně to ode mě sice byla provokace, ale chtěl jsem to jen na chvíli, úplně jsem se pak zapomněl. „No, zkracuju si to tak na dva milimetry… Připadá mi to lepší než oholený…“ Zadíval se mi zase na hrudník. „Chtěl bych mít tak rovnoměrně chlupatý kozy jako vy. Taky bych si je jenom zastřihoval. Ale mě to roste tak nějak blbě, tak to radši holim.“

Měl jsem neskutečnou chuť ho požádat, aby mi to ukázal, ale ovládnul jsem se. Rozhodl jsem se vyslyšet jeho přání, abych zůstal skoro nahý, ale řekl jsem přísně: „Chlape, nejsme tu kvůli chlupatým kozám, ale kvůli angličtině. Půlku lekce už jsme zameškali, tak toho využijeme. Pěkně mi převyprávěj, co se během dnešní lekce zatím dělo, a nezapomeň na správný použití minulých časů.

Vašík se pousmál a začal to celé vyprávět. Sice to vyprávěl spíš mým kozám a mému rozkroku, ale vyprávěl to poměrně správně, tedy gramaticky. Mluvil pomalu a rozvážně, jak se snažil, aby udělal minimum chyb. A na závěr svého monologu se mi konečně podíval do očí a řekl: „A teď nevim, jak se řekne mám tepláky na půl žerdi.“

No a to jsem sám nevěděl. Raději jsem to přiznal a vyhledal na internetu. „A už je šest,“ doplnil jsem informaci o tom, jak se řekne mám tepláky na půl žerdi. „A sakra,“ řekl Vašek dost vyděšeně. „No co, prostě lekce končí, nebo o co jde?“ – „Pane učiteli, já jsem si dneska vzal blbou tašku. Tou nic nepřikreju…“

Jestli se chlapec domníval, že mu ho vyhoním nebo vykouřím, tak to byl na omylu. To je přesně to, co jsem nechtěl a trochu jsem se toho bál. Vašek ale asi poznal, čeho se bojím, tak rychle řekl: „Já si ještě odskočim, jo?“ Dost se mi ulevilo. „Jestli chceš, klidně použij koupelnu,“ navrhnul jsem. „Ne, stačí mi záchod.“ – „Chlape, vím, co potřebuješ, klidně jdi do koupelny, je to tam větší a pohodlnější a můžeš se rovnou opláchnout.“

Podíval se na mě vděčně, poděkoval, zalezl do koupelny a zamknul se tam. Uf, trochu jsem si oddychnul, ale zároveň mě vzrušovala představa, že v mé koupelně si ten kluk honí péro. Šel jsem ke dveřím a snažil se něco poslouchat. Nebylo ale nic slyšet. Ovšem jako nějakej puberťák jsem si u toho honil péro, a když se pak ozvala sprcha, trochu jsem přitlačil, rychle se udělal a šel jsem se oblíct.

Vašíček vylezl kompletně oblečený, nečekaně drze se na mě podíval a anglicky mi řekl: „Děkuji, chlape, že jste mě nechal si vyhonit péro ve vaší koupelně.“ A řekl to naprosto bez chyby.

Není zač se řekne anglicky You’re welcome, ale ta samá věta může znamenat Jsi vítán. Kromě toho udělat se se řekne anglicky cum, což se vyslovuje stejně jako come. Tak mě napadla celkem vtipná odpověď: „You’re welcome. In my bathroom,“ což se dá vysvětlit jednak jako „Není zač. V mé koupelně“, stejně jako „Jsi vítán. V mé koupelně.“ A pak jsem ještě dodal slovní hříčku „Well cummed in my bathroom?“, která znamená něco jako „Udělal ses dobře v mé koupelně?“

Vašek to celé pochopil a chechtal se jako blázen. Když se uklidnil, zadíval se mi vážně do očí a řekl: „Jste ten nejsuprovější chlap na světě.“ – „Nech toho a jdi už.“ – „Jasný, už jdu. Už nic neříkám. Stejně to víte…“

A odešel. Vím to, nebo nevím? Asi vím. Odešel jsem do koupelny a prohlížel jsem si to tam. Vana čistá, umývadlo čisté, ručník pověšený na věšáku… Ale na zrcadle pár cákanců. Jistě to byly cákance od Vaška, ještě nezaschlé, čerstvé…

Láskyplně jsem je z toho zrcadla olízal, pak jsem se na sebe podíval a řekl jsem sám sobě do očí: „Davide, hlavně mu nedávej najevo, že ho miluješ…“

Lesson Eight

Ještě týž večer jsem mu ty jocksy objednal. Zrovna tam měli akci 2+1, takže za cenu dvou jsem mohl objednat troje, tak jsem kromě černých vzal ještě červené a krásně tmavě zelené. V pondělí mi dorazily, ale mě nenapadalo vůbec nic, čím bych ho jinak překvapil. Navíc mě nenapadalo ani žádné cvičení, které bych si pro něj připravil. A přitom jsem se tak těšil, až ve středu přijde!

Byl už květen a venku konečně začalo být teplo. Dychtivě jsem čekal na Vaška, ačkoli jsem neměl žádný plán. Řekl jsem si, že budeme tak nějak opakovat nebo co, ale hlavně jsem pro něj měl ty jocksy…

Ani jsem se nedokázal rozhodnout, co si na sebe vezmu. Oblékl jsem si tedy jen krátké upnuté boxerky a bavlněnou košili s krátkým rukávem. Když Vašek zazvonil, něco se mi hnulo v hlavě a tu košili jsem svlíknul, než jsem otevřel.

