Boli roky šestdesiate minulého storočia.Roky,keď neboli diskotéky,nočné bary a život bol pokojnejší.Večerné prechádzky na promenádach miest boli veľmi oblúbené a najmä v teplých večeroch sa to len tak hemžilo ľuďmi.Rodinky sa spolu prechádzali,chlapci aj dievčatá sa spolu debatovali a utvárali sa nové priateľstvá i lásky.Keď som sa tak prechádzal povedla mňa prešlo také bežné dievča,žiadna krasavica,ale neako mi padli na ňu oči a ako som sa za ňou otočil,ktosi do mňa strčil a já som skoro na ňu spadol.
číst více
Začátek mého příběhu bude už trochu klišé.
Byla jsem panna a bylo táhlo mi na 15 let. Jmenuju se Katka a měla jsem nejlepší kamarádku Petru. Trávily jsme spolu každý den, hlavně letní prázdniny!
Protože jsem chodila do deváté třídy na gymnázium (ta byla těžká) a měla jsem špatné známky, tak rodiče odjeli na měsíc pryč a nechali mě samotnou doma.
číst více
Tak jsem se odhodlal, vytočil jsem číslo co mi nechala a čekal. Nezvedla.
Po dvou dnech,byl patek telefon. Dobry den tady Kristina,mela jsem zameškané volání. No tady Jirka, ten co tě jednou za čas dostane a zasmál jsem se.
Ahoj.už jsem myslela ze nezavoláš. Rada bych te viděla nechceš přijet k nám na chatu? Nic jsem neřešil zapsal jsem si adresu. Vlítnul do sprchy. A do hodiny jsem byl na cestě.
číst více
Byl právě studený lednový večer na lyžařském kurzu se střední školou, ve třídě bylo dvaadvacet kluků a tři holky, hrozně jsem klukům záviděla, že mohou spát všichni v jednom pokoji, ale měli jsme úžasnou učitelku, moc dobře věděla, že alkoholu u sebe máme dostatek, kluci spali na zemi na matracích a já s holkama jsme měly postele, sice v jednom pokoji s učitelkou, ale to mi nevadilo, mělo se pít a tak jsem se po tom, co učitelka naoko "usnula"jsme se přestěhovaly za klukama.
číst více
Bylo zjevně brzké ráno. Odhaduju to tak na druhou až třetí hodinu ranní. Šel jsem z jednoho dost ošemetného pajzlu, dost podnapilý, plný touhy, plný bezvládnosti, prostě plný chlastu. Už dávno jsem měl ležet vedle mé ženy, šoustat ji, dívat se ji do očí, držet ji jemně za krk a pumovitou rychlostí do ní vrážet svoje péro. Tohle mi taky během mé cesty domů neustále běhalo hlavou. Z jedné strany na druhou, z druhé strany na třetí. Mumlání a škrábání podrážek v brzkém ránu soboty. Tak trochu klasika.
číst více
Jednoho sychravého dne jsem pocítila, že se potřebuju vyzpovídat, normálně v kostele ve zpovědnici. Tak jsem vyrazila a došla k místnímu kostelíku. Zpovědnice byla uprostřed kostela a nad jejími dveřmi svítilo světýlko, že zpovědník je přítomen. Vstoupila jsem dovnitř a po pokynutí jsem knězi svěřila, co tíží mou duši. Pozorně si mě vyslechl a po té začal vyprávět o mých slovech. Když skončil, překvapil mě tím, že mi řekl, že rozhřešení mi dá v sakristii. Ale poslechla jsem ho.
číst více
Byl den jako každý jiný..Přišla jsem ze školy a sedla za kompa, zkoukla jsem svůj fb profil a prohlížela lajky na profilce.Najednou mi pípl chat a tam psala kamarádka- těch 125 lajků tam máš stějně kvůli těm kozám!Já jsem jí odpověděla smajlíkem a rýpavým - "nezáviď :P " ... Pak se ke mě dostavilo upozornění o žádost o přátelství, říkala jsem si žádná novinka, tolik úchylů si mě chce přidat denodenně že to ignoruju.Ale tohle byl docela pěknej kluk, vypadal fajn.
číst více
Stalo se to před několika lety, jmenuji se Radim a bylo mi tenkrát 12 let. Jezdil jsem občas na letní prázdniny k tetě, která bydlela v dvoupokojovém bytě. Teta neměla manžela ani děti. Bylo jí tehdy asi 30 let, byla štíhlé postavy, černovlasá. Pracovala jako úřednice v bance na přepážce. Mamka mě k ní tenkrát poslala na týden, protože měli s tátou týden volna v lázních a pro mě to nakonec byly ty nejsuprovější prázdniny, co jsem kdy měl. Zrovna jsem tenkrát hrál na počítači, když někdo zazvonil.
číst více
V sultánství Azardžajském byl poklid. Skončila válka a do paláce se mohla v klidu vrátit někde doposud "uskladněná" princezna, které za války hrozili atentátem. Po dobu dlouhé Azardžajsko-Bhétské války se v paláci dosti změnilo služebnictvo. A to především já a moji dva kolegové, zaměstnaní jako něco jako pážata.
číst více
Byly zrovna vánoční prázdniny, když mě moje nejlepší kamarádka Nikola pozvala k nim na menší pyžamovou párty, protože jí rodiče nedovolili oslavu 16. narozenin. Byly jsme tam čtyři: já, Nikola a naše spolužačky ze základní školy, Helena a Nela. Dům byl prázdný, protože Petřini rodiče byly u příbuzných a Nikčin bratr Petr šel do hospody hrát s kamarády karty.
číst více
