S Aidnem jsme už pět let nejlepší kamarádi. Často podnikáme navzájem přespávání a někam vyrážíme. Já si ho ohromně vážím, protože kvůli mé opravdu stydlivé povaze se nedokáži s nikým spřátelit, ani s holkami ne. On je o dva roky starší, takže se ani nechci bavit s lidmi, se kterými se baví on. Nejspíš bych si připadala dost podřadně.
číst více
Byla středa a se školou jsme měli jít do kina na nějáký film. Přišli jsme tam a já si sedl vedle kámošů ale po pravu jsem měl asi nejhezčí holku ze třídy bylo mě to jedno páč jsem mluvil s kámošema. Něják tak uprostřed filmu sem si začal všímat že mi něčí ruka přejíždí po poklopci. Říkam jí "co děláš". ona na mě jestli se mi to nelíbí tak prej přestane.
číst více
* smyšlené
Jmenuji se Katarina Reedová a tento příběh se odehrál na táboře Silver Lake, když jsem si uprostřed noci řekla, že nemá smysl pokoušet se usnout, když si můžu jít sama a v klidu zaplavat. Navlékla jsem na sebe své tmavě fialové bikiny a vydala jsem se k jezeru, které mě lákalo svou temnou hladinou.
Překvapil mě. Zrovna jsem kráčela pi písečném břehu jezera, když jsem zaslechla tiché, ale zřetelné šplouchnutí kdesi za mnou.
číst více
Ahoj tohle je moje první povídka, kterou jsem napsal. Jmenuje se Veronika. Je to skutečná holka, avšak příběh je fake a jméno je změněno. Takže doufám, že se vám bude líbit.
Veronika - osoba je podle skutečné postavy.
Šel jsem jednou takhle ulicí, když v tom vidím svoji spolužačku stojící na zastávce autobusu. Veronika. Její jméno nikdy nezapomenu. Na škole mě na ní vždy přitahovalo, když měla na sobě kraťasy s tkaničkami.
číst více
Môj príbeh má korene v roku 1994. V mojich 21 rokoch som sa oženil s mojou prvou manželkou a vyženil som pri tom dve netere vtedy šesťročnú Mirku a trojročnú Lenku, nikdy mi nehovorili ujo, ale odvždycky používali moju dlhoročnú prezývku "ŠUMO". Život šiel ďalej s manželkou som sa rozviedol v roku 2000, nakoľko sme nemali deti a už nám to nejak ani nefungovalo, ale ostali sme stále v styku a boli sme ako dobrí kamaráti. Samozrejme som sa stretával aj s mojimi neterami.
číst více
Ahoj. Jmenuju se Michal a je mi šestnáct, koneckonců stejně jako Teri Blitzen o které budu dnes vyprávět. Bydlím také v Říčanech. Teri Blitzen jsem už nějaký ten půlrok znal a tak když jsem zjistil, že se přistěhovala do bytu naproti nám, byl jsem blahem bez sebe. Náš panelák stojí nalepený na druhém, který má stejně postavená okna, takže je vidět přímo do toho druhého. Teri se přistěhovala, vybalila a bydlela.
číst více
S Niki jsme byli už dlouho kamarádi. V dětství jsme spolu často jezdili na dovolené, naše rodiny se spolu totiž přátelí. Dnes jsme měli rodinnou oslavu na chatě, kde samozřejmě nesměla chybět ani Nikolina rodina. Ani jeden z nás ten den nepil, i když mi je sedmnáct a jí šestnáct, chtěli jsme si užít a popovídat si, protože jsme se dlouho neviděli.
číst více
S Marcelou jsem se kamarádil od dětských let a na gymplu nás naši spolužáci považovali za něco víc něž jen za kamarády. Já však nikdy nedostal odvahu na to abych si jen sáhl na její pěkně narostlé kozičky i když při pohledu na Marcelu v pěkných bikinkách mi čurák vždy pěkně ztvrdnul. A tak to bylo až do mých 18ti let. Ten den mi rodiče vyklidili byt, abych svou plnoletost oslavil se svými přáteli. Přišli 2 spolužáci a jejich kamarádky a samozřejmě Marcela. Tancovalo se, pilo, jedlo a když kolem půlnoci všichni odešli, zůstala jen Marcela. Právě jsem uklízel zbytky jídla a pití do kuchyně, když za mnou přišla Marcela.
číst více
Nastě bylo nedávno 16 let, poprvé se probojovala na olympiádu, ale po dnešním závodě jí bylo do breku. Nepostoupila do finále, přestože 14 gymnastek s mnohem horšími výsledky se tam dostalo. Co jí je platné, že patří do nejlepšího týmu na světě (jak byla přesvědčená), když stačilo, aby 2 její krajanky měly lepší výsledek a ona tím byla ze soutěže jednotlivkyň definitivně vyřazena. A to jak ve čtyřboji, tak na všech nářadích.
číst více
Vždycky jsem byla pevně rozhodnutá, že po maturitě půjdu studovat sociologii nebo speciální pedagogiku. Vždycky jsem si tím byla tak jistá. Dostala jsem se na oba obory, ale během posledních prázdnin jsem si uvědomila, že to není můj sen. Že je to jen plán. Můj sen bylo pomáhat těm, kteří si sami nepomůžou. Další studium by mě k tomu sice taky dovedlo, ale až časem. Já chtěla začít hned.
číst více
Celkem 25 hlasů