A ve dveřích stál on. Měl na sobě jen hodně krátké šortky a v ruce držel nějaké tričko, od pasu nahoru svlečený. „Čaute, chlape. To je dneska vedro, co?“

Prohlídnul si mě od hlavy až k patě a povídá: „Dobrý boxerky. Promiňte, holt nemám tělo jako vy.“

„Ale prosim tě…,“ prohlížel jsem si jeho vyholené kozy a břicho. „Vypadáš dobře. Super chlap.“ – „Vy vypadáte líp, chtěl bych mít tělo jako vy.“ – „Hele, jdi si sednout, něco ti přinesu.“

Šel si sednout, došel jsem pro ten balíček a hodil jsem mu ho. „Už to přišlo.“ – „I ne, fakt?“ Dychtivě to rozbalil, koukal na to jako blázen a ptal se: „Jak to, že tři kusy?“ – „Měli akci tři za cenu jedněch. Tak jsem to vzal. Snad jsem vybral dobrý barvy,“ trochu jsem zalhal. Vašek na to koukal jako u vytržení. „Ty jo, o červený jsem si ani netroufnul říct, ale ty jsou skvělý. A ta zelená je úžasná…“

Bavilo mě jeho nadšení, tak jsem mu navrhnul: „Jestli si to chceš vyzkoušet a prohlídnout, tak jdi použít koupelnu. Je tam i zrcadlo, ale to asi víš…“

„Nebudete se zlobit? To bych hrozně rád…“ A bez čekání na odpověď odešel do koupelny.

Za chvíli se vrátil v těch trenkách a řekl: „Ty černý jsou absolutně skvělý.“ A šel zpátky.

Pak zase přišel v trenkách a řekl: „Ty červený jsou úplně super.“ A šel zpátky.

Pak přišel opět v trenkách a zeptal se: „Ty zelený jsou snad nejlepší. Vy to nechcete vidět?“

Váhal jsem, jestli mám přiznat barvu, ale nakonec jsem řekl, že jo. Vašík okamžitě stáhnul trenky a předvedl se mi v zelených jocksech.

Jsem kretén, nedokázal jsem se ovládnout a koukal na to dost smutně, nebo co. Chytrý Vašík to asi nějak celé pojal, přišel ke mně a zeptal se: „Stejně se vám to líbí, že jo?“ Mlčel jsem a uhnul očima. Vašek ale řekl přísně: „Líbím se vám, a já to vím. Tak proč uhýbáte očima, chlape?“

„Protože to není správné,“ vydechl jsem.

„Jak jako, není správné? Celou dobu, co se spolu scházíme, tak vidím, jak mě máte rád. A ne rád jako jen tak rád, máte mě prostě rád, a já vás mám taky rád, copak si myslíte, že vám uvěřím, že vám stojí čurák jen proto, že si říkáme sprostý slova a tak?“

Odmlčel jsem se a pak jsem řekl: „A jak ty mě máš rád?“

Vašek se zadíval svýma mandlovýma očima do mých a řekl: „Moc.“

„Chtěl jsem s tím počkat, až odmaturuješ…“ – „Co to je za píčovinu, Davide? Já vás chci teď, chci s vámi bejt, vyseru se na celou Anglii, jen kdybych mohl bejt s váma!“

„Nechceš mi už konečně tykat?“ – „Ne!“ řekl rezolutně. Pak se ke mně tak nějak lehce přitulil a pokračoval: „Naši počítají s tou Anglií, ale kdybych místo toho mohl bejt s tebou… totiž s váma… ne, vlastně s tebou…“ Zmateně se na mě zase podíval. „Nikomu to do maturity neřeknu, jenom… Nechci přijít o to, jak mě máte rád, strašně se mi to líbí… Já vím, jak mě máš rád, nejsem blbej, Davídku.“

„Nechtěl jsem ti to dávat najevo.“ – „Nedával jsi. Poznal jsem to sám. Nejsem blbej, chápeš to?“ – „Chápu. Proto tě mám rád. Možná až moc.“ – „Kurva, jak jako, moc? Já tě mám rád taky moc a nehodlám se za to stydět a ty jsi ten, kdo mě tohle naučil!“

„Jo? Já? Tak to ti asi neodolám, kocourku…“ – „Jakýpak kocourku?!“ vykřikl. A pak dodal něžně: „Říkal jsi mi chlape, a tím jsi mě dostal. Tak mi prosím neříkej kocourku.“ – „Jasný, chlape…“

A políbili jsme se a pak ještě jednou a pak už jsme se líbali jako milenci… Totiž pardon, jako chlap s chlapem, kteří se mají rádi…

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 1 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

Pepi napsal

Bože…. Naprosto krásný…. Doufám ze jste spolu protože jak ne tak oba dostanete na holou 😀 😛

Pepi napsal

Prosím napiš mi mail 🙂 děkuju 😉

Těša napsal

Naprosto nejlepší příběh tady. Klobouk dolů
(Důkaz toho, že se nemusí všude cpát jenom sex a úchylné prvky)

kh68 napsal

Super skvěle čtivá povídka.

TOPlist